Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Labutí princezna 7. kapitola

22.02.2013 (15:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3803×

7. kapitola

Blížily se Vánoce a taky Vánoční ples ve Volteře. Konal se každý rok, vždycky jsme na něj pozvaní, ale ještě nikdy jsme tam nešli. Nyní se tam však chystáme i s Bellou a ostatními z Kouzelného lesa, jak jsme se dozvěděli, že se to místo jmenuje.

Důvod byl zcela prostý. Jane mi řekla, jak zlomit Alecova kouzla. Bella o tom neví, pro ni i všechny ostatní jdeme jenom na ples. A právě to jsem se chystal na plese provést, odhalit Aleca, protože nikdo neví, že je černokněžník, či co je, a osvobodit Bellu a ostatní.

A co je nejlepší, je to maškarní ples, takže Alec nepozná, že je to Bella, a nepozná ani svou vlastní sestru, Jane mi to slíbila. Do Volterry jsme přijeli den předem, jak bylo na pozvánce. Aro nás s radostí uvítal.

Kontaktu s jeho rukou jsem se vyhýbal, i všichni ostatní, měli jsme rukavice, což bylo ideální, aby na nás jeho moc nepůsobila. Aro nás ani nepodezíral, což bylo jedině dobře.

Aleca jsme nezahlédli, což bylo jedině dobře, protože pak bych ho asi zabil. Felix, který nám dělal průvodce, nám řekl, že Alec není moc společenský, ale plesům se nevyhýbá a ani nemůže. Na plesy musí každý, kdo patří do gardy.

V den plesu jsem byl nervózní jako ještě nikdy. Co když to Alec prokoukne dřív, než se mi povede zlomit jeho kouzla? To by mě pak zabil a Bella by už zůstala navždy zakletá a s ní i ostatní.

Když se blížila hodina plesu, všichni jsme se připravili a oblékli se do slavnostního a hlavně nasadili masky. Snad si Bella zapamatovala to, co jsem jí ještě předtím řekl, a kladl na srdce jako otázku života a smrti. Víceméně to byla i pravda.

Že budu mít na sobě oblek černý jako uhel, s růžovou košilí a černo-růžovou kravatou a na obličeji černou masku, zakrývající jen polovinu mého obličeje. Já si zase pamatoval, že Bellu poznám podle náhrdelníku a náušnic, které jsem jí dal k jejím narozeninám.

Když začali přijíždět první hosté, sešel jsem já i má rodina do velkého sálu, kde se ples konal. Vedly sem vysoké schody z chodby, takže kdokoliv přijde, určitě ho uvidíme přicházet, i my tamtudy museli projít, abychom se dostali do tanečního prostoru.

Zábava byla v plném proudu, ale Bellu jsem stále nikde neviděl. Stál jsem v koutě nebo jsem tančil s Esmé, Alicí nebo Rosalií, ale pořád jsem pozorně sledoval schody, zda po nich nejde Bella. Ale nikdo neměl řetízek s labutí.

Pomalu se blížila jedenáctá hodina a hosté už přestávali chodit, protože už tady všichni byli. Začínal jsem si myslet, že to odvolali a raději zůstali v Kouzelném lese. Začal jsem ztrácet naději a byl jsem zoufalý.

Najednou se z ničeho nic otevřely dveře a v nich stálo sedm osob, nádherně oblečených, a se škraboškami, které odhalovaly jen málo z obličeje. To všechno mi bylo jedno, já sledoval jejich krky, zda neuvidím onen řetízek.

A přece, ten řetízek jsem poznal docela bezpečně. Musí to být Bella. Prohlédl jsem si ji. Nádherné, jemně růžové šaty, které vypadaly jako labuť, to jsem už nepochyboval, že je to Bella. Nádherná škraboška s peřím a ze strany, musím říct, že i nádherný účes, ve kterém jsem jen na oko viděl korunku, která Bellu chrání před Alecovou mocí.

Ostatní byli oblečeni podobně, ale mě zaujala Bella. Strašně jí to slušelo. Malinko si nadzvedla šaty a šla pomalu dolů. To jsem si všiml nádherných bot. To musela být určitě Alice, která se domluvila s Jane, jinak to nevidím.

Prodral jsem se davem až ke schodům a stoupl si vedle nich. Bella si mě všimla a podívala se mi do očí. Usmála se. Poznala, že to jsem já. Natáhl jsem k ní ruku a ona svou vložila do té mé. To je poslední důkaz, že je to Bella, vůni a hebkost její pokožky bych poznal všude.

Políbil jsem ji ze strany na tvář a hned ji vyzval k tanci. S radostí přikývla, ale nic neřekla. Tušil jsem, že je to proto, aby Alec nepoznal, že je to ona. Ono se to dá dobře poznat po hlase, vím o tom své.

Když se blížila půlnoc, cítil jsem, že je nejvyšší čas. Celou tu necelou hodinu jsem se odhodlával a nakonec jsem se odhodlal. Je načase zlomit Alecovu kletbu. Hlasitě jsem zatleskal, aby mi věnovali pozornost.

„Prosím o pozornost! Děkuji!“ zakřičel jsem, když jsem tleskal. Během několika vteřin všechno ztichlo a pozornost se strhla na mě. Stoupl jsem si na třetí schod, aby mě všichni viděli, a Bellu jsem postavil pod schody.

„Tento ples mi přijde jako dobrá příležitost. Doufám, že mi vládci odpustí, že jsem pozastavil ples, ale nebude to na dlouho. Už nemůžu dále ztrácet čas. Chtěl bych vám všem představit dívku, kterou miluju nejvíc na celém světě a víc než cokoli na světě. Vlastní život bych za ni dal, kdybych musel. A proto se ptám,“ začal jsem pomalu a pomalu sestupoval po schodech k Belle, která stála nehnutě pod schody.

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl růžovou krabičku ve tvaru růže. Klekl jsem si před Bellu na jedno koleno a krabičku otevřel. Všichni zatajili dech, zvláště Bella, která na mě skrz škrabošku třeštila oči.

„Lásko moje, vezmeš si mě za muže, Isabello Swanová?“ zeptal jsem se jí a čekal. Chvíli bylo hrobové ticho. Kdyby tady spadl špendlík, byla by to rána jako atomovou bombou, tím jsem si jistý.

„Ano, Edwarde, vezmu si tě,“ řekla Bella šťastně a natáhla ke mně svou levou ruku. Nasadil jsem jí prsten a stoupl si k ní. Všichni nám začali tleskat a křičet blahopřání. Bella poprvé za večer odhalila svou tvář, protože si stáhla škrabošku z obličeje a políbila mě na ústa.

„Bello, co tady děláš?! Jak ses sem dostala?!“ ozval se najednou hrozivý křik. Odtrhli jsme se od sebe a ohlédli se za hlasem. Nemýlil jsem se. Alec. Všichni ustoupili z cesty a Alec se postavil před nás. Bella se mi schovala do náruče a cítil jsem, jak se chvěje.

„Bello, patříš mně. I kdybys mě nemilovala, už přes sto let patříš mně!“ zvolal Alec hrozivě a já viděl, jak se mu v tváři mihlo šílenství a nehorázná zlost. Bál jsem se toho, co udělá, ale před nás si stoupla Jane a taky odhalila svou tvář.

„Nyní ti už nepatří, bratře. Každé kouzlo má své mezery, i to tvé. Pokud Belle někdo vyzná před světem lásku a požádá ji o ruku, kletba se zlomí a ty zemřeš,“ řekla Jane a v té samé chvíli se Alec začal hroutit k zemi.

Máme vyhráno - nebo jsem si to aspoň myslel.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Labutí princezna 7. kapitola: