Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kniha druhá: Bella - 1. kapitola

06.09.2011 (16:00) • ElissaAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1261×

„Au,“ zašeptala jsem, když mě děťátko koplo. Jak to, že to tak bolelo?
„Lásko? Co se děje?“ Edward za mnou samozřejmě okamžitě přiběhl, následován Rosalie.
„Nic, jenom mě děťátko koplo. Trochu to bolelo. Nic mi není.“ Snažila jsem se to trochu zlehčit, protože jsem nechtěla, aby Edward zbytečně trpěl.
O pět minut později sešel z pracovny Carlisle.
„Bello, pojď si lehnout. Vyšetřím tě.“ Z hlasu mého tchána se začala ozývat doktorská praxe, i když teď mu nejspíš bude na nic.
„Bello?! Kde se ti tady vzala ta modřina?“ Modřina? Edward, vlastně celá rodina, tvrdili, že mi děťátko, jakožto poloupír, může ublížit. Ale jak mohlo tak rychle? Vždyť je jenom pár dnů staré.
„Já nevím. Je možné, že z toho, jak mě děťátko koplo? Bolelo to. Ale bylo to teprve před pěti minutami
„No, nevím. Pojď nahoru, udělám ti ultrazvuk.“ On tu má ultrazvuk? Kde se tu vzal? Bez řečí jsem ale šla nahoru, znovu jsem si lehla a vyčkávala. Carlisle všechno připravil a pak mi začal tím přístrojem jezdit po břiše. Koukala jsem na obrazovku ve snaze vidět mého malého šťouchálka, ale marně.
„Carlisle? Kde je děťátko? Jak to, že tam není?“ trochu vyděšeně jsem se Carlislea zeptala. Ten zkontroloval, zda je vše řádně zapojeno a pak mi odpověděl.
„No… Já nevím, Bello.“ Carlisle se na chvilku zamyslel a pak dodal, „no, je to napůl upír, takže bude mít kůži stejně neporušitelnou. Asi. A přes naši kůži nic neprojde, ani ultrazvuk.“
Takže svého malého šťouchálka neuvidím, dokud se nenarodí. No super. Náhle mi zakručelo v břiše.
„Edwarde? Mohl bys mi udělat něco k jídlu?“ Edward jen strnule přikývl a odběhl do kuchyně.
Carlisle skončil s marnými pokusy něco najít na ultrazvuku a Rosalie mě odvedla do jídelny. Edward tam na mě už čekal, na stole ležely míchané vajíčka. Krásně to vonělo, tak jsem si rychle sedla a pustila se do jídla. A jako už dvakrát, i teď jsem pocítila ostrou bolest v břiše a běžela se vyzvracet. Edward byl v mžiku u mě a držel mi vlasy. Když jsem zahlédla jeho výraz, zatrnulo mi. Bylo tam mnohem více než bolest. Bylo to horší, než když na něj Jane použila svůj dar. Trpěl, kvůli mně. Zase mu ubližuji, ale teď je to pro správnou věc.
Jakmile mi začalo být jakžtakž dobře, šla jsem si vyčistit zuby. Šťouchálek se zase ozval a jako předtím, i teď to trochu bolelo, ale nedala jsem na sobě nic znát. Nechtěla jsem, aby kvůli mně Edward zbytečně trpěl.
Poté, co jsem opustila koupelnu, jsem si šla lehnout. V noci se mi zase zdála noční můra, ta s dokonalým děťátkem a Volturiovými. Když jsem se s trhnutím probudila, byla jsem ráda, že vedle mě leží Edward. Ale ne, pomyslela jsem si, když se mi zase udělalo špatně a tak tak jsem to stihla do koupelny. Edward byl opět u mě a opět trpěl.
Když jsem dozvracela, chtěla jsem si jít zase lehnout, ale děťátko mě koplo a bolelo to mnohem více než včera. Teď jsem to nedokázala zadržet a bolestně jsem zašeptala.
„Lásko? Co se děje? Zase tě to kope?“ To? Dělá si srandu? Vždyť je to i jeho dítě, ne jenom moje. Ale neřekla jsem to nahlas.
„Ano, to děťátko mě kope.“ V koupelně se náhle objevila i Rosalie, která se na mého manžela nenávistně podívala a odvedla mě no obýváku. Tam mě uložila na pohovku. O pár minut později slyšela, jak mi kručí v břiše a šla mi udělat něco k jídlu. Ani jsem to nestačila zkusit, už z pouhé vůně se mi udělalo špatně. Do koupelny bych to nestihla, tak jsem utíkala do kuchyně.
„Carlisle, co se děje? Proč nic nedokážu sníst?“ zeptala jsem se ho asi o hodinu později.
„Tvé tělo jídlo odmítá. Proč ale nevím.“ No bezva. Už jsem měla pořádný hlad. Od líbánek jsem ještě nic nejedla.
Už jsem v obýváku zůstala. Odtamtud byly mé jediné procházky na záchod, kam jsem chodila na malou. To bylo dost často, protože vodu mé tělo neodmítalo a Carlisle mě nutil aspoň co nejvíce pít. Nevolnost na mě chodila tak nečekaně, že mi Esmé donesla umyvadlo, abych nikam nemusela běhat.
Za jediné odpoledne se mé břicho zase o něco zvětšilo. Vypouklina byla teď jasně viditelná i přes mé volné oblečení. Příliš prudké pohyby mě bolely. Můj syn (stále jsem měla pocit, že budu mít dokonalého syna s Edwardovýma zelenýma očima) nabýval na síle, ubližoval mi, ale já ho i přes to milovala.
Další noc byla bezesná. Ani jednou jsem se neprobudila, nebylo mi špatně. Pomalu jsem se došourala - s Rosaliinou pomocí - do koupelny, abych se mohla umýt, a pohled do zrcadla mě vyděsil. Za jeden jediný den jsem zhubla, kůži na tvářích jsem měla napjatou, vlasy ztratily lesk a všemu dominovaly fialové kruhy pod očima. Vyhrnula jsem si tričko a pozorovala jsem své, zase o něco větší, modřinami poseté břicho. Vypadalo jako polité inkoustem.
„Já ji nevidím. Jenom rozmazaně, nic z toho nejde rozpoznat.“ Zaslechla jsem Alici, jak někomu říká. „Nemůžu vidět, jak bude těhotenství probíhat. Bolí mě z ní hlava.“
„Ten tvor není jediný, koho nevidíš. Jacoba taky nevidíš,“ podotkl Carlisle. Dál jsem je neposlouchala. Jacob. Na toho jsem úplně zapomněla. Co asi dělá? Jak se vyrovnal s tím, že jsem si vzala Edwarda? Až teď jsem pochopila, jak mi chybí. Zastyděla jsem se, že jsem si na něj vzpomněla až teď. Kéž by za mnou přišel. Ale to se nestane, určitě mě nenávidí.
„Půjdeme dolů?“ zeptala se mě Rosalie. Přikývla jsem a otočila jsem se směrem ke dveřím. Udělala jsem první krok, ale více jich už nebylo, protože jsem začala zvracet. A to jsem ani nic nesnědla. Už jsem si začala připadat jako bulimička a anorektička dohromady. Sotva mi začalo být trošku lépe, chtěla jsem jít dolů. Opětovný pohled do zrcadla mě přesvědčil o jediném. Mé děťátko mě zabíjí.

Tak děkuju, že jste došli až sem. Komentář vás nezabije. ;) Děkuju.

Autor: ElissaAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kniha druhá: Bella - 1. kapitola: