Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska na druhý pohled - 3. kapitola

16.08.2013 (20:45) • Arlin • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2435×

„Tohle je... byla moje sestra...“ pípla zhnuseně. „Candy!“ Ta druhá se škodolibě usmála a nasadila úsměv à la mrcha.

Emmett:

Vykulil jsem oči a projel pohledem po své rodině. Cítil jsem, jak se zrzka v mém sevření zahýbala. Byl jsem v šoku. Tak která mi teda zabila ženu?

„Která teda zabila Rose?“ ptal jsem se Alice, ovšem odpověděla zrzka v mém sevření.

„Ona!“ Podíval jsem se na ni a ona se jen tak naoko nevinně usmála. Neměl jsem tušení, komu věřit.

„Aspoň bys mohla předstírat, že mě ráda vidíš, sestřičko,“ řekla sametovým hláskem ta druhá. Znělo to, jako by někdo hladil saténovou dečku a naopak přejížděl rukou po motorové pile. Znělo to tak sebevědomě a škodolibě, že jsem začínal tušit, která z těch dvou to mohla být.

„Nejsem tvoje sestra. Už ne!“ křikla na ni zrzka v mém sevření. Nevěděl jsem, co mají mezi sebou za spory, a bylo mi to někde. Teď tu jsem, abych pomstil moji vílu a ne abych poslouchal rodinné spory úplně cizích upírů.

„Kathleen, pořád tě to nepřešlo?“ oslovila ta druhá zrzku v mém sevření. Kathleen, jak jsem slyšel.

„Tak dost! Alice, která zabila Rose?“ Vyslovil jsem její jméno jen stěží. Pořád mě tížila její smrt. Nedovedl jsem si představit život bez ní. Alice se ještě jednou podívala na Kathleen a pak na tu druhou.

„Emmette, pusť ji. Ona to neudělala,“ podívala se směrem ke mně a Kathleen. Kathleenm pořád vyplašená, polkla úlevou. Pomalu a nejistě jsem povolil sevření, až se mi ruce vrátily opět podél těla. Hned ode mě ustoupila o několik kroků a se strachem v očích se na mě podívala. Pořád se mě bála. Ani jsem se jí nedivil, vždyť jsem ji málem zabil. Nikdo se na mě nikdy nedíval tak vyčítavě.

„Promiň, já...“ Chtěl jsem se omluvit, ale hlas mi selhal, když jsem si uvědomil, že tohle omluva nevyžehlí. Ustoupila ještě o krok dozadu. Vylekaně se podívala na svoji sestru. Projela očima moji rodinu a zastavila se na té druhé.

„Tak on si tě spletl se mnou? To mi něco připomíná,“ zasmála se jízlivě. Kathleen jakoby neslyšela, co ta druhá předtím řekla, a jela tu svou.

„Nikdy se k ní neotáčejte zády. Candy má ten dar ubližovat lidem,“ řekla tak, aby to slyšeli všichni. Včetně Candy. Ty dvě mezi sebou musí mít pořádné křivdy. Candy se opět zasmála, jako by neměla srdce a vůbec jí nevadilo, co o ní právě její sestra řekla.

Kathleen:

Candy se smála. Její smích se mi zařezával do ledového srdce jako žiletky. Doufala jsem, že je mrtvá. Aspoň pro mě byla. V hlavě mi běhaly vzpomínky z našeho dětství. Měly jsme se moc rády. Byly jsme nejlepší kamarádky a nikdo by si nepomyslel, že nás něco dovede rozdělit. Candy je mrcha. Vždy byla, ale já si to nedovedla přiznat. Natolik jsem ji zbožňovala. Všechno změnil jeden jediný večer. Ten se mi taky vrátil. Ten večer, který nás nadobro rozdělil. Nevěřila jsem, že by Candy dovedla někoho zabít. Ale ten, co mě málem zabil, to říkal a ta malá černovláska taky. Ta mrcha se asi dostala na vyšší úroveň svojí podlosti. Nikdy dřív mi nevadilo, že mám dvojče. Teda za lidského života. Ale teď bych si přála, abych ho neměla. Jak já ji nenáviděla. Ale zajímalo by mě, od koho si půjčila takovou schopnost, aby ji mohla zabít. Ta potvora má totiž schopnost půjčit si na okamžik něčí dar.

„Pomsti svoji ženu,“ špitla jsem k tomu, co mě chtěl zabít, ale nepřiblížila jsem se k němu. Na to jsem se ho až moc bála a nedůvěřovala mu. Přece jen mě chtěl zabít. A neprávem. Šokovaně se na mě podíval. Litoval toho, že mě málem zabil. Ale já neodpouštím jen tak. Vždyť i já a moje „sestra“ jsme důkaz. Vyloudila jsem si na tváři stěží úsměv. Ale přetvářka mi nikdy moc nešla. Na rozdíl od Candy. Přeletěla jsem pohledem ty cizince a přeskočila kmen stromu, který ležel za mnou. Už jsem se ani neotočila a v mžiku jsem byla pryč od těch cizích upírů a Candy. Hlavně od Candy.

Emmett:

Otočila se a už byla pryč. Ladně přeskočila spadlý strom za ní a už byla za horami.

„Co uděláme s ní?“ prohodil Jasper k mojí osobě. Přimhouřil jsem oči a zadíval se do obličeje té zpropadené mrchy. Zase mnou začala cloumat zlost. Zavrčel jsem.

„Emmette! Nebudeme jako ona,“ řekla Esmé svým mateřským hlasem, když viděla, jak se na ni dívám. Jako na srnku, kterou chci zbavit života.

„Chci vědět, proč to udělala!“

„To všichni, Emmette. Ale uděláme to slušně.“ Esmé byla vždy jako naše matka. A taky se tak v určitých chvílích chovala. Esmé nasadila takový ten pohled, když čekáte na odpověď. Jen jsem přikývl a nenávistně ji zpražil pohledem. Usmála se, jako by ji těšilo, že jsem naštvaný. Měl jsem takové nutkání utrhnot jí hlavu. Jasper, který ji pevně držel, ji mírně žďuchl, aby sebou pohnula. Pomalu jsme se všichni vraceli domů i s naší zajatkyní. Na tváři měla lstivý výraz, jako by chtěla něco provést, ale byla klidná. Nechala se vláčet Jasperem za sebou a občas mu za to dokonce i obětovala svůdný úsměv. To už se ovšem ozvala Alice, která běžela vedle Jaspera. Ta holka asi ráda štve všechny kolem. Běžel jsem úplně vzadu za ostatními. Tak trochu jsem si vyčítal, co jsem málem udělal Kathleen. Nebyly to výčitky toho rázu, že bych se nejraději zbičoval, ale mrzelo mě to. Ani jsem se jí pořádně neomluvil.

„Proč myslíš na tu Kathleen?“ probral mě Edward z mých myšlenek. Někdy bych byl raději, kdyby ten dar neměl.

„Já to slyšel.“ Zasmál se.

„Málem jsem ji neprávem zabil. A dohnaly mě výčitky,“ odůvodnil jsem Edwardovi svoje myšlení. Ten se na mě podíval a usmál se.

„Odpustí ti. Jednou ano.“ Podíval se na mě takovým tím pohledem, kdy poznáte, že to ví, protože si to přečetl v myšlenkách. Kývl jsem a sklopil od něj pohled. Opět se mi vrátily vzpomínky na Rose. Chtěl jsem je zahnat, ale nešlo to. Radostně jsem si oddychl když jsme konečně dorazili před vilu.

Jasper dotáhl Candy do domu, do sklepa, který jinak nepoužíváme. Hodil ji na zem a naznačil, že teď je to prácička pro kluky. Alice, Esmé, ale i Carlisle odešli nahoru a já tu zůstal pouze s Edwardem a Jasperem, který, jak jinak, tuhle vyslýchací akci povede. Od Esmé jsme měli dovoleno pouze násilí, které bylo nutné, a smrt byla někde na vyšším poschodí, které nám bylo nepřístupné. Musel jsem se prozatím spokojit s tím, že jí aspoň dám do huby. Edward si stoupl ke dveřím, aby nemohla pláchnout. A já s Jazzem jsme stáli naproti Candy.

Chtěl jsem se na ni vrhnout a vybít si svoji zuřivost, ale Jasper mě předběhl. Přimáčkl ji ke zdi a chytl pod krkem. Má zajímavý způsob výslechu, to se musí uznat. Candy se jen usmála a vysekla mu nechutnou poklonu, kterou jí oplatil utrhnutím pravé ruky. Takovéhle narážky si Jazz nemohl nechat líbit, ale měl by něco nechat i pro mě.

I když udělal dobře, že se rozhodl vést výslech on, protože já bych jí neutrhl jen ruku, ale rovnou tu drzou hlavu. Candy křikla bolestí a z tváře jí na okamžik zmizel povýšený úsměv. Hned co bolest nebyla tak strašná, se opět tlemila jako měsíček na hnoji. Jak rád bych ji toho úsměvu zbavil.

Jasper vedl výslech snad do večera a Candy mezitím přišla už i o druhou ruku a levou nohu. Ovšem ač jí stále ubývalo víc končetin, které se daly utrhnout, byla jako socha. Neřekla nic... Dokonce ani proč Rose zabila. Jediné, co řekla, bylo „ta mrcha se ani moc nebránila“, za což jsem jí utrhl tu levou nohu, a kdyby mě Jasper i s Edwardem nechytili, tak bych nezůstal jen u nohy. Několikrát ještě cosi prohodila k Jasperovi. Většinou nějaké nechutné poznámky nebo něco na ten způsob. Jak jsem viděl na Jazzovi, měl už několikrát nutkání jí utrhnout tu nesnesitelně drzou hlavu s povýšeným úsměvem, ale měl dost sebeovládání, aby to neudělal.

Pomalu se schylovalo k ránu a Candy nám řekla leda prd. Už mě to doslova deptalo. Snažil jsem se rozdýchávat přicházející návaly vzteku, ale když zase prskla na Jaspera jednu ze svých nechutných a neslušných poznámek, rozmáchl jsem se a zuřivě se na ni vrhl. Jediným pohybem jsem ji zbavil života jako ona moji ženu. Vytáhl jsem ze zadní kapsy zapalovač a bez váhání ho použil.

Poté, co bylo dílo vykonáno, jsem se opět postavil a podíval se na Edwarda s Jasperem. Dívali se na mě s pochopením, ale na rozdíl od toho s výčitkami, protože jsem měl ještě chvíli počkat. Možná to bylo moc ukvapené, ale já musel. Za Rosalie. Jedna věc odškrtnuta, druhá ještě čeká na vyřízení...

Autor: Arlin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska na druhý pohled - 3. kapitola: