Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Labutí princezna 5. kapitola

10.02.2013 (13:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3086×

5. kapitola

Nemohl jsem ji nechat jít, zvláště ne potom, co jsem ji po sto letech znovu našel. A stejně na tom byla i celá rodina.

„Vím, kam míří. Za mnou!“ zvolal jsem a rozeběhl se do lesa. Chvíli jsem kličkoval mezi stromy, než jsem spatřil vodopád. Před ním jsem se zastavil a čekal na ostatní členy rodiny. Byli tu během chvilky.

Chvíli pozorovali ten vodopád a pak se na mě nechápavě podívali. Usmál jsem se a proskočil jím jako by nic. Chvíli jsem čekal, než projdou i ostatní. Poslední byl Emmett. Trvalo mu dlouho, než se odhodlal a skočil taky.

Na nic jsem nečekal a rozeběhl se dál. Musel jsem ale zpomalit, protože všichni, stejně jako předtím já, se kochali tím pohádkovým lesem. Ano, působí kouzelně, magicky, má uklidňující účinky. Ani se nedivím, že se sem Bella vrátila.

Když jsem už cítil vodu a jezero bylo na dosah, zrychlil jsem trochu krok. Ostatní taky trochu zrychlili, ale ne moc, aby si stihli všechno prohlédnout. Jezero jsem rovnou obešel a nezastavoval jsem se.

„Bello!“ zakřičel jsem, když jsem uviděl bílou labuť s korunkou na hlavě na vodní hladině, spala, jako když jsem ji viděl poprvé. Zvedla svůj dlouhý krk ze svých zad a rozhlédla se. Když mě spatřila, připlavala blíž ke břehu.

„Edwarde, co tady děláš?“ zeptala se mě nechápavě. Jak se vůbec může ptát? Je snad logické, že jsem tady, ne? Klekl jsem si na suché kameny a naklonil se dopředu, abych byl Belle blíž.

„Přišel jsem za tebou. Neopustím tě, když jsem tě po sto letech zase našel. Už mě nic od tebe neoddělí, nedovolím to,“ řekl jsem a koukal jí do očí. Bella připlavala blíž a vyšla na kameny. Najednou se podívala někam za mě.

„Bello, co se tady děje? Kdo je to?“ ozval se za mnou ženský hlas. Otočil jsem se a spatřil nádhernou ženu, kolem které zářilo bílé světlo a která se vznášela několik centimetrů nad zemí. Za ní jsem si všiml několika zvířat. Byla tam i ta puma, která mě sem zavedla.

„Paní Jane, to je Edward Cullen, upír mého srdce. Díky němu jsem nepodlehla vašemu bratrovi,“ řekl Bella a uklonila se. Je pro Bellu asi významná. Bella mě obešla a postavila se přede mě.

„Těší mě, že poznávám někoho tak důležitého pro naši Bellu. Jsem Jane, sestra Aleca, který Bellu unesl a zaklel do labutě,“ představila se mi a natáhla ke mně ruku. Vstal jsem a potřásl si s ní.

„Ta zvířata za mnou jsou původní obyvatelé tohoto lesa, elfové a víly. Dříve jsme tu společně s Alecem žili a vyrůstali, ale když si náš otec měl zvolit svého zástupce, zvolil si mne a ne mého bratra. Alec nemohl unést to ponížení, a tak odešel pryč z lesa. Po několika letech se vrátil jako upír s temnou silou, kterou ovládá do teď. Pak přivedl tady Bellu a chtěl se s ní oženit, ale Bella se mu nepoddala, tím ho naštvala a za trest ji zaklel do této podoby, díky níž taky nestárne. Belly se zastali mí poddaní, elfové a víly, ale doplatili na totéž, Alec je zaklel do zvířat. Když odešel, pokusila jsem se jeho kouzlo zlomit, ale nešlo to. Zkusila jsem všem vrátit jejich podobu, ale jen od slunce západu do rozbřesku to šlo. Ta korunka Bellu chrání před dalšími Alecovými kouzly. Mnohdy ztrácí hlavu a posílá kouzla do všech stran, proto jsem ji zhotovila, aby Bella netrpěla ještě víc. Bellu jsme přijali mezi sebe a starali se o ni, jako by sem odjakživa patřila,“ dořekla a já nemohl uvěřit jejím slovům. Podíval jsem se na Bellu u svých nohou.

„Nikdy jsem tě neměl nechávat samotnou, nikdy jsem tohle neměl dovolit,“ řekl jsem zoufale a vyčítavě a skácel se na kolena. Bella se mi podívala do tváře, ale neměla v ní zlobu ani nic podobného.

„Nic si, Edwarde, nevyčítej. Stalo by se to, nic bys s tím neudělal,“ řekla a křídlem se dotkla mé tváře. Má tak jemné peří, jako hedvábí. Slastí jsem přivřel oči a usmál se na ni. Najednou se otočila a podívala se do tváří celé rodiny.

„Bello, promiň, omlouvám se, já nepřemýšlel, řekl jsem to bez rozmyslu, promiň, odpusť mi!“ zvolal Emmett a skácet se před námi na kolena. Spíše se skácel před Bellou, ale protože jsem ji držel v náručí, tak i přede mnou.

Všichni na něj vytřeštili oči. Takového Emmetta nikdo z nás nepoznával. Když něco zvoral, ano, omluvil se, ale takové divadlo nikdy předtím nepředvedl. Zadržoval jsem smích, ale když vypukla smíchy Bella v mé náruči, nemohl jsem si pomoct, taky jsem se začal smát.

„Tak tohle je ten upír, který má mnoho keců, ale žádný mozek?“ ozvalo se kousek od nás. Střelil jsem pohledem za hlasem a viděl tu pumu, která mě sem zavedla. Bella mi vyskočila z náručí a šla k té pumě.

„Ano, Karin, to je on. A chtěla bych ti poděkovat. Kdybys nešla do světa lidí, asi by tady teď nestáli,“ řekla Bella s děkovným úsměvem. Ta puma, Karin, jak ji oslovila, se usmála a trochu zastyděla.

„Ale, vždyť jsem zase tolik neudělala. Riskovala jsem život, mohla jsem skončit jako svačina,“ řekla a hodila pohled na mě. Omluvně jsem se na ni usmál a doufal, že to pomůže. Jasně jsem viděl, jak se začervenala, i když má srst.

„Měla bych vás představit. Tato puma je Karin.“ Bella ukázala na pumu, kterou jsem už znal. „Tady ta liška je Caroline.“ Ukázala na rudou lišku vedle pumy. „Tento paroháč se jmenuje Ivan.“ Mladý jelen. „Tamten jezevec je David.“ Mávla na jezevce, který odpočíval na skále. „A tady tenhle roztomilý ušák je Martin.“ Ukázala na roztomilého králíčka úplně na konci.

„Kdo je u tebe roztomilý, labutí zadku?“ utrhl se ten roztomilý králíček na Bellu. Uchechtl jsem se, vypadal komicky, když něco tak roztomilého takhle nadává, ale zavrčel jsem na něj, když mé Belle řekl labutí zadku.

„Zdechni, ty pečínko na Velikonoce,“ řekla mu Bella a hned stáhl ocas a o krok ustoupil. Zdá se, že Bella má respekt. To jsem se už rozesmál na celé kolo a celá rodina se mnou. To nešlo. Kdo kdy viděl, jak se takhle hádají dvě roztomilá zvířátka?

„Rozhodně jsem se těch sto let nenudila. Už aby byl večer,“ řekla Bella a toužebně se podívala na slunce, které bylo ještě vysoko na to, aby brzy zapadlo. Měl jsem ale zvláštní pocit, že se netěší jen proto, že bude zase člověk. Co víc za tím je? Toť otázka.

V této povídce jsem se rozhodla udělat ze záporné Jane kladnou postavu a z Aleca ještě většího záporňáka, než je ve skutečnosti. Nevím proč, prostě mě to tak napadlo. Co si o tom myslíte Vy?

CatherineCullen

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Labutí princezna 5. kapitola: