Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist? - 18. kapitola

23.07.2010 (19:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1852×

18. kapitola – Roky ubíhají

Ráno jsem se probudila a uviděla ty oči znova.

„Ahoj, sestřičko,“ řekla jsem a dala jí pusu na čelo.

„Já se ti omlouvám. Neměla jsem ti bránit ve tvém snu. Nechám tě, jít si za svým snem. Na tvoji svatbu jsem sice nešla s principu. Je to totiž všechno strašně narychlo. Znáte se pouhý měsíc a už se vezmete? Ale je to tvůj život, Bells. Já ti v něm nebudu bránit. Když budeš šťastná ty, tak já taky,“ řekla a odešla. Byla jsem ráda, že mi dala požehnání, ale stejně jsem jí lhala.

Roky ubíhaly a po nějakém čase jsem se do Caia opravdu zamilovala. Moje a Luciiny schopnosti se začaly plně rozvíjet. Zmrazovat čas už jsem dokázala i pomocí mysli a taky se rozvinula v novou moc, a to ve zrychlení času, neboli ve zrychlení molekul v těle, a tím pádem se vaše tělo rozletí na několik kousku, takže pak zbude jenom prach. Moje odrazovací schopnost se už taky dokázala rozvinout na tu nejvyšší úroveň. Dokázala jsem ji ovládat pomocí mysli a odrazit více schopností, tedy odrazit vaši schopnost proti Vám samotným. Lucy se taky zdokonalila. Může teď vymazat nebo nahradit myšlenky, ovládá telepatii a Thomasovu schopnost, kterou jsem jí dala, se naučila ovládat dokonale. Sice to byla léta dřiny, ale zvládla to a Emmett má novou schopnost. Zjistil to, když se Demetri zase pohyboval blízko Lucy. Byl tak rozzuřený, že zatnul ruce v pěst… a Demetri začal křičet. Když pak Emmett s tím skončil, tak jsme se Demetriho ptali, co se mu stalo a on říkal, že měl pocit, jako by se uvnitř začal vařit. Aro si začal Emmetta více vážit a dělal vše proto, aby si Emmett Lucy vzal. Samozřejmě, že si ji vzal. Na to ani nepotřeboval Arovu radu. Všichni začali být ve Volteře šťastní kromě jedné osoby… Jane. Ta se hodně vytmavila. Poznala jsem, čeho je schopná a že jí nemůžu věřit. Alec byl pro změnu na mojí straně. Jane, jak už se ukázalo, mě nikdy neměla ráda. Jen to předstírala. Zjistila jsem to, když na mě použila svoji moc znova. Dala jsem jí pak prsten a byl klid. Samozřejmě, že když šla do boje, tak jsme jí prsten sundávali, ale to bylo jen při zvláštních chvílích, kdy její moc byla v boji nesmírně nutná. Alec se také zlepšil ve své schopnosti. Jeho schopnost už nebyla tak pomalá jako dříve. Už ji měl skoro stejně rychlou, jako měla Jane. Já jsem mu v tom pomáhala. Chtěla jsem, aby měl konečně nad svojí sestrou taky navrch. A v neposlední řadě jsem se s vámi chtěla podělit ještě o tu poslední schopnost. Já a sestra ji máme společnou. Můžeme se proměnit v člověka. Můžeme měnit svoji teplotu v těle, jíst lidské jídlo a nepřibrat, krvácet, mít jinou barvu očí než jen zlatohnědou a taky můžeme zařídit, abychom voněly co nejvíc nebo nejmíň. Je to moc složitá schopnost, ale když jsme ji začaly s Lucy ovládat, tak jsme byly zase normální upírky. Takže jsme se třpytily, už nám nebilo srdce, už jsme nespaly a měly v pořádku naši teplotu neboli na bodu mrazu.

Jednou se ale náš život změnil, a to za pouhý jediný den. Susan totiž byla v jednom kuse vyčerpaná a tak Aro našel další upírku, která měla stejné schopnosti jako Susan a na pár dní ji vystřídal. Pokaždé, když se Susan skácela k zemi, si každý opakoval čínský zvěrokruh, zpíval si nebo si překládal hebrejský slovník do italštiny a pak do angličtiny. Všichni z hradu před námi něco tajili kromě Aleca, Jane, Heidi a Felixe. Myslím, že v tom jeli jen Caius, Aro a Demetri, ale co nám tajili, byla záhada. Jednou jsem našla tajnou skrýš a tak jsem ji chtěla prozkoumat, ale nevěděla jsem, na co tam narazím. Dveře jsem rozrazila a vnikla jsem dovnitř. Přede mnou byla tělocvična, ale něco ji oddělovalo. Koukla jsem se pořádně a byla to nějaká plastová zeď. Pak jsem si ale uvědomila, že přesně na tomhle místě je zrcadlo. Najednou do místnosti přišel Caius s Demetrim ani si mě nevšimli. Nejspíš mě neviděli. Chtěla jsem na Caiuse zařvat, ale když jsem uslyšela tu větu, tak jsem nedokázala nic říct. Bylo to asi takhle.

V tělocvičně

„Jsem rád, že je Aro šťastný, ale už mě unavuje, jak se na mě pořád lepí. Už mě to prostě nebaví. Myslel jsem, že… ani nevím. Myslel jsem, že mě aspoň bude přitahovat, ale nic. Ale co s tím mám dělat? Bella je společně se svojí sestrou tak výjimečná, že ji tu Aro chce mít napořád a nechce riskovat, že nám uteče, protože kdyby utekla ona, tak její sestra taky. Ty ses z toho vykroutil, ale co já?“ zeptal se Demetriho.

„Máš holt smůlu, Caiusi. Ona je tvoje manželka. Myslím, že se jí už nikdy nezbavíš,“ řekl a já se v tu chvíli sesunula k zemi. (Lucy) Zavolala jsem ji pomocí telepatie, kterou mi dala, abychom se mohly kdykoliv mezi sebou domlouvat. Někdo mi poklepal na rameno. Byla tu. Poslouchala a pak hned pochopila.

„Zmraz je!“ řekla nahlas. Tak aby to všichni slyšeli. Caius se zděsil a odhodil závěs.

„Máš štěstí, teď ses mě zbavil,“ řekla jsem a šla pryč.

„Nemůžeš ode mě odejít.“ Zmrazila jsem ho, ale nic se nedělo. Jak to?

„Jako moje manželka. Na mě tvoje schopnosti nepůsobí,“ řekl a zasmál se. Chtěla jsem ho snad roztrhnout vejpůl.

„Sice její schopnosti na tebe neplatí, ale moje ano,“ řekla a nejspíš mu vymazala veškeré vzpomínky na mě, jí a Emmetta.

„Musíme si pospíšit, Bello. Dokázala bys je všechny zmrazit?“ Zkusila jsem to a fungovalo to. Zmrazila jsem všechny kromě Aleca, Heidi, Felixe, Susan a samozřejmě Emmetta. Všechno jsem jim řekla a rozloučila jsem se s nimi. Nechtěla jsem tu být už ani vteřinu.

„Bello? Musím ti něco říct,“ řekla Susan. Já jsem k ní přišla.

„Omlouvám se ti, že jsem tohle všechno musela před tebou tajit. Tak moc jsem ti to chtěla říct, ale nešlo to. Pochop mě. Aro je hrozně zlý, ale já to přežiju. Chtěla jsem, aby si zachránila někoho, koho nikdo jiný než já, Aro, Caius a strážný nezná. Jmenuje se Alice. Je zavřená už přes sto let ve vězení, jen kvůli Arovi. Má schopnost předpovídat budoucnost. To je ta upírka, co tě našla. Vysvoboď ji, je to má sestra a vyřiď jí, že ji z celého srdce miluji. Jen rozbij ty okovy a je volná. Hned napravo od vězení je chodba, která vede k tajnému východu. Projdete pod celou Volterrou a objevíte se na náměstí. Tady máte pláště. Jsou přesně čtyři. Přeji hodně štěstí,“ řekla Susan. Vrátila se na své právoplatné místo vedle Ara a mrkla na mě.

„Lucy? Musíš jim vymazat paměť. Vymaž jim vzpomínky na Alice, mě, Emmetta a tebe. Jako bychom vůbec neexistovali,“ řekla jsem. Když skončila, tak jsme si oblékli pláště a šli za Alicí. Byl tam jen jeden strážný, ale ten byl zmražený. Rozbila jsem okovy a Emmett vzal Alici do náruče. Byla skoro celá vyschlá. Je vidět, že se Aro nechová moc přívětivě. Alice byla celá vystrašená a třásla se. Já bych se taky třásla, být na jejím místě. Hodili jsme přes ni plášť a šli chodbou. Já šla jako poslední. Byla tu všude tma. Nebylo vidět ani na krok a to to, že jsem upír, mi moc nepomohlo. Zavřela jsem za námi všechny dveře. V celé chodbě bylo tak šest dveří, které bylo docela těžké otevřít. Najednou jsem za sebou slyšela hluk. A sakra. Už jsme prozrazeni. Ale počkat, proč jdou po nás, když jim Lucy vymazala paměť? Jestli nás chytnou, tak proti nim nemáme šanci.

17.kapitola 2/2 - 19.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 18. kapitola: