Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 11 - Jany pohled

13.01.2011 (08:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1148×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Kouzelné Stmívání

11. kapitola - Jany pohled

Vyskočila jsem ze sedačky a stejnou rychlostí mě na ní dvě ruce zase posadily. Emmett se na mě nesouhlasně podíval, přesto jsem s ním zápasila. Přece jí nemůžu nechat se zabít! Bylo to marný, Emmett si mě jednou rukou hodil na záda, jako pytel brambor. Druhou rukou mi chytl nohy, abych ho nekopala. Sice ho to vůbec nebolelo, ale pořádně ho to rozptylovalo. Mezitím se sešla celá rodina, včetně Edwarda a Belly, tu musel samozřejmě vzít sebou.

„Musíme Katku rychle najít, jinak ji James zabije a pak vystopuje její pach až sem. Nebudeme mít čas Janu ukrýt. Takže Esme tu holky pohlídá. My vyrážíme,“ zavelel Carlisle a všichni byli v tahu. No to si  ze mě snad dělají prču.

„Jani, nemrkneme na další díly VA?“ Vím, že Bella byla taky na trní, ale nějak to dokázala ovládnout. Zato já jsem div nerozbila Alici troje boty. To bylo ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že uteču. No a jediné boty, které byly mojí velikosti a stáli v hale, byli Alice. No a v tom spěchu, jsem to trochu vzala hopem. Bohužel mě Esme chytla ještě na schodišti. Pak se přistoupilo k radikálnímu řešení.  Esme si mě v kuchyni posadila na barovou stoličku, dala mi do ruky kuchařku a měla jsem si vybrat, co budu jíst k večeři. Bella samozřejmě Esme pomáhala a já jsem byla jejich zajatec. Nakonec mě to ale docela i začalo bavit a začala jsem jim vyprávět historky z natáčení. Přesněji řečeno historky z kuchyně. Esme jen kroutila krkem a Bella se válela po zemi. Moje podvědomí se ale brzy vrátilo do normálu a já se zase pokusila zdrhnout a jít Katce na pomoc. Nakonec se mi to i povedlo, ale ve dveřích jsem se setkala s ostatními. Katka nechyběla. Stála jsem tam a koukala se jí do očí, stejně jako ona mě.

„Jsem tak ráda, že jsi naživu.“ To bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Katka jen kývla. Carlisle se ale netvářil jako vítěz.

„Stalo se něco?“ zeptala se příchozí Esme a Carlislea objala kolem pasu.

„Byla tam i Viktorie. Ví, že je Katka upír a chystá se do Volterry. Alice měla cestou domu vizi.“ Zhluboka jsem nasála vzduch a měla šílenou chuť do něčeho praštit. Jasper na mě poslal vlnu klidu.

„Stihneme jí zastavit?“ zeptala se Bella a Edward si jí hned přivinul do náručí.

„Ne. Už je u moře. Ani tryskáč by nebyl dost rychlý.“ Stála jsem tam a přestala reagovat. Jestli se o ní Aro dozví, dozví se i o mě. Pošle sem ty svoje poskoky, aby nás zničili, ale nejdřív si ověří, jestli nemáme nějaké talenty. Pokud ne, čeká nás ne zrovna hezká smrt. Já pravděpodobně posloužím jako jídlo a Katku prostě roztrhají. A pokud se nemýlím, Aro bude chtít potrestat i Culleny.

„Musí existovat nějaké východisko!“ zašeptala jsem a běžela do Carlisleovi pracovny. Měl tam spoustu knih a jednou mi vyprávěl, že tam jsou sepsané různé legendy o lidech, kteří se dostali do Volterry, ale nebili zabiti, ani přeměněny. Prostě zmizeli. Není to podezřelé?

„Ježiš, Jani, kam zase běžíš?“ volala za mnou Bella. Rozrazila jsem dveře a běžela ke knihovně. Začala jsem pročítat jednotlivé názvy.

„K čemu to?“ Carlisle mě sledoval ode dveří. Neodpověděla jsem. Nemohla jsem. Byla tu spousta knih v originále. Shakespearovi hry, Charles Dickens a jeho Oliver Twist, Viktor Hugo, Giovanni Boccaccio a spousta dalších. Většina knih byla v latině, staroangličtině, italštině, španělštině.

„Jani, odpovíš mi?“ Tentokrát mi Carlisle položil ruku na rameno. Otočila jsem se.

„Pamatuješ si, co jsi mi říkal o těch lidech, kteří zmizeli? Nebili zabiti ani přeměněni? Říkal jsi, že tu máš různé spisy, které ti dal Marcus jako dárek. Co když ti lidé byli ve stejné situaci jako my? Zmizeli, protože se vrátili zpátky. V těch knihách může něco být.“ Carlisle chvíli přemýšlel. Pak sáhl do poličky nade mnou a vyndal tři opravdu hodně staré svazky v latině. Mezitím sem přišla i Katka.
„To jsou ty knihy, co jsem dostal.“ Jednu jsem otevřela a zůstala zírat.

„Tak tohle nepřeložím ani do konce života. Sice jsem chodila 2 roky na latinu, ale stejně mi to bude dlouho trvat.“ Přečetla jsem si první větu a udělalo se mi špatně.

„Bože, oni si snad zapisovali veškerá jejich tažení.“ Četla jsem dál. „Tady je něco o jejich plánu ovládnout upírskou společnost. Tedy, oni píšou, že mají důkazy o tom, že jsou královského původu, ale na konci každé věty provolávají něco... nevím, jak to správně přeložit... o vrácení země pod vládu příšer. Když si vezmu dvě a dvě, tak prostě chtěli ovládnout zemi.“ Katka se otřásla. Četla jsem dál. Byla tam spousta informací, ale nepoužitelná, takže jsem po několika stránkách knihu zavřela.

„Dojdi se najíst, já a Edward se zatím mrkneme na další knihu. Třeba v ní něco bude.“ Bella už seděla v kuchyni a jedla zapečené těstoviny. Mňam!

„Tak pojď, nebo ti to všechno sním,“ strašila Bella. Unaveně jsem se usmála a sedla si vedle ní. Katka, Emmett, Rosalie, Alice a Jasper šli na lov.

„Tak co, našli jste něco?“ozvala se po chvíli Bella.

„Bohužel ne. Přemýšlím nad tím, že se odsud prostě nikdy nedostaneme. Ne, že by jste mi vadili, ale stýská se mi po domově. Ale jen někdy. Tady se taky cítím jako doma, ale prostě mi chybí rodiče, sourozenci, spolužáci, moje želvička...“ Dál už jsem nemohla mluvit. Slzy si prorazili cestu z očí a já se rozbrečela naplno. Bella mě objala.

„Nebreč. Uvidíš, brzy se vrátíš domu a budeš zase se svojí rodinou. Pravou rodinou.“ Esme, která nás celou dobu sledovala mě taky objala.

„Ach Jani, ani nevíš, jak moc bych ti chtěla pomoct. Zatím ti můžu jedině z části nahradit matku.“

„A já z části otce,“ ozval se ode dveří Carlisle. „Neboj, Viktorii zabijeme a vás dvě pak dostaneme zpátky.“ Pak k nám taky přišel a taky mě objal. Chvíli jsme tam tak stáli a já se cítila opravdu dobře. Cítila jsem, jako bych byla doma.

„Jede se nakupovat!“ zakřičela Alice, jakmile se vrátili. Já jsem pročítala další knihu, Bella mi pomáhala - zapisovala jednotlivé stránky, kde se nacházelo něco zajímavého. Esme a Carlisle volali svým známým, jestli náhodou něco neví a Edward šel na lov.

„Alice, teď na to není vhodná doba,“ odporovala jsem, ale Alice jen mávla rukou.

„Když plánujete návrat, přece se nevrátíte s prázdnou, ne?“ Alice mě chytla za ruku a táhla k autu.

„Pojď Katko, nebo si pro tebe dojdu!“ Katka se hned objevila vedle mě na sedačce. Cesta do Seeatlu trvala poměrně dlouho, takže jsem měla čas na přemýšlení. Já a Katka se už tolik nebavíme jako dřív. Co se stalo? To nás tolik oddálila její přeměna? Kde jsou ty doby, kdy jsme si navzájem lili pití na hlavu a kdy jsme se smály každé ptákovině? Stmívání nás změnilo. Obě dvě teď máme nějaké starosti a povinnosti, které nejsou vůbec veselé. Katka se neustále musí v mojí blízkosti ovládat, aby mě nezabila a zároveň na mě musí dávat pozor. Mě zase naopak hrozí velké nebezpečí, stejně jako Katce, ale ještě k tomu musím rychle zjistit, jak nás co nejdřív dostat domu. Na druhou tudíž nemáme čas. Nevím, jak Katku, ale mě to děsně štve. Doufám, že všechny problémy už budou za námi a vše se vrátí do starých kolejí. I když, je velká pravděpodobnost, že až se vrátíme, bude Katka stále upír. To by bylo zlé. Velice zlé.

„Jsme tu!“ vykřikla Alice a běžela směr nákupní centrum. Já a Katka jsme šli pomalu za ní.

„Trápí tě něco, Jani?“ zeptala se Katka a já se nuceně usmála.

„Ten překlad a ta Itálie. Doufám, že to bude brzy za námi,“ odpověděla jsem jí a dala jí herdu do zad. No, bolelo to víc mě, než jí. Zato jsme se pořádně nasmáli. Jak mě tohle chybělo. Nakupování mě kupodivu bavilo. Alice se hodně krotila, takže já jsem většinu času strávila v knihkupectví. Nakoupila jsem si spoustu knih, většinou romány, fantazy, ale také nějaké detektivky a vědecké. Alice kupovala oblečení i mě a Katka ho za mě vybírala. Proto mě to tak bavilo. Po cestě domu jsme si vyprávěli různé vtipy, jen abychom zapomněly na „realitu.“

Doma jsem začala vybalovat oblečení a usoudila jsem, že mi to holky vybrali skvěle a tudíž bych jim měla poděkovat. Šla jsem tedy do obýváku, když na mě zavolal Carlisle.

„Asi jsem něco našel!“

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 11 - Jany pohled: