Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Klavírista 3. kapitola

04.09.2010 (10:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3015×

3. kapitola

Začala jsem se hrabat v tátových věcech. Musí tu přece něco být. Proč jen jsem nedávala u těch historek větší pozor.

Jsem přece novinářka, v cizích věcech se hrabat umím, ale tady jsem nenašla nic. Ať to bylo cokoli, táta to před námi skryl dobře, a pak jsem narazila na staré novinové výstřižky.

Četla jsem jen nadpisy:

„Co se děje na Olympijském poloostrově?“

„La Pushské tajemství!“

„Rychle se hojící člověk.“

„Obrovští vlci.“

„Kmen indiánů z La Push.“ Tady je dokonce rozhovor s dědou Ephraimem.

To je šílený, článků tam bylo ještě spousty, ale vysvětlení žádné. Začetla jsem se do nich. Po chvilce někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ zvedla jsem oči. Byla to Emily.

„Neruším?“ zeptala se mile.

„Tak trochu. Ty předpokládám, víš, o co tady jde?“

„Ano, Sam mi všechno řekl,“ přiznala.

„Jak jste to Leah mohli udělat?“ obvinila jsem ji.

„Nebyla to naše vina, ze Sama se stal vlk, jako z tvého bratra. Otiskl se do mě, i když miloval Leah, nechtěli jsme jí ublížit, ale otisku nezabráníš. Trápíme se všichni tři.“

„Leah nejvíc! Nezabijou mě teď, když jsi mi to řekla?“

„Oni ti to stejně poví, je pravděpodobné, že brzy budeš jednou z nich,“ zamračila se.

„A ty nejsi?“

„Ne, já jsem jen přítelkyně jednoho z nich.“

„Našla jsem tyhle články,“ ukázala jsem jí to.

„Jake ti pak všechno vysvětlí, ale budeš muset přísahat, že to neprozradíš. Nesmí být další články, už takhle si lidi špitají,“ upozornila mě.

„Vy vážně věříte v upíry?“

„Upíři existují, ať chceš nebo ne. Jinak by se tohle nedělo! Všechno dává smysl a až tě kluci zasvětí, tak pochopíš,“ usmála se a odešla.

Vzala jsem ty články a šla za tou smečkou.

„Takže?“ hodila jsem je před Sama na stůl.

„Ty prostě musíš strkat nos úplně do všeho!“ okřikl mě Jake.

„Promiň, ale mám to nejspíš v krvi!“ Tohle zabralo. Jakovi došlo, že se možná změním taky.

„Váš dědeček byl náčelník našeho kmene,“ obrátil se ke mně Sam. „Zrovna řeším s tvým bratrem, že by to měl na sebe převzít, mně už to ublížilo dost,“ pohladil Emilly po tváři.

„Převzít co?“ nechápala jsem.

„Vůdcovství smečky. To on se měl změnit první a být alfou!“ Pořád mi to nedávalo smysl.

„Já, ale pořád nevím, o co jde!“

„Měníme se ve vlky proto, abychom chránili lidi, před upíry!“ Tohle na mě bylo moc.

„To jako vážně? Takže ty trapný historky z dětství byly pravdivý?“

„Samozřejmě, cos čekala?“ dobíral si mě Sam.

„Že mi táta bude vyprávět o princích a krásných princeznách a že můj život bude pohádka, to ale skončilo ve chvíli, kdy rodiče zemřeli a můj brácha se proměnil ve vlka ve chvíli, kdy jsem … No to je jedno! Proč se mám měnit i já?“

„Máš vůdcovskou krev, jako Jake. Večer bude shromáždění, tam se všechno dozvíš. A jestli o tom napíšeš jen řádku, tak…“

„Tak co? Zabiješ mě? Stoupni si do fronty!“ ukázala jsem na svůj monokl.

„Vážně ses vůbec nezměnila! Jsi strašně sexy, když jsi rozčílená, co rande?“ zval mě Paul, na základce mě balil.

„Ani omylem!“ odsekla jsem mu.

„Bello, je vážně důležitý, aby to zůstalo, jen mezi námi,“ prosil mě Sam.

„Fajn a když napíšu něco takovýho?“ ukázala jsem na články.

„Bylo by lepší, kdybys nepsala vůbec!“ obul se do mě Jake.

„Je to moje práce!“

„Jednou tě přivede do hrobu!“ upozornil mě.

„Jo a ještě jsem se chtěla zeptat, znáte Alice Cullenovou?“ musela jsem to vědět.

„Tu rádiovou hvězdu, co je s ní?“ zeptal se Sam.

„Je to moje nejlepší kamarádka, je v tom problém?“ doufala jsem, že se konečně o ní dozvím.

„Neměla by ses s ní přátelit!“ odvětil Sam.

„Proč?“ naléhala jsem.

„Večer se to dozvíš! Jdeme!“ zavelel Sam a všichni se zvedli.

„Už se nemůžu dočkat,“ křikla jsem na něj naštvaně.

„To bylo ubohý, Jaku, nejdřív hromada tajemství a najednou patřím do party?“

„Samovi jen došlo, že tě to asi potká taky, když se proměnila i Leah,“ odpověděl mi Jake.

„Myslí mu to pomalu! Přines prosím věci z auta, musím napsat Jimmymu,“ poprosila jsem ho.

„Slíbila‘s, že nic nenapíšeš!“

„Já jsem nic neslibovala a nejdu psát o vás! Na světě jsou důležitější věci než ta vaše smečka!“ zazubila jsem se na něj a vytáhla notebook z brašny.

Začala jsem sepisovat včerejší události – podplácení, výhružky, napadení a nakonec jsem přidala i fotku mýho moncla. Harry a Jimmy se zblázní, až to uvidí. Chvíli po odeslání mi zazvonil mobil.

Jimmy samozřejmě.

„Něco jsi nepochopil, Jimmy?“

„Co ta modřina, B.B.?“ zeptal se.

„Četl jsi ten článek, vůbec? Psala jsem tam, že mě napadli a že kdyby mi ten neznámý muž nepomohl, dopadlo by to kdoví jak!“ Co na tom nechápal???

„To jsem pochopil, ale byla‘s s Jakem! To si s nima neporadil?“

„Na chvíli jsem se vzdálila, to je jedno. Jsem v pohodě, jen mám moncla. Nemám teď moc času. Dej to prosím Harrymu, on už si poradí a ať mi nevolá, vypnu mobil. Zatím Jimmy!“ zbavila jsem se ho.

„Vrať se brzy! Ahoj,“ rozloučil se.

Večer jsme vyrazili k Harrymu Clearwaterovi. Prej je teď něco jako ‚hlavní starší,‘ po tom, co náš táta zemřel.

Za barákem byli všichni členové smečky, kteří byli u nás, plus pár dalších starších. Seděli, na provizorních lavičkách z klád, kolem velkého ohniště.

„Dobrý den, pane Clearwatere,“ pozdravila jsem.

„Ahoj, Bello, Jacobe. Co dům? Je v pořádku?“ ptal se nás Harry Clearwater.

„Je úžasný, že jste ho nechal tak, jak jsme ho opustili.“

„No, na chvíli se tam usadila Leah, když měla těžké období. Doufám, že to nevadí.“ Při těchhle slovech po nás Leah střelila pohledem, až jsem se jí lekla.

„Ne, vůbec, alespoň tam nestál jen tak,“ uklidnila jsem ho.

„A říkej mi prosím Harry,“ žádal mě.

„Dobře. Víte je to asi hloupost, ale v životě mi krom Jaka nejvíce pomohli dva muži. Vy a můj šéf. Oba se jmenujete Harry, zvláštní, že?“ taková blbost k zamyšlení! Jak mě to jen napadlo.

„Tak to každopádně,“ usmál se mile.

„Mohla bych sedět u vás? Nechci, aby mi něco uniklo.“ Pravej důvod mu samozřejmě neřeknu. Jake by mě roztrhal na kusy, kdyby zjistil, že mám u sebe diktafon a chci si to všechno nahrát.

„Samozřejmě, těší mě, že se o to tak zajímáš. Moje Leah je spíš naštvaná, že jí to vůbec potkalo.“ Byl nadšený.

„Tak počkat! Bella se o něco zajímá jen, když o tom chce napsat do novin,“ připojil se Jake.

„To není pravda, Jaku! Chci vědět, proč ze mě bude vlčice!“ Asi mi stejně neuvěří.

„Kdybys poslouchala otcovy historky, víš to! Ukaž kapsy,“ začal mě šacovat.

„Jaku, není to proto, že bych o vás chtěla napsat!“ snažila jsem se mu to vysvětlit. Jen jsem to chtěla mít nahrané a pak si to přehrát pěkně v klidu doma.

„A to ti mám věřit?“ hádal se Jake a podal mi ten diktafon, co našel v mé kapse.

„Nikdy jsem ti nelhala, Jaku! Je to jen pro mou osobní potřebu, ne pro tisk!“ pořád mi nevěřil. Všimla jsem si, že se mu Leah za zády směje.

„Bello, vysvětlíš to?“ zeptal se mě Harry Clearwater.

„Ale já říkám pravdu, proč bych o vás psala, když by to zasáhlo i mě!“ prosila jsem Harryho.

„A co ten diktafon?“ zeptal se Sam.

„Chtěla jsem si to v klidu doma přehrát znova,“ sklopila jsem oči. Cítila jsem se, jako by mě chytli při krádeži. Nevinná a ponížená.

„Nemám důvod jí nevěřit,“ řekl Harry.

„Ale já jo, už jednou psala o mém životě v novinách,“ dodal Jake. Leah vyprskla smíchy.

„To byl můj život, Jaku! Ale jak chceš. Odcházím!“ chystala jsem se k odchodu.

„Klidně zůstaň, ale ten diktafon mi radši dej!“ řekl Harry.

„Dobře,“ podala jsem mu ho a nenápadně jsem stiskla tlačítko REC. Diktafon byl digitální a jen ten, kdo s ním uměl věděl, že nahrává. Tohle ani Jake netušil. A teď mám diktafon pěkně u Harryho.

Posadila jsem se k němu a Jakovi, objala jsem si kolena, protože se trochu ochladilo a byla mi zima. Emilly mi pak podala deku, s tím, že ji hřeje Sam.

Harry nás nejdříve přivítal, a pak začal vyprávět starý Quilleutský příběh. Jen jsem doufala, že se mi na ten diktafon vejde. Když s příběhem skončil, byla jsem dojatá. Připomnělo mi to tátu a otevřelo to staré rány.

„Asi půjdu domů, jsem docela unavená,“ chtěla jsem se rozloučit.

„Počkej, chtěla jsi přece znát pravdu o té tvé kamarádce!“ zavolal na mě Sam.

„Jo, to jsem chtěla.“ Málem jsem na to zapomněla.

„Alice Cullenová je upírka!“ řekl Sam. Vyprskla jsem smíchy.

„Dobrej fór,“ poklepala jsem ho po rameni.

„Ty se přátelíš s Cullenovou?“ zeptal se vyděšeně Harry.

„Ano, už pár let a musím říct, že se nikdy nepokusila, vysát mě!“ Pořád mi to připadalo směšné.

„Cullenovi jsou jiní než ostatní upíři. Žijí nedaleko Forks. Tvůj dědeček s nimi uzavřel mír, jen díky tomu, že pijí jen zvířecí krev. Má zlaté oči, že ano?“ řekl Harry. Měl bohužel pravdu a mně tvrdila, že jsou to kontaktní čočky a její přítel Jazz taky.

Pak jsem si vybavila mého zachránce, taky měl zlatý oči. Mají snad něco společnýho? Začalo mi to parádně vrtat hlavou.

V tu chvíli mi zavibroval mobil v kapse. Přišla SMS od Jimmyho. Neříkala jsem mu, že bude vyplej? Nikdy neposlechne, ještěže jsem vypla to zvonění.

„Nalaď rádio. Ihned!“ psal.

„Musím už jít, Harry. Vrátíte mi prosím ten diktafon?“ loučila jsem se.

„Samozřejmě, dobrou noc, Bello!“

„Dobrou noc!“ Otočila jsem se i ke zbytku a chvátala jsem domů.

Cesta mi trvala sotva 5 minut, běžela jsem, co mi síly stačily. Doma jsem rychle zapla rádio a naladila správnou frekvenci.

Ale nechápala jsem, proč to po mně Jimmy chtěl. Myslela jsem, že se něco děje, ale z rádia se jen linula uklidňující klavírní hudba. Že by Alice začala hrát na klavír???

--------------------------------------

2. kapitola ♥♥♥ 4. kapitola

Shrnutí

Slíbila jsem, že další dílek bude brzy, a tak tady je. Doufám, že se taky líbil. Nakonec mi vyšel docela dlouhej, ale to snad neva.

Jinak sledujte "Aktuálně" v mém shrnutí, protože ho docela často aktualizuji a informuji o povídkách.

Ahoj, Vaše jeanine.

PS: Zanechte prosím komentář, čím více, tím lépe a pak taky bude možná dřív další díl. Jsou totiž mým motorem.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Klavírista 3. kapitola: