Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 15. kapitola

26.12.2011 (07:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3970×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

S Edwardem jsem seděla v obýváku a povídala si se zbytkem rodiny. Po hodině přišla Alice s obrovským úsměvem na tváři.

„Neuvěříte, co nám přišlo,“ řekla nadšeně a já zvědavě pozvedla obočí.

„Co?“ opáčila Esmé a Alice zamávala bledě modrou obálkou v ruce.

„Pozvánka na ples do Seattlu,“ odpověděla a já protočila panenky. Mělo mě napadnout, že to bude nějaké blbost. Edward mě políbil z boku na krk a moji pozornost si opět získal jen pro sebe.

„To je úžasné,“ zaradovala se Rosalie a vstala z pohovky a začala s Alice debatovat o tom, jaké si pořídí šaty. Poté se podívaly na mě a začaly vymýšlet šaty pro mě.

„Tak to prrr. Já neřekla, že někam jdu,“ upozornila jsem je a Alice se na mě zamračila.

„Bello, bude to úžasná akce, na které si určitě ještě nebyla a je to na dobrou věc, charitativní ples. Chodíme tam každý rok. Minulý rok dokonce vydražili Rosalie za padesát tisíc dolarů,“ přemlouvala mě Alice a já kroutila hlavou.

„Na takových plesech se tančí a já tančit neumím,“ vyhrkla jsem první výmluvu, která mě napadla.

„Edward tě to s radostí naučí,“ debatovala Alice a já naštvaně zavrčela.

„Alice, já tam jít nechci,“ řekla jsem naštvaně.

„Bello,“ zakňučela a já zakroutila hlavou.

„Edward by tě tam rád měl,“ začala Rosalie hrát na city.

„Pokuď Bells jet nechce, nebudu ji nutit,“ zastal se mě Edward a já se na něj spokojeně usmála. Otočila jsem se k němu a políbila ho na rty.

„Ach,“ vzdychla Esmé a spokojeně se na nás usmála.

„Edwarde,“ zasténala Alice a já se mu ještě hlouběji zavrtala do hrudi.

„Alice, nemůžu ji nutit, aby dělala něco, co nechce. Je pravda, že bych ji tam chtěl mít a tancovat s tou nejkrásnější dívkou v místnosti, ale když nechce jet,“ prohlásil Edward a já se zarazila. To znělo opravdu dojemně. On by mě tam chtěl.

„Dobře, pojedu. Ale jen kvůli Edwardovi,“ rozhodla jsem nakonec a Alice zatleskala.

„Zítra s Rosalie pojedeme nakupovat šaty. Ples je za týden,“ oznámila Alice a já byla ráda, že mě z plánovaných nákupů vynechala.

„Zítra už pojedu domů,“ řekla jsem všem a Edward znatelně zesmutněl. Pohladila jsem ho po tváři a on do mojí dlaně zabořil nos a vdechoval moji vůni.

„Bello, jestli chceš, můžeš tu zůstat,“ přemlouvala mě Esmé a já se usmála.

„Po zítří je škola a já myslím, že by bylo lepší, kdybych už jela za rodiči. Přece jen jsem v pátek zmizela a od té doby mě ani Timyho neviděli. Aby netvrdili, že je zanedbáváme,“ zasmála jsem se.

„Dobře, ale doufám, že tu ještě někdy přespíš.“

„Možná,“ řekla jsem neurčitě. Edward mě pevně objal a schoval tvář do mé prohloubeniny mezi krkem a ramenem.

„Jsem opravdu unavená. Půjdu si lehnout,“ oznámila jsem všem a vymotala se z Edwardova objetí.

„Dobrou noc,“ rozloučila jsem se a políbila Edwarda na pootevřené rty. Chtěla jsem mu dát jen obyčejnou pusu, ale zvrtlo se to na vášnivý polibek, až jsem začala lapat po dechu.

„Takže…Dobrou,“ zopakovala jsem celá červená a vyběhla schody. Rychle jsem se zabouchla v ložnici a opřela se o dveře. Byla jsem omámená. Ten polibek se mnou pekelně zamával. Timy tiše spal a já se rychle převlékla do pyžama a ulehla. Zabalila jsem se do peřiny a zavřela oči. V hlavě jsem si představovala Edwardovu tvář, která se usmívá. Jeho měkké rty, které mě líbají a jeho dokonalé paže, které objímají mé tělo. Netrvalo dlouho a já jsem propadla do říše snů, kde na mě čekal Edward.

Edward:

Ležel jsem spokojeně na posteli a nemohl uvěřit tomu, že jsem opravdu s Bellou. Miloval jsem ji a ona milovala mě. Děkoval jsem Bohu, že zrovna mě do cesty padl takový anděl. Byla tak něžná, roztomilá, nevinná. Když se mi dnes přiznala, že mě touží políbit, mé mrtvé srdce poskočilo a já si uvědomil, že mám stejnou chuť jako ona. Její krásně rudé rtíky, které vypadaly tak měkce přímo vybízely k polibku, ale já slíbil, že na to půjdu pomalu, jenže když se Bella přiznala, už mi nic nebránilo ochutnat ty krásné rtíky. První polibek byl něco nečekaného. V mém těle vytryskl ohňostroj. Nikdy jsem nic takového necítil. Chodím už po světě dlouho, ale tohle bylo něco nového a nečekaného.

Překulil jsem se na záda a zíral na bílý strop s obrovským světlem. Ona byla mé světýlko v životě, které postupně zářilo víc a víc. Celá rodina se radovala, že jsme se dali dohromady. Alice to čekala, ale i tak byla nadšená.

Mé myšlenky přerušily tiché kroky mířící k mému pokoji a srdce, které pravidelně bušilo. Bella? Nejspíš nemůže spát. Další úžasná zpráva. Budu ji moct držet v objetí, i když bude spát. Bella chytla opatrně za kliku a nakoukla dovnitř. Její hnědé vlasy se vlnily kolem nádherně, dívčího obličeje a její hnědé oči zkoumaly pokoj. Byla sice tma, ale já vše viděl jako za denního světla - ne-li líp. Rukou jsem poklepal na místo vedle sebe a posunul se na kraj postele, aby Bella měla místo. Ještě chvilku váhala u dveří, ale poté vešla a bosýma nohama opatrně našlapovala na podlahu. Její kroky zjemněly, když došlápla na velký chlupatý koberec, který byl před postelí.

„Tak lehni, ať z noci ještě něco zbude,“ pobídl jsem ji a ona si lehla vedle mě. Její vlasy se rozhodily na polštář a já vytáhl zpod mého těla peřinu a Bellu do ní pořádně zabalil. Lehl jsem si zpátky na své místo a doufal, že se ke mně přitulí a já ucítím její tělo namáčknuté na mém. Bella se odvážila a přitiskla se ke mně. To bylo další povolení. Přitáhl jsem si ji na své tělo a její hlavu si položil na hruď. Jednu ruku jsem provlékl pod její hlavou a druhou ji objal.

„Dobrou noc,“ zamručel jsem jí do vlasů a ona tiše zamručela.

„Dobrou,“ řekla nakonec a já se usmál.

„Sladké sny,“ zabrblal jsem si tiše, ale ona už mě neslyšela, protože spala. Byl jsem dokonale šťastný a věděl jsem, že takovou nádhernou chvilku jen tak něco nezmění. Zavřel jsem oči a pokoušel se usnout, aby se mi mohla zdát o Belle.

Bella:

Ráno jsem se probudila na Edwardově hrudi a okamžitě zčervenala. Já jsem spala s Edwardem v jedné posteli, ležela jsem na jeho perfektní hrudi a přitom se mi o něm zdálo. Nechápu, kde jsem v noci vzala tu odvahu a přišla do jeho pokoje, ale měla jsem tak děsivé sny, že jsem potřebovala cítit jeho blízkost a jeho pevné tělo u toho mého.

„Dobré ráno,“ přivítal mě Edward s úsměvem a daroval mi něžný polibek na čelo.

„Dobré,“ oplatila jsem mu pozdrav a posadila se na postel. Rozhlédla jsem se po pokoji a pohledem zakotvila na Edwardovi, který se spokojeně usmíval.

„Přinesu ti snídani,“ navrhl, ale já zakroutila hlavou.

„Timy ještě pořád spí, včera jsme ho asi moc zmohli tak odpočívá. Nech ho, ať se vyspí. Pokuď chceš, tak až se vyspí a nají, odvezu vás domů pokuď chceš,“ uklidňoval mě a já přikývla. Byl to dobrý nápad.

„Dobře, takže já jdu pro tu snídani,“ rozhodl. Vymotal se z přikrývky a vstal z postele. Teprve teď jsem si uvědomila, že má na sobě jen volné tepláky a tričko mu chybí.

„Eh,“ zamručela jsem a rychle odvrátila svůj pohled. Edward se tiše zasmál a vyšel z ložnice. V hlavě mi pořád běhal obrázek jeho nádherně vypracované hrudi, na které jsem spala. Spala jsem na té nádherné hrudi, kterou stvořil Bůh. Vstala jsem z postele a došla si dokoupeny, která vedla z ložnice. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zděsila se. Vlasy jsem měla rozcuchané a rozházené kolem tváře. Rychle jsem je prsty prohrábla a skočila na WC. Umyla jsem si ruce a zalezla zpátky od postele. Přikryla jsem se přikrývkou a čekala na Edwarda.

Netrvalo dlouho a mezi dveřmi se objevil Edward s obrovským tácem.

„Nevěděl jsem, na co máš chuť,“ vysvětlil, když si všiml mého překvapeného pohledu na hromadu jídla. Spokojeně jsem se na něj usmála a natáhla se pro tác. Edward mi ho položil do klína a posadil se vedle mě.

„Dobrou chuť,“ popřál mi a já se zamračila.

„Ty si nedáš?“ zeptala jsem se překvapeně a on zakroutil hlavou.

„Stihl jsem se najíst dole,“ odpověděl a já zakroutila hlavou.

„To si musel jíst hodně rychle. Odborníci nedoporučují jíst jídlo rychle, budeš z toho mít vředy,“ informovala jsem ho a on se rozesmál.

„Jsi sladká,“ řekl s úsměvem a pohladil mě po tváři, která teď byla nacpaná k prasknutí. Chtěla jsem se usmát, ale s plnou pusou to šlo těžko, proto jsem to vzdala a pokračovala ve snídani. Když jsem vymetla celý tác, podívala jsem se na Edwarda a uvědomila si, že mě trápí jediná věc.

„Jak to bude ve škole?“ zeptala jsem se a on se zarazil.

„Nad tím jsem nepřemýšlel,“ přiznal a já sklopila pohled na zlaté prostěradlo.

„Jestli nechceš, aby o tom někdo věděl, pochopím to,“ zamručela jsem smutně a on mě chytil za bradu a donutil mě, abych zvedla hlavu.

„Klidně to vykřičím do celého světa. Chci, aby to všichni věděli. Bello, já nechci, aby se k tobě chovali tak hnusně. Ty jsi na to možná zvyklá, ale já rozhodně ne a ani si zvykat nehodlám, protože nedovolím, aby se k tobě někdo choval tak hnusně jako oni,“ přesvědčoval mě Edward a já se cítila mnohem lépe. Nevěděla jsem, jak na nás budou reagovat, ale byla jsem si stoprocentně jistá Edwardem, který se mi pro tuto chvíli díval do očí a čekal na jakoukoliv reakci.

„Děkuji,“ řekla jsem upřímně a on mě políbil na rty. Po dlouhé době jsem mohla říct, že jsem opravdu šťastná.

„Miluji tě,“ zamumlal mi do vlasů a já se ještě víc usmála.

„Já tebe.“ Někdo by řekl, že po pár dnech rozhodně nepoznáte lásku, láska si musí nechat čas, ale já si byla stoprocentně jistá, že jsem zamilovaná. Nebylo to jen nějaké poblouznění, ale opravdová láska, která vás moc často v životě nepotká. Mě potkala poprvé v životě a hodně mě překvapilo. Nečekala jsem, že ten pocit bude tak intenzivní a budu ho tolik prožívat. Přečetla jsem hodně románu, kde láska hrála hlavní roly, ale kniha nedokáže ty emoce dostatečně vyjádřit. Když je člověk cítí na vlastní kůži, pozná tu hloubku. S Edwardem jsem tyto emoce pocítila a už chápu, všechny ty dívky, které si byly schopny kvůli klukovi ublížit.

„Co se děje?“ zeptal se, když si všiml, že jsem se zamyslela.

„Nic,“ odpověděla jsem a pohladila ho po tváři.

„Jsi nádherná,“ složil mi poklonu a já zrudla.

„Nejsem nádherná,“ odvětila jsem a on zakroutil hlavou.

„Myslím, že to dokážu posoudit mnohem líp než ty. Pro mě si ta nejkrásnější žena na světě,“ řekl s úsměvem. Věděla jsem, že nemá smysl se s ním dohadovat. Vyprázdněný tác jsem položila vedle jeho postele na noční stolek.

„Najezená? Nemám ti ještě něco přinést?“ zeptal se a já vytřeštila oči.

„Už teď jsem přeplněná. Tolik jídla jsem do sebe už dlouho nedostala. Jestli to tak půjde dál, bude ze mě pěkná kulička,“ zabrblala jsem a on mě políbil na ucho.

„Mně by ses líbila i tak,“ uklidňuje mě a ho obejmu kolem krku a posadím se mu do klína. Nohy obtočím kolem jeho boků a hlavu mu přitisknu na hruď. Edward mě obejme a kolébá mě jako malé dítě, které potřebuje utišit. Vdechovala jsem jeho nádhernou vůni a snažila se ji zapamatovat. Nosem jsem přejela po jeho hladké, mramorové kůži a lehce se zachvěla.

„Proč jste všichni tak studení?“ zeptala jsem se zvědavě a Edward ztuhl.

„Jednou ti to vysvětlím, ale netlač na mě,“ poprosil a já se zadrhla. Je to tak hrozné, že mi to nemůže říct hned? Nebo je to spíš děsiví? Heh, proč by to mělo být děsivé? Už bych se vážně měla přestat dívat na televizi a číst ty scifi knížky.

„Dobře,“ vzdychla jsem a on mě pohladil po hnědé hřívě. Edward mě z ničeho nic ze sebe sundal a posadil mě na postel. Sám vyskočil z postele, postavil se přede mě, uklonil se a natáhl ruku před sebe.

„Smím prosit, slečno Swanová?“ zeptal se s úsměvem a já na něj ještě chvilku překvapeně koukala, ale pak jsem vstala, stoupla si naproti němu a s úsměvem přikývla. Přijala jsem jeho ruku a čekala, co se bude dít dál.

Chtěla bych vám všem poděkovat za komentáře. ;) Jsem ráda, že se někomu povídka líbí. Když se blíží ty Vánoce, tak jsem si pro vás připravila delší dílek. :) Takže všem přeji příjemné čtení. ;) A doufám, že tu bude hodně komentářů. :)

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 15. kapitola: