Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist ? - 19. kapitola

31.07.2010 (16:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4080×

19. kapitola – Náš nový život

„Zkusím to znova,“ řekla Lucy a začala se soustředit. Najednou po nás nikdo nešel.

„Díky,“ řekl Emmett. Vylezli jsme v nějaké uličce a já zavřela malý poklop. Šli jsme po náměstí. Radši jsem nás všechny proměnila v lidi kromě Alice. Ta by totiž v tomhle stavu, byla už dávno mrtvá, kdyby byla člověk. Když jsme byli v lese, zase jsme byli jako upíři a šli jsme pro Alice hledat potravu. Našli jsme pro ni velkého medvěda. Emmett ho skolil a přinesl nám ho. Kousla jsem do něho, otřela jsem si jeho krev na své ruce a dala je přímo k Alicinýmu nosu. Najednou se rychle zvedla a pořádně se do něho zakousla.

„Emmette, jdi!“ nařídila Lucy Emmettovi. Měl úplně černé oči. Když dopila, tak běžela taky pryč. Lucy běžela za ní a já zatím schovala tělo zvířete. Šla jsem pak taky na lov. Skolila jsem dvě srnky a jednoho medvěda. Když jsem si po sobě vše uklidila, tak jsem šla na místo, kde jsem holky viděla naposledy. Nadechla jsem se pořádně nosem a zachytila jejich pach. Cestou jsem narazila na Emmetta, jak zahrabává dalšího medvěda pod strom. Pak běžel se mnou a doběhli jsme až na nějakou louku, kde se stopa ztratila. Najednou na mě spadl list a já se koukla nahoru. Na stromě seděla Lucy s Alice a smály se. Skočily k nám a všichni jsme se jí představili.

„Díky, Vám všem. Moje sestra byla strašně nešťastná, když mě tam Aro využíval,“ řekla Alice. Odstěhovali jsme se všichni čtyři pryč z Volterry. Před tím jsme ale ve Volteře tak trochu něco ukradli. Ukradli jsme si nějaké oblečení a boty, nějaké kreditky s Arovi soukromé pracovny, abychom měli peníze. Ani o tom nebude vědět, protože neví, kolik jich má. Ukradli jsme ještě pár knih a čtyři auta.Emmett si ukradl jeep, Alice porsche, které bylo původně Jane, Lucy si vzala audi a já svého miláčka. Vyjeli jsme podzemní garáží až nahoru. Já všechny rozmrazila a Lucy dala dohromady zase Caiovu mysl. Odjeli jsme pryč. Užívala jsem si tu jízdu. Zastavili jsme se v Anglii. Tam jsme přestoupili na Queen Mary 2. Zase budu na své půdě. Sice to bude trochu dražší, ale to nám bylo jedno. Vždyť máme kreditní karty, na kterých je… spousta a spousta peněz. Plavba byla příjemná a trvala jen sedm dní. Měli jsme tři kupé… samozřejmě, že ty nejdražší. Alice a já jsme měly vlastní kupé a Lucy s Emmettem měli jedno dohromady. Na palubu jsme nemohli, jelikož bylo pořád slunečno, takže já jsem si zatím povídala s Alice a Lucy s Emmettem… no… ty dělali všelijaké různé věci. Určitě víte jaké?

„Jak dlouho jsi byla ve Volteře?“ zeptala jsem se poslední den Alice. Ta si ke mně přisedla a začala mi vyprávět.

„No… mě a moji sestru proměnili hned po našich osmnáctých narozeninách. Vypukl totiž velký požár v našem městě a my jsme byli uvězněni s celou naší rodinou. Měla jsem ještě bratra, ale ten uhořel i s mým otcem. Matka a já se sestrou jsme se zachránily, ale k čemu nám to bylo platné, když nám zemřel táta a bratr. Proto jí najednou jakoby cvaklo a nejspíš se zbláznila a utekla do lesa. Už jsme jí nikdy neviděly. Teda viděly v novinách. Skočila prý ze skály, ale její tělo se nenašlo. Se sestrou jsme se proto vydaly pryč z toho proklatého města a potkaly upíra, který se jmenoval Peter. Nejdřív se samozřejmě tvářil, že je člověk, ale my jsme ho prokoukly. On se zamiloval do Susan a ona do něho. Jenže jednou přišli Volturiovi. Chtěli nás proměnit, jelikož jsme věděli jejich tajemství. Peter nás ale chtěl bránit, jenže… Felix ho zabil a spálil. Susan se z toho nikdy nedostala. Poté, co nás proměnily, jsme se přestěhovaly do Volterry, i když jsme nechtěly. Se Susan jsme nebyly tak dlouho ve Volteře. Myslím, že jsme tam přišly asi měsíc před Vámi. Susan a já jsme tam, ale odmítaly zůstat a pokaždé jsme chtěly zdrhnout. Po týdnu to Susan vzdala a poddala se jim. Já ale taková nebyla. Zamkli mě do sklepení a jediný, kdo mi přinášel krev, byla Susan. Když Aro zjistil, že mám schopnost vidět do budoucnosti, tak mě začal využívat. Jednou jsem měla vizi o tobě a tvé sestře, a když to Aro zjistil, tak tě začal hledat. Jak vidím, tak tě našel. Měla jsi být jeho nejcennější poklad, ale já věděla, že to nebude napořád. Susan začal taky využívat, abyste ty a Lucy nic nezjistily. Susan mi proto nemohla nosit žádnou krev, protože byla v jednom kuse unavená a já postupem času slábla víc a víc. Zachránili jste mě v poslední minutě. Díky,“ poděkovala mi a objala mě. Poslední večer plavby jsme se oblékli do společenského a šli do hlavní místnosti, kde hrála příjemná hudba a na parketu tančilo hodně hostů. Všichni se na nás koukali se zájmem. Koukali se na nás jako na bohy. Vážně nám to slušelo. Pár mužů mě vyzvalo k tanci a já ochotně přijala. Alice si taky někoho našla a Lucy tančila jen s Emmettem. Pak jsme se ale vyměnili a já si zatančila s Emmettem. Byl skvělý tanečník.

„Tak co, sestřičko, je tohle podle tvých představ?“ zeptal se mě vesele. Já přikývla.

„Moc mě mrzí, že ti to s Caiem nevyšlo, ale je lepší, že jsi zjistila, jaký je to hajzl, než kdyby si na to nepřišla vůbec. Měl jsem mu jednu vlepit.“ Usmála jsem se, když to řekl.

„Něco mi říká, že ho ještě uvidíme a že budeš mít tu příležitost.“ Usmál se a políbil mě na čelo. Já se taky usmála a pak už ho předala jen jeho vyvolené. Protančila jsem skoro celou noc, ale když už se sál dokonale vyklidil, tak jsem šla také do své kajuty, aby nepojali zbytečné podezření. S Alice jsem si ještě dál povídala až do svítání, a když jsme zakotvili v Americe, tak jsem se cítila zase živá. Přehodila jsem přes sebe plášť, nechala poslíčky, ať mi kufry odnesou na vozíku na molo a vyrazila i s Alice. Jediné, co jsem nevěděla, bylo, kde je Lucy. Šla jsem do jejich kajuty a našla je zachumlané v posteli a jen tak se převalovali.

„Neznáš slovo soukromí?“ zeptala se mě, má sestra a já jen pokývala hlavou, že ne.

„No, to je vidět,“ řekl nabručeně Emmett.

„Já bych to slovo neznala ještě dál, kdybych nezjistila, že už jsme dávno zakotvili v Americe a místo toho, abychom vyrazili, se tu vy dva povalujete v posteli a poučujete mě o mém slovníku,“ řekla jsem, ve vteřině byla u nich, vzala jim deku tak rychle, že spadli z postele. Ustlala jsem jim, hodila jim dva pláště, usmála se na ně a šla za Alice. Oni se šli převléknout a za chvíli byly venku. Nasedli jsme do aut a cestou se zastavili ještě na lov, jelikož sedm dní plavby bez lovu, to nebylo zrovna pro nás moc příjemné. Když jsme skončili, zahrabali jsme těla a jeli dál. Ani nevím, kam jsme jeli, ale jedno bylo jisté. Už nejsme ve Volteře a už nikdy se tam nebudeme chtít vrátit.

18.kapitola - 20.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist ? - 19. kapitola: