Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 27 - The end

15.11.2009 (21:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2923×

BELLA
Oba jsme dojedli svou porci a na mě čekalo další překvapení. Přisel si co nejblíže ke mně a já ani nedýchala. Nebyla jsem zvyklá na takovou blízkost, nebyla jsem teď zvyklá vůbec na jeho přítomnost. Pomalu se naklonil ke mně, tak aby mi viděl do mé sklopené a červenající se tváře. Snažila jsem se pohledem uhnout, ale on mi chytil obličej pevně do dlaní a donutil mě tak se na něj opět podívat a já se jako vždy zasekla v jeho nádherných očích, ve kterých jsem viděla lásku, ale co když je to jen ta chvilková? Co když mi za chvíli uteče zase za jinou? Jak mu můžu věřit.
Všiml si změny v mé tváři a na jeho obličeji se objevil zkoumavý a frustrovaný výraz. Snažil se pochopit co udělal špatně, ale on nic neudělal, alespoň zatím.
„Bello, prosím, řekni mi co je špatně.“ Prosil a já nemohla odmítnout, i když bych chtěla.
„Jde o to, že tě miluju, ale jak si tebou můžu být jistá?“
„Ty...pořád myslíš na to co se stalo?“ Jen jsem přikývla. Viděla jsem, že ho to ranilo, ale snažil se to zamaskovat.
„Pochop mě Edwarde, já tě miluji celým srdcem a tak to navždy bude, ale jak můžu vědět, že to u tebe bude stejné? Co když přijde nějaká jiná, která tě odvede na dobro?“ Mlčel, přemýšlel nad tím co jsem mu řekla, nebo možná přemýšlel jak odpovědět, aby to všechno překroutil na svou pravdu, jenže tady byl ten problém, že každý měl tu svou, z jistého úhlu. 
Najednou se pohl tak rychle, že jsem sebou leknutím selá trhla. Z úst mu omylem utekl zvonivý smích, který se snažil schovat za kašlem. Zamračeně jsem ho sledovala, dokud se zcela neuklidnil a poté začal.
„Pamatuješ Bells, jak jsem pro tebe přiběhl na záchody, když tě chtěla...zabít. No tak tam na mě také zkoušela tu svou schopnost, ale neplatila na mě. Přemýšlel jsem nad tím, čím to mohlo být a jediné k čemu jsem došel bylo to, že to bylo díky tobě. Chránila jsi mě i když jsi o tom nevěděla. Takže když budu s tebou, tedy pokud mě budeš i nadále chtít, tak nám ni nehrozí. Spolu všechno zvládnem lásko.“ Když dořekl co měl na srdci, tak jsem zůstala němě zírat. 
„Takže ty tvrdíš, že jsem tě zaštítila i když vůbec nevím, že něco takového dokážu? Ale jak by to pomohlo v tom, že bys mohl někdy chtít nějakou jinou, já bych to Edwarde už nezvládla.“ Natáhl svou ruku a něžně mi přejížděl po tváři, uklidňovalo mě to.
„Lásko moje, já tě nikdy dobrovolně neopustím a ani nedobrovolně. To se prostě nestane, věř tomu. Pokud budeme spolu, tak to všechno překonáme a bude zase dobře, uvidíš. Jen tě prosím dej mi ještě jednu šanci.“ Chvíli jsem mlčela, měla jsem na mysli pár podmínek, bez kterých bych mu na to nekývla.
„Dobře, dám ti další šanci, ale první budu chtít pár věcí.“
„Cokoli se řekneš.“ Vyhrkl bez přemýšlení a já se vítězně usmála a on pochopil, že to neměl dělat.
Obkročmo jsem si na něj sedla, tvářil se překvapeně, ale nic neříkal, čekal, co udělám dál. Opatrně jsem se k němu nakláněla a pomalu zavírala oči, až jsem se jemně dotkla jeho rtů. Jeho vůně mě omamovala a polibek mě přiváděl k šílenství a popohnal mě k další akci. Zamotala jsem své ruce do vlasů a natiskla se na jeho chladné tělo, ale v tuto chvíli jsem necítila chlad, protože mé tělo hořelo touhou po tom jeho. Cítila jsem jednu jeho ruku, jak mi bloudí pod tričkem na mých zádech. Už jsem nemohla popadnout dech a musela ten polibek přerušit, ale on pokračoval na mém krku. Hlasitě jsem oddechovala a jeho to povzbudilo k další akci. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla na posteli pod ním. Líbal mě všude kam jen dosáhl a ve mně vzrůstal tak dlouho potlačovaný chtíč, který jsem chtěla, potřebovala ukojit.
Ale něco začínalo být špatně, přestával až úplně přestal. Zmateně jsem se na něj podívala. Čelem se opíral o mé břicho a zrychleně oddechoval.
„Proč jsi přestal?“
„Tohle Bells nemůžu, mohl bych ti ublížit.“
„Edwarde, tohle je to po čem toužím, tohle je jedna z těch dvou podmínek.“
„A jaká je ta druhá?“
„Nemůžu ti ji říct až potom? Nebude se ti líbit.“
„A co kdybychom to udělali trochu jinak, já přistoupím na tyhle tvé podmínky, když ty přistoupíš na jednu mou.“
„Dobře.“ Nemohlo to být přece nic strašného ne? Ale to jsem se pletla, nebo ne? Zvedl se ze mě, já se posadila a sledovala ho. Přeběhl ke svému saku a vytáhl z něj něco malého. Klekl si přede mě a s vážným výrazem spustul.
„Isabello Marie Swanová, z celého mého mrtvého srdce, které ožilo právě díky Tobě, Tě nadevše miluji a proto Tě žádám, staneš se mou ženou? Přijmeš mé říjmení a staneš se Cullenovou?“ Byla jsem v naprostém šoku, čekala jsem cokoli, jakoukoli podmínku, ale tohle? 
„Edwarde...já, nevím co mám říct, ty ani nechceš vědět, co je má druhá podmínka?“
„Nechci, udělám pro tebe cokoli, jen mi prosím odpověz.“ Bylo na něm vidět, že je hodně nervózní, takového jsem ho neznala. Lákalo mě to protahovat a trochu ho pozlobit, ale nemohla jsem, nemohla jsem odolat tomu, abych mu okamžitě odpověděla.
„Ano, ráda se stanu tvou ženou Edwarde.“ Skočila jsem mu do náručí a on mě sevřel v pevném objetí a zasypával mě polibky. Když jsme se trochu uklidnili, tak mi navlékl snubní prset a my se posadili znovu na postel a já si vzpomněla na své podmínky. Věděl, že na to nezapomenu a trpělivě čekal.
„Tak pane Cullene, protože já jsem přistoupila na Vaši podmínku, vy teď musíte přistoupit na ty mé, tak zněla dohoda.“ 
„Dobrá, budoucí paní Cullenová,“ s těmito slovy, jsem viděla, jak mu v očích tančí tisíce jiskřiček,
„můžete vyřknout ortel.“ Místo toho, abych cokoli říkala jsem se na něj vrhla. Nečekal to a dopadl i se mnou na postel. Nebránil se, naopak, polibky mi víc než vřele opětoval. Viděla jsem na něm, jak moc se snaží ovládat, ale s každým dalším dotekem se jeho sebeovládání vypařovalo do ztracena, až nezbylo žádné...

ÓDRY
Políbili jsme se a já v tu chvíli věděla, že jsem našla toho, koho jsem hledala, mou ztracenou lásko. Neptala jsem se proč, nebo jak je to možné, ale prostě jsem věděla, že je to on. 
Dlouho jsme takto trávili chvíli, v objetí toho druhého a kdyby nás někdo nevyrušil, tak bychom tak i dlouho zůstali. Věděla jsem, kdo ta dotyčná osoba je, byla to Jane, svým způsobem jsem ji měla ráda, ale byla stejná mrcha jako já a obě jsme to o sobě navzájem věděly. Ale myslím, že je to lepší než se přetvařovat a dělat ze sebe chudinku.
„Máte jít za Arem, oba dva.“ Oznámila mi a odešla někam pryč. My dva ruku v ruce vykročili do sálu, kde na nás čekal. Když viděl naše propletené ruce, tak se zamračil, ale po chvíli se mu obličej opět rozjasnil a dokonce to snad vypadalo, že má radost, ale v jeho myšlenkách jsem viděla, že je mu líto toho, že nepřijede Alice. Na tu jsem jaksi zapomněla. Jsem sama zvědavá jak to teď bude dál. Se mnou, s námi, prostě se všemi. Jasper vycítil moje obavy a tázavě se na mě díval. Zakroutila jsem jen hlavou, teď na to nebyla ta vhodná chvíle.
„Tak vy dva, myslím, že byste mi mohli první něco vysvětlit.“ Upřel na nás jeho vážný výraz. Došla jsem k němu a podala mu svou ruku, on ji přijal a sledoval mé myšlenky. Přes jeho tvář proběhl nespočet výrazů až se tam nakonec usadilo porozumění. 
„No dobrá tedy.“ Dal si ruce za zády a zamyšleně pochodoval sem a tam, přemýšlel co dál. Doufal, že tu oba zůstaneme, ale to jsem v plánu neměla, strávila jsem tady víc než dost svého času a když někdy změním plány, tak se to určitě dozví. Mám přece celou věčnost. Konečně promluvil.
„Asi vás dva nepřesvědčím, abyste zůstali s námi že?“
„Máš pravdu nepřesvědčíš, kdy můžeme odejít?“ Chtěla jsem co nejdříve odsud, sice jsem se sem předtím těšila, ale teď jsem se tu najednou necítila dobře.
„Není přece kam spěchat Ódry, pokud vím, tak jsi Cullenovým rozvrátila celou rodinku, nemyslím si, že tě přijmou zrovna s otevřenou náručí.“ Měl pravdu, ale proč to nezkusit. Otočila jsem se zpět na Jaspera, který tohle všechno sledoval a zřejmě z toho nechápal tolik věcí kolik by chtěl.
„Jaspere? Kam by jsi chtěl ty? Zůstat tady, jet někam, kde bychom začali od začátku nebo zpátky ke tvé rodině.“ Chvíli mlčel a přemýšlel.
„Rád bych ti řekl, že pojedeme pryč, ale to nemůžu, chci být u své rodiny a chtěl bych, abys do ní patřila také.“ Jeho slova mě zahřádala na srdci? I když žádné nemám, byla jsem mu za jeho slova vděčná, kéž by mě ostatní také tak přijali, ale vím, že to se nikdy nestane. Obrátila jsem se zpátky na Ara.
„Myslím, že je rozhodnuto. Odjedeme co nejdříve.“
„Dobře, zítra můžete vyrazit, dnes tu aspoň zůstaňte když už jste tady a udělejte si pohodlí.“ Otočila jsem se na podpatku, chytla Jazze za ruku a zatáhla ho do své bývalé ložnice, kde jsme strávili celou dobu, dokud jsme nevyrazili na cestu zpět do domova, alespoň toho jeho.

ALICE
Teď jsem věděla, že jsem našla svou spřízněnou duši. Jasper byl asi jen něco jako zastávka na mé pouti a já pro něj to samé. Ačkoli bych si to nikdy předtím nepřipustila, nebo bych na to ani nepomyslela, tak teď mi to přijde tak samozřejmé. Jako bych na očích měla slepecké brýle, které jsem si sundala a zjistila, že slepé vlastně ani nejsem. Těžko se to vysvětluje, ale představte si, že někoho šíleně milujete, že byste pro něj položili svůj vlastní život a říkáte si, že větší láska už ani není. A pak...pak se objeví někdo, ke komu je vaše láska ještě větší, silnější. Táhne vás to k němu víc něž ke komukoli jinému a jen co mu pohlédnete do očí, tak víte, že je mezi vámi pouto, které se nikdy nepřetrhne. Tak takhle nějak jsem se cítila a takhle jsem to vnímala. Je těžké to vysvětlit, ale je to tak. Nakonec se vždycky stane to co má. Ať se nám to líbí nebo ne.
Domluvili jsme se s Patrickem, že pojedeme k nám do Forks a další rok nastoupíme na vysokou školu, spolu s ostatními, zase jednou budeme všichni pohromadě, a bude pár členů navíc. Neviděla jsem nic konkrétního, ale budeme tam všichni. 
Museli jsme vyrazit co nejdřív, abychom ostatní připravili na to malé překvápko, které nám přichystal Jazz. Někteří budou víc než v šoku. Vyrazili jsme na letiště, kde jsme si koupili letenky a čekali, až nám poletí nejbližší let. Netrvalo to dlouho a mi už seděli v letadle a předstírali spánek, jsem ráda, že nemám Edwardovu schopnost, protože už tak mi vadili ty pohledy ostatních lidí.

EDWARD
Co tom nádherném milování s Bells, jsme se oba svalili do náruče toho druhého a Bells usnula. Také jsem si přál spát a chvílemi jsem si připadal, jako by se mi to mělo povést. Sledoval jsem stékající kapky potu na jejím nádherném těle. Tak moc jsem se bál, že jí ublížím, ale ovládl jsem se, neměla na sobě ani modřinku a za to jsem byl nesmírně rád, neodpustil bych si, kdybych se k tomu nechal přemluvit a něco ji udělal.
A teď když souhlasila, že bude mou ženou, se mé srdce tetelilo blahem, jen jsem se trochu obával její další podmínky, bál jsem se nejhoršího a neměl jsem ani odvahu na to pomyslet, ale jak jsem řekl, pro ni cokoli. Už ji nechci nikdy víc ublížit nějakým svým činem. Od teď budu dělat cokoli ji udělá radost.
Opatrně jsem ji políbil na nahá záda, ona se pod mým polibkem zachvěla a probudila se. Usmála se na mě jako sluníčko a zašeptala ty dvě nejkrásnější slova.
„Miluji tě.“ Usmál jsem se a odpověděl ji.
„Je ti ale jasné, že já tebe víc.“ Musel jse se usmát nad jejím výrazem. Bojovně vyšpulila pusu a už se chystala dohadovat, ale nedal jsem ji tu možnost a políbil ji. Když jsem se od ní odtáhl, tak vypadala omámeně a kouzelně.
„Lásko měli bychom se jít obléct, za chvíli přijede Alice.“ Podívala se na mé tělo a když si všimla, že ji sleduju, tak sklopila zrak a zčervenala. Jak já jsem tohle miloval. Políbil jsem ji na čelo a šel se obléct. Bella následovala mého přikladu a když byla oblečená, tak jsem chtěl vyrazit dolů, ale zastavila mě.
„Edwarde, na něco jsi zapomněl.“ Přemýšlel jsem nad tím, co by to mohlo být. Viděla můj nechápavý výraz a pokračovala.
„Pokud si dobře pamatuješ, což ty určitě ano, jelikož jsi upír se skvělou pamětí, tak jsem měla dvě podmínky. Jedna z nich je splněná, ale tu druhou jsem ti ještě neřekla.“ Nadechla se, aby mohla pokračovat.
„Chci, abys mě proměnil. Neříkám, že hned teď, ale v brzké době.“ Řekla přesně to, čeho jsem se nejvíce bál, ale věděl, jsem že tohle bude její druhá podmínka a tak jsem se na to tak nějak snažil připravit.
„Dobrá. Ale byl bych rád, kdyby to bylo až po svatbě.“ Přikývla a na víc se nezmohla, asi nečekala tak klidno reakci z mé strany. Pravdou je, že jsem byl sám ze sebe také překvapen. Z té svatby bude Alice vyšilovat, ale tak proč ne. Já bych ze sebe nejraději vyřval do světa jakou mám radost. Bella bude konečně moje žena a nic nás už nerozdělí.

ALICE
Už jsme byli před domem, věděla jsem, že na nás všichni čekají. Před dveřmi jsem se párkrát zhluboka nadechla, abych si dodala odvahu a vkročila. Celé rodina se na mě sesypala a vřele mě vítala. Méhospolečníka si zatím nikdo nevšiml, teda až na Edwarda, který ho pozoroval. Nedalo se z jeho tváře nic vyčíst. Ostatní si všimli, kam se dívám a pak se podívali směrem, kterým upíral svůj zrak Edward a pak se podívali na mě. A je to tady. Vysvětlování. Podívala jsem se s prosícím výrazem na Edwarda, ale jen zakroutil hlavou, že do toho se zapojovat nebude. Jenže já věděla něco navíc.
„Tak se asi všichni posadíme, řeknu vám co se stalo a také co se ještě stane...“ s těmito slovy Edward strnul, protože jsem pomyslela na Ódry, ale nijak víc to nekomentoval. Vyprávěla jsem jim o Patrickovi a o tom, jak to mezi námi je a pak jsem jim začala pomalu vyprávět o tom, co jsem pochytila z vize o Jasperovi. Nikdo nebyl moc rád, že sem přijede i ONA a zvlášť Ed a Carlisle, ale budou to muset překousnout. Teda alespoň zatím, půjdeme všichni společně na vysokou, už se těším.
Měli by už přijít každou chvíli, neviděla jsem žádnou budoucnost a tak jsem z toho byla hodně nervózní, snad nikdo neudělá nic, čeho by litoval. Patrick mě uklidňoval kroužky na mých zádech, ale moc to nepomáhalo. Bella pořád kmitala mezi dveřmi a Edwardem. Věděla jsem, že o něj má zase strach, ale také jsem věděla, že už nemusí, ona už má svého prince.
„Bello, trochu se uklidni, ona už nic neprovede a nevíc, vy dva se budete brát a já vám zařídím co nejdřív svatbu.“ Obě jsme se na sebe usmáli a ozvalo se zaklepání a všichni ztuhli.

ÓDRY
Jasper mě musel k baráku pak už doslova táhnout, najednou jsem dostala strach. Měla jsem strach nést odpovědnost za své činy. Jakoby na mě dolehla tíha toho všeho. Jasper se mě snažil pomocí jeho daru uklidňovat, ale nešlo mu to, protože byl sám dost nesvůj. Kéž bychom všichni mohli dělat, že se nic nestalo. Už jsme stáli před dveřmi, kde panovalo ticho, které přerušilo pouze zaklepání a my vkročili dovnitř, kde všichni čekali. Nevydržela jsem ten nápor všech pohledů a raději sklonila hlavu, ale někdo mě objal, někdo od koho bych to nikdy nečekala. Byla to Alice, ta které jsem odloudila jejího přítele a může v jednom. Nechápala jsem její chování a nechápala jsem ani to, že jsem nemohla nikomu přečíst jeho mysl. 
„Vítej do rodiny Ódry, odteď jsi naše nová sestřička.“ Vzadu si někdo odfrkl, podívala jsem se a samozřejmě to byl Edward. Omluvně jsem se usmála, ale jeho výraz zůstal stejný, Alice se na něj zašklebila a táhla mě za ostatními, kterým mě představila. Cítila jsem se hodně nesvá, zvlášť když ke mně přišel Carlisle s tím milým výrazem, viděla jsem na něm, že se trochu bál, ale snažil se nedám nic znát. 
„Moc bych se chtěl omluvit všem, kterým jsem způsobila něco, čím jsem je ranila, vím, že to nejde vzít zpět, ale opravdu se moc omlouvám.“ Při těchto slovech jsem se dívala do očí lidské dívce, které jsem málem zničila její život. Usmála se na mě a přišla mě také přivítat.
A tohle bylo mé přivítání do nové rodiny, do nového života. Života, který snad nespackám tak jako všechno na co jsem dosud šáhla...

Tak a tohle se definitivní konec téhle povídky. Vím, že jsem některé z Vás naštvala, ale tento konec jsem měla v plánu od začátku. Svým způsobem vždycky něco krásného končí, ale to hezčí může ještě teprve přijít. 
Děkuji Vám všem, kteří jste tuto povídku četli a jakkoli komentovali, protože kvůli Vám jsem psala dál a musím říct, že jsem si tuto povídku opravdu oblíbila, ale už to bylo moc dlouhé na mě a momentálně potřebuju na chvíli pauzu, takže prozatím nezačínám další kapitolovku, ale budu pokračovat ve víceautorských. Pokaždé když bude nějaký nový díl něčeho, tak se to včas dozvíte. Doufám, že i když byl tento díl poslední, tak zanecháte názor na tento díl i na povídku jako celek. 
Vaše Ejdriana.

« SHRNUTÍ

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 27 - The end: