Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 8. kapitola

21.10.2011 (11:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3984×

„Bello,“ zamručela Alice unuděně, když jsem balila věci na večer.

„Už to bude,“ křikla jsem na ni a do baťohu Timymu naházela ještě nějaké věci na hraní a kreslení. Na papír jsem načmárala vzkaz rodičům a číslo na paní Cullenovou, kdyby něco potřebovali.

„Už?“ zeptala se netrpělivě a u toho si podupávala nožkou o zem.

„Jo, jo,“ odpověděla jsem a baťoh přehodila přes rameno. Menší tašku jsem držela v ruce. Alice jen pozvedla obočí, ale nic nekomentovala. Byla jsem ráda. Timy seděl v autě a povídal si s Edwardem, který se uvolněně usmíval. Rychle jsem si obula botasky a zamknula dům.

„Jsem opravdu ráda, že dnes u nás přespíš. Uděláme si večírek. Budeme sledovat filmy a povídat si,“ štěbetala Alice cestou k autu a já jen přikyvovala. Je pravda, že jsem byla ráda, ale také jsme se bála. Budu s Edwardem v jednom domě. Já a mé mluvení. Co když v noci řeknu něco ve smyslu, že ho miluji? Jediné štěstí je, že bude spát v jiném pokoji a neuslyší mě. Když jsme došli k autu, Alice hodila mou tašku do kufru a nasedla na sedadlo spolujezdce. Já jsem si sedla dozadu za Timym, který se nadšeně usmíval. Věděla jsem, že se k Alice a její rodině hodně těší, rychle si je zamiloval a já nevěděla, jestli mám být ráda. I přes všechno, co pro mě Cullenovi udělali, ve mně pořád byly pochybnosti. Netušila jsem proč.

Edward vyjel a i při cestě si povídal s Timym, který se pořád na něco ptal. Doufala jsem, že Edwarda moc neobtěžuje, ale snad by Edward něco řekl.

„Esmé na večeři objednala pizzu,“ zaradovala se Alice a zatleskala rukama jako malé dítě, kterému se něco podaří a je na sebe maximálně pyšné. „Máš ráda pizzu?“ zeptala se náhle Alice a já s úsměvem přikývla. Jasně, skoro každý měl rád pizzu. Ta hříšně kalorická bomba s kečupem. Milovala jsem pizzu.

„Měla bych tě upozornit. Emmett plánuje různé kraviny. Dávej si pozor,“ upozornila mě Alice a já zpozorněla.

„Co plánuje?“ zeptala jsem se zvědavě a ona se ďábelsky usmála.

„Kdybych ti to řekla, tak se Emmett naštve,“ odpověděla Alice a já se zamračila.

„Prosím, Alice,“ zaškemrala jsem. Alice záporně zakroutila hlavou a otočila se k okýnku, aby se mohla kochat krajinou. Zbytek cesty proběhl v tichosti. Byla jsem ráda, protože to znamenalo, že se mohu ponořit do svých myšlenek.

„Jsme tady,“ oznámil Edward a vyndal klíčky ze zapalování. Vyprostila jsem Timyho z pásů a otevřela mu dveře, aby mohl vyběhnout ven a pořádně se rozhlédnout. Edward se najednou objevil vedle mě a otevřel mi galantně dveře.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a u toho nabrala červený odstín. To je snad prokletí. Proč já při každé příležitosti zčervenám?

„Není zač,“ usmál se Edward a vyndal tašku z kufru. Z ruky mi vytrhl ještě baťoh a vydal se do domu. Poslušně jsem cupitala za ním a snažila se najít Timyho, který byl už dávno v domě.

„Je to opravdu nádherný dům,“ zamručela jsem pod vousy a usmála se. Když jsem vešla do chodby, z kuchyně vyběhla paní Cullenová v zástěře. I když na sobě měla jen obyčejnou zástěru, stejně vypadala jako z nějaké dokonalé reklamy.

„Ahoj, Bello,“ přivítala mě mateřsky a pevně objala. Objetí jsem jí váhavě opětovala a přitom nenápadně přičichla k jejím vlasům, které tak nádherně voněly.

„Dobrý den, paní Cullenová,“ zamumlala jsem a opět nabrala červený odstín.

„Bello, tykej mi. Připadám si moc staře, když mi říkáš paní Cullenová,“ zasmála se a energicky odcupitala do kuchyně.

„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj,“ řekla Alice a vydala se po schodech do druhého patra. Tam jsem byla. Pan Cullen tam má svoji ordinaci. Alice procházela dlouho chodbou, až zastavila skoro na konci. Opatrně otevřela bílé dveře a tím předvedla nádhernou ložnici.

„Páni, to je krásné,“ vzdychla jsem překvapeně.

„Normální pokoj. Snad nevadí, že tu s Timym musíš spát. Další pokoj pro hosty je v rekonstrukci,“ řekla omluvně Alice a já záporně zakroutila hlavou.

„Ta postel je tak obrovská, že by se tam se mnou ještě někdo vešel,“ zasmála jsem se a ona se usmála.

„Jestli chceš, můžeš si to tu prohlédnout. Esmé dole vaří s Timym, Edward ti přinese tašku. Mimochodem, kdybys něco potřebovala, Edward má pokoj naproti.“ Super, Edward má pokoj naproti. To je snad zlý sen.

„Dobře,“ odkývala jsem a vešla do té nádherné ložnice. Pomalu jsem došla k posteli a konečky prstů přejela po té nádherně, měkké přikrývce. Dokázala jsem si živě představit, jak se do ní zabalím a pohodlně se vyspím.

„Nesu tašky,“ ozval se Edwardův hlas a já sebou cukla. S úsměvem jsem se na něj otočila a sledovala, jak tašky pokládá na zem.

„Děkuji,“ řekla jsem upřímně a on přikývl.

„Líbí se ti ložnice?“ zeptal se zvědavě a já přikývla.

„Je nádherná,“ odpověděla jsem a rozhlédla se po prostorné ložnici.

„Jsme rád, že se ti tu líbí. Pokud chceš, tak si tu klidně odpočiň. My Timyho klidně zabavíme,“ řekl mile a já zakroutila hlavou.

„Nechci vám přidělávat starosti. Jen si obléknu něco pohodlnějšího a přijdu za vámi,“ vysvětlila jsem a on přikývl. Naposledy se na mě podíval a odešel z pokoje. Přeběhla jsem k tašce a začala se v ní hrabat. Snažila jsem se najít ty tepláky, které jsem zabalila do tašky, ale moc se mi to nedařilo. Sakra, já je snad zapomněla doma. Jistě, to jsem celá já. Když na něco nemyslím déle jak minutu, hned na to zapomenu.

„Alice,“ zakřičela jsem do domu a čekala, než sem přiběhne ten malý skřítek.

„Ano?“ zeptala se Alice, který vrazila do dveří. Zdála se nějak moc veselá. Nevybalila mi ty tepláky schválně? Ale, ne. To je blbost, proč by to dělala?

„Víš, Alice, doma jsem si zapomněla tepláky a tričko na doma. Nemohla bys mi něco pučit?“

„Jistě, počkej tady,“ řekla Alice nadšeně a já pozvedla obočí. To je opravdu tak nadšená z toho, že mi má pučit nějaké oblečení? Po chvilce Alice přiběhla a v ruce držela krátké kraťasy a smetanové tričko s mikinou.

„Tepláky tam nebyly?“ zeptala jsem se zvědavě a ona zakroutila hlavou.

„Prostě si to obleč,“ poručila a odešla z pokoje. To se tu mám promenádovat v těch krátkých kraťáscích? Před Edwardem? To je opravdu noční můra. Po delším rozhodování jsem si sundala kalhoty a dala na sebe ty kraťasy. Překvapilo mě, že byly tak pohodlné. To stejné jsem udělala s tričkem a přes sebe ještě přehodila mikinu, aby mi nebyla zima. S pohledem do zrcadla, které bylo na skříni, jsem vyšla z místnosti a opatrně našlapávala na podlahu v chodbě. Neměla jsem zapotřebí, aby si o mně mysleli, že jsem slon. Když jsem seběhla schody, všimla jsem si převlečeného Timyho, jak sedí na zemi a hraje si s Esmé. Edward seděl na pohovce a prohlížel si nějaký časopis. Dalo by se to nazvat něco jako rodinná idylka?

„Kde vzal Timy nové oblečení?“ zeptala jsem se zvědavě a Alice se usmála.

„Náhodou jsem nějaké oblečení měla ve skříni,“ odpověděla.

„Proč jen ti to nevěřím?“ zeptala jsem se a ona se nevinně usmála.

„To opravdu netuším,“ zakřenila se a do ruky mi dala džus a koblihu. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a šla si sednout vedle Edwarda. Edward na chvilku zvedl pohled od časopisu a přejel mé oblečení pohledem. Nějak to nekomentoval a znovu se začal věnovat časopisu. Proč jen i tak krátký pohled dokáže ve mně vyvolat neznámý pocit?

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 8. kapitola: