Pokračování jednorázové povídky Krásnější než Rosalie. Povídka z pohledu Samanthy. Samantha není takový andílek, jak může na první pohled působit.
04.07.2012 (17:15) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1179×
Samantha
Vyšla jsem ze třídy a a všudypřítomnými mužskými pohledy jsem došla do jídelny. Schválně jsem se oblékla... draze, krásně. Schválně jsem si vybrala nejdražší z mých aut. Schválně jsem si pečlivě vypisovala každý detail z hodiny. Musela jsem vyvolat dojem prestižnosti. Dojem, že jsem bohatá, krásná, milá, pečlivá... Že jsem prostě anděl. Tak zněl úkol. Taková byla moje povinost. Nebavilo mě to. Musela jsem dokonce přejít na zvířecí dietu, aby se mi změnila barva duhovek. Ale dostanu za to vyšší postavení. Dostanu místo mezi nejvyššími...
Sama bych si nikdy nic takového neoblékla, ale... To víte, nejlepší italští designéři mají asi pravdu. Já bych si vzala conversky, legíny a nějaké volné triko s potiskem, ale to bych těžko upoutala pozornost.
Usmívala jsem se na všechny muže, chlapce. Házela jsem svůdné pohledy, ale stále jsem se k nim nepřibližovala. Lákalo mě prokousnout kůži na jejich krku, smočit jazyk v jejich lahodné krvi a nepřestat, dokud oběť neztratí kontrolu nad tělem a nesvalí se k zemi. Při této myšlence jsem se chvěla a musela odolat pokušení. Koupila jsem si sodu, posadila se k osamělému stolu, přehodila nožku přes nožku a narovnala se. Soda byla odporná, ale bavilo mě předvádět s ní móresy podobné pornu uprostřed jídelny. Přisedl si ke mě jeden z čtvrťáků. Fešák... Když vyjdete z toho muzea zrůd, tak se vám venku líbí každý druhý. A tenhle byl upír. Vegetarián. Krásný upír vegetarián. Nebyl tu sám. V jídelně bylo pět vegetariánů. Všichni drželi pospolu a všichni na mě zírali. Ovšem jenom tenhle si ke mně přisedl. Je docela zábava hrát si na pipinku. Všichni v mém okolí se shodli, že nevypadám na pipinu, že vypadám bohatě a krásně, ale když upír celý život nosí jedno pořád dokola prané oblečení, tak si připadá divně. Hrozně blbě. Ale bylo to chvilkami i... poučující? Ne že by mi bylo nějak příjemné chodit na podpatcích a každou vteřinu hlídat, jestli mi z těch extra úzkých šatů neleze bradavka, ale jednou za dvě stě let to ujde.
„Tohle je naše oblast," řekl upír.
„Jsem tu jen na otočku. Nikde se nezdržuju," řekla jsem jakoby nic a dále si pečlivě prohlížela jeho kamarády. Zírali jsme na sebe, jako bychom se chtěli zhypnotizovat. Nevyužila jsem telepatii, jenom by to ukázalo mou sílu a mohlo by to vyvolat podezření. Ten, co si ke mě přisedl, se spíše věnoval oždibování rohu tácu. Celkem mě ignoroval... Nebo jen chtěl, aby to vypadalo, že mě ignoruje. Zajímavé. Že bych dneska nějak nebyla ve formě?
„Nebudu ti lhát. Ve Forks se mi líbí, ale nikomu nebudu zabírat teritorium." Lhaní mě tak baví...
„Dobře, hezký auto," skončil a vrátil se k jeho partě. Cosi jim zabrebentil a já se mohla znovu plně věnovat lahvi sody. Určitě mě nenechají. Přece nejsou tak blbí?!? Potom mi zazvonil mobil. Jídelnou se rozlehl tvrdý metal. Sakra, měla jsem si to přenastavit na Beyoncé! pomyslela jsem a vzala telefon.
„Ano," řekla jsem extrémně tiše.
„Ano, už je mám omotaný. Nemají mě jako hrozbu. Jo, asi jsem vyvolala pozornost. Jo, pospíším si. Ano, zjistím, jestli pijí jenom zvířecí, jo... Čau," zakončila jsem rozhovor a zavěsila. Vzala jsem lahev a tentokrát rychlejším krokem jsem opustila jídelnu. Když jsem necítila ničí pohled, rozeběhla jsem se k autu. Lahev jsem hodila na zadní sedalo, sedla na přední a rozjela jsem se, směr můj dočasný byt. Zaparkovala jsem v garáži, zapnula lasery a vyběhla do bytu. Hned jsem otevřela notebook a začala vyhledávat všechny možné informace o Cullenových. Po cestě z Itálie jsem to nestihla.
„Doktor Carlisle Culen, telefon, mail... Jede se do nemocnice..." řekla jsem tiše a usmála se.
Jsem Samantha Lewis Volturi. Dvě stě let žiji ve Volteře. Jsem nejvyšší špion. Mám tři zvláštní schopnosti. Schopnost telepatie s upíry, extrémní rychlost a stejně jako Heidi schopnost přilákat pozornost. Všech. Jsem také dobrý stopař, ale to není považováno za upíří schopnost. Jsem workoholik, a když dostanu úkol, naprosto tím žiju. Jsem schopná dát roční plat jenom za auto, které by vystihlo mou roli. Zatím jsem udělala všechny mise na výbornou. Nejsem typ upíra, co by vyloženě nenáviděl vlkodlaky. Vlastně je nemám ráda, jedině protože nechci mít problémy s Arem. Nemám přítele a nikdy jsem neměla přítele. Jo, a taky nikdy nechci mít přítele. Chovám hady a mám ráda rychlá auta. To je snad všechno...?
Došla jsem ke služebnímu vchodu a zazvonila na sesternu. Pořádně jsem si stáhla výstřih, obtáhla rtěnku...
„Tak co, Cullene? Vypadám opečovávaně, bohatě a krásně?" řekla jsem do odrazu ve dveřích.
„Ano, tady vrchní sestra."
„Dobrý den, tady Samantha Lewis. Jdu za doktorem Cullenem."
„Hmm... Za panem Cullenem? Co s ním máte společného?" zeptala se. Asi je tu hodně v oblibě... ale až tak?
„Nic, osud."
„No tak dobře," řekla sestra naprosto neochotně a zabzučela...
Vešla jsem do nemocnice. Všude to smrdělo po dezinfekci a penicilinu.
„Slečna Lewisová?" ozvalo se mi za zády. Upír. Cullen.
„Ano, Samantha Lewisová." Otočila jsem se a podala mu ruku. Pevně ji stiskl.
„Carlisle Cullen..."
„Ano, Aro? Jo, už jsem se s ním sešla. Žere mě. Pořád se na mě hrozně usmívá. Necítí ze mě nebezpečí, ale počítám, že mě jen tak nenechají. Já je ostatně také ne. Jo, zjistím, kde žijí, jak žijí a co je jejich slabé místo. Chápu. Nikdo nebude kazit pověst upírům, kteří sají lidskou krev. Ano, budu tě informovat. Ahoj." Zavěsila jsem a nasedla do Ferarri. Dnes už mě čeká jen vystopovat Cullenovy a tím i jejich dům. Hračka...
« Předchozí díl
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Krásnější než Rosalie - 2. kapitola:
Tak jsem tu s dalším komentářem...
Myslela jsem si, že ses trochu poučila z komentáře u té jednorázovky, ale vypadá to, že jsi to jen trochu smetla ze stolu, jakoby ti šlo jen o popisy a téměř žádné pocity.
Proč se Samantha představila hned takhle na úvod? Vždyť jsi nám celou zápletku napsala do této kapitoly a já vůbec nevím, jak chceš pokračovat. Jasně, bude se snažit na ně něco najít , ale rozhodně nepomůže, když jsi nám to takhle vyklopila vše na začátku. Nezlob se, ale takovým "chybám" se má člověk vyvarovat, přeci jen, je to trochu všechno hrr. Mně se tahle kapitola moc nelíbila.
Sice je pěkné, že má nespočet darů... Proč jsi to ale nenechala jako překvapení? Že by to pak prostě někdy použila? Tak to pak vyzní lépe.
Ty hovory... Mno, dala bych si víc na tom záležet. Ne že by to byla přímo nuda, ale... Nevím, jak bych to popsala. Mělo to být trochu procítěné, prodchnuté pocity - otravuje ji to, vždyť si vše pamatuje... Nebo ji to třeba nudí, že jí furt někdo volá.
A hlavně - nezapomeň, že nemá psychický štít. Takže Edward jí může v klidu číst myšlenky, Alice ji tedy měla vidět ve svých vizích a dát si na ni tím pádem pozor.
Máš tam strašné díry. Pokud to nějak nevysvětlíš, tak s tím moc pak nepochodíš.
Nevím, jak to máš v plánu dál psát, samotnou by mě to zajímalo, kam se chceš dostat. Protože už o ní vím vlastně ten největší základ, ani nemám náladu číst to dál. A proč? Protože jsi to vše napsala hned, tak, abychom na to určitě nezapomněli.
Příště se nesnaž ten děj tak uhnat, více se rozepisuj hlavně v popisech okolí a také v jejích samotných pocitech. A taky se nesnaž svým psaním hned vše sdělovat, prostě jsi nás hodila do příběhu, který právě žije. Není to prolog, tam bych to taky moc netolerovala, ale znělo by to možná o maličko lépe.
Jsem tedy zvědavá, jak budeš pokračovat. Jestli se o ní dozvím ještě více než doteď...
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej, prosím, větší pozor na níže uvedené chyby.
Také si u předchozího dílu (jednorázovky) změň rubriku na "FanFiction na pokračování" a nezapomeň doplnit i označení (1. kapitola). Děkuji. =)
* Čárky;
* malá/velká písmena;
* ji/jí;
* chybějící písmena;
* překlepy;
* slovesné třídy;
* mě/mně;
* špatně dělená slova;
* by jsme => bychom;
* vnitřní monolog;
* oddělování oslovení;
* I/Y.
Pokud máš s gramatikou sama problém, navštiv Pomoc autorů, kde si můžeš vybrat korektora, který ti s ní pomůže.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!