Omlouvám se, že jste museli na kapitolu tak dlouho čekat, ale byla jsem mimo dosah internetu. Mám pro vás další kapitolu o Bellinu probuzení. Jak bude reagovat Edward, až se Bella konečně probudí?
28.06.2010 (12:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5718×
42. kapitola - Probuzení
Edwardův pohled:
Konečně mě Carlisle zavolal zpátky, sice jsem všechno věděl z jeho myšlenek, ale chtěl jsem být u Belly. Bella ležela na stole a spala. Musela být vyčerpaná. Vzal jsem ji tedy do náruče a chtěl jsem ji odnést do postele.
„Musíš být opatrný,“ nabádal mě Carlisle.
„Počkej, Edwarde, ještě ji převleču, nemůžeš ji takhle položit do postele,“ zarazila mě Alice, oblečení už držela v ruce. Společně s ní jsme Bellu převlékli a potom ji konečně odnesl do postele. Musela být vyčerpaná, protože se za celou dobu vůbec neprobudila. Opatrně jsem si lehl vedle ní a čekal, až se probudí.
Po nějaké době se vedle mě začala hýbat. Dával jsem pozor, aby se nijak nebouchla. Konečně otevřela oči.
„Dobré ráno, zlato,“ koukl jsem na ni a snažil se nasadit uvolněný tón.
„Dobré,“ odpověděla mi se značnou námahou.
„Bolí tě něco?“ optal jsem se jí a nadzvedl jsem se na loktech, abych na ni lépe viděl.
„Mám žízeň,“ zaskřehotala a já jí za několik okamžiků podával sklenici s vodou.
„Krev,“ slyšel jsem. Samozřejmě, že potřebovala krev a já jí tady podávám vodu. Jsem hlupák.
„Hned ti ji donesu,“ vyběhl jsem z pokoje a zamířil za Carlislem do pracovny.
„Bella se probudila a poprosila mě o krev,“ sdělil jsem to přímo sedícímu Carlisleovi. Ten vstal a bez jediného slova šel do kuchyně. Odsud vytáhl zásobu krve a nalil ji do hrnečku. Podle vůně jsem poznal, že je to puma. Sám vzal hrneček a vyšel s ním do našeho pokoje.
„Bello, jak se cítíš?“ informoval se hned, jak vešel do pokoje.
„Žízeň.“ Jediné slovo, které byla schopná říct.
„Bello, nejdřív musím vědět, jestli tě něco bolí.“
„Nemůžu dýchat,“ začala skoro sípat. Okamžitě jsem k ní přiskočil a vzal ji za ruku. Carlisle k ní okamžitě zareagoval a zaběhl si pro tašku, kde měl všechno potřebné. Mezitím do pokoje přiběhli i ostatní. Stáli u zdi a ani nedýchali. Carlisle si přisedl k Belle a začal jí prohmatávat hrudník.
„Nůž ti lehce zavadil o plíci, ale zase takový problém by ti to dělat nemělo,“ mluvil k ní a čekal, až na to zareaguje. Drásalo mi to srdce, kdybych ji tady nenechával samotnou, nemuselo se to stát. Měl jsem velké výčitky svědomí.
„Ale ne takhle,“ odporovala mu Bella a podívala se na Carlisla a pak na mě.
„A jak zlato?“ nechápal jsem asi jako každý tady.
„Moje štíty.“ Okamžitě mi to docvaklo, Bella neměla problém s ránou na hrudníku, ale byla tak vysílená, že jí stahovaly její štíty. Než stihl zareagovat Carlisle, vytrhl jsem mu hrnek z ruky. Bellu jsem opatrně nadzvednul a pomohl jí, aby se napila. Okamžitě se na hrnek přisála a tu trochu co měla v hrnku, vypila s velkou rychlostí.
„Děkuji.“ Vypadlo z ní poslední slovo a opět upadla do říše snů. Carlisleovi to také došlo a v jeho myšlenkách jsem slyšel, že si vyčítal, že na to nepřišel dřív. Položil jsem se vedle Belly a přitáhl si ji opatrně k sobě. Zareagovala na můj stisk a přisunula se blíž.
Bellin pohled:
Když jsem se probudila podruhé. Cítila jsem se jednoznačně líp. Vedle mě nikdo nebyl a to bych dala ruku do ohně, že se mnou tady Edward ležel. Opatrně jsem se nadzvedla a podívala se na své zranění. Na hrudi jsem měla ještě malou ránu, ale již mě nebolela. Své štíty jsem ještě cítila, ale už mě nestahovaly. Odhodila jsem deku a opatrně se posadila. Bylo divné, že tady Edward ještě není. Vzala jsem si pohodlné věci ze skříně a vyčistila si zuby. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů, protože jsem měla hlad a krví bych taky nepohrdla. Sešla jsem opatrně dolů, nikdo tam nebyl. Najednou se rozrazily dveře a v nich stála Alice s Jasperem.
„Edward nás zabije, jestli zjistí, že jsi vstala a my tě nehlídali,“ lamentovala a snažila se mě odtáhnout nahoru.
„Alice, já mám hlad, takže jdu do kuchyně,“ odporovala jsem jí, jenom si povzdychla a vešla s Jasperem za zády do kuchyně. Tam jsem si vzala jenom jogurt a v lednici jsme našla krev. Nalila jsme si větší hrneček a rychle ho vypila, aby Jasper dlouho netrpěl.
„Nestůjte tady jako boží umučení,“ osočila jsem se na ně.
„Bello, málem si nám tady zemřela. Měli jsme o tebe strašný strach. Tvoje rána byla strašná.“ Podívala jsem se na svůj hrudník a cítila jsem, jak se mi společně s přijatou krví rozlévá síla po těle. Rána se mi hojila. Nalila jsem si ještě malý hrnek a rána začala srůstat úplně. Teď už jsem měla na hrudi jen velkou jizvu.
„Už jsem v pořádku,“ pronesla jsem a chystala se vstát.
„Vážně si v pořádku,“ koukl na mě Jasper.
„Ano, ještě se mi těžce dýchá a cítím tlak, ale jinak se cítím celkem v pořádku,“ ujistila jsem ho.
„Kde je vlastně Edward?“ položila jsem otázku, která mě tížila nejvíc.
„Od té doby, co si se probudila poprvé a vypila hrnek krve a znovu usnula. Uplynulo přes 14 dní.“
„14 dní?“ nemohla jsem uvěřit číslu, které teďka řekla Alice.
„Ano, 14 dní a Edward od té doby nebyl na lovu, stejně tak jako ostatní. Já s Jasperem jsme si zaběhli včera a dneska vyrazili ostatní,“ vysvětlovala mi. Přesunuli jsme se do obýváku a já si sedla na gauč. Stejně tak učinili i Alice a Jasper.
„Nahnala jsi nám strach. Já myslel, že máš i fyzický štít?“ optal se mě Jasper.
„Ano mám, ale Tanya byla tak rychlá, že jsem nestihla zareagovat.“ Nebyla jsem dostatečně rychlá. Provrtávala jsem gauč pod sebou. Kdybych byla víc pozorná, nemusela jsem je tady všechny trápit. Najednou mě Alice objala.
„Jsem tak ráda, že jsi zpátky,“ zpívala svým líbezným hlasem.
„Nechtěla jsem vám přidělávat starosti.“
„Měli bychom zavolat Edwardovi a ostatním,“ promluvil Jasper sedící v křesle.
„Ne, jenom ať si zaloví,“ odporovala jsem a Jasper odložil telefon.
„Zajdu si ještě pro krev,“ informovala jsem je a zamířila jsem do kuchyně.
Potom jsem si odběhla vykoupat a potom se vrátila zpátky do obýváku. Alice s Jasperem se zrovna koukali na nějaký film, tak jsem si k nim přisedla. Alice po mě hodila deku a já se do ní zachumlala. Alice mi k filmu donesla ještě těstoviny a pomerančovou šťávu a společně jsme koukali na televizi. Nevím ani kdy, ale otevřely se dveře a v nich stál Edward. Nepohnul se ani nijak nereagoval. Jenom tam stál a zíral na mě.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 42. kapitola - Probuzení:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!