Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 4 - Jany pohled

02.06.2010 (07:30) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1992×

Jelikož se neskutečně rychle blíží konec roku a já i edemsova máme dost práce s přípravami na rozloučení s učiteli a hodně vystoupení s aerobikem, budeme přidávat další kapitoly až po 10 komentářích. Tímto pohledem počínaje. Doufám, že nás chápete a podpoříte nás. Jelikož ale vidím, že komentářů je vždy dost, budeme muset opravdu makat až do noci. Vaše NatashaBedlife :-)

4. KAPITOLA

„Dobrou,“ dostala jsem nakonec ze sebe. Slyšela jsem, jak se zavřely dveře a já zůstala sama v jeho pokoji. Všude byla cítit jeho nádherná vůně. No, jestli usnu, tak jsem dobrá. Tomu jsem se usmála a pak, ani nevím jak, ale usnula jsem. Ráno, tedy spíš pozdě odpoledne, mě probudila hrozná rána.

Vylítla jsem z postele. Do nosu mě bacila Edwardova vůně a já zavrávorala. Slastně jsem si povzdechla a až teď si vzpomněla, že jsem v domě plném upírů, kteří to mohli slyšet. Žádný smích jsem ale neslyšela, a tak jsem si oddechla. Moc se mi z postele nechtělo, ale nakonec jsem se přemluvila a vstala. Náhodou jsem zavadila pohledem o zrcadlo. Co to mám proboha na sobě? Alice! Nemusí si pořád prohlížet moji budoucnost. Tak snad se nic zlého nestane. Na sobě jsem měla sice jen spodní prádlo, ale už jenom to, že bylo tmavě modré mě odrovnalo. Tahle barva je Edwardova oblíbená. V koupelně jsem našla sukni, tílko a baleríny. No, aspoň něco normálního.

Když jsem se blížila ke dveřím, slyšela jsem Alici, jak něco vysvětluje. Přidala jsem do kroku, ale to bych nebyla já, abych neuklouzla. Naštěstí se mi to povedlo zamaskovat, a tak to vypadalo, že jsem si chtěla schody sjet po zadku. Dole mi Edward pomohl se zvednout. Alice si povzdychla a vše převyprávěla znova. Bylo to hlavně určeno mě, Edwardovi a Rose. Takže ti dva někde byli. Pravděpodobně na lovu. Celou dobu jsem se ale Edovi dívala do očí, takže moje mysl to vyprávění ani nezaznamenala.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale musela jsem to udělat. Edwarde, mohla bych s tebou mluvit někde v soukromí? Otočil se na mě a kývl. Šli jsme ven. Katka za námi chtěla jít, ale zaměstnala ji Esme.

Edward si mě najednou hodil na záda a někam utíkal. Zavřela jsem raději oči. Ani jsem nezaznamenala, že už jsme na místě. Poznala jsem to až podle toho, že mě Edward doslova shodil ze zad. Přistála jsem na zadku. Už zase. Naštvaně jsem se podívala na Edwarda, ale ten měl pevně zavřené oči a něco si brumlal. Takže to zabralo.

„Edwarde?“ zeptala jsem se ho opatrně. Moje zloba byla ta tam. Konečně otevřel oči. Měl je úplně černé. Až teď mi došlo, jak na té zemi sedím. Sukně vyhrnutá až k bokům a nohy roztažené a k tomu nadržený upír, který je ještě panic, ale už rád by jím nebyl. „Asi nemáš oči černé od hladu,“ konstatovala jsem a Edwardův pohled sjel k mým nohám. Byla jsem z toho tak vedle, že jsem se ani nemohla pohnout. Nikdy se na mě takhle nikdo nedíval. Najednou jsem ležela na zemi a Edward okupoval moje rty. Jeho ruce mi jezdily po celém těle. Konečně jsem se vzpamatovala. Edwarde, prosím... Na více jsem se nedokázala soustředit. Edward to ale pochopil jinak a snažil se ze mě sundat oblečení. To už jsem musela zakročit. Bránila jsem se a snažila se ho odstrčit. Edwarde, nech toho! Přestaň! Moc mě to mrzelo, ale musela jsem to udělat. Chci si s ním promluvit, ne vyspat. Edward tedy ze mě slezl.

„Promiň,“ začal se mi omlouvat. Kdyby věděl, jak moc bych si přála, aby nepřestal.

„Neomlouvej se. Můžu za to i já.“ Položila jsem mu ruku na rameno.

„O čem jsi chtěla mluvit?“ zeptal se, ale ani jednou se na mě nepodíval. Já už seděla normálně.

„Chtěla jsem s tebou probrat...“ více jsem nestihla říct, protože Edwardovi zavibroval telefon. Rychle ho zvedl. Něco řešil a tak jsem vstala a začala si místo prohlížet. Byla to ta Edwardova louka. Nádhera.

Pravděpodobně bych si ji mohla prohlížet věčně, ale Edward mi oznámil, že se musíme vrátit, protože Carlisle svolal poradu. S povzdechem jsem se Edwardovi vyškrábala na záda a běželi jsme domu. Můj domov to sice není, ale cítím se tam tak.

Když jsme vešli dovnitř, zrovna si všichni sedali do křesel. Katka šla na záchod. Jelikož už nebylo volné místo, Edward mi nabídl svůj klín, ale ten jsem taktně odmítla. Raději jsem si sedla na zem. Celá rodina mě propalovala pohledem. No, podle toho, jak jsem o Edwardovi vyprávěla, každý čekal, že mu na ten klín opravdu sednu, ale nechci mít zlomené srdce. Až se objeví Bella, tak na mě zapomene. Přesto jsem si vzpomněla na jeho polibky. Tak dravé. Pohlédla jsem nejdřív na Edwarda, který se přiblble usmíval a potom na Jaspera. Já si zapomněla chránit myšlenky, ale co teprve moje emoce. Jasper zhluboka dýchal a pekelně se při tom na něco soustředil. Tohle bych mu neměla dělat, jenže mě to začíná bavit.

Edwarde, jestli si něco neuchráním, tak doufám, že si to necháš pro sebe. Znovu jsem se otočila na Edwarda a ten jen přikývnul. Začala jsem tedy přemýšlet co nejvíce o sexu, jak je to hezké, atd. Jasper se hned na to omluvit a odtáhl Alici do pokoje. To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy. Ani Edward na tom nebyl lépe. Ostatní se nás dívali, jako na blázny a tak jim to Edward vysvětlil.

Zrovna se vrátila Katka ze záchodu. Carlisle ještě něco povídal, ale Katka si se mnou chtěla promluvit, a tak jsme šly do kuchyně. Stejně jsem si vzpomněla na Jaspera a jeho výrazy. Ani jsem nepostřehla, že na mě Katka mluví. Nakonec do mě strčila.

„Co blbneš?“ vyjela jsem na ni. Nechtěla jsem, jenže jsem se lekla.

„Ty mě vůbec nevnímáš,“ oznámila mi klidným hlasem. Přesto v něm bylo slyšet napětí.

„Ty jsi něco říkala?“ To už křičela. Měla jsem výčitky svědomí, a tak jsem zrudla. Ještě chvíli jsme si „povídaly“ až nakonec přišla Alice, abychom s ní jely na nákupy.

No jo, Jasper je asi na rychlovky. Z obýváku se ozval smích. Kruci, zase ty myšlenky.

Jely jsme žlutým Porschem. Já osobně bych dala přednost červenému BMW, ale Rose ho Alici nechce půjčit. Během cesty jsem to pochopila.

V nákupním středisku Alice běhala jako maniak. Vlály jsme za ní jako hadrové panenky. Nakonec jsme Alici přemluvily na odpočinek. Rozhodla se, že nám zajde pro jídlo. Katka se rozhlédla a nakonec se na mě s otazníky v očích otočila. Ajaj.

„Ty máš něco s Edwardem?“ zeptala se a z jejího tónu vycházelo žárlení.

„Ne, jak jsi nato přišla?“ zděsila jsem se. Tu aféru na louce si musím nechat pro sebe.

„Protože jsi s ním byla 30 minut někde venku,“ oznámila mi svůj argument. Ach jo. Jak moc bych s ním něco měla.

„Pouze jsem s ním chtěla něco probrat... v soukromí. Nic se nestalo,“ hájila jsem se. A v podstatě řekla pravdu. Ale jen částečnou.

„Promiň, nechtěla jsem vyzvídat. Víš, že ho taky miluji,“ omluvila se mi Katka a sklopila oči.

„To nic. Naprosto tě chápu. Být na tvém místě, udělám to samé.“ Objala jsem ji. Abych jí zvedla náladu, řekla jsem jí, co jsem udělala Jasperovi. Hrozně se tomu smála.

„Holky, tady to máte. Jakmile to sníte, půjdeme ještě do pár obchodů a potom pojedeme domu.“ Já i Katka jsme svěsily ramena, snědly naše párky v rohlíku a pokračovaly.

***

„Zlatíčka, jsme doma!“ zakřičela jsem do domu, když jsme se konečně vrátily.

„Zlatíčka?“ zeptal se Carlisle a Katka dostala záchvat smíchu.

„To bylo v jednom seriálu. Tam akorát řekl, ‚zlato, jsem doma!‘ Zajímala mě vaše reakce,“ vysvětlila jsem to Carlisleovi a tomu konečně svitlo. Ta žlutá žárovka nad jeho hlavou byla vidět na míle daleko. Edward se najednou začal smát.

„Čemu se směješ? Já se chci taky smát!“ zvolal Emmett, který se právě vracel z lovu.

„Carlisle to chce použít v práci. Akorát to trochu pozměnil.“

„Jak?“ zeptal se znova Emmett.

„Zlatíčka, vizita je tady!“ odpověděl Edward a v tu ránu se na zemi válel spolu s Emmettem. Mě cukaly koutky, ale když jsem se podívala do Carlisleovi tváře, smích mě přešel. Poprvé v životě vidím hodně naštvaného upíra. Tady budou lítal končetiny. Možná bude i vatra.

„Já raději odnesu tašky do pokoje. Katko, pomůžeš mi, viď?“ otočila jsem se na jmenovanou.

„Ráda,“ odpověděla, popadla tašky a šly jsme. Její výraz nasvědčoval tomu, že by také nechtěla být ve společnosti naštvaného upíra.

Jakmile jsme vešly do pokojů, ozvala se ohlušující rána.

„Už je to tady,“ pošeptala jsem Katce.

Shrnutí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 4 - Jany pohled: