Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 26. kapitola

11.09.2012 (19:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3037×

Chvilku jsme přemýšlela, co by Edward mohl podniknout, ale vše mi došlo, když se ozval zvonek u dveří a domem se rozlehl hlas mé mámy, která zakřičela, že jde otevřít. Nalepila jsem své ucho na dveře, jak nejvíc to šlo, abych postřehla, co nejvíce z jejich konverzace.

„Dobrý den, já jsem Edward Cullen,“ představil se Edward a já se nervózně začala kousat do rtu.

„Oh, ahoj, já jsem René, máma Belly. Ty musíš být její přítel. Hodně jsem toho o tobě slyšela. Pojď dál,“ pozvala ho a já si nahlas oddychla. Nic jsem neslyšela tak jsem pootevřela dveře a vykoukla na chodbu. Když jsme nikoho neviděla, po špičkách jsem přešla ke schodišti, kde jsem se posadila na poslední schod a poslouchala.

„Co potřebuješ?“ zeptala se má matka a já si všimla, že sedí na pohovce a Edward naproti v křesle.

„Víte, já vím, že Bella byla nemocná, ale opravdu moc bych ji chtěl vzít do divadla, protože jednou mi Bella přiznala, že ho vždy chtěla navštívit a moji rodiče sehnali lístek i pro Bellu a myslím, že by byla opravdu škoda, kdyby Bella nešla. Chtěl jsem se zeptat nejdřív vás, aby se neřeklo, že jsme vás obešli,“ začal Edward a já se usmála.

„A do jakého divadla?“

„Do divadla v Seattlu,“ odvětil a já se zarazila. Seattle? Já měla slíbený New York, fňukala jsem a poté jsem si uvědomila, že do New Yorku bychom to už nestihli tak se budu muset smířit se Seattlem.

„To odsud není moc daleko,“ mlaskla máma a já už poznala, že vše je v kapse. Vždycky patřila mezi ty lidi, kteří chtějí pro svoji rodinu to nejlepší, a já věřila, že podle ní je pro mě to nejlepší Edward.

„Mám to brát jako svolení?“ zeptal se Edward a má máma po krátkém zaváhání přikývla a já měla, co dělat, abych nevykřikla nadšením.

„Děkuji,“ poděkoval Edward a já si teprve teď všimla, že vedle sebe má nějakou krabici. Ach ne. Šaty od Alice, došlo mi hned.

„A mohl bych vás poprosit, abyste tohle dala Bells? Jsou to šaty, které pro ně koupila má sestra, protože si jsem téměř na sto procent jistý, že Bella nemá žádné společenské šaty, když do divadla nechodí a rozhodně by ji mrzelo, kdyby tam musela jít jen v obyčejné sukni. A ještě jí vzkažte, aby byla do čtyřiceti pěti minut připravená.“ Edward mluvil zbytečně nahlas a já věděla, že to je kvůli tomu, abych vše také slyšela. Jasně je upír, takže slyší, že tu jsem, mohlo mě to napadnout, ale stejně to byl ještě nezvyk. Můj přítel, jediný přítel za celý můj život je upír. Páni, takové štěstí mohu mít jen já. Vstala jsem ze schodu a přes příčku u zábradlí jsem se usmála na Edwarda a tichými kroky odkráčela do pokoje, dřív než se za mnou vydá má máma, aby mě obeznámila s tím „překvapením“ o kterém jsem věděla vše.

Zavřela jsem dveře od pokoje, skočila na postel a do ruky vzala první knížku, která se mi vzala pod ruku. Nahodila jsem zahloubaný pohled, který jsem znala z různých filmů a předstírala, že jsem hluboce začtena do knihy, kterou jsem měla v ruce. Ozvalo se tiché zaklepání a já vzhlédla od knihy, když se ve dveřích objevila má máma.

„Bells, mám pro tebe překvapení,“ řekla a z jejího hlasu přímo sršelo nadšení. Ach ty mámy.

„Cože?“ řekla jsem co  nejvíce překvapeným hlasem položila knížku zpět na stolek.

„Za prvé bych ti chtěla říct, že máš velice milého přítele,“ začala a já se usmála.

„On tu byl?“

„Ano, byl tu a teď k druhé věci. Edward by tě rád vzal do divadla a já souhlasila. Myslím, že by to byl pro tebe úžasný zážitek a jsem si vědoma, jak si vždy toužila po tom navštívit divadlo. A Edward ti ten sen konečně splní,“ rozplývala se máma.

„To je úžasné!“ vypískla jsem, ale moc přirozeně to tedy rozhodně neznělo. Máma zvedla obočí, ale na nic se mě nezeptala.

„Jo, tady je pro tebe ještě další dárek,“ uvědomila si a podala mi velkou krabici. Jak jsem ji předtím mohla přehlédnout?

„Tak ji rozbal!“ pobízela mě máma a já se konečně vzpamatovala a sundala víko z té obrovské krabice. Odhrnula jsem papír a na mě vykoukla nádherná černá látka, lehce jsem po ní přejela prsty, abych se přesvědčila, jestli je opravdu tak jemná jak vypadá a div se nerozbrečela nad tou jemností. Nikdy jsem nic hezčího necítila pod prsty. Vzala jsem šaty do ruky, abych si je mohla prohlédnout. Byly bez ramínek a sukně byla pokryta rudými květy, kolem pasu byla stuha ve stejné barvě, jako byly květy. Alice tentokrát opravdu vybrala krásné šaty. Pod šaty byly i boty, kabelka a náušnice.

„To je nádhera,“ šeptla má máma, která měla slzy na krajíčku.

„Ano, to je,“ odsouhlasila jsem a usmála jsem se, když jsem si všimla i rudé růže, která ležela úplně na dně krabice, u ní byl vzkaz.

Pro tu nejkrásnější.

Máma si také ten vzkaz přečetla a dojatě se chytla za srdce.

„Tak pojď, Bells, musíme tě připravit,“ rozhodla máma a táhla mě do koupelny.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 26. kapitola: