Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - 2. kapitola

26.09.2011 (16:30) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 1707×

Emmett

„Copak jsem udělal, pane řediteli?“ Vážně jsem to nevěděl, ani jsem neměl tušení.

„Urazil jste jednu studentku a byla to moje dcera! Šikana se tu nesnese! Takže celý týden budete uklízet v tělocvičně.“

„Jasně, já vám urazím dceru a vy tady podvádíte ženu s blonckou!“ Trošku jsem na něj vyjel. Jediné, co mě štvalo, bylo to, že on si užívá s krásnou bohyní a já ne?! Tak to ne!

„Tak to ne! Je to moje dcera! A teď běžte uklízet a máte dva týdny po škole, za uražení ředitele!“ Skvělý, ten ředitel mi leze na nervy a jak. Musím uznat, že jeho dcera je pěkná. Samozřejmě že bloncka o ošklivce ani nemluvím. Naštvaně jsem se zvedl z křesla a odešel z ředitelny rovnou do tělocvičny. Vzal jsem smeták a šel uklízet. Z malé tělocvičny šla hudba. Dobře, buď tam bude hnusná tlustá uklízečka tancovat nebo pěkná holka a já si užiji. Takže to risknu. Rozešel jsem se k tělocvičně a nakoukl dovnitř.

V krásném předklonu tam byl anděl, ano, bloncka, dcera ředitele.

„Pěkný zadeček.“ Bohužel se rychle zvedla. Byla krásná. Ještě si spravila pramínek, který jí visel přes obličej.

„C-o ta-dy děláš?“ Její hlas malinko přeskakoval. Byla ze mě nervózní. Dobré znamení. Nahodil jsem můj sexy úsměv.

„Stojím, a jak vidím, ty pěkně cvičíš, klidně pokračuj.“ Dala si ruce na prsa a podrážděně na mě koukla.

„Tak zaprvé, netlem se tak divně, sice máš pěkný zuby, ale já za chvíli oslepnu. Zadruhé, už jsem skončila, a za třetí, ty spíš vypadáš, že sis dal rande s koštětem, tak pokračuj ve své práci.“ Říkala to tak sebevědomě. Dobře, sice je pěkná, ale bude těžší ji získat, než jsem si myslel. Můj úsměv jsem zahodil. Radši.

„Nějaká moc drzá, ne?“ Jen se zasmála. Vzala si věci a odešla směrem ke mně.

„Ne, jen upřímná.“ Najednou se usmívala jak největší neviňátko. Byla úžasná, její pleť byla bílá, sice až moc nezvykle, ale to mají v rodině. Její blond vlasy se jí vlnily do půl zad. Zadeček víc než pěkný, no, když to tak vezmu... její tělo, je bohyně, kam se na ni hrabe nějaká Afrodita.

„Takový holky se mi líbí.“ Mrkl jsem a stoupl si vedle ní.

„Promiň, ale už jsem zadaná a navíc, co vím, nemáš dobrou pověst pro mladé a nevinné dívky. Takže promiň, ale odpal!“ Já tu ošklivku zabiju! Vážně vykecá všechno. Ošklivko, válka začíná. Tuhle bohyni si nenechám pláchnout.

„Ale no tak, nemůžu být tak hrozný.“ Kouknul jsem psím pohledem, to vždy zabírá. Pořád se tvářila stejně naštvaně. „Jak se jmenuješ?“ Jen se usmála, položila mi ruku na hruď a nahnula se ke mně.

„To se nikdy nedozvíš.“ Její vůně byla omamující. Znovu se odtáhla a odešla. Nezapomněla pohupovat zadečkem. Na tomhle těle byste nenašli jedinou chybu. Nechápu, jak obyčejná lidská dívka může být tak krásná? Slyšel jsem rychlé kroky, nejspíš dívky. Za chvíli se vyřítila Anna nebo Angela? Nevím, ale už jsem s ní asi něco měl.

„Jessica tě chce!“ A to jsem jako nějaký mopsík, abych lítal, jak si ona řekne? Ne, fakt nejsem! „Prej s tebou potřebuje něco důležitého probrat.“ Jasně, ale jestli to tu neuklidím, tak mě ředitel přetrhne jako hada a bude volat Carlisleovi a ten mu ještě pomůže.

„Mám práci.“ Ukázal jsem na koště, Anna, či kdo, mi vzal koště z ruky.

„Běž!“ Už zněla naštvaně. S radostí jsem jí nechal koště a šel na parkoviště. Přede mnou šla moje bohyně. Rychle jsem k ní došel.

„Nechceš svézt?“ Vyděšeně nadskočila. Ty lidi.

„Ne!“ zasyčela na mě a dál se táhla s taškou na cvičení. Jako správný gentleman jsem jí tašku vzal. Došli jsme k červenému BMW. Musím uznat, že se v autech vyzná.

„Díky.“ Její hlas byl až moc ledový. Položil jsem tašku na sedačku.

„Už mi řekneš tvoje jméno?“ Otočila se na mě a měla pobavený úsměv.

„Jak jsem řekla, to se nikdy nedozvíš.“ Otevřela dveře a sedla si na místo řidiče.

„Ty mi ho jednou řekneš.“ Jen se pobaveně usmála a odjela. Dobře, takže teď za Jessicou. Došel jsem ke svému jeepu a rozjel se směrem k Jessice. Zastavil jsem na příjezdové cestě. Jessica opět byla sama doma. Už na mě čekala mezi dveřmi.

„Ahoj, brouku.“ Brouku? Dobře, jednou, dvakrát jsem si s ní užil, ale toť vše. Přísahám.

„Co chceš?“ Koukal jsem na ni otráveně a můj hlas zněl i podobně. Z dálky jsem slyšel přijíždějící auto. Z dálky jsem viděl červené BMW. Jak jinak, naše bohyně. Zaparkovala před domem a Jessica si znepokojeně odfrkla. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Tahle holka tu často jezdí, asi něco do rodiny s ošklivou, až na to, že ona je docela pěkná.“ Docela? Je třikrát hezčí než ty! křičel jsem v duchu na Jessicu.

„Ahoj, Jess.“ Anděl se usmál na Jessicu. Ta jí jen věnovala falešný úsměv. Hned zapadla do domu.

„Teď k tomu, co jsem chtěla. Ty a já bychom tvořili nejkrásnější pár na škole! Takže?“ Takže? Nic! Nejen pro jednu holku.

„Promiň, ale já nejsem pro jednu holku.“ Jessica se začala koukat do země. A sakra. To mi scházelo! Ještě mi bude tady brečet.

„Ne, ne, Jess. Za čas určitě budem krásný pár na škole, ale teď ne. Dám vědět, až se budu chtít vázat. Věř, že budeš první, kdo o tom bude vědět.“ Jessica se hned rozzářila. Dívkám stačí málo jen naděje.

Moc se omlouvám, že přidávání kapitol trvá tak dlouho, ale škola je prostě škola. Když bude alepoň 20 komentářů, tak další kapitolku přidám příští sobotu. Možná dřív. Jinak jsem vytvořila shrnutí.

1. kapitola - 3. kapitola - Shrnutí

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - 2. kapitola: