Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 4. kapitola

08.12.2010 (07:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5838×

Potěšeně dál vdechovala jeho vůni a užívala si objetí a blízkost, kterou jí momentálně nabízel, a ačkoli se snažila neusnout, spánek nad ní po chvíli přece jen vyhrál.

Ráno se vzbudila mírně rozlámaná a celá zamotaná v peřině. Zrovna se líně převracela, když si vzpomněla na včerejší noc. Zmateně se rozhlédla kolem, ale Edward už tam neležel. Povzdechla si a protáhla se. Třeba to byl jen sen? Napadlo ji rychle, ale tušila, že ne. A když rukou zamířila dolů, aby se dotkla svého místečka, ucítila mírnou bolest a tlak. Já věděla, že se mi to jen nezdálo. Jenže nechtěla dál rozvíjet svoje teorie, protože se o slovo přihlásil hlad. Raději se zvedla a vydala se do koupelny, kde měla v plánu dopřát si pořádně dlouhou a hlavně horkou sprchu.

Původní ztuhlost se vytrácela a svaly se jí začaly uvolňovat. Celá se namydlila a jen vlasy se snažila namočit co nejmíň. Když pak vycházela z koupelny, cítila se už jako nový člověk. A opravdu jím byla. Včerejší noc pro ni byla nádherná i přesto, co bude následovat. Ona a Edward se budou muset chovat, jako by se nic nestalo. Pro něj to zřejmě nebude problém, ale pro ni to bude zatraceně těžké a bude to bolet. Sama ho přece prosila, ať nikomu nic neříká a on souhlasil. Ne, musí se chovat jako by nic. Věděla, že to dokáže, ale bude to zatracené peklo.

*

Kate už seděla na židli v kuchyni a četla noviny. „Ahoj, jak ses vyspala?“ obrátila se na Bellu v momentě, kdy vstoupila do dveří.

„Krásně,“ odpověděla jako by nic a vydala se ke kávovaru. „Kate, asi jsi nedonesla nic k snídani, co?“ snažila se navodit nějakou konverzaci, aby si mezitím ochladila tváře a hlavu.

„Ne, ale Edward se sám nabídl, že něco donese,“ usmála se, „za chvíli by tu měl být.“

„Aha,“ bylo jediné kloudné, co z Bell vypadlo. Tak strašně ráda by se chtěla Kate svěřit a říct jí o tom, co se mezi ní a Edwardem stalo včera v noci, ale strachem měla svázaný jazyk. A ani jedna z nich se nechtěla vracet k té trapné epizodce, která se odehrála včera večer v obýváku.

I když Kate to nedalo: „Ehm, Bell? Neotravoval tě pak už Edward, že ne?“

„Jasně, že ne!“ zalhala bezostyšně a díky pohoršenému tónu, kterým chtěla svoje tvrzení podpořit, jí to vyšlo. Nasypala si trochu cukru do kafe a míchala. Nechtěla lhát a zvlášť ne Kate, ale jinak to momentálně nešlo.

Myšlenkami byla úplně jinde a do reality ji vrátilo až lehké bouchnutí vchodových dveří.

„Snídaně je tu,“ pronesla Kate spokojeně a otočila na další stránku.

Bella na moment zapřemýšlela nad Edwardem jako nad snídaní. Docela dobře si to dokázala představit, ale dole se jí začínalo rozlévat to známé teplo, a tak radši rychle zatřepala hlavou a podívala se směrem ke dveřím.

Edward byl opřený o futra a máchl ve vzduchu větším papírovým sáčkem. „Nevěděl jsem, co máte rády, tak jsem toho vzal víc. A od každého něco,“ usmál se, ale pohled věnoval jen Belle.

Raději se zadívala do hrnku s kafem, který už byl skoro prázdný. „Dík,“ hlesla potichu.

Natáhl se pro talíř a začal na něj skládat obsah nákupu, přičemž po očku sledoval Bellu, která se ale chvilku na to zvedla a vydala ke kávovaru. Chtěla se tak vyhnout Edwardově přílišné blízkosti. Nalila si novou várku a jen tam postávala. Přemýšlela, jak z toho všeho ven. Předstírání jí totiž zrovna dvakrát nešlo.

„Bell?“ zašeptal jí u hlavy známí hlas. Vyděsila se a zády nechtěně narazila do jeho hrudi, ale hrnek neupustila, jen z něj vyšplíchlo trochu kafe. V rychlosti se odtáhla, protože už byl zase až moc blízko. Přejel jí rukou po páteři a ona slastně přivřela oči, než si uvědomila, že takhle to nepůjde.

„Co potřebuješ?“ zeptala se vlídně, když už měla alespoň z části hlas pod kontrolou.

„Chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mi nedala…“ odmlčel se a poslouchal její zběsile tlukoucí srdce, „…trochu kafe?“ dodal s úsměvem. Malinko se vytočila, protože bylo víc než zřejmé, že si ji dobírá a jen doufala, že v tom nebude pokračovat. Nebylo to zrovna moc vtipné.

„Edwarde!“ odkašlala si naštvaně Kate.

Bella se nadechla a otočila na něj: „Už není, ale pokud ti to nevadí, vezmi si moje,“ pověděla už o poznání klidněji a natáhla k němu poloprázdný hrnek.

„Díky,“ dodal svůdně a sjel ji od hlavy až k patě. V momentě se jí rozechvělo celé tělo a zčervenala. Bože, takhle to vážně nezvládnu… To se mě snaží opravdu vytočit? Najednou měla neuvěřitelnou chuť mu jednu vrazit a to pořádně, aby mu tak vygumovala ten jeho drzý úsměv. Nakonec to ale zavrhla, nechtěla na sobě dát znát, jak moc ji dokázal vytočit.

Edward se nemohl zbavit výjevů včerejší noci. Obrázků Belly a toho, jak se k němu tiskla, vzdychala, sténala z rozkoše, kterou jí s neuvěřitelným potěšením působil. Její teplé tělo na tom svém a další daleko intimnější skutečnosti. Skoro se nedokázal na nic jiného soustředit. Celou noc byl u ní, dokud neuslyšel blížící se myšlenky Kate, a tak ačkoli nerad, musel se vrátit k sobě.

Bella se posadila zpátky a natáhla se po nějaké housce, která vypadala chutně a hladově se do ní zakousla dřív, než jí stačilo znovu zakručet v břiše. I když po včerejším alkoholovém dýchánku, se vlastně ani nebylo čemu divit. Bylo jí trošku nepříjemné, jak po ní Edward pořád pokukuje a hlavně to, jakým způsobem se kouká. Znervózňovalo ji to v přítomnosti Kate, tak se na něj zamračila a pohledem se zapíchla do talíře se snídaní. A za chvilku ho vyprázdnila.

*

„Kate,“ oslovila ji Bella.

„Hm?“ zvedla pohled od novin.

„Hodíš mě domů?“ Chtěla už mít výstup se svojí macechou za sebou a zbytečně to nezdržovat. A taky se potřebovala dostat rychle pryč od toho provokatéra.

„Jasně, kdy chceš,“ otočila se a podívala na Edwarda.

„Převleču se a můžeme vyrazit,“ dodala ještě spěšně Bella, když už se zvedala od stolu.

Oblékla si rifle a triko, které jí Kate půjčila a za deset minut už stepovala u auta. Nejradši by byla od Edwarda co nejdál, nejlépe na druhé straně planety a to co nejdřív, protože jeho přítomnost ji nejen mučila, ale taky štvala. Věděla, že i potom, co se stalo včera, její nikdy nebude. Naivka nebyla. A svým způsobem ho vlastně asi ani nechtěla, jak řekla Kate: „Jedna mu nestačí,“ a to bylo víc jak výmluvné. Čím dřív se vrátí do svého světa, tím líp. A přestože jí bylo líto, že ho kdy poznala, tak toho, co se mezi nimi stalo včera v noci, litovat prostě nedokázala.

Jako první se ze dveří vyřítil Edward a rychle si to zamířil k Belle.  „Ahoj,“ řekl mile a usmál se. Zatvářila se nechápavě, proč ji znovu zdraví, když už se viděli? Edward ale na nic nečekal, nemohl promarnit ani minutu a v momentě popadl její tváře do dlaní a přisál se na ty dokonale plné rty. Naléhavě a přesto něžně. Po ničem jiném celé ráno netoužil.

Bellu to vyvedlo z rovnováhy, ale přesto se po chvilce do polibku ochotně zapojila. Přitáhl si ji k sobě těsněji a jeho polibky byly čím dál naléhavější. Když je pak oddělil, jen se zadíval do jejích nechápavých očí. Nemohl však momentálně nic říct, protože by to mohla slyšet i Kate. Tak jí věnoval ještě jeden polibek na čelo a pustil zrovna v momentě, kdy se ve vchodu objevila právě Kate.

Odemkl auto a usedl za volant. Bella si zmateně sedla dozadu a místo vepředu nechala kamarádce. Jako rozloučení a poděkování, to nebylo špatné, ne? Vydedukovala jediné rozumné vysvětlení Edwardova ranního počínání. Pohodlně se usadila a zavřela oči. V hlavě měla totální zmatek, tak raději vypnula a ve vzpomínkách se vrátila k předešlé noci. A na tváři se jí usídlil spokojený úsměv.

Cesta utíkala velmi rychle, ale zato úplně v klidu.

„Bell, co bys řekla na nákupy? Zítra?“ zeptala se Kate celá natěšená, hned co zastavili před jejím domem.

„Hm, to by nemuselo být špatný,“ odpověděla bez špetky nadšení a zašmátrala po klice.

„Počkej, pojede s námi i Alice a už se moc těší…“ přesvědčovala Bellu.

„Oki,“ otevřela dveře, „a v kolik se stavíte?“

„Kolem desáté?“

„Fajn, tak ahoj!“ dodala pro oba, a už mizela po chodníku směrem k domu. Za nic na světě se jí tam nechtělo, ale bohužel musela. Peníze na to, aby mohla žít sama, neměla. Tohle byl prozatím její jediný domov.

*

Edward cestou, pokud mohl, pozoroval Bellu, ale ona se na něj ani jednou nepodívala. Měla zavřené oči a tvář jí zdobil lehký úsměv. A přestože to vypadalo, že je spokojená, toužil, aby se na něj podívala, aby mu věnovala alespoň jeden jediný pohled. Bravo! Nádhera! Jsi opravdovej zoufalec, Edwarde! Gratuluju! Když ti jedna ženská dokázala takhle jednoduše zamotat hlavu. Nadával si v duchu a snažil se nezmačkat volant. Když pak parkoval před domem a děvčata se domlouvala na zítřejších nákupech, uslyšel křičet čísi myšlenky. Byla to nevlastní matka Bell a chystala se ji pořádně seřvat, protože to bylo jediné, co si mohla dovolit, ale její myšlenky vypovídaly o tom, že pokud by to šlo, vyhodila by ji okamžitě na ulici nebo hůř. Nesnášela ji. V duchu bezděčně zavrčel. Nejradši by Bellu do toho domu ani nepouštěl. Co to se mnou sakra je? V hlavě měl najednou totální zmatek. Když pak vystupovala, málem vystoupil i on, a nejen proto, aby ji ochránil, ale chtěl se s ní alespoň rozloučit. Políbit ji… Teď na to však nebyla správná doba, a tak urychleně stáhl ruku zpátky. A raději se rozhodl popřemýšlet nad tím, proč se nejednou chová jak nějakej zamilovanej idiot. Povzdechl si. Něco se s ním děje, to věděl s naprostou jistotou.

Auto nechal zaparkované ještě notnou chvíli po tom, co Bella zmizela v domě. Společně s Kate čekal, co se bude dít. Jakmile Bella po ostré výměně názorů bouchla dveřmi od pokoje, tiše si oddechl a vyjel.

*

„Jak si to představuješ? Zdrhneš a nikomu nic neřekneš!“ prskala macecha hned, co uviděla Bellu mezi dveřmi.

„Jsem snad už dost stará, takže je to jedno. Navíc ty nejsi moje matka!“ řvala nazpátek Bella.

„To mě ale vůbec nezajímá, kolik ti je. Dokud bydlíš pod touhle střechou, budeš mě poslouchat, rozumíš? Počkej, až to všechno řeknu otci. To pak teprve něco uvidíš!“ slibovala.

Bella si jen povzdechla. „Řekni,“ rezignovaně zakončila jejich výměnu názorů a nezajímalo ji, že ta osoba, co si hrála na její matku, ještě neskončila. Obešla ji a vydala se do svého pokoje, který pro ni byl jediným útočištěm pod touhle střechou. Už ani neposlouchala, co na ni ta nána ještě řve, bouchla dveřmi a zamknula je.

Všechno bylo pořád rozházené a do očí se jí tlačily slzy ze všeho, co se na ni nahrnulo. Domov už necítila jako láskyplné zázemí, navíc se zřejmě zamilovala do někoho, koho nikdy nebude moct mít a komu se v noci odevzdala. Život se jí zase o něco víc zkomplikoval. Mrkání ale protentokrát nezabíralo a oči se jí leskly čím dál víc, a tak se raději natáhla na postel. Slzám nechala volný průchod a tiché vzlyky utápěla v hudbě, kterou ještě stačila pustit. Schoulená do klubíčka usnula vysvobozujícím spánkem.

Edward sice pozoroval celou dobu cestu, po které právě jel, ale myslí byl úplně jinde, čehož si všimla i Kate. „Copak?“ zeptala se zvědavě, i když sama měla plnou hlavu Bell. Nechtěla ji v tom domě už déle nechávat, ale zbýval ještě rok školy. Navíc si nebyla tak úplně jistá, jestli by její nabídku přijala.

„Ale… nic,“ usmál se a v duchu se neustále vracel k Belle. Přemýšlel, jestli k ní opravdu cítí o tolik víc, než doposud ke všem ostatním nebo si to všechno namlouvá jen proto, že byl jejím prvním? A on zatím nebyl ničí první. Teď když si znovu představil, jak do ní vstupuje, jeho nitro se tetelilo blahem a štěstím z toho, že mu osud vložil do cesty něco tak neskutečně čistého, jako byla právě Bella. Ačkoli si to nezasloužil. Navíc netušil, jestli jsou jeho city opravdové i přesto, že doposud opravdu nikdy nepocítil k žádné svojí milence ani špetku toho, co právě teď k Belle, která je navíc lidská a křehká. Jedno ale věděl stoprocentně, musí ji znovu co nejdřív vidět.

Spustil se silný déšť.

Když konečně přijeli domů, ani jejich upíří rychlost je před vodou nezachránila. Jakmile otevřeli dveře, Tanya se ihned rozběhla k Edwardovi, aby ho přivítala. Nemohla se ho dočkat. Ta abstinence mě snad zabije, poslala mu v myšlenkách. Skočila na něj a pokusila se ho políbit, ale naštěstí byl rychlejší. Navíc její myšlenky křičely na míle daleko, co má za lubem. Nebylo snadné se jí zbavit, ale nakonec se mu to podařilo a mohl celkem v klidu zamířit do pokoje. Zmatenou Tanyu nechal stát před vchodem.

Zrovna si vysvlékal mokrou košili, když do dveří znovu vtrhla ona a nalepila se na něj. Tentokrát si však myšlenky kryla tak vehementně, že neměl moc velkou naději, ale po chvíli vykryl i tenhle útok. A podařilo se mu ji ze sebe dostat.

„Nech mě na pokoji!“ zavrčel. Uvnitř pěnil, cítil se hnusně. Připadalo mu jako by podváděl tu, kterou teď chtěl ze všeho nejvíc. I když to nedávalo vůbec žádný smysl, protože s Bellou ve skutečnosti vlastně nic nemá, a přesto mu přijde, že je to naopak. Zoufalče! Poslal si na uklidnění.

„Proč? Co jsem udělala?“ zeptala se nešťastně Tanya. Edward si povzdechl, nechtěl se k ní chovat hnusně, ale ona jinak nedokáže pochopit, že o ni nemá zájem.

„Tanyo,“ odmlčel se, bylo pro něj těžké pokračovat. Věděl, že je do něj zamilovaná, nebo alespoň to si myslela ona, „mezi námi už nic není, a když říkám nic, tak to tak myslím. Nic!“ poslední slovo řekl tvrdě.

Z hrdla vypustila něco jako vzlyk. „Proč?“

„Protože k tobě nic necítím a nechci v tobě vyvolávat falešné naděje, že možná jednou spolu zůstaneme a já tě budu milovat… nebudu! Nikdy nebudu tvůj. Nechci ti víc ubližovat, a tak tě prosím, nech mě na pokoji. A už se o nic nepokoušej! Najdi si někoho, kdo si tě zaslouží. Někoho, kdo tě bude opravdu milovat.“ Snažil se jí to rozumně vysvětlit, ale ona v mysli zuřila jako divoké zvíře, ačkoliv nepohnula jediným svalem. Vypadala jako kamenná socha, kterou mu tam právě někdo zanechal. A on o tenhle dáreček vážně nestál.

„Jasně, Edwarde!“ vyprskla. „Neříkáš mi nic nového, tohle všechno už vím. Nemiluješ mě, fajn! Ale sex? To už spolu nemůžeme ani spát?“ odsekávala zoufale. Byla vytočená na nejvyšší možnou míru.

„Ne!“ Chlad z jeho hlasu ji zvedl mandle ještě o trochu víc a to netušila, že to snad ještě jde. Byla tak rozčílená jako nikdy. Kdo je on, že si dovoluje ji odkopnout!?! Zrovna ji! Přemýšlela, jak se mu pomstít.

Zatnula čelist, beze slova vyletěla z pokoje a zamířila do lesa, aby si zchladila hlavu. Nakonec po dlouhém běhu dospěla k rozhodnutí. S pomstou může počkat, beztak to bude jen nějaký Edwardův dočasný rozmar. Ještě bude prosit, aby ho vzala zpátky! A když ne, dřív nebo později sexu s ní jednoduše neodolá. Znala ho až moc dobře. Asi si včera našel nějakou novou zájemkyni, které momentálně věnuje pozornost. Naštěstí jeho zájem nikdy netrval víc jak jednu noc, takže asi včera nedostal to, co chtěl. Jedovatě se ušklíbla. Jenom ke mně se pořád vrací! O to víc byla přesvědčena, že jsou pro sebe stvořeni. Ona je přeci jeho stálice a jednou si to bude muset uvědomit i Edward. Vždyť právě jí věnuje nejvíc pozornosti a svého dokonalého milovnického umu. Trochu se proklínala za to, že ho tam včera nechala samotného s Kate a tou její lidskou šmudlou. No teď už s tím ale stejně nemohla nic dělat, takže jí zřejmě nezbývá, než čekat.

*

Edward se natáhl na postel, a ještě na moment se jeho myšlenky zaobíraly Tanyou a tím, jestli k ní náhodou nebyl opravdu hrubý. Ale rychle si to ospravedlnil tak, že jinak by to stejně nikdy nepochopila. Navíc ho děsil fakt, že nevypadala příliš raněná. Byla spíš jako sopka před výbuchem, a pak ty její pomstychtivé myšlenky.

Znovu si povzdechl. Raději si vybavil včerejší noc. Na tváři se mu začal rýsovat úsměv. Přál si Bellu znova přivinout do svojí náruče a daleko víc. Byla tak nádherná, líbilo se mu všechno okolo ní. Její teplo, to, jak je měkká, neodolatelně voní. Překrásná postava a ty vlasy, oči… Zrovna se pomalu dostával do vzpomínek, jak ho včera přivedla k vrcholu, když ho vyrušilo hlasité hekání a vzdychání z vedlejšího pokoje. Neudržel se a zuřivě zavrčel. Jasper mu ale oplatil úplně stejně.

„Za to můžeš ty!“ křičel na něj v duchu. „Drž si ty svoje zamilovaný a erotický pocity na uzdě, nebo vypadni! Tomu se prostě nedá odolat,“ vrčel na něj stále jen v mysli.

Edward naštvaně vypálil z postele, oblékl se a vydal na lov. Nedokázal se soustředit vůbec na nic, všechny jeho myšlenky se toulaly okolo jedné osoby. A když konečně ucítil laň, převládly nad ním alespoň na chvíli lovecké instinkty, ale hned jak dopil, byl v tom zase až po uši. Ulovil ještě pumu a raději lov vzdal.

Takhle to dál nejde! Naštvaně se vracel zpátky. Takže Jasper si myslí, že jsem zamilovaný? Možná, kdo ví. On sám už ničemu nerozuměl. Věděl jen to, že pokud znovu neuvidí Bellu, tak se snad zblázní. Potřeboval si s ní promluvit.

„Teda ty jsi snad v přechodu,“ ušklíbl se na něj Jasper, který už seděl v obýváku a objímal spokojenou Alici. Edward se na něj výhružně otočil a zavrčel. Teda dneska je fakt jak na trní, pomyslel si. „Klid brácha, já to myslel jen jako žert!“ klidnil ho a držel zvednuté ruce ve vzdávajícím se gestu. Raději přestal luštit jeho pocity a znovu spokojeně objal Alici.

*

Edward už nechtěl nic slyšet. Převlékl se do obyčejného černého trika a džínů. Byl naprosto rozhodnutý a odhodlaný vydat se za Bellou. Potřeboval si s ní nutně promluvit a doufal, že nebude proti. Když vybíhal z domu směrem k autu, tvářil se už mnohem líp, a taky se tak cítil. Jaz mu ještě rychle poslal: „I muži mají své dny,“ ale bylo mu to absolutně jedno, už se nemohl dočkat, až uvidí tu, která mu tak zkomplikovala život. Malou čásíi taky doufal, že se třeba ve svých pocitech mýlí a hned co Bellu uvidí, si všechno uvědomí. Další jeho část zase chtěla, aby i ona na tom byla stejně zoufale, jako byl právě teď on. A když konečně parkoval před jejím domem, raději se ještě ujistil, jestli v okolí neucítí, nebo neuslyší jiného upíra. Jistota je jistota, pomyslel. Vydal se po chodníčku ke dveřím a v momentě už klepal. Otevřela mu ta nádhera, která byla zřejmě Bellina nová matka. Představil se jako bratranec Kate a poprosil, jestli by nemohl navštívit Bellu. Choval se velice slušně a galantně, takže mu nedalo moc práce přesvědčit ji o nevinnosti návštěvy. Však v tom opravdu nebylo nic víc.

*

Bella se probrala po půl hodině, a to jen díky Alexovi, který dělal šílený randál u sebe v pokoji. Stejně ale dokázala načerpat trochu nové energie. Protáhla si ztuhlé svaly. A zdálo se jí o Edwardovi, jak jinak. Jestli mě teď bude pronásledovat i ve snech, tak se snad opravdu zblázním, zaúpěla. Tentokrát už ale nedokázala smutnit, tak se ještě jednou protáhla a po chvilce se pustila do úklidu té spouště, kterou tam po sobě ten malý grázl zanechal. Vložila se do toho s takovou vervou, že byla ani ne za hodinu hotová. Vydala se do koupelny, aby si mohla konečně smýt ty zaschlé slzy z obličeje a možná si dát i sprchu na osvěžení. Tentokrát si však pokoj nezapomněla zamknout, takže když se pak vracela zpátky, mohla se těšit na pořádek a zřejmě i dočasný klid, jelikož Alex konečně přestal vyvádět. Znovu se zavřela v pokoji a převlékla se do něčeho pohodlnějšího. Vzala si na sebe košili s krátkým rukávem a krátkou khaki sukni. Normálně by si vzala něco, co mělo nohavice, ale po včerejšku chtěla trochu volnosti mezi nohama.

Zašmátrala po knize, kterou měla momentálně rozečtenou a spolu s ní hupsla rovnou do postele.

Konečně se začalo něco pořádného dít a děj nabíral grády, když se ozvalo zaklepání.

„Hm?“ zamručela nespokojeně.

„Bello, máš tady návštěvu!“ křikla na ni macecha zpoza dveří, které se ani neobtěžovala otevřít.

„Jo?“ zeptala se překvapeně. „Tak ať jde dál.“ Přemýšlela, kdo by to tak mohl být. Kate nebo Alice? Co po mně můžou chtít, vždyť na nákupy máme jet až zítra, ne? Dveře se otevřely. Vzhlédla od knihy, aby si konečně prohlédla, kdo že to za ní teda přišel. Nebyl to nikdo jiný, než Edward v celé svojí kráse.

Pomalu se jí začínala otevírat v údivu pusa. Co tady dělá? Měla nutkání se štípnout, jestli náhodou zase neusnula, ale tentokrát se jí to nezdálo. Na tváři se mu vykouzlil ten překrásný úsměv, který u ní vyvolával obvyklou reakci, což znamenalo zrychlení krevního oběhu. Zavřel dveře a jen tak tam zůstal stát.

„Co tady děláš?“ tvářila se zmateně.

„Jo, no… chtěl jsem tě vidět,“ vypadlo z něj jako by nic.

Srdce udělalo kotrmelec a rozutíkalo se ještě o něco rychleji. „Vždyť jsme se viděli před dvěma hodinami…“ nechápala jeho pohnutky a navíc nedokázala uvěřit, že přišel jenom kvůli ní. Opět se vrátily vzpomínky na včerejší noc a na tváři se jí objevil ruměnec. Edward nebyl žádný věrný typ nebo tohle si o něm alespoň myslela, tak co tu dělá? Tedy ne, že by jí to příliš vadilo, jen se cítila nesvá, když byl u ní v pokoji a rozhlížel se po jejím soukromí.

„Jestli ti to vadí, tak já můžu zase jít,“ promluvil o poznání chladněji, ač to tak zprvu nezamýšlel.

Bellu to ale vyděsilo. Chtěla, aby zůstal, a tak ať byl důvod jeho příchodu jakýkoliv, byla šťastná za jeho přítomnost. „Ne, zůstaň!“ vyhrkla rychle. A pak toho trochu zalitovala, takhle okatě mu dát najevo, že ho tady chce.

Sladce se usmál a ona mu s radostí úsměv opětovala. „Tak co ode mě potřebuješ?“ zase to z ní vylítlo příliš rychle, než aby to stihla vzít zpátky.

Edward by jí rád odpověděl tebe, ale nechtěl to zatím komplikovat, tak jen přešel ode dveří až k posteli a posadil se kousek od ní. Voněla pořád tak nádherně a tady v této místnosti jí bylo nasáté doslova všechno. Teď už si byl celkem jistý, že doufat ve změnu svých citů k téhle dívce nebylo to správné a přepadlo ho neblahé tušení, že se do ní nejspíš opravdu zamiloval. A další otázkou bylo, jak dlouho mu tohle pobláznění vydrží? Zda to bude stejné jako u jeho sourozenců? Nebo že by jen chvilková záležitost? Jenomže ona byla člověk. Ne upír. Nešťastně si přejel rukou po obličeji.

Bella se taky posadila a knihu, kterou ještě před chvílí četla, odložila na noční stolek. Zadívala se na Edwardovu tvář, čekajíc, kdy konečně promluví a odpoví tak na její otázku. Na kterou si mimochodem přála znát odpověď. Co po ní teď může chtít? I když ona by věděla. Rozechvělo se jí nitro a zatoužila po jeho dotecích. Najednou se na ni taky otočil a pohled, který jí věnoval, ji překvapil. Sršel spokojeností, štěstím, ale i zmatkem a dalšími pocity, které nechápala. A ani se o to nepokoušela. Povzbudivě se usmála, aby mu dodala odvahu promluvit, i když si nebyla zcela jistá, zda to opravdu potřebuje.

„Nešla bys se mnou dneska na večeři?“

„Co?“ překvapení v jejím hlase se nedalo jen tak zakrýt. No vlastně se ho ani skrýt nepokusila, prostě a jednoduše ji to překvapilo.

„No jestli bys…“

„Já vím, slyšela jsem dobře, ale… proč?“ Chtěla se tak moc dozvědět z jakého důvodu to všechno dělá, nic mezi nimi přece nebylo, tedy až na tu minulou noc. To ho k ní ale ani v nejmenším nevázalo. Ona souhlasila a nic od něj neočekávala, alespoň ne opravdu. V jejích představách to bylo kapánek jiné. To, že ji pozval na večeři, bylo spíš částí jejích snových představ. Ale teď? Vypadalo to jako opravdová schůzka, ale proč? Třeba ji chce znovu do postele a bojí se to říct přímo?

„Protože se mi líbíš,“ bylo to nejjednodušší, co mohl v dané situaci říct a nebyla to lež. „Jestli nechceš, nevadí,“ dodal malinko zklamaně. Nechtěl, aby věděla, jak hluboce by se ho dotklo její odmítnutí.

„Chci,“ vyhrkla a vykouzlila tím na Edwardově tváři překrásný úsměv.

Chtěl by říct daleko víc, povědět jí o tom, že k ní asi něco cítí, ale prozatím si opravdu nebyl jistý ničím, a tak se rozhodl pozvat ji alespoň na schůzku. Teda on to tak bral.

„Takže to je jako rande?“ zeptala se stydlivě celá rudá a honem sklouzla pohledem po jeho těle, aby neviděl její obličej. To jí však absolutně nepomohlo, protože to zatraceně upnuté triko, pod kterým se rýsoval snad každičký jeho sval, jí totálně vymetlo v hlavě. A raději si ani nedovolovala podívat se ještě níž.

„Myslím, že jo, teda pokud ti to nevadí?“ promluvil něžně a pohladil její stále se červenající tvář.

„Ne,“ vydechla. Byla naprosto mimo. Nejenže ji pozval na večeři, ale dokonce to bere jako rande. V to si nikdy netroufla doufat ani v nejdivočejších snech, tak tomu teď nemohla jen tak uvěřit. Srdce sprintovalo a potom, co ji pohladil, se dokonce pokoušelo vyskočit ven. Navíc pořád nedokázala odtrhnout pohled od jeho „černého trička,“ a před očima si Edwarda představovala tak, jak se jí ukázal minulou noc. A měla chuť se rozbrečet, když si uvědomila, jak moc dokonalý vlastně je. Ale všechen blázinec, který uvnitř momentálně měla, úplně přebylo něco jiného.

Edward jí prsty dlaní zvedl hlavu, aby se konečně mohl podívat do těch nádherných oříškových očí, ale to co tam spatřil, s ním pořádně zamávalo. Bella se nedokázala uklidnit, a tak když se na ni koukl, musel vidět tu touhu, která tam jisto jistě byla. Nenechalo ho to chladným, a aniž by to čekala, vrhl se dravě na její rty. Ruce mu zabořila do vlasů a přitáhla si ho blíž.

A on se pokusil stáhnout si ji na klín, ale Belle to bohužel nestačilo, ne po včerejšku, a tak se na něj obkročmo posadila. Sukně se jí přitom vykasala až k pasu. Žádný stud nic, jen chtěla cítit jeho tělo na tom svém. Přitáhl si ji k sobě tak těsně, jak mu to jen její lidství dovolovalo. Hladil ji po zádech, šíji a občas zabořil ruku do jejích dlouhých kaštanových kadeří. Připadal si tak podivně dokonale a úplně, když ji teď mohl držet tak blízko.

Její ruce ho laskaly všude, kam jen jejich chamtivý dotek dosáhl. Najednou se ale odtáhl a ona naštvaně zamručela. Rozverně se usmál a políbil ji na nos. Co? Zmateně ho pozorovala. Když ji pak ze sebe sundal, upravil sukni a šel se posadit co možná nejdál, na židli u pracovního stolku, zatvářila se uraženě. Nerozuměla, proč udělal zrovna tohle. Odložil ji. Přesně tak se právě cítila. Edward si naštěstí všiml jejích pochyb, tak než stačila říct něco, čeho by pak možná mohla litovat, věnoval jí jeden něžný pohled a hlavou pokynul ke dveřím. V momentě, kdy se tím směrem podívala, se opravdu otevřely a v nich stála její nevlastní matka. Oba si je patřičně prohlédla a udělalo jí nesmírnou radost, že se od sebe drží co možná nejdál. Nechtěla, aby zrovna Bella byla s někým tak nádherným, božským a určitě zazobaným. Nepřála jí ho. Když ona neměla to štěstí, nesmí ho mít ani její nevlastní dcerunka.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala se nevině a naprosto mile, aby tím zakryla pravý důvod vyrušení.

„Ne,“ odvětil stejně Edward.

„Ne,“ řekla Belle o poznání hrubším tónem, „a příště laskavě zaklepej,“ dodala naštvaně. Laura spokojeně zavřela dveře a byla ráda, že Bellu alespoň vytočila.

*

Bella se naštvaně zvedla a namířila si to ke dveřím, kde otočila klíčem a zamkla, o další podobné překvapení opravdu nestála. Kdyby ji Edward neslyšel… Ten už se ale mezitím přesunul zpátky na postel. Nechtěla si ani představit, co by se dělo, kdyby je ta nána načapala. „Jen pro jistotu,“ dodala tiše, když si to mířila zpátky za ním.

„Myslím, že to stejně nebude potřeba,“ promluvil naprosto klidně. Nepřišel za ní kvůli sexu, i když po Belle zatraceně toužil, ale byl tady hlavně proto, aby ji pozval na večeři a promluvili si. Tak to měl alespoň v plánu.

„Jak si to věděl?“ nemohla se nezeptat.

„Co?“ zeptal se a pozoroval, jak se k němu neustále pomalu přibližuje.

„No… že poslouchá. Já vůbec nic neslyšela.“

Edward pohotově zareagoval, vymyslet si obstojnou lež pro něj nebyl žádný problém. „Slyšel jsem jen někoho za dveřmi.“ Když jí odpovídal, stála už těsně před ním a její vůně byla teď daleko víc intenzivní. A on zatraceně dobře věděl, proč tomu tak je. Nasucho polkl.

Bella se momentálně nechtěla zaobírat tím, jestli je to pravda nebo ne, a tak si raději znovu vyskočila do Edwardova klína a začala tam, kde skončili. Tentokrát však jejich polibky byly daleko něžnější a pomalejší, alespoň ze začátku.

Snad se vám to líbilo. Příští díl bude jen o Edwardovi a Belle…   A bude se v něm řešit a hřešit!

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 4. kapitola: