Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 9 - Jany pohled

24.09.2010 (12:00) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1657×

Po Katky lovu byla rodinná porada. Řešila se tam Katky schopnost. Teda, pokud nějakou má.

„Je možné, že obě máte něco jako štít. Proto vám Edward nemůže číst myšlenky. Kontaktoval jsem proto jednoho známého, jmenuje se Eleazar. Je taky nadaný. Jeho schopností je poznat, jestli je člověk nadaný. Dříve pracoval pro Volturiovi, ale potom odešel. Měl by přijet za pár dní. Přece jen, z Aljašky je to sem trochu z ruky,“ mluvil Carlisle. Koukla jsem se po ostatních a pohledem zavadila o Alici. Měla bych jí říct, jak k její proměně došlo. Ale ona se to stejně dozví, takže je to fuk.

„Takže rozdělení do týmů je následující.“ To jsem tak dlouho nedávala pozor? „V prvním týmu bude Katka, Edward, já a Esme. V druhém Emmett, Rosalie, Jasper a Alice. Jana s Bellou budou rozhodčí. Souhlasíte?“ pokračoval Carlisle. Vypadá to, že tady platí mlčení jako souhlas. „Takže dohodnuto. Konec porady.“ Všichni se naráz zvedli a šli si po svých. 

„Dneska se hraje baseball,“ výskla Katka a skočila mi kolem krku. A moje svačina se válela na zemi.

„Katko, klid. Vím, že je to tvoje oblíbená hra, to ale neznamená, že mě musíš kvůli tomu uškrtit.“ Jen jsem to dořekla a Katka stála na druhém konci kuchyně. V tu chvíli sem přišel Jasper.

„No kde jsi?“ postěžovala si Katka a šťouchla do něj.

„Zdržel jsem se v pokoji. Musel jsem pomoct... s něčím Alici,“ odpověděl Jasper a kdyby mohl, zrudl by.

„Ty kanče,“ vyjekla jsem. „Ještě mě tu pohoršíš!“ Z vedlejší místnosti se ozval smích a následovala rána. Do kuchyně hned vlítla Alice a ujala se slova.

„Nic takového se nedělo. Jenom mi nešly dopnout ochranné rukavice, tak jsem Jazze požádala o pomoc. Nic víc.“ To už jsem se smála i já s Katkou.

„Ježiš, Alice, já to vím. Jenom jsem neodolala pokušení si do někoho rýpnout. A Jasper se nechtěně nabídl.“ Alice se nafoukla jako páv a odkráčela si to pryč. Z obýváku se do kuchyně mezitím doplazil Emmett.

„Teda... tys... jí... dala.“ Ani nemohl mluvit, jak se pořád smál. Nic jsem na to neřekla a zvedla se. Jenže Emmett byl moc blízko a tak jsem mu židli postavila přesně mezi nohy.

„Úúú..." ozvalo se na celý dům. Samozřejmě se do kuchyně hned všichni seběhli. Já z toho byla tak mimo... fajn, já se tak smála, že tu židli musel odendat Carlisle.

„Za co to bylo?“ zeptal se pisklavým hláskem Emmett. Hned jsem si vzpomněla na to uspání.

„To máš za to uspání,“ odpověděla jsem, když jsem se konečně přestala smát. Emmett a mě vyvalil oči (asi na to zapomněl) a potom odešel pryč.

„Nevěděla jsem, že může být upír tak citlivý. Myslela jsem, že když je upír tvrdý jako kámen po těle, tak že je tvrdý... i tam dole. No, ale zmýlila jsem se.“ Nato jsem se odešla obléct. Za 10 minut máme vyrazit.

Emmett odmítal jet se mnou jedním autem, a tak jel svým Jeepem. Edward jel pro Bellu a Jasper si ode mě držel odstup. Nechápu proč. To se bojí, že bych mu to mohla udělat taky? Blázen!

Dojeli jsme na nějakou louku. Všichni se hned rozdělili a začali se rozcvičovat. Jako by to potřebovali.

„Emme, to je tanec nebo rozcvička?“ zeptala jsem se. Byla mi zima a tak jsem se chtěla zahřát. No a Emmett předcvičoval.

„To je rozcvička. A neruš! Pokud se ti to nelíbí, nemusíš to dělat!“ V tu chvíli si každý jel podle svého. Kupodivu se Emmett nenaštval. Vtipy létaly jako facky. A korunku tomu nasadila Bella, když vysvětlovala, proč se zdrželi.

„Omlouvám se za zpoždění. Táta se chtěl ujistit, že budu v pořádku. Dokonce mám sebou pepřák.“

„Ukaž mi ho,“ volal v záchvatech smíchu. Bella jen vyplázla jazyk a v zápětí se schovala za Edwarda, protože na ni letěla bota. Ještě chvíli se tam pošťuchovali, než se Edward naštval, seřezal Emmetta a konečně se začalo hrát. Hra probíhala pro moje oči moc rychle. Naštěstí jsme na to byly dvě, takže jsme si pole rozdělily na dvě poloviny. O hodně lepší.

„Edo, jsi pomalejší než moje želva Edák... Alice, tváříš se u toho házení jako medvěd, když se mu zakusuji do hrdla... Jazzi, to byl odpal nebo polechtání?“ A takhle to šlo ještě chvíli. Pak se Rosalie naštvala, protože její postoj přirovnal k nejnovějším lodičkám od Diesela.

„Emmette Cullene! Ode dneška spíš v obýváku na gauči.“ Emmett vyvalil oči, spodní pant navštívil zem, pak se vzpamatoval a konečně přestal s vtipy. Hra začala nabírat na zajímavých otáčkách, když Alice vykřikla „dost!“

Všichni se hned seběhli k ní, aby zjistili, co se děje. Alice zaměřila oči na Emmetta a zakřičela.

„Jestli jen projdeš kolem mojí šatny, tak tě zabiju!“ Všichni jsme na ni koukali jako na vola. Edward se tedy ujal vysvětlování.

„Alice měla vizi, že její tým prohraje a Emmett to bude svádět na to, že špatně nadhodila a tak jí bude chtít podpálit šatnu.“ To byla úleva. Už jsem se lekla, že by se mohli objevit ti tři. Katce se taky viditelně ulevilo. Jediný Carlisle se tomu zasmál.

„Fajn, jdeme pokračovat ve hře,“ oznámil nakonec. Hra tedy pokračovala. Teď to bylo ještě zajímavější. Rose a Jasper běhali rychleji a dokonce i Emmett se začal zlepšovat. To ale Alice měla znova vizi. Bylo mi jasné, co se děje. A stačilo jen pár slov.

„Byli na odchodu, ale slyšeli nás.“ Edward hned vzal mě a Bellu a vedl nás k autu.

„Už je pozdě,“ oznámil nám Carlisle.

„Rozpusťte si vlasy!“ rozkázal nám Edward.

„To nepomůže. Jsou cítit po celé louce,“ odporovala Rose. Vůbec se nechovala jako v knížce. Chtěla nás taky ochránit. Jenže to už na louku vstoupil Laurent, James a Viktorie. Culleni si stoupli dopředu a já s Bellou jsme stály za nimi. Katka stále přede mnou. Moc milé gesto. Zaměřila jsem pohledem zpátky na ty upíry. Něco jiného bylo o nich číst. Bála jsem se.

„Věřím, že tohle patří vám,“ řekl ten prostřední, určitě Laurent, a hodil míček Carlisleovi.

„Děkuji,“ odpověděl Carlisle..

„Já jsem Laurent, tohle je Viktorie a James,“ představil je ten prostřední. Měla jsem pravdu.

„Jsem Carlisle a tohle je moje rodina.“ Viděla jsem Jamese, jak pozoruje Bellu. Ach, to ne.

„Zdravím.“ Laurent. Carlisle se s ním ještě o něčem bavil, ale tomu jsem nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem, jak zachránit Bellu. Nechci, aby měla na ruce jizvu po kousnutí.

„Skvělé,“ odpověděl na něco Carlisle. Laurent se chtěl připojit do hry. Hned jsem věděl, že tohle je naše šance. Jenom nesmíme dát Jamesovi šanci, cítit Belly vůni. Ale jak? Ostatní se už rozešli, jenom já, Bella a Edward jsme tam ještě stáli. Edward mu studoval mysl. Jakmile se James natočil, došlo mi, že teď ucítí Belly vůni. Odstrčila jsem ji a stoupla si na její místo. Vítr si začal hrát s mými vlasy a James zavěřil. Bella je v bezpečí.

„Přivedl sis svačinku?“ zeptal se Edwarda a blížil se ke mně. Bellu mezitím odtáhla Katka. Takže bylo jasný, že tou svačinkou myslel mě. Všichni se hned seběhli zpátky a mě stáhli za sebe.

„Člověk?“ podivil se Laurent. Všichni na sebe vrčeli.

„Ta dívka je tu s námi,“ odpověděl Carlisle. „Měli byste odejít.“

„Vidím, že je po hře,“ konstatoval Laurent. „Půjdeme.“ Zvedl ruce na důkaz pokory. „Jamesi!“ zavelel Laurent. James se zvedl. Pak se zvedla i Viktorie. James zabořil svou hlavu do jejích vlasů a odešli.

„Musíme odsud Janu dostat!“ oznámil Carlisle. Všechny pohledy padly na mě. A jsem v pěkné kaši.

Prosím, pište komentáře. Dává nám to pak větší sílu a chuť k psaní. A jelikož se povídka blíží ke konci, máme jednu otázku? Chtěli byste pokračování? 

Vaše NatashaBedlife a MatusQaDLS 

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 9 - Jany pohled: