Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 7. kapitola

26.09.2011 (16:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 5068×

Všichni spolužáci se na mě dívali a já celá zčervenala. Bylo to nepříjemné. Věděla jsem, co se jim honí hlavou. Jejich opovržení bylo cítit na míle daleko a já si připadala jako obyčejný odpad. Ani ty krásné šaty, které jsem na sobě měla, mi nepomáhaly se sebevědomím.

„Bello, klid,“ uklidňovala mě Alice a já jen přikývla. Byla jsem ráda, že je mám po svém boku. Byli to nejhodnější lidé na světě. Jenže, co mě nejvíce trápilo, bylo, od koho jsem dostala tak krásné šaty. Nikdo mě nenapadal. Kdo by mi kupoval tak drahé šaty? Cullenovi? To je blbost. Věděli, že nechci, aby mi něco kupovali. Stačilo, že Timy dostal autodráhu.

„Děje se něco?“ zeptala se Rosalie a já přikývla.

„Zajímalo by mě, kdo mi poslal ty šaty,“ odpověděla jsem.

„Ty to nevíš?“

„Ne, na lístku bylo jen, že by byl rád, kdybych si na sebe ty šaty vzala. Nic jiného,“ vysvětlila jsem a ona přikývla. Pohledem přelétla na Edwarda, který se zdál být plně zaujat rozhovorem s Emmettem. Stejně mi připadalo, že nás poslouchá.

„Třeba to jedno zjistíš,“ prohodila Alice a já zamračeně přikývla.

„Možná,“ odsouhlasila jsem.

„Co budeš dnes dělat?“ optal se Emmett, který nejspíš dokončil diskuzi s Edwardem.

„Asi se učit nebo uklízet dům. Po škole půjdu s Timym na hřiště, aby si trošku pohrál s dětmi. Má štěstí, že má ještě bezstarostné dětství,“ odpověděla jsem a Emmett přikývl.

„A nechcete jet k nám?“

„Alice, promiň, ale přece vás nebudu pořád otravovat.“

„Bello, ty ani Timy nás neotravujete, mohli byste u nás přespat. Udělali bychom si večírek,“ navrhla Alice a já se nad tím zamyslela. Timy si Cullenovi zamiloval a já je taky měla ráda.

„Já vážně nevím,“ zaváhala jsem a Alice udělala ten její štěněčí pohled, který mě vždy dokázal přesvědčit.

„Dobře, dobře. Zeptám se doma,“ kapitulovala jsem a Alice se vítězně zasmála. Zatleskala si rukama a odtančila do třídy, kde měla hodinu. Já měla hodinu s Edwardem. Vždy, když jsem byla s ním, jsem byla nervózní. Není lehké sedět vedle tak dokonalé osoby, navíc, když jste do něj zamilovaný. Tedy myslím. Nikdy jsem ještě nebyla zamilovaná. Je to trapné, ale nikdy jsem neměla kluka. Vždyť já se nikdy ani nelíbala. Když jsem si to uvědomila, strašně jsem zčervenala a Edward se na mě překvapeně podíval.

„Prosím, neřeš to,“ zaskuhrala jsem a on se usmál. Galantně mi otevřel dveře a my společně vešli do třídy. Hned se o nás všichni začali bavit. Slyšela jsem ty urážky, které házeli na moji osobu. Přitom nic z toho nebyla pravda.

„Bello, ignoruj je,“ poradil mi Edward a já se zamračila.

„Není to tak lehké,“ zaskuhrala jsem a on mě objal kolem ramen. Mé srdce začalo divoce bušit a já opět zčervenala. Ne, proboha ne. Nemůžu se tak lehce odhalit.

„Zvládneš to,“ uklidnil mě a takhle ve skoro objetí jsme došli až k lavici. Všechny holky mě vraždily pohledem a kluci překvapeně koukali na Edwarda. Jasně, kdo by se dobrovolně zahazoval se mnou. S tou ošklivkou a šprtkou? Jako pravý gentleman mi odsunul židli a já se na ni posadila.

„Děkuji,“ řekla jsem překvapeně a on se na mě nádherně usmál. Proboha, miluji jeho úsměv.

„Lá… Bello, myslím, že bys opravdu k nám mohla jet. Esmé se strašně těší na tebe i Timyho. Bude to legrace,“ přemlouval mě Edward a já si uvědomila, že bych s ním vlastně byla v jednom domě. Přes noc. Vždyť já mluvím ze spaní. Co když ve spánku řeknu jeho jméno. Byla jsem si stoprocentně jistá, že mluvím ze spaní. Máma se mi kvůli tomu několikrát posmívala.

„Asi pojedu,“ rozhodla jsem nakonec a on spokojeně usmál. Z tašky vytáhl knížky a blok, ve kterém měl úhledně napsaný vzkaz. Počkat, to písmo znám, ale kde jsme ho jen viděla? Nemohla jsem si vůbec vzpomenout.

„Děje se něco?“ zeptal se zvědavě Edward, když si všiml mého pohledu na jeho blok.

„Ne, nic,“ odpověděla jsem a on se usmál.

Edward:

Bella ještě nějakou dobu zírala na moje písmo a pak si začala kreslit do bloku nějaký obrázek. Byla to kresba Timyho. Bylo to dokonalé. Belliny štíhlé prsty svíraly tužku a dělaly jemné tahy na papíře.

„Umíš pěkně kreslit,“ pochválil jsem ji a ona se váhavě usmála.

„Když jsem byla malá, pořád jsem si zpívala, malovala a hrála na nějaké nástroje,“ vysvětlila a já se zarazil.

„Umíš na něco hrát?“

„Na klavír. Když jsem byla malá, moje babička měla v domě obrovský klavír a já rada u něj sedávala. Když si toho všimla babička, rozhodla se, že mě naučí hrát na klavír. Uměla to dokonale. Jezdila jsem k ní skoro každý víkend jen, abych se naučila hrát. Když umřela, klavír se prodal a já od té doby nehrála,“ odpověděla a v oku se jí zaleskla slza.

„To je mi líto,“ řekl jsem se soucitem.

„Nemusí. Je to už pět let. Smířila jsem se s tím, ale někdy mi hra na klavír chybí,“ přiznala s úsměvem a opět začala kreslit. Byla tak roztomilá a upřímná. Slíbil jsem si, že ji večer přinutím, aby zahrála. My doma klavír máme. Dokonce jsem už viděl, co všechno Alice plánuje.

Vlasy jí lehce spadaly do obličeje a ty červené šaty jí tak moc slušely. Vypadala jako víla, sen každého chlapce. Nechápal jsem, že ji ostatní šikanují. Vždyť už od pohledu byla tak křehká.

Alice:

Mělo jsem plno vizí o Bellině budoucnosti. Věděla jsem, že Edwarda miluje, dokonce jsem si byla jistá tím, že on miluje ji. Ale oni se nedokázali dát dohromady. Bylo únavné pořád dělat dohazovače. Mám já to vůbec zapotřebí? Ne, nemám, ale nedokážu se dívat na Edwarda. Celou svoji existenci žije sám, musí se dívat na zamilované upíry, se kterými žije v domě a teď se konečně ukázala dívka, která ho aspoň trochu zajímá. Byla to ta správná příležitost. Musela jsem je dát dohromady.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 7. kapitola: