Ahoj, je tady slíbený bonusový pohled. Všichni jste se v komentářích ptali, jak na tu zprávu Bella zareagovala. Tady máte odpovědi. Doufáme, že se vám bude Belly pohled líbit. Vaše NatashaBedlife a Edemsova
03.08.2010 (11:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1473×
7. KAPITOLA
BELLY POHLED
V noci se mi zase zdálo o Edwardovi. Poslední dobou čím dál častěji. Táta říkal, že jsem jednou volala jeho jméno tak hlasitě, až jsem ho probudila. Od té doby se bojím usnout. Přesto se ale těším, jaké sny se mi budou zase zdát. Dneska odpadla matematika a angličtina, takže do školy nechvátám. Oblékla jsem si tedy volné triko a tepláky. Budu uklízet, aspoň toho nebude o víkendu tolik.
Zrovna jsem utírala prach, když někdo zazvonil. Odložila jsem prachovku a běžela z tátovi ložnice ke dveřím. Bohužel jsem zakopla a poslední dva schody přeletěla.
„Do prdele,“ zanadávala jsem. Rychle jsem se zvedla a šla tedy otevřít.
„Ahoj, Edwarde, co tady děláš?“ pozdravila jsem Edwarda, a pak se podívala na krásnou dívku, stojící vedle něj. „Ahoj.“
„Ahoj, mi se asi ještě neznáme. Jsem Jane Cullenová, sestřenice Edwarda. Ty jsi Bella, viď? Edward mi o tobě hodně vyprávěl. Moc ráda tě poznávám.“ Koukala jsem na ni jako vyoraná myš. Podaly jsme si ruce. Překvapilo mě, že je nemá studené, jako zbytek její rodiny.
„Můžeme na chvíli dovnitř? Potřebujeme si s tebou o něčem promluvit,“ zeptal se Edward a usmál se na mě. Moje srdce se hned nato rozbušilo jako o závod a sotva jsem se držela na nohách.
„Jo, pojďte dál.“ Jane si to tu prohlížela, jakoby nikdy nebyla v takovém domě. Jestli jsou její rodiče stejně bohatí jako Cullenovi, není se čemu divit. Sedli jsme si do obýváku a chvíli bylo ticho. Potom se Edward nadechl a spustil.
„Bello, asi sis všimla, že já a moje rodina nejsme normální... Je to z toho důvodu, že... Nevím, jak to říct... No prostě... Já a moje rodina jsme upíři.“ Moje srdce vynechalo hned několik úderů. Pomalu jsem vstřebávala informace a dávala si všechny souvislosti dohromady. Měla jsem podezření, že s nimi není něco v pořádku, ale že jsou upíři? To by mě ani ve snu nenapadlo. Edward a Jane se tvářili zvláštně.
„Řekni něco, prosím,“ ozval se Edward. Tvářil se ublíženě. Co na tohle mám říct?
„Edwarde, nesmíš na ni tolik naléhat. Tam jsi byl trpělivý." Slovo tam zdůraznila.
„Tam se to ale dozvěděla sama. Tady jsme jí to řekli sami od sebe.“ Nevím, o čem se dál bavili. Můj mozek konečně všechno vstřebal. Moje první reakce by měl být křik a snaha o útěk, ale já překvapila. A nejen sebe.
„Povíte mi toho o vás více?“ zeptala jsem se. Oba dva na mě koukali jako kdyby spadli z Marsu. Povídání se ujal Edward.
„Takže, jak sis všimla, Jane nemá studené ruce. Ona totiž není upír. Ani její sestra Kate. Ty dvě jsou z České republiky. No nevím, jak ti to vysvětlit.“ Hned na to se slova ujala Jane.
„No, já a Kate jsme chodily na střední školu v ČR. Bylo září a do knihkupectví se dostala nová knížka - Stmívání. Hned jsme si ji koupily. Na intru jsme ji otevřely a předčítaly si navzájem. Jenže pak se stalo něco, co nechápeme a ocitly jsme se v té knížce. Tedy tady. Hned jsme vyhledaly Culleny a vše jim vysvětlily. Nějakou dobu jsme bydlely u nich doma. A jelikož jsme tu knížku už jednou četly, ale v angličtině, věděly jsme, že se tam s Edwardem seznámíš. Takže jsme se snažily na tu situaci Edwarda připravit. No, jeho výraz neměl znamenat, že smrdíš, ale on se pral sám se sebou, aby tě nezabil. Pak byl týden zavřený doma a snažil se uklidnit. No a pak jsme do školy nastoupily i mi dvě. Dál to znáš. Takže víš naše všechna tajemství. O upírech ti bude vyprávět Edward.“ Teď jsem zase zírala já. My jsme knížka? Moc jsem o tom přemýšlet nemohla, protože se slova ujal zase Edward.
„Takže upír na Slunce může, ale třpytí se jako diamant. Neublíží mu. Jinak já a moje rodina si říkáme vegetariáni - živíme se jen zvířecí krví. Proto máme oči barvy tekutého zlata. Většina našeho druhu dává ale přednost lidem. Ti mají rudé oči. Máme své zákony, které hlídá jedna stará rodina v Itálii. Myslím, že to je zatím vše.“ Edward se podíval na Jane a ta kývla na nevyřčenou otázku.
„Měli bychom už jít. Necháme tě v klidu si vše promyslet a kdyby jsi cokoliv potřebovala, stačí zavolat a nějak se domluvíme,“ oznámila Jane a Edward se tedy také zvedl. Rozloučili jsme se a když odešli, musela jsem zase přemýšlet. Vzala jsem si do ruky blok a tužku a začala sepisovat všechny své otázky. A že jich nebylo málo.
Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 7 - Belly pohled (Bonus):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!