Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 6. kapitola

15.09.2011 (07:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 5622×

Bella:

Unaveně jsem padla do postele a nahlas vzdychla. Nákupy s Alice jsou opravdu hodně podobné sebevražedné výpravě. Slyšela jsem, jak se Timy nadšeně chlubí rodičům s dárkem, který dostal od Edwarda. Ozvalo se tiché zaťukání na dveře a já zvedla hlavu z postele.

„Bello,“ oslovila mě maminka a já zvědavě pozvedla obočí.

„Myslíš, že je vhodné nechat si tu drahou autodráhu?“ zeptala se a já se usmála.

„Mluvila jsem s Edwardem, dokonce jsem mu i zakazovala dát Timymu ten dárek, ale on je úžasný a nenechal si to vymluvit,“ odpověděla jsem, a pak jsem se zarazila nad tím, co jsem řekla. Sakra, veřejně jsem prohlásila, že je Edward úžasný. To zas bude otázek. Váhavě jsem se podívala na maminku a ona se zvědavě usmála.

„Edward?“ zeptala se a já nabrala rudou barvu.

„Edward je můj spolužák,“ vysvětlila jsem a snažila jsem se vykroutit z tohoto nepříjemného tématu.

„A je úžasný,“ zachechtala se mamka a já ještě víc zrudla.

„Mami,“ zaškemrala jsem a hlavu strčila pod polštář. Slyšela jsem její smích a vzdalující se kroky. Díky bohu, tentokrát to byl malý výslech, ale příště si musím dát pozor.

„Bello!“ zařval na mě táta a já vstala z postele. Opatrně jsem sešla schody a dávala velký pozor na to, aby mě moje nohy nezradily.

„Děje se něco?“

„Ano, je tu poslíček. Přinesl nějaký balíček,“ odpověděl táta a hlavou kývl ke dveřím, kde postával kluk, který měl zhruba dvacet let.

„Dobrý den, Isabella Swanová?“ zeptal se zvědavě a přejel moji postavu očima.

„Ano.“

„Prosím, podepište mi to tady,“ poprosil a podal mi papír a propisku. Rychle jsem naškrábala něco, co mělo být můj podpis. Poslíček se usmál a podal mi velký balík.

„Nevíte, co to je?“

„Nevím.“

„Dobře, tak nashledanou,“ rozloučila jsem se s ním a zabouchla dveře.

„Co to je, Bello?“ vyzvídala maminka a já pokrčila rameny. I s balíkem jsem se vydala do pokoje. Zvědavě jsem se posadila na postel a pomalu roztrhala papír. Na balíku byl malý papírek se vzkazem.

Pro tu nejkrásnější dívku, kterou jsem v životě poznal. Byl bych rád, kdyby sis ty šaty oblékla zítra do školy. S láskou, Anonym.

Papírek jsem si přečetla ještě dvakrát a nad obsahem se mírně usmála. Nejkrásnější dívku. To bylo nádherně napsané, ale kdo mi to mohl poslat? Neznám nikoho, komu bych se líbila. Trošku jsem posmutněla, když jsem si uvědomila, že Anonym asi nechce, abych se k němu na veřejnosti hlásila. Určitě se stydí, proto nenapsal své pravé jméno. Papírek jsem položila na postel a vrhla se na balík. Roztrhala jsem krásný papír, který ukrýval dárek, a překvapeně vydechla. Vevnitř byly krásně červené šaty, nejspíš po kolena, a zlaté boty na malém podpatku. Když jsem opatrně po šatech přejela prstem, překvapila mě jemnost látky. Musely být nesmírně drahé. Vzala jsem je do ruky a pořádně si je prohlédla. Jsou opravdu moc nádherné.

Podívala jsem se na lísteček, kde byla velikost. Ten Anonym dokonce trefil i velikost. Ráno si je vezmu a udělám tomu neznámému radost. Bylo to poprvé, co jsem od někoho dostala dárek. Tedy hlavně oblečení. Na základní škole jsme si dávali plyšáky a podobné kravinky, které jsme později vyhazovali, ale na střední se vše změnilo.

Šaty jsme dala zpět do krabice a krabici položila na stolek vedle postele. Vzala jsem si osušku, pyžamo a šla se osprchovat do koupelny, která se nacházela na chodbě. Milovala jsem teplou sprchu. Vždycky uvolnila mé svaly a já zapomněla na všechen stres a starosti.

Sprcha trvala deset minut a já si, při té příležitosti, umyla i vlasy. Když mám tak krásné šaty, musím udělat něco i s mým vzhledem. Nelíčím se a nemám rozhodně v úmyslu to měnit. V koupelně jsem si oblékla krásné pyžamo a vyšla na chodbu.

„Dobrou mami, tati. Ahoj brašule!“ zařvala jsem do obýváku, z kterého se ozval smích a přání na dobrou noc. Když jsem vešla do pokojíku, otevřela jsem okno a pořádně se zachumlala do přikrývek, které nádherně voněly. Zdálo se mi, že z peřin cítím dokonce i Edwardovu vůni. Bylo to tak nádherné. Pořádně jsem nasála vzduch a zavřela oči. Temnota mě pomalu doháněla a já nakonec upadla do říše snů.

**

Probudila jsem se díky budíku, který divoce drnčel na stole. Unaveně jsem ho típla a pořádně se protáhla. Když jsem si uvědomila, že dnes na sobě budu mít ty nádherné šaty, na tváři se mi objevil úsměv. Vymotala jsem se z peřiny a postavila se na podlahu. Slyšel jsem dětský smích, který se rozléhal domem. Jako první na řadě byla ranní hygiena, proto jsem se vydala do koupelny, abych navštívila záchod a umyla si zuby.

Když jsem si umyla zuby, navštívila záchod, vrátila jsem se zpět do pokoje, abych z krabice vytáhla ty nádherné šaty. Jako by to bylo nevzácnější zlato, přetáhla jsem si ty šaty přes hlavu a podívala se do zrcadla. Bylo to dokonalé. Poprvé jsem si připadala jako princezna, která může dobýt celý svět. Jenže bohužel to byla jen iluze. Na nohy jsem si nazula ty krásné střevíčky a opatrně přiškobrtala k zrcadlu, abych si učesala hnědé kadeře, které se nepravidelně vlnily. Hřeben sice nedokázal vlasy narovnat tak, jak bych si přála, ale aspoň jsem už na hlavě neměla to ptačí hnízdo. Přes rty jsem přejela leskem a přes rameno si hodila tašku s učením. Vyběhla jsem z pokoje a sešla schody do obýváku, kde u stolu seděla maminka s tatínkem a malým Timym.

„Páni, Bello, kde jsi vzala ty šaty?“ zeptala se maminka překvapeně.

„Přišly v tom balíku,“ odpověděla jsem a mé tváře nabraly rudý odstín.

„Od koho?“ vyzvídala a já pokrčila rameny.

„Měla bys zjistit, od koho jsou,“ poradila mi.

„To se lehce řekne, ale hůř udělá,“ vysvětlila jsem a ona se zasmála. Podala mi mléko, které nalila, do průhledné skleničky a já ho na jeden lok vypila.

„Užij si školu,“ zakřičela maminka, když jsem vybíhala ze dveří. Sakra, teď budu muset jít do školy na těch podpatcích. Šla jsem pomalu a dávala si pozor na každý krok. Šíleně jsem se lekla, když vedle mě zastavilo auto, ve kterém seděla Alice.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě s úsměvem.

„Ahoj,“ odpověděla jsem.

„Nechceš svést?“ zeptala se a já zaváhala.

„No tak, Bello,“ zakřenila se a já se zasmála. Otevřela jsem dveře u spolujezdce a nasedla dovnitř.

„Pěkné šaty,“ prohodila jen tak mimochodem, když si mě prohlédla.

„Děkuji,“ poděkovala jsem upřímně a byla jsem docela překvapená, že dál nevyzvídala. Zbytek cesty jsme jely v tichosti, ale nebylo to takové to nepříjemné ticho, kdy si nemáte, co říct, ale tohle ticho mi nevadilo.

„Jsme tady,“ oznámila mi Alice a zastavila na parkovišti vedle Volva. Edward je tu taky. Jasně, že tu je, když sem chodí do školy. Vystoupila jsem z auta a pohled všech z parkoviště se zaměřil na mě.  Sakra, o moc pozornosti jsem nestála. Jediné, co se mi líbilo, bylo, že se na mě dívá i Edward v jeho očích byla láska a spokojenost? To je blbost.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Emmett a vzal mě do jeho medvědí náruče.

„Emmette,“ zaskuhrala jsem, protože se mi začal zvedat žaludek.

„Promiň,“ omluvil se s úsměvem a objal Rosalie, která, jako vždy, vypadala dokonale.

„Jak se má Timy?“ zeptala se Rose zvědavě a já se usmála.

„Úžasně, od včerejška se chlubí s novou autodráhou,“ odpověděla jsem a pohledem zakotvila na Edwardovi.

„Ještě jednou děkuji,“ řekla jsem upřímně a jemu se na tváři objevil dokonalý úsměv, který rozbušil mé srdce tak silně, že mi připadalo jako bych utíkala maraton.

„Nic se neděje,“ usmál se upřímně a já přikývla.

„Bello, dnes ti to moc sluší,“ pochválila mě Rosalie a já zrudla a zamumlala něco jako děkuji.

„Opravdu, Bello, dnes jsi nádherná, ostatně jako vždy,“ zamumlal Edward a já překvapeně zamrkala. Opravdu to řekl? Božský Edward pochválil můj obyčejný vzhled?

„Děkuji,“ zamručela jsem a ještě víc zrudla. Tašku jsem si spravila a za doprovodu Cullenů se vydala do školy.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 6. kapitola: