La Push, malá rezervace, ve které se odehrává mnoho tajemství. Jakých??? Jaká to jsou tajemství a jak to naší hrdince zamotá život??? Co to pro ni bude znamenat? Jak zareaguje na to, že její nejbližší ji opouští, a jak se to nakonec vyřeší? To si přečtete zde v povídce. Příjemné počtení.
27.09.2011 (15:45) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2364×
Ahoj, jmenuji se Monika, ale říká se mi jen zkráceně Mon, je mi šestnáct let. Žiju v malé rezervaci jménem La Push, kousek od městečka jménem Forks. V rezervaci se mnou a mou rodinkou žije ještě asi dvacet rodin. Všichni jsou tu přátelé, rodiče se znají a my děti, jak nás dosud nazývají, jsme kamarádi na život a na smrt, ale jeden čas to tak nebylo. Já, jako jediná ze všech mých vrstevníků, nechodím do školy v rezervaci, ale chodím na střední školu ve Forks. Je to tam super, mám tam spousty kamarádů, ale na rezervaci to nemá, tam prostě mám ty svoje nejbližší. Jaka, Paula, Setha, Sama, Emily, Embryho, Quila, Leah, Jareda a spousty dalších, tito lidé jsou moji úplně nejmilejší a dala bych za ně i život, kdyby se jim mělo něco stát.
No, já s klukama děláme samé blbosti, všichni mi říkali, že jsem měla být kluk. Tomu se musím vždy zasmát, protože já nejsem jak všechny holky, jelikož sem vyrůstala se samýma klukama, tak mám ráda všechny klučičí sporty, ráda běhám a plavu. Kluky vždy v plavání porážím, ale teď začínají všichni nabírat na síle a vůbec nevím, jak to dělají. Je to zajímavý, ale nechtěj mi prozradit, jestli cvičí někde ve škole, když nejsem s nimi, anebo jak, ale já tomu přijdu na kloub, to přísahám.
Ráno jsem se probudila už v šest hodin.
„Sakra, je víkend a já vstávám, jako kdybych šla do školy,“ zaklela jsem. Lehla jsem si zpátky, ale už jsem neusnula, zato jsem přemýšlela, co asi dnes podniknu se svou partou, kterou tak moc miluju. Když bylo asi osm hodin, tak už jsem konečně vstala. A šla do koupelny provést ranní hygienu, po ní jsem se šla obléknout, na sebe jsem si vzala kraťásky a tričko, kotníčkový ponožky a botasky k tomu. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku a už jsem pádila ke kuchyni, tam jsem si vzala jeden toust a už jsem byla fuč. O chvíli později jsem už byla u baráku Embryho,bydlí nejblíže. Zazvonila jsem a chvíli čekala. Pak vyšla Embryho mamka.
„Ahoj Moniko, není na venek ještě brzo, a Embry ještě spí, mám takový dojem,“ řekla a chtěla zase odejít.
„To nevadí, že ještě spí, já si ho vzbudím, nebojte se.“ Široce jsem se usmála a ona mi úsměv oplatila a pustila mě dovnitř. Potichu jsem šla do pokoje k Embrymu, už jsem věděla, kde ho má a vlezla jsem dovnitř. Šla jsem k jeho posteli a trochu do něj strčila, ale ani to s ním nehlo. Tak jsem se naštvala a sebrala jsem mu deku, ale to jsem asi dělat neměla, protože spal nahatý, ještě, že spal na břichu, takže mu byla vidět jen holá zadnice. Začala jsem se nahlas smát a hodila na něj zpátky tu deku. Můj smích ho probral a podíval se ospale na mě.
„Mon, co tady děláš? Kolik je? A proč se tak směješ?“ ptal se celej zmatenej. A já se smála jak pominutá, pak mu to asi došlo a trochu zrudnul a já se radši otočila, aby se mohl obléknout. Po chvíli mě objal.
„Tak, už si se vynasmála? Že to nikomu neřekneš?“ Koukla jsem se na něj.
„Neboj, neřeknu a taky už ti nikdy nebudu brát deku,“ řekla jsem a usmála se zeširoka a pak už jsme běželi spolu ven pro ostatní, kteří už byli vzhůru a čekali na nás před barákama. Když už jsme byli všichni v naší klubovně, tak jsme začali rozebírat, co dnes budeme dělat. Já jsem navrhovala třeba kino nebo přespání u někoho, ale nikdo neměl tak velkej barák, abychom se tam všichni vešli. No jo, jsme holt početná skupina. Nakonec jsme se rozhodli pro táborák u pláže, který si uděláme večer.
Jak dopadne táborák, a co se tam vše stane, se dočtete v dalším díle. Tedy, jestli má cenu vůbec pokračovat, co myslíte? Díky za komenty i za kritiku.
Následující díl »
Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek La Push a její tajnosti 1. kapitola:
úžasné těším se na pkračování
super super
Jé děkuju za komenty nečekala jsem, že se to bude vůbec někomu líbit. Moc mě potěšili doopravdy moc. A jdu psát druhou kapču abych vám jí sem mohla dát
Ano, pokračovat :-D Jen tak dál :-D
skveléé len tak dalej :D
Pekná kapitolka a zaujímavý nápad. Už sa teším na ďalšiu kapitolku. Super píšeš!
Článek jsem ti opravila. Dávej si pozor na tyto chyby:
+ čárky,
+ skloňování podstatných a přídavných jmen,
+ přímá řeč,
+ překlepy.
dĚKUJU ZA OHROMNÝ RADY MOC MO POMOHLI URČITĚ TAM BUDU MÍT JEŠTĚ SPOSTY CHYB, ALE NIKDY JSEM NEBYLA MOC DOBREJ ČEŠTINÁŘ A NIKOMU SE TO PO MĚ NECHTĚLO OPRAVOVAT
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!