Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kojot - Prolog + Kapitola 1

22.12.2011 (15:15) • sarahing • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2599×

Ignoruju učitele a koukám se z okna. Je mi patnáct, jmenuju se Isabella Swan. Měním se v kojota. Měsíc na to, co jsem to zjistila, mi rodiče zemřeli.

Dneska se stěhuju k tetě, která si pro mě má přijet ke škole. Je jí dvacet a má snoubence. Jmenuje se Emily a její snoubenec se jmenuje Sam. Taky ráda tancuju a kreslím. Jenomže od té doby, co mi zemřeli rodiče, jsem se začala bát sebe sama a přestala tančit, kreslit a měnit se v kojota. Od té doby, co jsem se přestala přeměňovat, jsem byla strašně rozzuřená.

Měla jsem svoji crew a bez ní jsem už netančila. Jsou to dva roky, co mi umřeli rodiče a já si to celou dobu dávala za vinu. Nemám žádné přátele. Všem se straním, protože jsem pro své okolí nebezpečná.

Konečně zazvonilo a byl konec školy. Vyletěla jsem ze třídy rovnou ke skříňkám, kde mám ještě pár věcí, které jsem si dala do tašky, a vyběhla před školu. Před školou nikdo nebyl. Jenom nějaký kluk, asi dvacetiletý. Opřela jsem se o stěnu školy a čekala, až uvidím někoho, kdo by ke mně šel. Znovu jsem se podívala na toho kluka.

Měla si pro mě přijet teta, a rovnou před školu, jenomže tu nebyla. Nakonec jsem se odhodlala odlepit se od stěny a šla k němu.

Zapomněla jsem vám říct, jak vypadám.

Mám dlouhé blond vlasy. Na hlavě mám nasazenou černou kšiltovku, na sobě černé tepláky vhodné na Street Dance, Break Dance, Hip Hop a tak dále.

Černou mikinu rozepnutou, aby bylo vidět černé tričko s nějakým zvířetem. Myslím, že s vlkem, a černo bílé dankeny, které jsem měla nejradši, protože byly z mého prvního vítězství v battlu. Kšiltovku jsem měla natočenou tak, aby mi skrývala ledově modré oči, ve kterých nebyly už dva roky žádné emoce.

Kluk se na mě podíval a já se ho zeptala, „ty jsi Sam Uley?“ Kluk se na mě chvíli díval.

„Ano, jsem. Ty budeš nejspíš Isabella. Líp ses obléct nemohla?“ Chladně jsem se na něj podívala a ukázala mu oči.

„To je to nejlepší, co mám. Říkej mi Bello.“ Sam přikývl. Pohled měl upřený do mých očí. Ty oči mi nikdy neroztajou.

.............................................................................................

Jeli jsme černým SUV do Tri-Cities. V rádiu začali dávat výbornou písničku a já si podupávala do rytmu. Sam se na mě podíval. Něco mi na něm nesedělo. Poznala jsem to, až uvnitř domu, kde bydlel s mojí tetou Emily. Sam zavřel dveře od domu a já ucítila pach vlka. Vlastně několika vlků. Batoh ze školy jsem měla přehozený přes záda. Hodila jsem ho vedle vchodových dveří.

„Batoh si dej do svého pokoje a přijď do kuchyně. Seznámím tě s kluky.“ Celá naštvaná jsem vzala batoh a dala si ho do pokoje, který jsem našla podle instrukcí. Otevřela jsem ho a zastavila se.

Pokoj byl obrovský, u stěny dvě zrcadla, postel na druhé straně pokoje. Vedle postele byl stůl s počítačem a hned vedle stolu byla skříň. Zrcadla byla na tanec. Sundala jsem batoh a zjistila, že ty zrcadla jsou tři a zakrývají celou jednu stěnu. Na druhé stěně byl výhled na les. Ten jsem hned zakryla a podívala se na druhou půlku pokoje, kde byla okna s výhledem na město. Usmála jsem se a šla do kuchyně, kde bylo nejvíc vlčího pachu. Ta vlna vlčího zápachu v kuchyni mě udeřila tak náhle, že mi to vyrazilo dech. Rozhlédla jsem se a uviděla čtyři kluky podobný Samovi. No, vlastně vypadali, jako by byli jednovaječný sourozenci. Všichni zrovna jedli, když jsem vešla do kuchyně. Všechny oči se na mě otočily. U pultu jsem uviděla Emily.

Byla to žena, kterou jsem si pamatovala z dětství. Vysoká, černé vlasy a hnědé oči. Sam ke mně přišel a vzal mě kolem ramen. Hned jsem se od něj odtáhla a on se zamračil.

Vlkům jsem nepáchla, protože jsem se dlouho neproměnila. Věděla jsem, že tu vydržím jenom chvíli.

„Kluci, to je Bella. Od teď tu bude s námi bydlet. Bello, to jsou moji bratři. Jacob, Seth, Jared a Embry. Jsou stejně staří jako ty, takže s tebou budou chodit do školy.“ Přikývla jsem a podívala se na Emily. Přišla jsem k ní a objala ji. Emily si mě chvíli prohlížela a já ji. Konečně jsem odešla z toho vlčího pachu. Přišla jsem do pokoje a rozsvítila si, protože už byla tma. Nechala jsem otevřené dveře a šla k rádiu, které bylo kousek od tanečního prostoru. Zapnula jsem ho a dala tam svoje nejoblíbenější CD.

Přešla jsem k zrcadlům a koukala se do nich. Počítala jsem si do rytmu a přecházela kolem zrcadel jako tygr v kleci. Najednou mě něco napadlo a já, aniž bych si to uvědomila, jsem začala tančit. Po dvou písních jsem toho měla dost, a tak jsem přestala tančit, vypnula rádio a podívala se z okna. Byl úplněk a měsíc, to byl jediný den, kdy jsem se proměnila z donucení. Projela mnou první křeč a tentokrát to hodně bolelo, až jsem se neudržela a skoro vykřikla. Padla jsem na zem a začala litovat otevřených dveří. Najednou se v nich objevil Jacob.

„Emily tě volá k večeři.“ Skroutila jsem se v další křeči a vydolovala ze sebe dvě slova.

„Běž pryč.“ Jacob ke mně přišel a já se po něm ohnala. Začala jsem uvažovat jako kojot. Jacob něco zakřičel a ve dveřích se objevil Sam. Rychle se ke mně vydal. Začala jsem vrčet a on mi dal pohlavek. Ve vteřině jsem se přeměnila v hnědého kojota a zahryzla se mu do ruky. Sam mi dal další pohlavek, a tentokrát přes čumák, až jsem zakňučela a pustila ho. Sam někomu zavolal a za chvíli se tu objevil upír s nějakou stříkačkou. Jen, co se ke mně přiblížil, jsem se postavila na nohy a výhružně vrčela. Sam se ke mně přiblížil a chtěl po mně skočit. V tu samou dobu se proti mně vyřítil i upír. Sam mě uvěznil pod sebou a podařilo se mu mě znehybnit. Upír mi píchl injekci a já usnula.

Kapitola 1

Probudila jsem se ve své posteli. Byla jsem člověk, takže to asi byl sen. Vylezla jsem z postele a šla do kuchyně v mém oblíbeném tričku s dlouhým rukávem.

Na tričku jsem měla hlavu jenom s mozkem, a tak dále a pod hlavou napsáno: „Vidíte? Mám mozek, jenom nevím, jak ho používat.“ V kuchyni už byli kluci, Sam i Emily. U stolu bylo volný místo mezi Sethem a Jacobem. Udělala jsem si snídani a sedla si mezi ně. Všichni se na mě dívali a já jen zavrčela. Bylo to dost nahlas, aby mě slyšeli. Sam vstal a přešel ke mně.

„Pojď se mnou.“  Vstala jsem od stolu a šla za ním. V předsíni, se zastavil a otočil se ke mně.

„Řekni mi, co jsi zač.“ Nebyla to otázka a já na ni neodpověděla. Sam mě přirazil ke stěně. Držel mě pod krkem, takže jsem nemohla mluvit. Snažila jsem se ho odstrčit, ale nešlo to. Začala jsem lapat po dechu a on mě pustil. „Kdo jsi?“

Podívala jsem se na něj „Kojot. Jsem kojot.“ Sam se usmál.

„Kluci, jedem k upírům.“ Upíři. Hodně jsem je lovila. Mám od nich ještě jizvy. V Crew nás bylo pět. Já, Adam, Selena, Thomas a David. Všichni byli jako já. Kojoti. Věděli jsme, že existují upíři a vlci. Vlkům jsme říkali chlupáči a upírům pijavice. Na pažích mám jizvy z mnoha bitev proti upírům. Ve třinácti jsem začala bojovat proti pijavicím. Proto nosím mikinu nebo tričko s dlouhým rukávem. Sam mě vzal za loket a odvedl do auta, kde seděli všichni kluci. Několikrát jsem se pokusila zdrhnout z auta, ale Jacob, který vedle mě seděl, mě vždycky zachytil a připásal. Nakonec jsem nasadila svoji rychlost, odepnula si pás a skoro vyletěla z auta. Jacob mě zachytil, přesunul na sedadlo, na kterým seděl, a sednul si na to, vedle dveří. Zavrčela jsem a on zavrčel na mě.

V kapse mi zazvonil telefon a já se podívala na displej. Adam. Zvedla jsem to a uslyšela proud nadávek.

„Co se děje? Už zase jsi sežral kočku? Nebo ses popral s chlupáčem?“ Všichni v autě se na mě podívali dost nechápavě.

„Ne. Co se ti stalo při úplňku? A nelži.“ Zavrčela jsem. I když to bylo přes telefon, tak na mě zabírala jeho moc.

„Přeměňuju se jenom při úplňcích. Ještě k tomu bydlím v domě s chlupáči a chlupáči se přátelí s pijavicemi. Včera mi jedna pijavice něco stříkla a já potom usnula.“ Slyšela jsem z telefonu zavrčení. Tohle nebylo dobrý. Je rozzuřený a je to na mně. Kluci v autě na mě koukali jako na sůvu.

„Ty se neproměňuješ normálně? Ty se přeměňuješ jenom o úplňku? Celý dva roky?  Dej mi alfu těch chlupáčů.“

„Ne, nedám. Radši tě dám na reprák.“ Povzdechl si.

„Fajn.“ Pustila jsem telefon na reproduktor a dala ho na plný pecky. „Je tam alfa chlu… vlků?“ Zasmála jsem se a Sam odpověděl.

„Ano, je.“

Z telefonu se ozvalo, „potřebuju, abyste dohlídl na to, že se Bella bude přeměňovat. Musí se přeměňovat aspoň jednou za den. Když to nepůjde po dobrým, tak ji prostě nějak přinuťte. Klidně i násilím. Jednou týdně chci zprávy, jak to šlo.“ A zavěsil. Zavrčela jsem. Tohle se mi nelíbilo. Podívala jsem se na Jacoba, který se šklebil. Konečně jsme dorazili na mýtinu, kde byla obrovská vila.

Vylezli jsme z auta. Na louce jsem nic necítila, ale ve vile jsem se začala neovladatelně třást. Ten upíří puch se nedal. Konečně se před námi objevili upíři a já si je mohla prohlídnout. Byli tu tři upírky a čtyři upíři. Všichni byli v párech, jenom jeden stál sám. První pár se skládal ze silného upíra s černými vlasy a blondýnou. Druhý pár se skládal z holky, která vypadala spíš jako skřet s černými vlasy, a upíra s blonďatými vlasy. Třetí pár, a taky ten poslední, byla upírka s hnědými vlasy kolem obličeje a upír, který mi včera při úplňku píchnul injekci. Upír, co byl sám, měl zrzavé vlasy, spíš takový bronzový, no nevím, možná do hněda, byl sám, a to bylo dobře, protože byl nejzranitelnější. Neovládla jsem se.

Skočila jsem a při tom skoku se přeměnila v kojota. Oblečení spadlo na zem nepoškozené. Mě, na rozdíl od vlků, se při přeměně neroztrhalo oblečení. Já na rozdíl od nich mám patnáct kilo a obrovskou rychlost. Běžela jsem po tom samotném, když se po mně jeden z upírů vyřítil. Byla jsem na to připravená. Uskočila jsem a dál se řítila po upírovi. Najednou na mě jeden z upírů skočil a zalehl mě. Vzpírala jsem se, ale on jenom zasyčel. Konečně ze mě slezl a někdo mi dal kolem krku obojek. Sakra, Kde ho vzali? Sam si mě vezme od upíra, co mi včera dal injekci. Upír se vrátí na své místo a nechápavě se na mě podíval. Kdyby tak věděl, jak moji rodiče zemřeli, hned by věděl, proč zabíjím upíry na potkání. Nakonec začal mluvit.

„To je Jasper a Alice.“ Ukázal na ten pár se skřítkem. „Tady je Emmett a Rosalie.“ Ukázal na barbie s tím svalovcem. „To je Edward.“

Ukázal na toho kluka, co byl sám a divně se na mě koukal. Vycenila jsem zuby a zavrčela. Edward se jenom usmál.

„Jsou to naše adoptivní děti. Já jsem Carlisle a to je má žena Esmé.“ Podívala jsem se na Carlislea. A obdařila ho zavrčením. Skřet… to oslovení se mi vážně líbilo, vzal moje oblečení a chtěl ho hodit do koše. Vystartovala jsem a Sam mě překvapeně pustil. Skočila jsem na skřeta a povalila ho na zem. No, radši budu upírce říkat Alice. Stoupla jsem si na ni a zavrčela jí do obličeje.

Alice se na mě dívala s pobaveným pohledem. Ukázala jsem jí svoje zuby a ona pochopila. Nechala moje oblečení a já ho vzala do zubů. Šla jsem až k Samovi. Ten se nějak podezřele bavil. Podívala jsem se na něj a čekala, až pochopí. Konečně mě pustí z obojku a já, i s oblečením, se ztratím v koupelně. Rychle se oblíknu a vezmu si mikinu i přes to, že je tady vedro. Nechci, aby viděli moje jizvy. Všem se zahojí, ale mně se nikdy nezahojily. Někdy mě strašně svrbí, ale já se nemůžu poškrábat, aby je neviděli. Vyjdu z koupelny a zjistím, že se tu chlupáči hezký baví. Všichni se na mě podívali a někdo pustil óčko. Zrovna tam dávají písničku Candy. Emmett začne tančit moje oblíbený styly, jenom se neodváží na nic nebezpečnýho.

Stoupnu si před něj a řeknu jediný slovo. „Battle.“ Všichni se na nás podívají a já se jen ušklíbnu. Emmett přikývne a čekali jsme na novou písničku. Rozhodli jsme se, že každý bude tančit na jednu písničku. Měla jsem tančit jako první. Začala nová písnička a já zjistila, že to je Swiss Ft. Music Kidz - One In A Million. Začala jsem tančit. Za pár vteřin mi začala vadit mikina i tričko a tak jsem si je sundala a zůstala ve sportovní podprsence. Úplně jsem zapomněla na jizvy. Dotančila jsem a čekala na Emmetta, co předvede on. Nikdo si mých jizev nevšimnul. Emmett skončil a všichni řekli, že jsem lepší. Sam mě poplácal po paži a mnou proběhla ostrá bolest.

Autor: sarahing, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kojot - Prolog + Kapitola 1: