Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 11. kapitola

08.02.2011 (14:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4746×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„…vlastně naposledy to bylo dneska ráno,“ mrkla na Edwarda, jestli se nezlobí, že to všechno takhle jednoduše prostřelila. Jenže ten se na ni koukal jako na nejdražší klenot a nepřestal se sladce usmívat. Bella měla takové tušení, že se mu zřejmě ulevilo, protože ani jí se nelíbilo, muset tohle všechno před Kate tajit. Stačila pochytit náznak přibližujících se Edwardových úst, když se najednou zamračil a ten překrásný pohled přesunul směrem k jeho sestřence.

Bellu to na momentík rozesmutnilo, což bylo vysoce absurdní, protože Edward se na Kate koukal úplně jinak, než na ni samotnou. Tentokrát to vypadalo, že je vytočený a naštvaný.

Edward si tak moc přál v tu chvíli Bellu políbit, jenže to byla Kate, kdo na něj začal v mysli ječet, ať se neopovažuje, jinak z něj udělá jen prachsprostý popílek a ten pak rozfouká tady po parkovišti. No… její obličej tomu rozhodně nasvědčoval. Byla toho docela dobře schopná! Zlostně přimhouřil oči.

„Já to s Bellou myslím opravdu vážně… Tak moc, jak to jen jde!“ promluvil studeně směrem ke Kate. Už měl dost těch jejích neustálých výhružek a urážek na jeho osobu. Kdyby byl opravdu padouch, který chce Belle jakkoli ublížit, tak fajn, ale tohle už teda přeháněla. Proč mu sakra jednou provždy nemohla dát svatý pokoj? Nechápal, z jakého důvodu je jeho sestřenka tak divná a snaží se Bellu uchránit před čímkoliv a kýmkoli. Tedy spíš… hlavně před ním. Jenže tohle byl od nynějška jen jeho úkol, ochraňovat ji a třeba, když to bude nutné, tak i před sebou samým. A teď, když se k němu jeho milovaná takhle sladce a roztomile tiskla, nedokázal by se před Kate bránit už jen proto, aby ji nemusel pouštět ze svého ochranného sevření. Jediné, co jej opravdu uklidňovalo, bylo to, že tady na veřejném místě si na něj Kate nic nezkusí. Nemůže, pokud tedy nechce být odhalena, a o to jistě neměla nejmenší zájem. Alespoň to se dočetl z její vytočené mysli a nejen tohle, ale i všechny možné druhy pomst, které pro něj plánovala. A bylo opravdu obdivuhodné, kolik jich dokázala v jedné jediné sekundě vymyslet…

„Tys nikdy nic nemyslel vážně,“ sjela ho nasupeným pohledem zpátky, „teda promiň… nikdy s žádnou si to nemyslel vážně. Natož s Bellou. Nevěřím ti ani slovo, Edwarde!“ opět se neudržela a celá vytočená skoro křičela, jenže v tu chvíli se za jejími zády objevila usmívající Alice.

„Ale myslí, drahá sestřenko, to ti teda můžu odpřísáhnout přímo tady na místě. A vím to stoprocentně, právě od Jaspera, a ten se nikdy nemýlí,“ držela vítězně zvednuté koutky v úsměvu ta rozčepýřená potvůrka. Edward se na svoji sestru jen děkovně podíval, jinak měl svůj pohled neustále zaklesnutý v tom zlověstném, kterým jej sjížděla Kate. Chtěl být připravený na všechno možné, co by jemu a jeho Bell mohlo ze strany té poblázněně podrážděné sestřenky hrozit, ale byl mile překvapen, když uviděl její naprosto šokovaný obličej.

Alice se mezitím přemístila před ni, aby ji mohla uklidnit alespoň svou přesvědčující soucitnou grimasou, ačkoliv by se jí tady rozhodně za tímhle účelem hodil Jasper. Edward byl pořád ještě napnutý jako struna, která nemá daleko k přetrhnutí a čekal na sebemenší náznak jakéhokoliv výpadu ze strany Kate. A Bella? Tak ta se docela spokojeně, po tom, co uslyšela od Alice, přitulila ke svému, teď už opravdu a skutečně oficiálnímu příteli. Netušila jak to nejlépe pojmenovat, vzhledem k tomu, že Edward byl jejím prvním klukem. Teda tím prvním se vším všudy…

„Cože? Já… tomu nějak nerozumím…“ zablekotala už částečně probraná Kate. Pořád jí nešlo na rozum, co to všechno má znamenat. Vždyť její povedený bratránek nikdy s žádnou nevydržel, teda až na Tanyu, ale to taky bylo s dlouhými přestávkami. Takže co to jako teď mělo znamenat? Tohle divadélko, kde tak zamilovaně objímal Bellu…

Kate nepřestávala překvapeně fixovat svoji nejlepší kamarádku a neskutečně ji bolel fakt, že jí to takovou dobu zatloukala.

„Měla strach,“ odpověděl Edward na její rozrušené myšlenky. „A můžu tě ubezpečit Kate, že Bella je pro mě to nejdůležitější, co se mi kdy do života připletlo, takže se jí už jen tak nevzdám!“ dokončil pořád ještě chladným, ale přesto i ubezpečujícím hlasem, přičemž spokojeně poslouchal zběsile tlukoucí srdce jeho lásky. Nechtěl být na Kate zlý a nezdvořilý, přeci jen se znali nějaký ten pátek, možná lépe řečeno jedno dvě století, ale jeho Belli už se nemínil vzdát za nic na světě. Ani kdyby mu nabídla, že pokud ji opustí, tak ho promění zpět na člověka a vrátí mu duši… i to by bez rozmyslu odmítl. Nezajímal ho už život bez té dokonalé dívky s čokoládovýma očima. Nemohl bez ní už být… Lépe neexistovat, pomyslel si zoufale.

„Promiň,“ omlouvala se spěšně posmutnělá Bella. Takhle to teda nechtěla. Proč jen věci nemohou být jednodušší, proč jen Kate nemůže být malinko chápavější… Prvně jí říkala, tedy spíš nakazovala, ať si s Edwardem nic nezačíná a ona netušila z jakého důvodu. Nevěděla, jestli je v tom opravdu něco víc, než jen pouhá starost o její city. Opravdu to nedávalo žádný racionální smysl, když předevčírem v klubu ji povzbuzuje, ať už konečně pohřbí svoji cudnost… jenže pokud se jednalo o Edwarda, tak toho z toho vynechat. Ale proč? To že je sukničkář jí řekla snad stokrát a fajn, není tak blbá, aby si to nedala za rámeček, ale snad se může rozhodnout sama, ne? Co to mělo za význam, kdyby se vyspala s tím proradným Fabiem nebo Thomasem… ti snad byli v naprostém pořádku?

Kate ještě párkrát překvapeně zamrkala, než se z toho dočasného šoku dočista probrala. Naprosto bez jakékoli emoce ve tváři se po všech třech podívala, ale svoji prohlídku zakončila na Belle.

„Jak si mi to jen mohla udělat? Proč jsi mi nic neřekla?“ tentokrát už neutrální masku neudržela a zatvářila se jak největší ublížení. Bella jen nešťastně nasucho polkla.

„Edwarde, Alice, necháte nás ještě na moment o samotě?“ zaprosila v zápětí. Edward se na ni jen překvapeně podíval, pak mrknul směrem k jeho sestřence a zakroutil záporně hlavou. Nehodlal ji tu nechat samotnou s rozčílenou Kate, i když bylo víc jak jasné, že už se ovládá. Navíc tušil, že by Belle stejně nikdy nic neudělala, jenže on byl prostě zoufale zamilovaný a tak nehodlal ani kapánek riskovat.

„No tak, chci si s Kate jen promluvit mezi čtyřma očima,“ zalamentovala opět směrem nahoru, kde ji bez přestání pozoroval jeden nádherně hřejivě medový a starostlivý pohled. Edward se zatvářil jak hromádka neštěstí, protože mu bylo absolutně proti srsti tady Bellu nechávat samotnou. Když mu ale Alice poslala uklidňující myšlenku, že všechno bude v pohodě a Kate se skutečně o nic víc jak mluvení nepokusí, uvolnil sevření rukou kolem zad jeho tvrdohlavého trápení. Jenže pookřál v okamžiku, kdy jej právě ona starostlivě pohladila po jeho tváři a šťastně se na něj usmála. A on už to prostě nevydržel, znovu si ji k sobě připoutal a nenasytně spojil jejich rty. Tentokrát se nenechal vyrušit byť jedinou myšlenkou, ať už pozitivní či negativní, odkudkoli. On byl momentálně naprosto blaženě spokojený a úplný…

Kate netrpělivě podupávala pravou nohou o podlahu a rožnila Edwarda opravdu horkým a naštvaným pohledem, jenže jí taky neušlo, jak se k sobě ti dva měli. Jestli to on nemyslel vážně, tak co věděla s jistotou, že Bella už je do něj jistě až po uši zamilovaná. Svoji kamarádku znala víc jak dobře. Jenže kdo by taky nebyl, když se choval takhle… sladce… mile… hezky. Možná, že všichni okolo mu to schramstli i s navijákem, ale ona ne, není tak naivní, aby uvěřila stoletému sukničkáři, že se z noci na noc změnil. A to jen kvůli Belle. Jenže co nečekala, byl Edwardův pohled, který jí věnoval hned poté, co přerušil polibek.

„Kate,“ promluvil už o poznání mileji, protože byl najednou zcela spokojený, „v tom prvním doufám, že máš pravdu, protože ať mi věříš nebo ne, tak já jsem se opravdu zamiloval,“ a šťastně se usmál, když uslyšel ten zběsilý tlukot z místa, kde měla Bella srdce. „A mimochodem, bohužel to tak bude… z noci na noc,“ tentokrát se jen zoufale pousmál, „ani já sám jsem tomu zprvu nemohl jen tak uvěřit, a to ti povím, že jsem nad tím neskutečně dlouho dumal,“ jeho pohled odskočil na tu, kterou s takovou chutí objímal, a která byla v obličeji celá červená a pak zpátky k jeho sestřence, která jej neustále skepticky pozorovala.

Bella absolutně netušila, na co Edward Kate odpovídal. Vzhledem k tomu, že neslyšela ani hlásku během toho, kdy se jí právě on s takovou nezkrotnou vášní ústně věnoval. Jenže byla tak zabraná do toho, co v tom momentě dělali, takže mohlo být celkem normální, že se prostě jen přeslechla nebo zkrátka jen neslyšela… Ačkoli to, co potom říkal Edward, jí neskutečně zvedlo tepovou frekvenci a nahnalo červeň do tváří, protože před ní doposud nic podobného nepřiznal…

„Ehm…“ odkašlala si nesměle ještě celá zrudlá Bella, „…necháte nás teda na moment?“ protentokrát už nenakazovala, ani neoznamovala, jen se pokusila zeptat. Edward si nespokojeně povzdechnul, ale nechal ji vyklouznout ze svého sevření, přestože toužil po opaku. Jenže umačkat ji samou radostí z toho, že už je to konečně všechno venku, taky neměl jaksi v plánu. Tak jen kývnul směrem k Alici a oba si to v okamžiku namířili ven z obchodu a nechali tam Bellu a Kate samotné. Edward se posadil zpátky na své, už studené místečko na lavičce opodál, přesně tam, kde seděl předtím, a Alice neváhala a v mžiku už se usazovala vedle svého posmutnělého bratra.

„Teda, s tebou je to opravdu vážný,“ pochechtávala se ta jeho povedená střapatice.

„Ts,“ uraženě si odfrknul, jenže pak se podíval Aliciným směrem a souhlasně sklopil ramena. Neměl už co tajit, beztak to na něm bylo vidět na míle daleko, že už i on je infikovaný tím virem, který se jmenuje láska. Ačkoli on byl nakažený neskutečně rád.

„Neboj, dopadne to dobře,“ povzbudivě na něj mrkla a poťukala si na spánek. Edward se jen na svou sestřičku pokusil usmát, ačkoli mu to díky jeho rozpoložení zrovna dvakrát nevyšlo. Chtěl, aby si ty dvě už konečně promluvily a to ovšem, a aby tak už mohl svoji Bellu mít u sebe. Tentokrát však doopravdy. Žádné schovávačky, skryté a toužebné pohledy, náhodné doteky v momentech, kdy to bylo bezpečné… Ne, tak s tím už je jednou pro vždy konec… tedy alespoň před Kate, protože před její blonďatou sestrou fúrií, tak to bylo zase úplně jiné kafe. Vzhledem k tomu, že Tanya by se absolutně nezdráhala Belle utrhnout hlavu jen za to, že by jí věnoval třeba jen jeden jediný úsměv. Byla to bláznivá žárlivka a on tušil, že tohle nebude ani zdaleka tak jednoduché. Navíc tu bylo ještě jejich společné tajemství, o kterém neměl nikdo ani páru a to včetně Bell. Uvnitř jeho hlavy se zrodila bláznivá touha, která jej ponoukala, aby se jeho drahé polovičce konečně svěřil. A on opravdu váhal, protože pokud jej milovala, dokázala by se snad smířit s tím, že její přítel je bezduché monstrum… ale vzápětí si nešťastně uvědomil, jak neskutečně stupidní tahle myšlenka byla. Kdo by chtěl za přítele upíra? Alice ho jen soucitně pohladila po ruce, ale on už to skoro nevnímal. Raději se zaposlouchal do rozhovoru mezi jeho sestřenkou a tou, která pro něj už byla celý vesmír.

*

„Bello, proč jsi mi to k sakru neřekla?“ uhodila na ni smutně Kate.

„Já… no bála jsem se tvojí reakce, víš? Měla jsem strach, že by ses na mě naštvala a pak bychom se už třeba nemohly přátelit jen kvůli tomu, že jsem si začala s Edwardem. Víš, pamatuju si naprosto přesně veškerá varování, která si mi o něm kdy dala… jenže se to pak všechno vydalo úplně jiným směrem, než jsem plánovala. A když na mně Edward začal doléhat, abych ti už konečně pověděla, jak se věci mezi mnou a jím mají, poprvé mě hloupě napadlo, že možná bude lepší pomlčet, protože on semnou stejně nebude chtít zůstat napořád. Nejsem tak naivní, jenomže…“ nesměle zmlkla a znovu se podívala na špičky svých bot. Netušila, jestli to Kate vyklopit všechno a hned teď, nebo to podávat po kouskách, což by možná bylo i bezpečnější. Jenomže proč by jí to neměla povědět? Vždyť dřív si neustále všechno říkaly, takže kde byl teď rozdíl? Možná v chování její kamarádky, která vztah mezi ní a Edwardem odmítala? Nebo to bylo ještě kvůli něčemu jinému? Netušila, ale i přesto se rozhodla pokračovat. „… já jsem se do něj tak nějak zamilovala,“ neustále pozorovala flíček na předku své pravé boty a snažila se nemyslet na to, jak moc se jí asi červenají tváře.

„Takže jsem se nemýlila,“ pousmála se smutně Kate. „Bell, jedno si ale asi musíme ujasnit hned… ty trubko, nikdy bych se na tebe nezlobila kvůli něčemu takovému, klidně si s Edwardem dělej, co chceš. Nezajímá mě, jestli spal s Tanyiou, Irinou nebo s kým kýmkoliv dalším. Jen jsem tě chtěla varovat předem, abys pak netrpěla, až… no až odejde, víš? Mám tě opravdu ráda Bell, a jestli sis kdy myslela, že třeba žárlím nebo co, tak na to ale okamžitě zapomeň, protože mně je Edward rozhodně volný. Znám ho už hodně dlouho a jeho povaha se mi nikdy moc nelíbila, teda až… doteď, protože z ničeho nic se chová, no… jak bych to řekla, líp? Jestli na něj máš tenhle pozitivní vliv ty, tak jen tak dál,“ ukončila osvětlování podrobností svojí kamarádce a sestře v jedné osobě Kate a usmála se tentokrát už o něco veseleji a hlavně vřeleji.

Bella neváhala ani sekundu a skočila Kate šťastně okolo krku. Bože, jak byla najednou neskonale lehčí, teď když její kamarádka věděla úplně všechno a nezlobila se na ni. Svět se jí zase zdál o něco hezčí. Vlastně se jí najednou všechno zdálo tak nějaké dokonalé, až moc perfektní a z toho se Belle malinko sevřel žaludek. Ale i přesto v sobě všechnu tu spokojenost nedokázala jen tak utišit.

„Děkuju Kate, že se na mě nezlobíš a slibuju, že si zase budeme říkat o všem, tak jako dřív. Nechci mít před tebou tajnosti, nelíbí se mi to, protože jsi jediná opravdová kamarádka, jakou jsem kdy měla,“ dostávala ze sebe šťastně Bella.

„V to doufám,“ pošeptala teď už vcelku spokojeně Kate. Nechtěla se na ni dál zlobit za to, že před ní tohle všechno tajila, protože tušila, že na tom taky nese svůj díl viny, takže by nebylo správné tvářit se uraženě a přestat se kamarádit. Ačkoli to bylo nemožné, protože Kate Bellu opravdu milovala jako svoji pravou sestru, ona vlastně tohle všechno ve skutečnosti byla. Jediná věc, teda možná tři, jí teď ale dělaly starosti a to, co se stane, až se tohle všechno dozví žárlivá Tanya? Nebo to, jak moc bude Bella zničená, až ji Edward skutečně opustí? Nevěřila ani jednomu jeho slovu, že Bellu miluje nebo podobně… A pak tu taky bylo jejich upíří tajemství, které prozatím před svojí kamarádkou omlouvala jako dědičnou nemoc, ale jak dlouho jí ještě ohledně toho bude muset lhát? Také tak nějak doufala, že si snad Edward uvědomuje, že je Bella prozatím jen obyčejný člověk, a tím pádem taky velice křehká, protože ona sama se o lidské křehkosti přesvědčila předevčírem v noci, kdy právě kvůli těmhle dvěma zlomila ruku Thomasovi. A že to byl zatraceně dobrý milovník na to, že byl jen člověk… to si sama sobě s lítostí musela přiznat.

*

Edward seděl naprosto v klidu a tichosti vedle svojí sestry na lavičce a naslouchal pozorně všemu, co se odehrávalo v obchodě s knihami. Neskutečně se mu ulevilo, když se ty dvě zase konečně objaly a Kate už nebyla jak Vesuv před výbuchem. Třeba to bude mít malinko pozitivní vliv i na něj a jeho drahá sestřenice už jej nebude chtít s takovou vervou podpálit… A i když se mu částečně odlehčilo a šíleně moc ho potěšilo, když Bella přiznala, že je do něj zamilovaná, byly tu i věci, které ho neskutečně štvaly. Například to, že si to jeho trdlo opravdu myslí všechny ty blbosti, které před chvilkou vypustila z té své nejsladší pusinky. Jako to, že ji opustí nebo další podobné nesmysly. Nechápal, jak si to vůbec může myslet, ačkoli když si nesměle podrbal svědomí, odtušil, že to asi bude tím, jaký druh života vedl předtím. Všichni to věděli, včetně Kate, která to nezapomněla zmínit pokaždé, kdy se jí naskytla příležitost. Ale mohl si za to všechno sám, to bylo jasné, jenže hned jak se jemu naskytne možnost, dokáže svojí Belle, že ji jen tak opustit nehodlá. No… a snad se to jeho překrásné trápení nevyděsí.

Jenže věděl, co by ji odradilo na sto procent a to, kdyby jí prozradil to největší tajemství ze všech… že je upír. A musel si nešťastně přiznat, že si to uvnitř moc přál… povědět Belle pravdu. Nicméně také toužil po tom, aby ho ona přijala takového, jaký byl… jenže tím už si tak jistý nebyl, a tak se pokusil tuhle svoji doufající zažehlou touhu co nejrychleji uhasit. Jednou na to ale stejně dojde a on už teď měl strach, jak to Bella přijme. Děsil se toho, že ji to vyděsí a odradí natolik, až zmizí a on ji už nikdy nebude moct spatřit. Nešťastně potřepal hlavou, aby si tak malinko pročistil mysl a zaměřil se znovu na ty dvě uvnitř, jestli už skončily nebo ne…

*

Kate se sice těšila z toho, že jí Bella všechno tak pěkně řekla, ale byla tu ještě jedna drobná maličkost, která ji svrběla na jazyku.

„Bell,“ přerušila jejich objetí a podívala se s vážností do Bellina obličeje, „je tu ještě jedna věc…“ netušila jak to podat a tak se na chvilinku zamyslela. Nechtěla právě teď mluvit o Tanye a o tom, jak může být nebezpečná. Vždyť si Edwarda neustále nárokovala jen pro sebe a jednou se dokonce i porvala s Irinou jen proto, že s ním její sestra flirtovala, ačkoliv neúspěšně. Každopádně to tenkrát dopadlo utrženou rukou… Iriny. Tanya pak celá spokojená nad svým vítězstvím si okamžitě odkráčela vybrat výhru v podobě culícího se Edwarda.

„Co?!?“ vyhrkla zmateně, ale i překvapeně Bella. Netušila, co tak vážného jí Kate musí říct… Má snad Edward někde nějaké dítě nebo děti? Jenže pak ji napadla ta horší varianta. Nebo má snad nějakou pohlavní nemoc? V mžiku se jí nad tou poslední myšlenkou stáhlo bolestivě hrdlo. Tak nad tímhle zprvu jaksi nepopřemýšlela. Jo… že díky nepravidelné periodě jí doktor předepsal antikoncepci, nebylo sice na škodu, jenže ty prášky taky bohužel nebyly všemohoucí, že? To si teď bolestivě uvědomila. Bylo víc jak pravděpodobné, že Edward skutečně mohl mít jakoukoli vážnou chorobu, vzhledem k jeho předešlému, neuváženému pohlavnímu životu… Vždyť podle Kate to střídal jak špinavé ponožky.

„Bello, je všechno v pohodě? Jsi nějaká bledá,“ zhodnotila její omítkovou barvu Kate.

„Nějak se mi malinko zamotala hlava,“ odpověděla jí nepřítomně Bella, která si v hlavě projížděla veškeré známé a neznámé pohlavní choroby… Dělala si imaginární seznam potenciálních nemocí a jejich symptomů, které jí Edward mohl do těla zaset.

„Pojď Bell, na chvilku si sedneš,“ naváděla ji opatrně směrem k jedné volné židli, když jim cestu zastoupil rozrušený Edward.

„Co se stalo?“ vyhrkl na Kate naprosto vyděšeně. Bylo víc jak jasné, že Belle bylo špatně, protože teď vypadala jako… on. Bílá jak upír…

„Nevím, nejednou z ničeho nic se jí udělalo zle,“ odpovídala nechápavě. Těšil ji ten Edwardův zoufalý obličej, alespoň to svědčilo o tom, že mu na Belle opravdu záleží, a to pro ni bylo to nejdůležitější. Ačkoliv by pro ni hned upíra nechtěla, jen nějakého obyčejného troubu, kterého by ale její kamarádka nemilovala, a tak později… daleko snadněji opustila. Chtěla, aby si o kapánek víc užívala života… Jenže pokud ji Edward skutečně miluje, pak vzhledem k tomu, že je to upír a jeho city jsou tak jaksi trvalé, už se jí asi nebude chtít jen tak vzdát.

„Bello, co se děje?“ zkusil se zeptat přímo jeho bledého života, aniž by přitom postřehl snad jedinou myšlenku Kate. Jenže Bella jen neustále zamženě koukala před sebe a nereagovala.

„Můžete nás nechat o samotě?“ promluvila z ničeho nic Alice, která se najednou objevila za Edwardovými zády. „Vím, co jí je,“ a přitom se hloupě usmála, když po ní její bratr hodil chápavým pohledem. Načež si v její mysli přečet naprosto všechno a tak mu nezbývalo, než si smutně přejet rukou po obličeji. A hned poté, jednoduše a bez protestů vypochodoval ven z obchodu.

„Je tady snad nějaký hodinový hotel?“ obořila se na ně prodavačka. A tvářila se nanejvýš důležitě.

„Ne, jen tady kamarádce se udělalo trošku nevolno,“ osvětlila bez zájmu Alice.

„Aha, tak to se omlouvám, nechám Vás tady v klidu, a kdybyste náhodou cokoliv potřebovaly, budu támhle u pultu,“ prstem naznačila do prostoru a na to okamžitě zmizela.

*

Alici, když ještě seděla před obchodem, přiletěla vize, kde byla Bella na Edwarda hodně odměřená a pak na to hned další, kde se ptala Kate, co jí chtěla říct a jestli to má nějakou spojitost s pohlavními nemocemi… A v tom momentě vyprskla smíchy a raději vyrazila svému povedenému bratříčkovi na pomoc, dokud byla Bella ještě mimo. Vlastně se jí ani v nejmenším nedivila, že ji napadlo a vyděsilo zrovna tohle, protože Edwardova pověst mu bohužel dělala i negativní reklamu. A Bella nemohla tušit, že upíři tímhle nikdy netrpěli a trpět nebudou, navíc její bratr střídal jen ženy svého vlastního druhu. Nikdy s lidskou dívkou nebo ženou nebyl, takže to skutečně nebylo možné, aby někde něco chytil. Nemohl… Pak tu taky byla ta upíří neplodnost a zvláštní bylo, že Bella má strach z nemocí a ne z těhotenství. Vzhledem k tomu, že považovala Eda za člověka…

Slušně vyhodila i Kate a v obchodě s Bellou osaměla. Čekala, kdy se její nová sestřička alespoň trošku sebere a probere. A jakmile se tomu opravdu stalo, okamžitě promluvila.

„Bell, copak se stalo?“ vypustila naprosto mile.

„Nic Alice,“ zmateně se okolo sebe porozhlédla, „kde je Kate?“

„Vyhnala jsem je, abychom si mohly my dvě v klidu promluvit,“ podala Belle veškeré potřebné detaily jejich náhlé samoty.

„Oouu… a o čem se budeme bavit?“ ptala se ještě pořád pobledlá Bella.

„Chtěla jsem ti navrhnout, že se mě můžeš zeptat, na cokoliv chceš… teda myslím ohledně Edwarda. Je to můj bratr a máme mezi sebou vcelku skvělý vztah, takže toho o něm hodně vím. A tak nějak tuším, že to on je příčina tvojí barvy…“ osvětlovala.

„Jak?“ zmateně se podívala Alici do očí.

„Řekněme, že jsem opravdu velice všímavá a chápavá,“ šibalsky se pousmála na překvapenou Bellu.

„Nemůžu se tě zeptat na to, co bych chtěla vědět… je to příliš osobní…“ opět nabírala růžovou barvu do tváří.

„Tak fajn, začnu já, platí?“ pronesla rozhodně Alice poté, co odtušila, že z Belli stejně nic moc nedostane.

„Takže, asi to nejdůležitější je, že tě opravdu miluje.“ Bella se zatvářila trošinku skepticky. Sice Alici věřila, že k ní Edward něco cítí, ale lásku? Každopádně ji do toho neskákala a nepřerušovala její promluvu. „No, asi už ti Kate řekla, že měl spousty ženských, ne?“ Souhlasně přikývla. „Kate ti vlastně chtěla ještě říct, že ačkoli ona už to ví, tak Tanya se to dozvědět prozatím nesmí.  Mohla by ti ublížit, víš?“ Bella jí věnovala další mírně skeptický pohled, i když i tohle jí věřila, ale taky nebyla žádná padavka, aby kdyby náhodou, nedokázala střelit jednu nazpátek…

„Ne, věř mi Bell, že je velice nebezpečná,“ a tenhle tón už u ní vyvolal nějaké obavy. Alice by ji nevarovala jen tak do větru, „takže je opravdu důležité, abyste to prozatím držely v tajnosti. Vím to jen já, Kate a Jasper, což momentálně úplně postačí. Pak je tu ještě jedna věc, která by ti mohla dělat starosti,“ vědoucně se na Bellu podívala.

„Hm… tak si to poslechneme. Jaká věc?“

„Jestli si Edward dával pozor nebo ne…“

„Jak to víš!“ vyděšeně se na Alici podívala. Najednou ji napadla hloupá myšlenka, jestli náhodou tahle střapatá potvora, která tu před ní stála a tvářila se jak největší věštkyně, nečte myšlenky. „Dokážeš číst myšlenky?“

Alice se jen překrásně zasmála. „Ne, to ne, ale vím, co by asi dělalo starosti mě, kdybych si začala s někým jako je můj bratr,“ nepřestávala se usmívat.

Bella si jen oddechla, ale uvnitř její hlavy ji neustále nahlodával červíček pochybností ohledně tohohle Alicina neomylného zásahu do černého. Jak to mohla tušit? Mohlo mi třeba být špatně od žaludku, pomyslela si nejednou zmateně Bella. Ale stejně neustále, celá napjatá, očekávala Alicinu odpověď, protože ačkoliv ji to vyvedlo z rovnováhy, přesto chtěla vědět jak to je.

„No… můžu ti na svůj život odpřísáhnout, že je čistý jak novorozenecká prdelka,“ chvástala se.

„Tak to nevím, ty taky nejsou pořád čisťounké,“ usmívala se už i Bella.

„Ne, myslím to naprosto vážně, on si vždycky dával absolutní pozor,“ věděla, že z části je to jen sprostá lež, ale jinak vcelku dobře zabalená pravda. Její bratr byl opravdu zdravý a silný jako… mramor?

„Tak fajn, řekněme, že ti teda věřím, takže ještě něco?“

„No, pokud už se mě nechceš na nic dalšího zeptat, tak nic…“ zhodnotila Alice a celá spokojená z té úžasné práce, kterou tady odvedla, se usmívala jak měsíček na hnojiště… V mysli si neustále gratulovala nad tím, jak skvěle to zařídila. Její plán se započal v okamžiku, kdy Belle otevřela dveře u kabinky. Každopádně měla dojem, že by se klidně ujala jako vynikající taktik skoro v čemkoliv.

„Bacha, aby ti brzy nenapršelo do nosu,“ pochechtával se za Alicí její bratr, který už měl opět zpátky dobrou náladu. Ještěže měl takhle skvělou, i když v celku sebestřednou sestřičku. A chtě nechtě musel uznat, že mu znovu zachránila kůži.

„Tak už můžeme vyrazit domů? Koukám, že dneska už asi boty koupit nestihneme, co?“ zhodnotila v rychlosti spokojeně-nespokojená Alice a její pohled se otočil k přicházející Kate.

„Tak to teda ne, vy na nás můžete počkat venku, ale já s Alicí ještě skočíme koupit nějaké botičky,“ organizovala vehementně Kate.

„Fajn,“ vydechla odhodlaně a už v celku klidná Bella. A v hlouby duše doufala, že jí Alice nelhala a Edward se skutečně tak precizně chránil, protože s ní se mu jakákoliv ochrana zřejmě vydoutnala z hlavy. Snad opravdu jen semnou, pomyslela zoufale Bella. A třebaže byla do Edwarda zamilovaná, stejně měla jisté pochybnosti. Najednou se jí všechno zdálo tak nějak zvláštní. Jak mohla Alice tušit, co ji tak rozrušilo? To bylo opravdu hodně podezřelé, že tak najednou přišla a okamžitě se pustila do vysvětlování věcí, které měla momentálně v hlavě jen ona nebo lépe, které jí v ten okamžik dělaly starosti. Začínala Alici podezřívat z toho, že možná skutečně může číst myšlenky.

Alice! Zařvala na ni Bella v mysli, ale nic, ani náznak něčeho, co by prozradilo, že ji slyšela. Nic! Alice, koukni na mě! Pokusila se ještě jednou, ale opět bez úspěchu. No jo, kdyby si to uměla ty, taky by ses nenechala tak jednoduše nachytat, ne? Zanadávala si za svoji stupiditu. Alice nebyla hloupá, a pokud opravdu dokázala to, z čeho ji podezřívala, jistě by se tak snadno neodhalila…

Kate s Alicí si to namířily ven z obchodu, ale ještě než ten zamilovaný páreček opustily, podaly hlášení, kde se hodlají vyskytovat. Belle se na ně jen omluvně usmála s tím, že nepůjde a Edward? Toho se nikdo na nic neptal, všem bylo jasné, že zrovna v téhle chvíli netouží po nakupování bot, nebo kavalírském doprovázení svojí sestřička a sestřenky po obchodě… To ne, on momentálně chtěl zůstat jen s Bellou. Takže, v okamžiku, kdy ty dvě zmizely z dohledu, pokusil se opatrně přitáhnout to svoje trápení zpátky do náruče. A ačkoli cítil mírné napětí a zdráhání, přesto mu i ona omotala ruce okolo pasu. Spokojeně zabořil nos do jejích voňavých vlasů a zhluboka se nadechl.

Zůstali tam takhle stát zhruba dvě minuty, když si opodál odkašlala prodavačka. Edward v duchu zavrčel, nechal Bell vyklouznout, natáhl se do regálu za ní pro dvě knihy a odpochodoval je zaplatit. Aby to nebylo tak nápadné…

Prodavačka mu po zaplacení hodila knihy do igelitové tašky, na které se honosně vyjímalo jméno prodejny, a Edward s Bellou mohli konečně opustit tohle místo. Před obchodem s botami ho ale ještě zastavila Alice, která mu do rukou strčila další tašky. A to, jak se spodním prádlem a oblečením, tak už i s botami, které za těch necelých pět minut stihla koupit. Edward si jen zmučeně povzdechl. Všechen ten náklad čapl do jedné ruky a druhou si spokojeně omotal okolo Belliných ramenou. Teď už si to konečně mohl dovolit, ale neměl ani nejmenší tušení, jakou neskutečnou úlevu při tom bude cítit.

Společně odcházeli na parkoviště, kde Edward galantně otevřel dveře na místě spolujezdce nejprve Belle, pak hodil veškerou tu změť igelitek a papírových tašek dozadu do kufru, a konečně se mohl jít posadit za tím svým trápením, které ho už netrpělivě očekávalo uvnitř.

A hned, jak dosedl a zavřel dveře, z Belli okamžitě vypadlo:…

10. kapitola X 12. kapitola

___________________________________________________________________________

Co to tak mohlo být, tak na to si bude muset počkat do dalšího dílu.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 11. kapitola: