Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 5 - Jany pohled

20.06.2010 (12:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1264×

5. KAPITOLA

POHLED JANY

Jakmile jsme vešly do pokojů, ozvala se ohlušující rána. „Už je to tady,“ pošeptala jsem Katce.

„Co je tady?“ zeptala se mě Katka. Bože.

„Už se to pere,“ vysvětlila jsem.

Nedovedu si představit, že by Carlisle někomu ublížil. Natož vlastním synům. Katka mi pokynula, že bychom se mohly podívat dolů, protože bylo ticho. Souhlasila jsem. Sešly jsme tedy dolů, kde bylo boží dopuštění. Velká knihovna, která dominovala obývacímu pokoji byla na kousky, stejně jako konferenční stolek. Sedačku a televizi stihla Esme schovat.

„Jestli to tu hned neuklidíte, budete muset jíst lidské jídlo!“ To na kluky fungovalo. Hned se dali do úklidu a Carlisle jel koupit nový nábytek. Byl holt v právu, a tak se ho tato výhružka netýkala. To bylo pro Edwarda a Emmetta.

„To je nefér, táta se úklidu vždycky vyhne. Já chci jet taky někdy nakupovat,“ začal křičet Emmett a popotahoval. Esme ho ale sjela takovým pohledem, že i mě by smích přešel. Právě se potvrdilo pravidlo: „Nesuď knihu podle obalu.“

,,Jak jsi to myslela?“ zeptal se mě Emmett.

„No, v knížce byli Carlisle a Esme popsáni jako hodní upíři. Teď jsem ale poznala, že se umí také naštvat,“ vysvětlila jsem Emmettovi. Další žlutá žárovka nad hlavou. Kruci, já mám ale štěstí. Mezitím šla Katka s Rose na obhlídku domu. Sedla jsem si tedy na schody a přemýšlela. Kdy přijede Bella? Co bude potom s námi? Vždyť tu nemůžeme zůstat navždy. Potom už tu budeme spíš na obtíž. Zestárneme tu vůbec? Nebo budeme navždy 17tileté? Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas Edwarda.

„Jani?“

„Edwarde?“ zeptala jsem se a zaostřila svůj zrak na jmenovaného.

„Nechceš se jít projít? Jasper z tebe cítí úzkost. Tak mě napadlo, že by ti procházka pomohla přijít na jiné myšlenky,“ zeptal se mě Edward.

„Jo, budu ráda,“ odpověděla jsem mu.

Šli jsme do lesa. Na jeho mýtince jsme se zastavili. Edward byl nervózní.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se a více se zachumlala do bundy. Na to, že je březen, je dost zima.

„Zítra má na školu nastoupit nová dívka. Do mého ročníku. Je možné, že to je Bella?“ zeptal se Edward a třásl se mu hlas.

„Pokud je to dcera Charlieho Swana, tak ano... Ty se bojíš, že bys jí mohl ublížit?“

„Taky. Hlavně se bojím o svoji rodinu. Přece jenom, budu ji milovat a zároveň chtít zabít,“ povzdechl si Edward.

„Dám ti jednu radu. Jestli si budeš chtít provětrat hlavu nebo uspořádat myšlenky, zůstaň tady. Nevím, kam jsi v knížce odjel, ale za necelý týden jsi byl zpátky. Já a Katka ti pomůžeme. A nejen mi, ale i tvoje rodina. Budou tě ve všem podporovat. Rose a Jasperovi bude sice déle trvat, než ji mezi sebe přijmou, ale nakonec určitě ledy povolí. Teda aspoň u Jaspera. Další díl knížky nevyšel a v tom prvním Rose Bellu pořád neměla ráda. Ale určitě v dalším dílu to bude v pořádku,“ uklidňovala jsem Edwarda. Ten mě nakonec objal. Jsem ráda, že mu můžu posloužit aspoň jako kamarádka, které může všechno povědět.

„Vrátíme se domů. Celá se klepeš a určitě už budeš mít hlad.“ Ani jsem nepostřehla, že už je tma. Edward si mě vyhoupl na záda a utíkal domu. K večeři jsem si dala jen salát a šla spát zase do Edwardovo pokoje, jelikož můj pokoj není ještě dodělaný.

Brzy ráno jsem postřehla, že se Edward u mě v pokoji převléká. Nejspíš si nevšiml, že jsem vzhůru, a tak se po pokoji promenádoval jen v boxerkách. To byl boží pohled. Musela jsem si dávat pozor, abych nezačala slintat. Pak odešel nejspíš do školy. Chudák, ví, co ho dneska čeká a nikdo mu nemůže pomoct. Nakonec jsem zase usnula.

Probudily mě až rozrážející se dveře, ve kterých stála nasupená Katka.

„Co to vyvádíš?“ zaječela na mě.

„Co, co bych já vyváděla?“ zeptala jsem se v šoku a s vykulenýma očima. Moje rozespalost byla ta tam.

„No, já jenom, že se zamiluješ do Edwarda a potom přijde Bella a Edward na tebe úplně zapomene, a pak budeš nešťastná. Vždyť víš, že mě se Edward taky líbi,l ale když jsem si to pořádně promyslela, tak jsem zjistila, že Edward není pro mě, ale je pro Bellu a takový je osud a ten nějak nezměníš, tak nad tím uvažuj!“ zaječela na mě znova a mě se spustily slzy. To si opravdu myslí, že jsem tak blbá? Vždyť já to vím! Tak moc jsem jí vše chtěla vysvětlit, ale slíbila jsem Edwardovi, že to všechno zůstane jen mezi námi. A já ho nechtěla zradit. Obzvlášť teď. Takhle jsem vedla svůj vnitřní rozhovor asi hodinu. Celou dobu mi tekly slzy a místy jsem i vzlykla. Nakonec jsem se převlékla a šla dolů. Nikdo kromě Katky tam nebyl.

„Esme si jela něco zařídit do města,“ oznámila mi už klidná Katka.

„Dobře,“ odpověděla jsem jí.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se mě a bylo na ní vidět, že si uvědomila to, že to asi trochu přehnala.

„Vše je v naprostém pořádku,“ odpověděla jsem jí a sedla si k ní na sedačku. Zrovna dávali seriál Chuck se Zachrim Levi, Katky nejoblíbenějším hercem. Přisedla jsem si k ní a také sledovala televizi. Po chvíli dorazily všechny “děti“ a tvářil\ se jako Boží umučení.

„Edwarde, co se stalo?“ zeptala se Katka, ale neodpověděl jí.

„Emmette, co se stalo?“ zkusila to na Emma. Já se mezitím zvedla ze sedačky a chtěla k němu jít, jenže se otočil a šel do pokoje.

„Edward potkal někoho jako vy a nemůže mu vůbec přečíst myšlenky,“ odpověděl Emmett a Katka se ke mně hned naklonila. Bylo mi jasné, co chce říct. „Trable začínají!“ Přikývla jsem.

„To ale ještě není všechno,“ oznámila nám Alice. „Edward ji málem zabil. A spolu s tím celou svou třídu, včetně učitele. Je z toho hotový. I když se na to snažil připravit, nešlo to. Je naštvaný sám na sebe. Kdybych věděla, jak mu pomoct.“ Poslední větu Alice zašeptala tak, že jsem ji málem neslyšela.

„Já vím, jak mu pomoct,“ ozvala jsem se hned. Všichni se na mě dívali, jako na blázna.

„Celou dobu jsem se na to Edwarda snažila připravit. To proto ty tajemné odchody. Poprvé mě zajímalo, jak moc se dokáže ovládat co se týká chtíče. Spím v jeho pokoji proto, že když se občas říznu, tak chci, aby si Edward zvyknul na vůni krve. Vím, že to moc nepomohlo, ale aspoň ví, co se s ním děje. Ten poslední odchod byl, protože se dozvěděl, že Bella nastupuje dneska do školy. Nikomu to ale nechtěl říct a já jsem se stala jeho opora a útěcha. Nic s ním nemám. Moc bych chtěla, ale vím, že on je souzený Belle, a tak jí ho nechám,“ vysvětlila jsem konečně vše. Všichni mě sledovali s dolním pantem někde v Turecku. Na nic jsem nečekala a šla jsem za ním. Musím mu pomoct se z toho dostat.

„Edwarde, jdu dovnitř,“ oznámila jsem těsně přede dveřmi a otevřela jsem je. Edward ležel na kanape a měl zavřené oči. Bylo ticho, tak jsem zavřela dveře a šla pomalu k němu.

„Stále ji vidím,“ ozval se z ničeho nic. Moje srdce vynechalo úder, jak jsem se lekla. „I když zavřu oči, pořád ji vidím,“ zopakoval Edward a oči otevřel. Byla v nich vidět bolest. Na nic jsem nečekala, lehla si k němu a objala ho. Takhle jsem i usnula.

Probudila mě hrozná zima. Otevřela jsem oči a zjistila, že stále ležím na Edwardovi. Tak proto. Opatrně jsem se zvedla, abych mu neublížila. Je to sice pitomost, ale on vypadal tak křehce. Měl otevřené oči a pozoroval strop. Zjistila jsem, že se pomalu stmívá.

„Běž se najíst. Kručí ti v žaludku,“ oznámil mi Edward a já se začervenala.

„Jo, kdyby jsi cokoliv potřeboval, na mě se můžeš spolehnout,“ odpověděla jsem mu.

„I když jsi jim to řekla, tak se na tebe nezlobím. Jejich starost o mě je od té doby menší,“ řekl mi Edward, když jsem zavírala dveře.

„Já vím,“ odpověděla jsem mu a zavřela. Když jsem sešla schody, všichni seděli v obýváku na sedačce a pozorovali mě.

„Jak je na tom?“ zeptala se Esme.

„Moc se to nezměnilo. Ale do neděle bude v pořádku. Musí si na to zvyknout. Vždyť je celou dobu sám a nikdy se do žádné ženy takhle nezamiloval. Musí si na ty city a emoce zvyknout. Co se těch týče, tam bude Jasper vědět více než já,“ odpověděla jsem a šla do kuchyně. Na lince tam už ležely palačinky. Vzala jsem si je a vrátila se k ostatním.

„Moc se ti omlouvám, že jsem se takhle zachovala. Kdybych věděla, jak to je, tak bych tě z něčeho takového nepodezřívala,“ začala se mi omlouvat Katka.

„Nic se nestalo. Aspoň vím, že jsi o mě měla starost,“ odpověděla jsem jí a na důkaz toho jsem jí volnou rukou objala. Bylo na ní vidět, že je šťastná, jako blecha. A já byla taky. Je tu ale ještě jedna věc.

„Emmette, mohl by jsi nějak zařídit, abys mi vyfotil Bellu? Hrozně ráda bych ji viděla,“ zeptala jsem se Emma a udělala na něj psí oči. Emmett se ošil a Jasper se začal smát. Podívala jsem se na něj pohledem ala „Nestalo se ti něco?“

„Emmett se cítí trapně, že bude muset někoho fotit,“ odpověděl mi nakonec Jasper. Jenže to by nebyl Emmett, aby zase něco špatného neřekl.

„A chceš ji oblečenou nebo nahou?“ zeptal se Emmett a tím si vysloužil pohlavek od Rose.

„Co? Jen jsem se zeptal,“ hájil se Emmett. Já nemohla najít slova. Tohle opravdu vypustil z pusy?

„Jasně, že oblečenou. Nejsem na holky, ale kluky,“ odvětila jsem mu. Během zbývajícího dne jsem byla ještě několikrát u Edwarda, ale nic se nezměnilo. Šla jsem tedy spát. Spala jsem u Alice, protože Rose a Emmett museli „pracovat“. No, byli hodně hluční. Ráno mě probudila Esme, že pro mě má překvapení.

Shrnutí

Doufám, že se vám to líbilo. Moc vám děkuji za všechny komentáře. Mám z nich velkou radost.

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 5 - Jany pohled: