Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelná romance 2. část

16.06.2011 (19:15) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4262×

Hudba

Pravda

Kolkolem se rozezníval zpěv ptáků, kteří hnízdili vysoko ve větvích jabloně, pod kterou jsme leželi v objetí. Jeho objetí mi připomínalo bezpečí, cítila jsem se tak zvláštně, tak nějak úplná, něco mi však stále vrtalo hlavou, něco, nač jsem sama neznala odpověď.

„Nad čím přemýšlíte?“ přerušil ticho Jacob, zvedla jsem hlavu z jeho hrudě a podívala jsem se mu do očí, v jeho očích se zračila jen láska a pochopení. Zato já nechápala, kde se to v něm všechno bere, vidí mě poprvé v životě a už se mi odevzdává.

„Nad tím, jak je tohle hloupé.“ Zamračil se.

„Copak se vám na tomto zdá hloupé?“ Nejspíše byl dotčený, což jsem vzhledem k situaci předpokládala. Však nelíbil se mi tón jeho hlasu, zněl až moc uraženě.

„Vidíte mne poprvé v životě, dáte mi jeden polibek a říkáte, že mne milujete, tohle je hloupé, jelikož já nedokážu bezmezně milovat.“ Posadil se.

„A kdybych vám pověděl, že nejsem obyčejný člověk, že jsem něco více, co na tomto světě existuje a tento moment je takovýto jen díky jakémusi kouzlu, uvěřila byste mi? Co více, milovala byste mě?“ Zamračila jsem se.

„Co to tady povídáte za nesmysly? Jak můžete býti něco více než člověk, Jacobe?“ Nic neříkal. Ticho jsem umlčela ve vášnivém polibku, který se začal stávat něčím více než jen polibkem.

Přejížděl rukama po liniích mého těla, ležela jsem na něm, užívala jsem si to.  Najednou mi vlastně začalo docházet, že to, co jsem si ještě před chvílí myslela, je pravda, doopravdy se do něj nejspíše zamilovávám.

Ruku jsem zabořila do jeho nakrátko ostříhaných černých vlasů. Jemně mě stáhnul pod sebe a začal mne líbat na krk. To bylo více, než bych kdy komu dovolila, ale u něj mi to připadalo naprosto přirozené. Okolí kolem nás jako by potichlo v souladu s našimi steny z napětí, které mezi námi panovalo.

Jak jsem toužila být jen jeho, tak jsem také toužila, aby to on cítil stejně. Jak opovážlivé to bylo, jak nemravné, však v tom se skrývalo kouzlo, kouzlo naší lásky. Usmála jsem se při té myšlence, Rukou mi začal vyhrnovat sukně.

„Ne, Jacobe, přestaňte!“ Zarazil se a podíval se mi zpříma do očí.

„Copak jsem udělal špatně? Myslel jsem, že byste si to přála.“ Usmála jsem se a sklonila jsem k němu hlavu, letmo jsem ho políbila.

„Ano, chtěla, ale člověk vždy nemůže mít přesně to, co by chtěl.“ Znovu se zmocnil mých rtů.

„Dnes můžete, já nejsem urozený, ale vím, že tohle by mi šlo lépe než komukoli jinému, Isabello.“ Zasmála jsem se a znovu jsem se poddala tichu a jeho polibkům.

Napětí rostlo s každou sekundou, minutou a já jsem začala uvažovat nad jedním z nejhorších přestupků proti etiketě, kterých bych se mohla dopustit.

„Ano.“ Zarazil se a podíval se mi zhluboka do očí.

„Prosím?“

„Dnes v noci můžu mít přesně to, co chci, úplně všechno, nebo vůbec nic.“ Usmála jsem se. „Dnes chci všechno.“ Jeho pohled mi prozrazoval obavy, avšak i radost a štěstí. „Chci být alespoň jednou jedinkrát šťastná klidně i pyšná s předsudky, chci dnes být vše, jen se mě dotýkejte.“

„Netoužím po ničem více, ale máte pravdu, nemůžeme to udělat, ne dnes a ne takto.“ Zaskočil mě rozumem, který jako by předtím neměl.

„Co to povídáte?“ Usmál se.

„Vím, že se to zdá divné, ale ne tady.“ Začala jsem se smát.

„Pokoušíte se mě vytočit!“ Zavrtěl hlavou.

„Jakou bychom poté měli cenu, kdybychom to udělali hned? Chci se s vámi milovat, ale není kam spěchat.“ Posmutněla jsem.

„Možná už se nikdy neuvidíme.“ Zavrtěl hlavou.

„Pravá láska překoná cokoli.“ Ticho splynulo v polibky a vzájemné dotýkání se. Leželi jsme jen v tichu zahrady, letmých polibků a napětí, které mezi námi panovalo, jsme se snažili překonávat.

Z houští za námi se ozval zvuk blížících se kroků, když jsem se otočila, spatřila jsem lorda Cullena.

„Tak zde jste se poděla, komteso.“ Zarazil se a zůstal tupě zírat, když si povšimnul objetí mezi mnou a Jacobem. Zasmál se.

„Copak je zde k smíchu?“ pravila jsem dotčeně. Jeho tón mi připomněl vlka, který nahání ovečku, při té představě jsem se zatřásla.

„Nic, nic, jen jsem si špatně vyložil vaši vzájemnou polohu, vy byste si přeci nikdy nedovolila si začít cokoli se zahradníkem!“ Jacob se vzpouzel a chtěl vstát, včas jsem jej však zarazila. Podívala jsem se mu zpříma do očí, jeho výraz zjihl.

„Nestojí ti to za to.“ Letmo jsme ho políbila a vstala jsem. Očima jsem se zabodla do očí lorda. „Lepší být se zahradníkem než s netvorem, který má titul, ale ženy nectí!“ Povýšení nade mne se z jeho pohledu vytratilo a vystřídala ho zuřivost. Vypadal jak anděl pomsty, kontrast, který jsem v jeho pohledu viděla, který jsem celkově vnímala, byl šokující a pravdivý. Tak krásný a tak krutý.

„Ale být se psem není důstojné pro lidského tvora, jako jste vy!“ Byla jsem v šoku, totálně jsem jej nechápala.

„Jacob přec není žádný pes!“ Zasmál se.

„Jen ať vám poví sám, kdože vlastně je!“ Bezradně jsem se na něj otočila.

„Má pravdu.“ To je vše? Cítila jsem se bezradně a tak vyděšeně.

„To je hloupost, jak bys mohl být psem?“ Zarazila jsem se na chvíli. Vstal a podíval se mi smutně do očí. Potom se přeměnil, mně před očima. Nedokážu ani slovy popsat, co jsem v tu chvíli cítila. Beznaděj. Strach. Grotesknost. Lásku. Úžas. Děs. Všechno se to ve mně střídalo jako na běžícím páse, netušila jsem, co mám cítit dříve.

Někam odeběhl, po chvíli a vrátil se zase jako člověk.

„Toto není možné!“

„Jakože já nejsem upír, komteso!“ Vyděšeně jsem se na něj dívala. Začala jsem brečet, brečet šokem, ponížením, brečet z lásky, najednou jsem uviděla samu sebe ve svitu luny.

„Chtěl jsem ti to říct.“ Jeho hlas utichnul, když si povšimnul mých slz. Bolelo ho to.

„Ale neřekl jsi mi to.“ Otočila jsem se k odchodu. Zlomeně jsem se dívala v dál, než jsem byla schopna udělat první a zároveň poslední krok.

„Vybrala jste si velmi dobře!“ usoudil lord. Naštvaně jsem se na něj otočila a pohlédla jsem mu do tváře.

„Já si nevybrala, já odcházím, nikdy jsem na nic podobného nevěřila, avšak to není ten největší problém, jsem vyděšená, ale nikdy bych si nevybrala bez lásky! A to už nejde, protože já se zamilovala. A i přesto si vás nevyberu. Nikdy ne ani jednoho z vás, nechci vás již nikdy více spatřit.“ Rozeběhla jsme se pryč.

Zděšená a šokovaná tímto vším, jak normální zdá se být život, když o ničem nevíte, jak snadný je, na rozdíl od tohoto okamžiku, který se mi zdá nekonečně dlouhý, který se mi zdá nekončící, potřebuji odsud pryč, odjet nikdy více se již nevrátit.

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelná romance 2. část: