Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královnina dcera - Prolog

25.05.2014 (19:00) • NicoleVVV • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1938×

Ležela na posteli, tváře orosené smrtící horečkou a do vpadlých očí jí svítilo zapadající slunce. Tušila, že toto je její poslední noc a hlavou se jí honila spousta vzpomínek. Na zemi, ve které žila, na své mrtvé bratry, na manžela, kterého nemilovala, a na syna, který podlehl smrtící nemoci před ní. Srdce měla prázdné, smrti se nebála. O vše již přišla.

Mysl se jí zatoulala do dětství, do říše, kterou milovala a o kterou také přišla. Díky své matce. Té, která příliš milovala svého muže. Přestože věděla o její smrti, několikrát se jí zdálo, že ji viděla. Bylo to zvláštní. Neměly spolu pěkný vztah, matka všechnu lásku dávala otci a na její děti už nezbývalo.

Začaly se jí klížit oči a její nemocí znavené tělo začalo pomalu usínat a Selene věděla, že se už neprobudí. Než úplně usnula, stihla ještě zamumlat motlidbu ke starým egyptským bohům. Ze spánku ji vyrušilo bouchnutí. S obtížemi otevřela znavené oči a uviděla postavu v kápi. Myslela si, že Juba, její manžel, na ni poslal zabijáka, aby se mohl konečně znovu oženit.

Bylo jí to jedno, snad to provede rychle a bezbolestně. Vydechla a čekala na smrt. Vtom si postava sundala kápi a Selene překvapením vyjekla.

Stála vedle ní její matka, vypadala přesně tak jako před lety, jako by vůbec neuběhlo těch 15 let od chvíle, kdy kráčela za její rakví.

„Nechci tě tady, běž pryč,” chroptivě zamumlala.

„Pššt, lež v klidu, holčičko.”

„Ale jak...?” Selene ji zmateně sledovala, nejdřív si myslela, že se jí to jen zdá, ale ona na ni teď mluví a dokonce se jí dotýká.

„Přišla jsem ti pomoci. Tenkrát jsem nezemřela, stalo se ze mě něco víc. Celou dobu jsem na tebe dohlížela a teď ti pomohu,” mluvila na ni tichým hlasem a nepřestávala ji hladit po vlasech. „Dám ti nesmrtelnost a obrovskou moc. Budeš rozhodovat o životě a smrti, stejně jako rozhodovaly celé dynastie egyptských králů,” řekla a sklonila se nad ni, políbila ji na čelo a zakousla se do jejího krku.

Palácem se ozval bolestivý výkřik, při kterém tuhla krev v žilách. Komorné a stráže si s hrůzou uvědomily, že křik se ozval z královniných komnat. Rozběhly se tam, ale v komnatách nenašly nic, jen postel umazanou od krve.

Kleopatra utíkala neuvěřitelnou rychlostí co nejdál od paláce, v náručí svoji dceru, která se právě proměňovala.

Zaslechla, jak z paláce zní zmatené výkřiky.

„Královna zmizela!”

...

O více jak 19 století později.

Utíkala jsem tmavou uličkou v Káhiře a snažila jsem se ho chytit, zastavit ho a zničit. Pronásledovala jsem toho bastarda už několik dní. Nedivím se mu, že utíká. Nečeká ho totiž nic pěkného. Musím přidat, nebo mi uteče. Konečně jsem se dostala dost blízko na to, abych ho mohla zastavit.

„Stát!” křikla jsem a muži jako kdyby najednou nohy přirostly k zemi. Usmála jsem se a pomalým krokem přistoupila až k němu.

Cítila jsem obrovskou úlevu. Hlavou se mi honila spousta způsobů, jak ho zabít. Ne, zabít ne. Budu ho mučit, tak jako on mučil je!

Vychutnávala jsem si tu chvíli, kdy jsem konečně mohla vzít jeho krk do svých rukou, a přirazila ho na stěnu. Tolikrát jsem si to představovala. Bavilo mě sledovat jeho užaslý výraz a hrůzu v jeho očích. Dnes to ukončíme. Věděla jsem to já a věděl to i on.

„Zabil jsi je a já zabiju tebe,” šeptla jsem mu do ucha, „ale až později.”

„Nechtěl jsem, já...”

„Mlč!!!” nenechala jsem ho domluvit a sledovala jsem jeho oči, které nervózně těkaly ze strany na stranu. „Nebudu poslouchat tvé ubohé výmluvy, kterými si zbytečně snažíš prodloužit si život. Je konec.“

V tom jsem za sebou v uličce zaslechla nějaký zvuk. Otočila jsem hlavu a viděla přicházet čtyři postavy v kápích. Nespěchaly, jen se pomalu jistým krokem blížily k nám. Jakmile přistoupily až téměř k nám, všimla jsem si řetízku se zdobeným V na jejich krku. Věděla jsem, o koho se jedná. Volturiovi. Dvojčata, stopař a ještě jeden neznámý.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se jich a stále držela Abdala za krk.

„Jdeme za Abdalem,“ upřesnila blondýnka důvod jejich přítomnosti.

„Abdal je můj a za pár okamžiků už nebude vůbec,“ sykla jsem. No snad mi ho nezabijí. To by mi tak chybělo!

„Dobrá tedy,“ opět promluvila blondýnka. Znovu jsem se otočila k Abdalovi a pohledla mu do očí, škoda, že z toho vyjde tak lacino. Zasloužil by si několik let mučení.

„Abdale, dnes máš štěstí, ale doufám, že Anemait aspoň sežere tvoji duši,“ vzkázala jsem mu a jediný trhnutím mu urvala hlavu a spálila ho. Otočila jsem se zpět k tmavým postavám. Navzájem jsme se prohlíželi a já jsem s naprostou určitostí věděla, že se jedná o Volturiovy. Jane, Alec, Demetri a možná Felix. Nikdy jsme se nesetkali, ale tušila jsem, že i oni vědí, kdo jsem já.

„Mé jméno je Nicole, máte v Káhiře ještě nějakou záležitost k řešení?“ zajímalo mě. Nechtěla jsem, aby se v Egyptě vyskytovali déle, než je nutné. Vlastně podle mě bylo zbytečné, aby sem vůbec chodili. Abdal to měl spočítané tak jako tak ještě dřív, než se stal ten masakr na náměstí.

„Ne, Abdal byl naše jediná záležitost v Egyptě, a proto, že je již vyřešena, odejdeme,“ promluvila blondýna a mně se ulevilo.

Otočili se a odešli. Podívala jsem se na ještě stále hořící oheň a zalitovala toho, že se objevili. Dlužila jsem totiž Abdalovi několik dlouhých chvil mučení.

Po událostech té osudné noci, kdy Volturiovi umožnili Abdalovi klidnou a milosrdnou smrt, se můj život vrátil do klidných kolejí. Dále jsem lovila, přednášela na univerzitách a dohlížela na chod událostí v Egyptě. Stále jsem však na tu noc myslela. Ne na Abdala, ale na ně, na Volturiovi. Nedokázala jsem je vymazat z hlavy. Jako by mě k nim něco táhlo. Jako kdybych měla být s nimi. Ale to je nesmysl. Už dávno jsem se zařekla, že do Volterry nikdy nevstoupím.

Ale pořád mám pocit, že bych tam měla být. Zajímalo by mě proč? Možná bych mohla udělat výjimku a navštívit Ara. Třeba zjistím, co se děje.

A tak jsem se já, která přísahala, že už nikdy nevkročím na italskou půdu, vydala do Volterry.

Doufám, že se prolog mojí prvotiny líbil. Ocením všechny postřehy, připomínky i kritiku.

NicoleVVV

Autor: NicoleVVV (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královnina dcera - Prolog: