Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Křídla - 4. kapitola

10.10.2010 (19:15) • KristenCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1756×

Kapitola čtvrtá

„Alice poslala Jaspera pro kněze, chce tě upravit. Ví, proč spěcháme!“

„No jistě!“ usmála jsem se a přidala do kroku. On automaticky se mnou.

Došli jsme až k domu. U dveří jsem se zastavila a odhodlaně se podívala nejdřív na Edwarda a potom na dveře. Jemně mi stiskl ruku a otevřel dveře. Rosalie tam nebyla, zato Alice hned přiběhla, vzala mě do náruče a vyběhla se mnou schody do jejího pokoje, nejspíš. Postavila mě na zem a poručila, abych si sedla na křeslo, které bylo připravené pro její budoucí kosmetické manévry.

„Máš krásnou pleť. Není potřeba make-up, což je dobře, protože v běžných obchodech takhle světlý stejně neseženeš! Kdybych to věděla dřív, pořídila bych ti nějaký… klidně i namíchala. Jenže… Víš, já chápu, že tu chceš zůstat, a že chceš zůstat s Edwardem, ale Rose musíš pochopit. Její bratr se chce oženit s ženou, kterou podle ní vůbec nezná. Rose nemá schopnost. Jasper mi říkal a dokonce i Rose, že vaše pouto je velice silné. Sice cítí pouze emoce, ale vaše pouto vycítím i já, i Esmé – se svou mateřskou láskou.“

Hodila po mmě rychlý povzbudivý výraz.

„Zavři oči a mysli na něco krásného!“ přikázala svým vysokým velitelským hláskem a mě nezbývalo, než poslechnout. Myslela jsem na Edwarda, zatímco jeho sestra mi malovala oči. Cítila jsem, jak se mi víská ve vlasech, když mě Alice česala. Pak tiše tleskla a já otevřela oči.

„Dobře, vypadáš nádherně. Pojď za mnou. Máme štěstí, že máme skoro stejnou velikost. Tyhle šaty se mi moc líbily v jednom obchodě, když jsme byly s Rose v Paříži. Budeš v nich vypadat jako… vlastně, budeš jako anděl, jak si ho představuju já,“ ukázala na hedvábný vak, sáhla pro něj do skříně a vytáhla ho. Za ramínko ho pověsila, rozepnula a vyňala nádherné bílé šaty. Vypadaly tak lehce a vzdušně. Oblékla jsem se – s tím mi pomohla Alice, abych si nerozmazala tak pracně namalované oči a nerozcuchala účes. Budoucí sestřička si na chvíli odběhla a vrátila se se saténovou krabičkou – v porovnání s tou, ve které mi Edward předával prsten, byla tohle krabice. Otevřela ji a zevnitř zajiskřila krásná stříbrná korunka. Nic víc, jen stříbro a přesto to tvořilo dokonalost. Vzala ji a posadila mi ji na hlavu. Popotáhla mě k zrcadlu a já se uviděla. Vypadala jsem nadpozemsky. Nadpozemsky krásně. A byla jsem to já… nic nezměnila. Všechno vypadalo tak, jak jsem znala, jen mi jemně, perleťovo-bíle nalíčila oči a rtům dodala lesk.

„Ještě tomu něco chybí!“ povšimla si Alice a zmizela ve své obrovské šatně. Za dvě vteřiny byla zpět a opatrně svírala řetízek s malým přívěškem. Byl ve tvaru kaly. Řetízek byl ze stříbra, ale přívěsek vypadal jako perleťový. Byl to další kousek, který byl jedinečný.

„Alice, děkuju.“ Bylo to od ní tak milé. „Moc se staráš. Tohle si Edward přál, viď?“ zajímala jsem se.

„Ne, Edwarda by ani nenapadlo něco takového. Tohle byl tvůj sen,“ odpověděla.

Dál jsme toho moc nenamluvily, protože nebyl čas. Dole v garáži se ozvalo auto a oběma nám bylo jasné, že už přivezl kněze. Zajímalo by mě, co bude mít Edward na sobě. Alice ho přece nemohla taky připravit, jenže stejně tak dobře se o to mohly postarat Esmé s Rose.

„Esmé s Emmetem připravili malý improvizovaný oltář, takže můžeme jít.“ Tohle nebyl kostel… tenhle sňatek pro Boha neplatil, a to bylo dobře, protože jsem musela zhřešit. Muselo to být před svatbou v kostele. Naprosto se to hodilo.

„To je dobře. A… Alice, slibuju, že bude ještě jedna svatba. Tentokrát v kostele. Pro Boha tento sňatek platit nebude, ale pro Edwarda ano. Tak to má být,“ pověděla jsem jí a ona radostí nadskočila. Pak někdo začal hrát dole na klavír. Alice zbystřila a postrčila mě ke dveřím.

„První půjdu já a ty vyjdeš deset vteřin po mně, ano?“ Přikývla jsem. Vyrazila bleskovou rychlostí ke schodům, kde se zabrzdila a zpomalila na lidskou chůzi. Její ladnost byla uchvacující. Osm, devět, deset.

Šla jsem pomalu po schodech. Všímala jsem si detailů, jako je spousta květin. Samozřejmě bílých. Bylo zde šest židlí potažených prostěradlem nebo něčím a vypadalo to kouzelně. Na stupínku uprostřed místnosti hrála Rosalie na klavír. Na konci krátké, židlemi vytvořené uličky stál Edward v bílém obleku. Strašně mu to slušelo. Chtěla jsem se rozběhnout a dát mu pusu, ale to jsem nemohla. Přešla jsem tu uličku v tempu předepsaném Rosalií a chytila jsem Edwarda za ruku. Cítila jsem z něj, že je nesmírně rád, že jsem opět v jeho blízkosti. Usmáli jsme se a kněz začal vyprávět a tázat se nás. Když jsme oba řekli ano, vehnaly se mi do očí slzy. Jenže jsem si začínala být dost nejistá, jestli už jsem připravená. Nikdy jsem na to tolik nemyslela, abych si byla jistá. Bohužel, nebylo času na zbyt… bylo kolem jedné hodiny odpolední. Všichni byli nadšení, včetně Rosalie, která to aspoň předstírala. Po čase objímání nastala chvíle, kdy jsem si mohla s Alice promluvit.

„Alice, jak jsi přišla na to, že už jsi připravená milovat se?“ chtěla jsem se zeptat ještě: s Jasperem… ale, nevím, jestli by to bylo vhodné.

„No, tak nějak to vyplynulo ze situace. Když jsme byli u nás v pokoji, tak to přišlo samo... Nebuď nervózní. Uvolni se,“ poradila mi. Byla jsem jí za to vděčná.

Přišla jsem za Edwardem do pokoje. Alice mi poradila, ať se převléknu ze svatebních šatů do něčeho pohodlnějšího. Půjčila mi pěkné kalhoty a obyčejné tričko. Prý to tu má na lov, ale přes její námitky jsem si to vzala.

Edward seděl na posteli, kterou mu půjčila Esmé. Prý ji tu měla pro všechny případy. Usmál se na mě a to mi napovědělo, že bych k němu měla přijít blíž. Když jsem došla skoro až k posteli, vstal a chytil mou ruku. Zvedl ji ke svým rtům a políbil. Líbal mé předloktí, mou paži, mou klíční kost, můj krk, mou bradu, má ústa. Probudil ve mně vášeň. Zajela jsem mu prsty do vlasů a začala ho líbat naléhavěji. Přitáhla jsem se k němu víc a on mi podlomil nohy a svalil se se mnou na postel. Trochu mi vyhrnul tričko a dotknul se mé kůže. Bylo to jako elektrický šok. Volnou rukou jsem mu rozepnula dva horní knoflíčky košile. Povolil naše sevření a trochu se poodsunul. Nechtěl se tím dál zabývat, tak svou košili prostě roztrhl. Dotýkat se jeho studené kůže bylo tolik elektrizující. Probudil se ve mně podivný zvířecí instinkt. Vzala jsem za lemy mého trička a vytáhla si ho přes hlavu. Skončilo někde v koutě, ale to se neřešilo.

Vše proběhlo, tak jak mělo...

3.kapitola ... 5.kapitola

Autor: KristenCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Křídla - 4. kapitola: