08.09.2010 (07:30) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 713×

Kvůli tobě 1. kapitola

(pohled Emmetta)

Jako každý den jsem byl na nudné hodině španělštiny, která byla mojí nejméně oblíbenou hodinou. Marně. Zkrátka jak by řekla moje láska Rosalie: ‚Místo mozku máš z piva kostku.‘

Můj podle mě divný sourozenec Edward na mě koukal s bolestí v jeho hnědých karamelových očích. Dělal jsem, že ho nevidím. V tu chvíli jsem dostal nápad jak naštvat Jessicu Stanleyovou. Bylo to prosté, ale na mě velmi chytré. Takhle by normálně uvažovalo pětileté dítě. Jess na sobě měla minisukni a nad tou minisukní měla sytě růžová tanga, které měla vystrčené víc než sukni. Erik Yorkie na ní skoro slintal. Musel jsem se ušklíbnout. Vzal jsem nastříhaný papír a házel jí ho za sukni. Ta holka byla chodící katastrofa, protože si toho zřejmě všimla a otočila se na Mika Newtana a já jasně slyšel, jak na něj nadává, že jí sype za sukni papírky. Mohl bych se umlátit smíchy, ale držel jsem se. Edward na mě pohlédl jako na cvoka a poťukal si na hlavu. Nevšímal si toho. V tu chvíli si Jess uvědomila, kdo jí házel papírky za sukni, a otočila se ke mně. Viditelně zrudla, když jsem se na ní usmál. Otočila se, a jak byla nakloněná k Mikeovi a potom ke mně tak nějak neudržela rovnováhu a jak široká tak dlouhá se přede mě rozmázla na zem. Edwardovi zacukaly koutky a já schoval hlavu, aby neviděla můj smích. Hodina konečně skončila a učitelka si mě zavolala k sobě.

„Emmette, často jste tady nebyl. Vím, že máte omluvenky, ale mě to nedá, abych se vás nezeptala, jestli jsi opravdu tak často nemocný,“ řekla opatrně. Sakra nikdy mě jiná výmluva nenapadla.

„Ano, jsem často nemocný,“ řekl jsem plačtivým hláskem.

„To je mi líto,“ řekla.

„Je to vše, co jste mi chtěla,“ zeptal jsem se rychle, když jsem viděl, že na mě netrpělivě čeká Edward, Alice, Jasper a Rosalie.

„Ano, to je vše,“ řekla.  Otočil jsem se a vešel v patách se svojí láskou a mými sourozenci do přeplněné jídelny. Všechno ztichlo. Všichni jsme poznali, o kom právě mluvili, ale už jsme si na to zvykli. Jessica na mě zkoumavě koukala. Asi čekala, že jí oslovím a ona to potom bude vyprávět svým kamarádkám. Klasika. Nabral jsem si plný tác jídla a šel si sednout k našemu obvyklému stolu. Má Rosalie si sedla vedle mě a dala mi ruku a pusu.

„Emmett dneska balil Jess,“ uchichtl se přihlouple Edward. Hodil jsem po něm nakvašený úsměv.

„A náš panic byl tak vzrušen, že to hned musel vyslepičit,“ zasyčel jsem směrem k Edwardovi a Edward zmlkl. Všichni se tiše zasmáli. Nikdo z nás nejedl a nepil, protože upíři nejí a nepijí. Tedy pijí, ale pouze krev. Naše rodina byla odlišná, protože jsme pili krev zvířat. Najednou se na mě Edward s Alicí podívali lítostivým pohledem. Vzpomněl jsem si na Edwarda, jak na mě dneska zíral.

„Mám snad uhra, že na mě čumíte nebo co?“ zeptal jsem se žertovným tónem. Ale má láska se také tvářila zaraženě. Teď jí končila s ostatními sourozenci hodina, takže pojedou domů a já budu po škole, protože jsem po učiteli na praxi hodil z legrace vidle. Naštěstí ho Carlisle přemluvil jen na to, že budu po škole. Rozloučil jsem se a odešel jsem k učebně, kde jsem měl mít vyučování. Ukázalo se však, že učiteli nebylo dobře, takže odjel domů a nikdo to za něj nevzal, takže jsem jel s radostnými výkřiky domů. Ještě než jsem jel domů, jel jsem si koupit boty, protože ty moje byly děsný. Dojel jsem domů a slyšel jsem hádku. Edward s Alicí stáli tak blízko sebe, že se téměř dotýkali nosy a oba křičeli.

„Edwarde, musíme mu to říct,“ křičela Alice, protože ta nikdy neměla trpělivost na rozdíl od Edwarda.

„Nesmíme, může si také myslet, že lžeme. Musí na to přijít sám, i když to bude bolet,“ řekl tichým vyrovnaným hlasem. Edward se podobal Carlislovi, oba byli moudří a měli hodně soucitu a trpělivosti, kterou jsem já postrádal. Nevěděl jsem, že budu tak trpět. Myslel jsem si, že to bude nějaká kravina, ale bohužel nebyla. Nemohl jsem to déle poslouchat a rozběhl jsem se na lov. Když jsem chtěl skočit na medvěda, něco jsem slyšel. Byly to tichoučké kroky. Zpanikařil jsem, protože jsem byl celý od krve. Sakra. Kdo to může být? Pomyslel jsem si. Skočil jsem na tu osobu, která byla skoro větší než já.

„Emmette, ty troubo pust mě,“ řekl Jasper šepotem. Vydechl jsem a pomohl jsem mu ze země. Za jiných okolností bych se začal smát, ale dnes jsem neměl náladu, protože se mi něco muselo stát.

„Promiň Jazzy,“ řekl jsem.

„To je v pořádku,“ řekl trpělivým hlasem. Otočil se na mě a řekl tiše, že cítí medvěda. Poslechl jsem ho a vrhl jsem se na medvěda. Dříve než se medvěd nadál, už byl bez krve.

„Jazzy, půjdu domů. Půjdeš se mnou?“ zeptal jsem se.

„Ne,“ řekl rázně. Vyrazil jsem domů. Když jsem otevřel dveře, viděl jsem Esme, Alici a Edwarda jak o něčem mluvili, ale sotva jsem vstoupil tak ztichli. Měl jsem toho mlčení po krk, takže jsem vyběhl shody a chtěl jsem otevřít dveře do ložnice, kterou jsem obýval s Rosalií. Edward mi skočil do cesty. Zlostně jsem ho odstrčil a popadl kliku. Dveře se otevřely a to co jsem viděl, mi vyrazilo dech.

konec

2 díl.

Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kvůli tobě 1. kapitola: