Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska co mi dává křídla 11. kapitola

17.04.2019 (19:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1414×

„Dobrý den slečno Swanová, mám tady s vámi domluvenou schůzku,“ ozvalo se náhle. Vykoukla jsem zpoza monitoru a zamračila se.

„Jednou vám to zřejmě nestačilo, jak vidím.“   

Současnost

„Musel jsem to zkusit,“ pokrčil jemně rameny a napřáhnul ke mně ruku.

„Nevím, jestli mám v sobě tolik slušnosti,“ zasyčela jsem jeho směrem. Jeho úsměv byl náhle roztažený od ucha k uchu, až jsem se bála, že mu obličej praskne. Posadil se naproti mně a prohrábnul si vlasy.

„Tak, začneme trochu lépe, než posledně. Mé jméno je Gregor Bail, slečno Swanová. Jak už jsem pochopil, nemá cenu říkat, že jste mne nedávno v City Hall absolutně uhranula. Očividně tyto slova a lichotky totiž nemáte ráda. Proto bych vás chtěl požádat touto cestou o pomoc s přípravou malé… večeře. Připomínáte mi dámu, pro kterou tohle všechno budu chtít uspořádat. Troufnul bych si říct, i přesto, že váš téměř neznám, že i duší jste si trochu podobné. Proto bych chtěl vaše schopnosti využít právě pro tuto příležitost. A třeba se i trochu lépe poznáme.“

Zírala jsem na něj. Musela jsem uznat, že byl všímavý, stačilo mu to říct jednou a on hned věděl, že to nemá dělat znovu. S poklonami měl naprostou pravdu. Nenáviděla jsem je. Teď tady byla otázka, zda-li mu chci pomoct při přípravách, nebo ne.

„Pane Baile, opravdu mě to mrzí, ale tohle nemůžu přijmout,“ rozhodla jsem se téměř okamžitě. 

…

Seděla jsem v jídelně u okna. Zírala na město pod sebou a neustále přemítala, jestli tu nabídku přijmout nebo ne. Na stole ležela obálka s deseti tisíci dolary. Nevím, o co mu šlo, ale určitě to nebude jen tak. V hlavě mi neustále kolovala jeho slova.

„Co zbyde, je Vaše. Tahle nabídka není zas tak k zahození, jak si myslíte.“

Pořád a pořád dokola. Požadavky neměl téměř žádné. Chtěl to nejhezčí místo tady, romantické, ale přesto jednoduché. Nic přehnaného, ale přesto dokonalého. Bylo mu to téměř úplně jedno. Chtěl, ať to naplánuju a pak mu to ukážu. Buď řekne ano, nebo ne. Chtěl připravit jedinečný zážitek, který vyrazí dech, zůstane vrytý do paměti, ale přesto to bude jednoduché a přirozené. Byla pravda, že když mluvil o těchto požadavcích, jako by mi mluvil z duše. Takhle nějak bych si představovala dokonalé vyznání lásky. Jenže, co když se on mýlí? A co když je ona úplně jiná?

Protřela jsem si obličej a vlasy přehodila na jednu stranu obličeje. Obálka, pohled z okna, obálka, pohled z okna. Nervózně jsem u toho podupávala nohou, kterou jsem měla opřenou špičkami prstů o zem. Slyšela jsem, jak dole bouchly dveře od hlavního vchodu a rozpoznala kroky mé dcery a jejího přítele. Rychle jsem tedy shrábla obálku i s penězi do šuplíku ve stole a vrátila se zpět k oknu. Venku se zrovna šíleně rozpršelo a všichni lidé vytahovali deštníky. Ti, co je neměli, pobíhali po ulici a snažili se z deště dostat, co nejdříve to šlo. Poslouchání toho ruchu mě uklidňovalo. Svým způsobem. Všichni ti lidé tady dole si žili svůj obyčejný život, kde nebyli žádní upíři, žádní vlkodlaci, jen svět takový, jaký jsem znala já předtím, než mi do cesty vlezl Edward a celý mi ho otočil vzhůru nohama.

„Ahoj, mami!“ vytrhla mě z myšlenek má úžasná dcera.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni. Vletěla do kuchyně jako velká voda a rozrazila dveře od lednice. Začala vytahovat hromadu věcí a vyskládala si je na linku.

„Mám hlad jako vlk,“ postěžovala si.

„To bych chtěl vidět,“ objevil se ve dveřích Jacob a zasmál se, padnul na židli vedle mě. „Ahoj, Bells.“

Zmohla jsem se jenom na mírné pousmání. Na chvíli se na mě zadíval a z tváře mu zmizel úsměv, ale ihned ho zase nahodil, když Beth třískla pánvičkou o sporák. Dál mi naštěstí pozornost nevěnoval.

„Večer jdeme s holkami do baru, takže ti tady vlka nechám, budete zase jako staří dobří kamarádi bez dětí a přítelkyň.“

„Nejdeš s ní?“ podívala jsem se na Jakea. Pokrčil rameny a ruce si založil na prsou.

„Nebude přece kazit dámskou jízdu. Už tak mi každý říká, že jsme pořád spolu, jako jeden,“ usmívala se Beth a přišla Jacobovi vlepit pusu na čelo.  

„Spíš je to takový tvůj ocas,“ zamumlala jsem si pod nosem. Jakmile jsem to dořekla, slyšela jsem, jak se židle, na které jsem právě seděla, řítí k zemi, jelikož přišla o dvě nohy. Bleskově jsem se tedy postavila a založila si ruce na prsou.

„Tohle jsi na mě mohl zkoušet, dokud jsem byla člověk Jakeu.“

„To určitě. S tvou šikovností by sis přerazila páteř,“ zasmál se.

„Ukliď to,“ přikázala jsem mu a zamířila do svého pokoje.

…

„Tak já jdu, mami,“ nasazovala si zrovna druhou botu na vysokém podpatku.

„Dobře se bav, zlatíčko,“ usmála jsem se na ni a dál se věnovala filmu, který zrovna dávali. Koření života. Slaďárna, ze které až zuby bolí. Hrdličky se rozloučily a Jacob se během chvíle objevil vedle mě na sedačce. Chvíli sledoval film se mnou, věděla jsem, že jeho to nebude bavit. Filmy tohohle rázu přežíval jen v případě, že to po něm vyžadovala Beth.

„Proč nejsi u sebe?“ zajímala jsem se.

„Bells, co se děje?“ skočil mi téměř okamžitě do řeči. Zkrabatila jsem čelo a zadívala se na něj. „Nedělej blbou, poznám to. Jen mám tolik pochopení, abych to nevytahoval před Beth. I když je to ode mě nefér, jelikož by měla vědět všechno.“

„Vždyť ji to stejně řekneš, takže já to nebudu říkat tobě,“ neměla jsem ráda, když mě takhle prokouknul. Znal mě až moc dobře. Vadilo mi to.

„Bello, přestaň. Stejně mi to řekneš, tak o co jde? Edward?“ vyčkával.

„O toho nejde, spíš…“

Odmlčela jsem se. Přemýšlela jsem, jestli mu to mám říkat, nebo ne. Znala jsem jeho vznětlivou povahu a předpokládala, že jakmile se tohle dozví, vyletí jako čertík z krabičky.

„Jde o to, že tehdy na té akci byl jeden upír. No a ten si mě teď našel…“ Slyšela jsem, jak se mu zrychlil tep a krev mu téměř sprintovala v žilách. „Chce, ať mu zařídím takovou malou akci, spíš zásnuby, než akci. Ale nelíbí se mi to. Já si tím nejsem jistá. Ne, že bych se ho bála, ale nevěřím mu. Přijde mi to celé takové zvláštní. Vypadá mile, to jo, ale ten pocit ve mně, něco mi brání,“ vysvětlovala jsem. Příčilo se mi mu cokoliv vysvětlovat, protože jsem věděla, že to vyslepičí Bethany, ale na druhou stranu se mi nehorázně ulevilo, protože jsem to mohla říct někomu, kdo do našeho světa vidí. Kdo ví celou pravdu. Před kým nemusím nic skrývat. Za období mého těhotenství a vlastně ještě před pár lety, než byla Beth dostatečně stará a inteligentní, bylo všechno jen mezi námi. Celkem mi ty časy chyběly. Časy, kdy jsem měla nejlepšího přítele Jacoba, který mi pomáhal vychovávat mou dceru. Přítele, který za mnou stál v dobrém i zlém.

„Tak mu prostě řekni, že to odmítáš ne?“

„Ono to není tak lehké,“ spěšně jsem zašla do kuchyně a obálku i s penězi hodila na konferenční stolek před něj. Chvíli sledoval mě, ale když viděl, že já se k ničemu dalšímu nemám, natáhnul se a do obálky se podíval.

„Co to je?“ hvízdnul.

„Peníze na tu věc. Zbytek je můj. Nejhorší na tom je, že má tak levné a obyčejné požadavky, že mě ta částka děsí,“ chrlila jsem ze sebe. Začala jsem nervózně chodit po pokoji. Teď jsem si to konečně mohla dovolit.

„Trvám na svém, Bells, pokud se ti to nelíbí a nechceš to dělat, vykašli se na to,“ řekl Jacob po pár minutách usilovného přemýšlení. „Nemá smysl, abys dělala něco, co nechceš. Prostě ho odmítni a ty prachy mu otluč o palici.“

„Jenže víš, že by se hodily. Je to moc lákavé na to, abych to jen tak odmítla.“

„Víš, že máš spoustu času na to, aby sis vydělala svoje. Jen tak něco tě z tohohle světa nesprovodí,“ smál se mi. Jenže nechápal celou situaci. Já už jsem si nás představovala v nějakém domečku, tohle by totiž byla slušná záloha. V tuto chvíli, i když jsem výdělky měla dobré, mi půjčku nechtěli umožnit, jelikož podle papíru jsem byla mladá, bezdětná a svobodná. Absolutně nehodící se pro jakoukoliv půjčku. S těmito penězi bych mohla bance doložit, že jsem schopná tu půjčku splácet, díky tomu bych mohla koupit dům a mít budoucnost přesně takovou, jakou jsem od samého začátku chtěla. Nikoho tím nezatěžovat. Všechno si zajistit sama.

„Tak potom ti nezbývá, než to přijmout,“ usoudil, jakmile jsem mu sdělila všechny mé myšlenky. Popadnul telefon ze stolku a mrsknul s ním po mně. Podívala jsem se na hodiny. Bylo chvíli po jedenácté večer.

„To se nehodí, vždyť je pozdě,“ bránila jsem se s nepříjemným pocitem v břichu.

„Bello? Je to upír, určitě nespí,“ smál se. „Ty prachy chceš, takže je to jasný.“  Přikývla jsem. Bylo rozhodnuto. Vyťukala jsem ve spěchu číslo a zmáčkla zelené tlačítko. Jednou se ozvalo zvonění a vzápětí jsem na druhé straně slyšela dech.

„Bail, prosím,“ chvíli jsem se zaposlouchala do zvuků v pozadí, ale nic, kromě Gregora, jsem neslyšela.

„Tady Bella, musíme se domluvit na další schůzce, abychom probrali detaily. Máme před sebou hodně práce,“ mluvila jsem se zavřenýma očima a mačkala si dlaň v pěst.

„Já to věděl…“

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska co mi dává křídla 11. kapitola: