Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 14. - Rozhovor

12.10.2011 (07:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 4259×

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 14. – Rozhovor 

Bella

„Mami, už je skoro pět,“ houkl na mě David, jakmile nakoukl ke mně do ložnice.

„Já vím, já vím,“ odpověděla jsem mu nervózně. Už zase jsem měla vyházené oblečení ze skříně po celém pokoji a nemohla se rozhodnout, co si vezmu na sebe. Chtěla jsem se Edwardovi líbit, ale zároveň jsem nechtěla vypadat moc nastrojeně.

„Je tady. Mami, je tady,“ zakřičel na mě David nadšeně po několika minutách a už jsem ho slyšela, jak pelášil po schodech ke dveřím. A to Edward ještě ani nezazvonil.

Tak jsem se bála toho, jak budu muset svému synovi odpovídat na zvídavé otázky typu, proč jsem k nám pozvala Edwarda a on se mě na to překvapivě vůbec nezeptal. Spíš to vypadalo, že se Edwarda nemohl dočkat. Kdybych tak měla možnost vidět Davidovi do hlavy. Neměla jsem ani tušení nad čím přemýšlel, co si o mně a Edwardovi myslel…

Ušklíbla jsem se a zase se zaměřila na kupu hader, ze kterých mi šla hlava kolem.

Do háje! Na sobě jsem měla jen prádlo a Edward už musel být v domě.

Začala jsem se přehrabovat v oblečení a hledat tmavé rifle a světle modré triko. Tím se nedalo nic pokazit.

Pak jsem se v rychlosti oblékla, omrkla se v zrcadle, prsty si pročísla vlasy a s hlubokým nádechem jsem vyšla z pokoje a vydala se ke schodišti.

Když jsem scházela ze schodů, zaslechla jsem Edwarda s Davidem v živém hovoru. Čím blíž jsem k nim byla, tím slabší jejich hovor byl, až ustal úplně a oba se na mě s úsměvem podívali.

„Ahoj, Bello. Sluší ti to,“ pozdravil mě Edward společně s pochvalou.

Samozřejmě mi nemohlo uniknout, že se oba uculovali víc, než bych v tomto okamžiku čekala. Co to zas ti dva mezi sebou měli? Nevyprávěl snad David Edwardovi, že jsem se přes hodinu snažila vybrat něco na sebe!

Střelila jsem po Davidovi pohledem a zamračila se na něj. V tu chvíli strnul a přestal se uculovat. Až poté jsem se spokojeně podívala na Edwarda a s úsměvem mu opětovala pozdrav. 

Vypadal opět božsky.

Na tmavě modré košili měl rozepnuté dva knoflíky a z rozhalenky mu vykukovaly jemné chloupky na hrudníku.

Bylo to zatraceně sexy! Na sucho jsem polkla. Úsměv se mi z tváře vytratil neznámo kam, sklopila jsem zrak a skenovala jím podlahu.

Jeho přítomnost… Ne, on ve mně vzbuzoval to, co bylo špatné a neměla jsem to cítit.

Nebo to nebylo špatné?

Connor už tu nebyl a Edward byl první muž od jeho smrti, který mě zajímal.

Jenže nebyl můj. V tom to bylo. Takže to bylo špatné!

„Sedneme si do obýváku?“ navrhla jsem oběma zastřeným hlasem. Potřebovala jsem se posadit, protože jsem měla pocit, že pokud se na něj znovu podívám, podlomí se mi kolena a já se tu sesunu k zemi.

Oba souhlasili a tak jsme se přesunuli do obýváku a sedli si. Já si pro sebe zabrala křeslo a Edward s Davidem se posadili na sedačku. I tak mě od Edwarda dělilo jen pár desítek centimetrů.

„Nezahrajeme si třeba člověče?“ vyhrkl najednou David nadšeně, vyskočil, a aniž by čekal na naši reakci, hnal se ke skříňce, ve které bylo pár her.

„Proč ne,“ řekli jsme s Edwardem téměř zároveň.

„Bezva,“ vykřikl David, zatímco přerovnával hry a hledal Člověče, nezlob se!.

Potřebovala jsem být s Edwardem sama, abychom si promluvili, ale teď to ještě nešlo. Doufala jsem, že nebude spěchat domů… za Clare.

Clare… Povzdechla jsem si a vysloužila si tak Edwardův zkoumavý pohled. Lehce jsem zakroutila hlavou. Teď nebyl čas se k tomu jakkoli vyjadřovat ani cokoli vysvětlovat. A hlavně… on byl ten, kdo měl co vysvětlovat. Kvůli tomu jsem ho pozvala. Abych se dozvěděla, jak to bylo mezi jím a Clare. No, po pravdě to tak úplně nebylo jen kvůli tomu. Ale samozřejmě, že pro mě bylo hodně důležité zjistit, jak to ti dva mezi sebou měli. Potřebovala jsem si udělat ve všem jasno. I v sobě…

„Mám ji,“ oznámil nám David a už se řítil k sedačce s krabicí v ruce. „Kdo chce jakou barvu? Já si beru… modrou,“ řekl rychle a položil hru na stolek. Já si vybrala červené a Edward zelené figurky.

„Žádné podvádění, Davide,“ upozornila jsem ho, jen co nám rozdal kostky a rozestavěl figurky na plánek.

„Ale mami, to mě ani nenapadlo,“ odvětil mi, protočil oči a odfrkl si. Hned na to mi ale neuniklo, že mu zacukaly koutky. Přimhouřila jsem oči a on se zatvářil jako nevinnost sama. Rarášek.

Hráli jsme něco přes hodinu a bylo to docela fajn. Teda až na to, že se na mě asi kluci domluvili a pořád mi po cestě vyhazovali figurky. Za tři hry se mi nesešly ani jednou v domečku všechny. Dvakrát vyhrál David a jednou o fous Edward. Nechápala jsem, jak by to bylo možné, ale podezřívala jsem Edwarda, že nějak Davidovi pomáhal. Ovšem jak, na to se mi za celou dobu nepodařilo přijít.

A to jsem sledovala hru pozorně. No, docela pozorně. Občas jsem se podívala na Edwarda, když házel soustředěně kostkou nebo se sunul figurkou dopředu. Myslela jsem si, že jsem to dělala nenápadně, ale mýlila jsem se. Několikrát mě u toho přistihl a než jsem stihla uhnout pohledem, zahlédla jsem na jeho tváři úsměv, který mi věnoval. Až mi z toho vždy poskočilo srdce. Měl tak krásný úsměv…

„Mami, můžu se dívat na telku?“ zeptal se mě David poté, co jsme uklidili kostky a figurky zpátky do krabice a on ji zase uložil do skříně.

„Jasně, proč bys nemohl?“ odvětila jsem mu. David se natáhl pro ovladač a zapnul televizi.

Animovaná pohádka, kterou si po několika přepnutích našel, mě teda moc nebavila. Otočila jsem hlavu a zadívala se na Edwarda, jak na tom byl on. Naše pohledy se setkaly. Místo toho, aby koukal na televizi, zíral na mě. Rozpačitě jsem zamrkala a podívala se na Davida.

„Miláčku, my tě tu teď necháme koukat na televizi, jo? Budeme s Edwardem venku, kdybys nás hledal, “ oznámila jsem mu.

„Tak jo,“ odpověděl mi nepřítomně.

Povzdechla jsem si a kývla na Edwarda. Ten se hned zvedl a vydal se za mnou. Z věšáku jsem si vzala bundu a vyšla ze dveří. Došla jsem k houpačce, která stála na zahradě, a posadila se na ni. Edward si sednul vedle mě. Bez zaváhání.

Otočila jsem se na něj.

Nervozita mě sžírala.

„Objasníš mi teď, jak jinak je to s Clare?“ vyrukovala jsem na něj rovnou. Edward se mi díval upřeně do očí a uculoval se. Nechápala jsem čemu. Řekla jsem snad něco vtipného?

„Jsi roztomilá, když jsi nervózní,“ podotkl stále s úsměvem.

Zarděla jsem se a odvrátila se od něj.

„Edwarde, jestli se ti nechce o Clare mluvit, tak to můžeme jít klidně zase dovnitř za Davidem,“ oznámila jsem mu podrážděně s pohledem upřeným na nedaleký plot. Anebo bys taky mohl jít domů, pomyslela jsem si, ale hned jsem tu myšlenku zase zahnala. Nechtěla jsem, aby už odešel.

„Je to složité,“ pronesl Edward zamyšleně, až mě to přinutilo se na něj znovu podívat.

„To už jsi říkal,“ upozornila jsem ho jízlivě.

„Necháš mě domluvit, prosím?“ zeptal se mě a povytáhl jedno obočí.

Skousla jsem si ret a kývla na souhlas.

„Je to složité,“ zopakoval a v momentě, kdy jsem se nadechovala, abych na jeho slova opět zareagovala, položil mi ukazováček na pusu a zakroutil hlavou. Připadala jsem si jak pitomec.

„S Clare se známe už přes třicet let,“ pokračoval. Vykulila jsem na něj oči a jako by mi něco zaskočilo v krku, začala jsem kašlat. Třicet let? Tak dlouho jsem ani nebyla na světě!

„No, to jsem asi nezačal… šťastně,“ zašeptal Edward.

„Pokračuj,“ vyzvala jsem ho zastřeným hlasem. Musela jsem to slyšet, mít ve všem konečně jasno. Necítit se provinile, kdykoli jsem se setkala v obchodě s Clare.

Edward mě pozorně sledoval, jako by se z mého obličeje snažil vyčíst, zda to s tím pokračováním myslím opravdu vážně.

„Zkrátím to. Není třeba, abych tě zatěžoval detaily,“ řekl po chvíli a já mu za to byla vděčná. Stačila mi moje fantazie. Slyšet přímo, jak spolu trávili třicet let nejen každý den, ale i každou noc, to jsem fakt nemusela.

„Mám Clare rád a záleží mi na ní, ale co se týče citů, tak je to vše. Nemiluji ji,“ oznámil mi, aniž by ze mě spustil zrak. Zaujatě jsem ho sledovala a v hlavě si přehrávala jeho poslední větu. Nemiluje ji. Nemiluje. Tak proč s ní teda byl? Možná to mají upíři jinak než lidé a nepotřebují lásku, aby s někým byli.

Čekala jsem, zda ještě něco dodá, a když se mi zdálo, že už mlčíme moc dlouho, zeptala jsem se ho: „A ona tebe?“

„Ona je na tom stejně jako já,“ odvětil mi bez váhání.

„Určitě?“

„Jsem si tím jistý,“ pronesl a mrkl na mě.

„Pak teda nechápu…“ zašeptala jsem. Fakt mi to nedávalo smysl. Nemilovali se, a přesto spolu žili takových let? Chápala jsem, že pro upíra měl čas úplně jiný rozměr jak pro člověka, ale třicet let se mi zdálo dost i na upíry.

„Jak bych ti to…“ říkal mi Edward zamyšleně. „Máme podobné problémy s láskou jako vy lidé. Jen s tím rozdílem, že je nás podstatně méně. A pokud si máme hledat protějšek mezi svým druhem, není to až tak jednoduché,“ pokračoval. „Někteří z nás jsou samotáři, vyhledávají jen příležitostná sblížení. Já takový nejsem. A ani Clare taková není. Náš vztah… Vyhovovali jsme si.“ Náhle zakroutil hlavou a povzdechl si. „Byl jsem spokojený, když jsem si uvědomil, že na mě někdo bude čekat doma, zatímco jsem odcházel z práce. A snad by to tak i mohlo pokračovat dál…“ pronesl, natočil se tělem ke mně, natáhl se pro mé ruce a ukryl je ve svých dlaních. „Jenže v momentě, kdy jsem potkal tebe… Všechno se změnilo,“ dodal šeptem.

„Edwarde..." vydechla jsem. Co mi to tu naznačoval?

„Bello, můj vztah s Clare nebyl nikdy založený na lásce. A oba jsme moc dobře věděli, že ve chvíli, kdy se jeden z nás opravdu zamiluje, skončí to, co mezi námi bylo,“ objasňoval mi.

„Edwarde, já ale nechci být tou, která rozbije tvůj vztah s Clare,“ odvětila jsem mu nešťastně po malém zaváhání a sklopila jsem zrak.

„Zamiloval jsem se do tebe, Bello. A i když vím, že to není správné, vzhledem k tomu, že učím tvého syna a nejsem člověk, ale zrůda,“ odmlčel se, pustil jednu mou ruku a ukazováčkem pod mou bradou mě přinutil podívat se mu zase do očí, „nemůžu si prostě pomoct. Vlastně ani nevím, co bych ti mohl nabídnout, tedy krom lásky,“ pokračoval. Jeho pohled byl tak něžný a já se v něm zase ztrácela. „Zpočátku jsem byl ze svých citů zmatený, protože jsem nikdy nebyl zamilovaný. Bojoval jsem s tou zamilovaností k tobě, zkoušel jsem… nebýt zamilovaným, ale už předem jsem tušil, že jsou moje šance na vítězství nulové,“ dokončil své rozpačité vyznání a zavřel oči.

Koukala jsem se na jeho krásnou a trochu zachmuřenou tvář a přemýšlela jsem, jak reagovat na ta slova, která právě pronesl. Zamiloval se do mě. Učitel mého syna a upír v jednom…

„Pleteš se,“ zašeptala jsem a čekala, až otevře oči a podívá se na mě. Trvalo to jen okamžik, než mě opět lapil svým pohledem. Nadechl se, ale v tu chvíli jsem mu přiložila prst na rty - stejně jako on mně před pár minutami, aby nemluvil. „Ty nejsi zrůda,“ pokračovala jsem. „Zrůdy jsou ti, co zabili mého muže! Ty jsi laskavý, učíš děti, máš evidentně rád mého syna, živíš se jen zvířecí krví… Nejsi zrůda, Edwarde.“

Pohladila jsem ho po tváři a usmála se na něj. Byl upír, ale rozhodně nebyl žádná krvelačná zrůda. A jestli se tak viděl, musela jsem ho vyvést z omylu.

Zíral na mě a mně se zdálo, jako by na něco čekal.

Stačila jen jedna vteřina, aby mi došlo, proč mi visel očima na rtech. Chtěl vědět, jak jsem na tom byla se svými city já. To bylo zcela očividné.

Ale já mu prostě nedokázala přiznat, že jsem do něj byla také zamilovaná. Nešlo to, zatím ještě ne. I když už jsem věděla, že se s Clare měli rádi, ale nemilovali se, pořád spolu žili a trávili spolu dny i noci! A Clare se dnes v obchodě netvářila tak, že by se Edwarda jen tak chtěla vzdát.

„Bello,“ řekl šeptem Edward, když jsem stále mlčela.

„Edwarde, záleží mi na tobě a je mi s tebou moc dobře, ale dokud si to nevyřešíš s Clare…“ Nechala jsem tu větu vyznít do ztracena. V tuhle chvíli jsem mu nemohla dát odpověď, jakou asi čekal.

„Děkuji,“ pronesl k mému překvapení a na okamžik mě tím vykolejil. Za co mi děkoval?

Přimhouřila jsem oči a nadechla se, ale než jsem stihla cokoli říct, Edward mi znovu poděkoval a nahnul se blíž ke mně. Srdce se mi rozbušilo takovou rychlostí, že jsem měla strach, aby mi nevyskočilo z hrudi a někam neuteklo.

Určitě mě chtěl políbit. Určitě jo.

To bylo jasné.

Pomaličku se svými rty přibližoval k mým, jako by měl strach, jestli ho nezarazím nebo mu neucuknu.

Mně to přišlo jako mučení.

V duchu jsem zaúpěla, tedy myslela jsem si, že to bylo v duchu, ale když se Edward pousmál, došlo mi, že to musel slyšet. V první chvíli jsem se cítila v rozpacích, ale hned vzápětí se Edward svými rty zlehka přitiskl na moje a já přestala vnímat okolí a objala jsem ho kolem krku. Rozpaky byly pryč, stejně jako všechno ostatní.

Byla jsem tu jen já a on.

My dva.

Najednou jsem měla pocit, jako kdyby mi celý den a vůbec čas, kdy mě nelíbal, něco chybělo. A právě teď jsem dostala svou drogu a vše ukazovalo na to, že jsem na ní zřejmě začínala být závislá.

Nemohla jsem se od něj odtrhnout a děsila se chvíle, kdy to udělá on. Tělem mi proudilo vzrušení a cítila jsem se jako v rauši. Ani jsem netušila, že by mi mohlo po smrti Connora tak moc chybět líbání. A vlastně i blízkost muže, jeho doteky.

A dokud jsem nepoznala Edwarda, tak mi to ani nechybělo, protože jsem žádného muže nepustila takhle blízko k sobě…

„Mami?“ zaslechla jsem znenadání hlas svého syna.

V mžiku jsem se odtáhla od Edwarda, hodila na něj omluvný a pak zděšený pohled, vstala jsem z houpačky a podívala se na nedaleko stojícího Davida. Sakra!

„Ano, miláčku?“ řekla jsem mu ochraptěle. Odkašlala jsem si a pokusila se o úsměv.

David si složil ruce na hrudník. „Vy spolu… chodíte?“ zeptal se nás se zájmem v hlase a přejížděl pohledem ze mě na Edwarda.

Vykulila jsem na něj oči. „No… víš…“ lezlo ze mě jak z chlupaté deky. Ztěžka jsem polkla a vyslala oční žádost o pomoc k Edwardovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Trošku otevřený konec... :-) Pomůže Edward Belle s vysvětlováním? A jak to všechno přijme David?

To se dozvíte v příští kapitole. A bude toho ještě víc...

Děkuji vám za komentáře a hlasy v anketě o Nej povídku měsíce.

Vaše EdBeJa

Kapitola 13. ♣ Kapitola 15.

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 14. - Rozhovor: