Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nalezená mezi tyrany - 34. kapitola

05.07.2015 (21:15) • Kate3 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1095×

34. kapitola - Předsvatební horečka

Domlouvali jsme s Carlislem oddávajícího faráře v nedalekém kostelíku. Bylo to takové malé, příjemné místo. Oba už jsme se na den naší svatby velmi těšili. Carlisleova radost byla nakažlivá, přestože on své pocity moc nevyjadřoval, byl tak vychován, to se však z části změnilo, když jsme se poznali, ale i dnes zůstával tím anglickým gentlemanem, který vám podrží dveře, abyste mohla vstoupit první.

„Ten anglický styl vám sluší, pane. Jako byste se do té doby narodil. Pravý britský elegán,“ rozplývala se nad Carlisleovým vzhledem prodavačka, když si zkoušel další z obleků na naši svatbu. Musela jsem se uchechtnout nad tím, jakou měla slečna pravdu a ani o tom nevěděla. Carlisle na mě významně zamrkal.

„Co na to říkáš?“ Otočil se od zrcadla.

„Dokonalé. Ale mně by ses líbil v čemkoliv.“

„Já ti nevím. Nevypadá to moc staromódně?“

Rozesmála jsem se. „Ne, rozhodně ne.“ Položila jsem mu ruku na rameno. „Je to tak akorát. Přece jsme počítali s tím, že bude naše svatba trochu konzervativnější s ohledem na tvůj původ a já takovou tu přehnanou okázalost taky nemusím.“

Když bylo skoro vše zařízeno, konečně jsem mohla vyzkoušet naši kuchyň. S Kate jsme navařily hodně pokrmů a něco jsme musely ještě objednat. Kdyby se svatby účastnili jen upíři, vše by bylo jednodušší, svatební hostina v našem domě byla hlavně pro lidské svatebčany. William s Leou, Christinou, mou kamarádkou, na kterou jsem přepsala své knihkupectví, a jejím přítelem Johnem, se vyřádili na výzdobě domu, Kate je nezapomněla peskovat a kontrolovat, aby bylo vše dokonalé.

„Je mi líto, že to nemůžu ochutnat,“ posteskla jsem si jednou Carlisleovi, když se na chvíli taky mihl v kuchyni, pomáhal při výzdobě domu a všimla jsem si, že dělá hrozné tajnosti okolo naší svatební cesty. Těšila jsem se jako malá holka na naše líbánky, jen mě trochu znervózňovalo tajnůstkaření mého nastávajícího.

„Proč mi to nechceš říct?!“ uhodila jsem na něj v knihovně, když přerovnával knížky, tvářil se nanejvýš tajemně. Kate s rodinou už odešli domů, pro dnešní den jsme na sebe mohli být pyšní, přípravy na svatbu vrcholily. Vždyť byl začátek března a my se brali desátého! Všichni byli nadšení a rozechvělí zároveň, prožívali jsme předsvatební horečku, ale každý po svém.

„Protože je to tajemství. A navíc sis už mohla zvyknout, že překvapení, která jsou pro tebe, zásadně neprozrazuji, to už by pak nebyla překvapeními.“

„Ale je to naše společná svatební cesta a tím pádem by o ní měli vědět oba novomanželé.“ Carlisle odmítavě zakroutil hlavou. Rezignovala jsem a dál se už na naše líbánky nevyptávala.

Sestra mi každý den připomínala, že jsem se pomátla, když to chci všechno stihnout za tak krátkou dobu. „Ty jsi regulérní blázen, Esme! Chceš, abych z tebe dostala infarkt? To si jako fakt myslíš, že stihneš napéct, navařit, uklidit, vyzdobit a já nevím co ještě za pár týdnů?! Vždyť se berete za tři týdny, to snad nemyslíš vážně!“ Občas jsem měla strach, aby neomdlela a William nebo Carlisle ji nemuseli křísit. Někdy se vážně vyplatilo mít v rodině doktora a v našem případě to byli dokonce dva.

„Uklidni se. Všechno se stihne. Jen klid. Dýchej. Dýchej.“ Bylo mi jí líto, protože nevěděla, jak po nocích peču svatební cukroví a pak se divila, kdy jsem to jako stihla objednat.

Stále nad námi visel vykřičník zdůrazňující Edwardovo jméno. Celé dny jsem na něj myslela. Chtěla jsem, aby věděl, že jeho domov je zde, u nás. Netušili jsme, kde je, co dělá a jestli se pořád živí lidskou krví. Carlisle se mračil a odmítal se mnou o něm mluvit, ale pozorovala jsem na něm změnu. Věděl, že to přehnal a snažil se pochopit, proč se tak Edward choval, co se mu honilo hlavou a co ve Volteře zažíval. Nebylo lehké se vracet a myslet na Ara a ty otřesné scénáře, kvůli kterým - a nejen kvůli nim - jsme odešli.

Týdny ubíhaly, rozeslali jsme všechna svatební ohlášení. Carlisle pozval své příbuzné z Denali, byla jsem z toho setkání trochu nervózní, byla to jediná rodina mého snoubence a tak jsem se obávala, co si o mně budou myslet.

„Prosím tě,“ uklidňoval mě, „není se čeho bát. Eleazar s Carmen jsou velmi milí. Vlastně mají podobný osud jako my dva. Také odešli z Volterry, protože Eleazar si měl zvolit mezi službou pro Ara a jeho ženou. Zvolil si Carmen. Ona nerada viděla, jak ho volterští vládci využívají a že se musí zúčastňovat těch nechutných hodů s lidskými oběťmi.“ Také mi vyprávěl o Eleazarových schopnostech. Uměl odhalit všechny dary, které ostatní upíři měli.

„A co Tanya, Kate a Irina?“ ptala jsem se s obavami.

„Jsou to moudré, mladé ženy, tedy pokud vezmeme v úvahu jejich lidský věk. Jejich matku zabili Volturiovi, protože stvořila nesmrtelné dítě. Občas mám pocit, že se přes to ještě nepřenesly, a to se to stalo před několika staletími.“

„Chuděrky.“

„Taková věc zasáhne každého.“ Pokýval Carlisle zamyšleně hlavou. „Myslím, že se jim budeš líbit. Eleazar mne mnohokrát nabádal, abych si už konečně našel družku. Vždy jsem odpověděl, že pokud se objeví ta pravá... A vida.“ Pohladil mne po líci, usmívajíc se.

Netěšilo mě, že musím udělat něco za zády svého budoucího muže, protože jsem nevěděla, jestli by na to přistoupil. Možná by to vzal pozitivně, ale sms už byla odeslána.

„Ahoj, Edwarde, byli bychom s Carlislem rádi, kdybys přišel na naši svatbu. 10. březen, 17:00, kostel St. Matthew. Rádi Tě tam uvidíme. Pokud se pohybuješ v naší blízkosti, víš, co si o tom oba myslíme a taky kdo na svatbě bude. Carlisle se možná zdá být ve vztahu k Tobě nekompromisní, ale já vím, že jeho srdce říká něco jiného než rozum a myšlenky. Zkus to zvážit. Máme tě rádi. Esme.“

Zpráva byla zobrazena a za několik desítek minut přišla odpověď: „Zvážím to. Díky za pozvání.“

Zítra… Už zítra budu paní Cullenová. Ten pocit byl zvláštní a nezáleželo na tom, že už jsem ho jednou zažila. Byl zintenzivněn upírstvím a opravdovou, nehynoucí láskou, která se té lidské nedala přirovnat. Vůbec to bylo naprosto jiné, než když jsem si brala Petera. Nejspíš jsem byla v tomto směru klidnější s ohledem na to, že už jsem si tím jednou prošla, s tím rozdílem, že teď už to bude navždy. A to doslova. Nevím, jak tento den prožívají muži, ale Carlisle se zdál být taky nesvůj, i když se to snažil všemožně skrývat. Na člověku, kterého znáte a milujete, poznáte, že není úplně ve své kůži, že se s ním něco děje, i když to není na první pohled vidět.

„Tak už to přede mnou neskrývej.“

„Cože?“ Zvedl trhaně hlavu od stolu, kde si dodělával věci do práce. Bylo jasné, že jsem ho zaskočila. „Já před tebou nic neskrývám.“

„Proč nechceš, abych věděla, že jsi taky nervózní? Vždyť to jsme všichni. Nebo nechceš, aby to vypadalo, že si tu svatbu chceš rozmyslet? Doufám, že víš, že tohle bych si nemohla myslet.“ Posadila jsem se do křesla vedle jeho obsáhlé knihovny.

Zavřel knihu, kterou měl na stole. Bylo vidět, že se značně uvolnil a opřel se do křesla.

„Je to podivuhodný pocit, že budu mít po čtyřech staletích svou druhou polovičku, ale ne nepříjemný. Vlastně je to více než životabudící prožitek.“ Přemístil se až ke mně a sesunul se na zem, opřel si hlavu vedle mých ležérně svěšených nohou.

„Miluju tu tvoji starou mluvu. Vždy se mi líbili ti profesoři z Evropy, kteří takhle mluvili.“

„To znamená, že jsi vždy byla na takové ty intelektuály?“

„Když pomyslím na moje první manželství, tak to moc nevypadá, ale jinak máš pravdu.“ Usmála jsem se.

„Esme?“

„Hm?“ Naklonila jsem se, abych mu viděla do obličeje.

„Mohla bys použít svůj blahodárný dotek na mou přepracovanou hlavu?“

„V den své rozlučky se svobodou můžeš pracovat vážně jen ty. A přepracovaný upír? To tu ještě nebylo, Carlisle.“ Zasmála jsem se tiše.

„Víš, jak jsem to myslel. Psychická únava je něco jiného než ta fyzická.“ Víc jsem se nevyptávala a začala se přebírat prsty v jeho zlatých vlasech. Div, že nevrněl blahem.

Najednou mu začal zvonit mobil. Úspěšně ho ignoroval. „Nechci tě rušit.“ Jemně jsem ho zatahala za pramen vlasů. „Ale měl bys jít. William s kolegy na tebe čekají. Přece si nenecháš ujít svou rozlučku se svobodou a navíc Kate s Christine tu už taky brzy budou.“

„Kdyby to bylo jen na mně, zůstal bych celou noc s tebou.“

„Na to ještě bude času dost. Takových nocí ještě bude.“ Oběma nám blýskla očima myšlenka na naši manželskou noc.

„Ale původně jsem myslela, že budeš chtít uspořádat pánskou jízdu s Eleazarem, když ti půjde i za svědka.“

„Už jsme se domlouvali. Uděláme si takovou skromnou pánskou jízdu těsně před svatbou, až zítra přijedou, ale u toho by asi lidé být nechtěli.“ Potutelně se usmál.

„Takže půjdete na lov?“ Přikývl.

„Ale kolegové by mi to neodpustili. Plánovali to dlouho. Jsem zvědavý, co vymysleli.“

„Radši se nebudu ptát.“ Zamračila jsem se.

Carlisle se rozesmál. „Neboj se, miláčku. Žádné striptérky nebo něco takového. To jsem jim výslovně zakázal, i když se mě snažili přemluvit.“

„Muži…“ Zakroutila jsem hlavou. „Všichni jsou stejní.“

„Víš, že miluji jen a jen tebe. To bych ti přece neudělal.“

„No, jen aby!“ Zahrozila jsem na něj prstem z legrace.

„Nevěříš mi? To je tak milé, když se zlobíš, ale jinak je to, samozřejmě, velice autoritativní.“ Chytl můj ukazováček a jemně ho políbil.

Rezignovaně jsem vydechla, když v tom světlomety auta zasvítily do oken. „Tak už jdi. A užij si to. Zbytek věčnosti si to nebudeš moct dovolit.“ Z venku se ozvalo troubení.

„Ani v nejmenším mi to nevadí. Taky si užij svou dámskou jízdu.“ Udělal dva kroky ke dveřím, ale ještě se otočil. „Na něco jsem zapomněl.“

„Na c…?“ Než jsem stačila doříct, přemístil se ke mně a hluboce mě políbil. Sotva jsem stačila zareagovat, už byl pryč. Tmavá limuzína se vzdalovala, až za zatáčkou zmizela úplně.

Měla jsem chvilku pro sebe, abych se připravila, než přijedou Kate s Christine. Leu hlídali Williamovi rodiče, když Kate ani Will nemohli, oba totiž chystali rozlučku pro novomanžele. Byla jsem docela zvědavá, jestli mě holky vytáhnou do nějakého klubu, anebo zůstaneme jen doma. Za několik málo okamžiků se před domem ozvalo druhé troubení tohoto dne.

Můj outfit - fialové minišaty se třpytivými flitry - byl zhodnocen jako velmi ucházející a tak jsme mohly vyjet.

„To budeš koukat, Esme, co jsme si na tebe vymyslely,“ pitvořila se Kate a překřikovaly se jedna přes druhou.

„Jsem si jistá, že se ti to bude líbit,“ zvolala nadšeně Christine. Mířily jsme do pomalu ožívajících světel velkoměsta.

„Doufám, že jste mi neobjednaly žádný striptýz. Zrovna jsem na to upozorňovala Carlislea.“

„Tak to si piš, že tam budou mít striptýz. Will mi doma tajil, co si na Carlislea přichystali, ale prý je to něco tématickýho, co si určitě všichni užijí. Co já vím, co si tak doktoři můžou užívat,“ kroutila sestra ironicky hlavou.

„Neděs mě, prosím tě! Ale já mu stejně věřím, vím, že by za mými zády neudělal nic, o čem by věděl, že by se mi nelíbilo.“

„No, to snad není pravda! Trochu se odvaž, ségro! To je jako kdybyste byli z nějakýho osmnáctýho století. To je pořád samý: Dobrý den, slečno. To je ale překrásný den, viďte. Pokud byste byla tak laskava a vyprovodila mne na procházku, byl bych vám velmi zavázán. Ale jistě, drahý sire. S radostí vás budu následovat. Bude mi potěšením. Jste jak dva zamrzlí starci!“ Kate zkoušela napodobovat prvně Carlisleův styl mluvy s britským přízvukem, což vyvolaly nehorázné salvy smíchu všech v autě. Všimla jsem si, že i řidič se uculoval. Mě napodobila docela věrně. Ani netušila, že se docela trefila, ale o tom jsem jí vyprávět nechtěla a ani nemohla.

„Ale takhle přece vůbec…“ ohradila jsem se, abych bránila čest svého nastávajícího manžela, ale Kate rázně zamávala rukou ve vzduchu, takže jsem Carlislea ani nestačila obhájit.

„Dost blbostí, jde se oslavovat!“ ukončila Kate dohady a odněkud vyhrabala princeznovskou stříbrnou čelenku a posadila mi ji na hlavu. Nevěděla jsem, jestli ji vzala Leonce, anebo někde koupila.

„Tak, a teď zavři oči,“ přikázala mi Chris. Super příkaz pro upíra! Jakoby mě tím dámy mohly nějak znevýhodnit.

Když vozidlo zastavilo, skoro jsem se lekla, jak obě zavřískaly: „Můžeš!“ Mohly by se začít chovat dospěle, ale třeba se jen chtěly odreagovat, nemohla jsem se na ně zlobit, vždyť tato doba byla sama o sobě složitá a na lidi byl kladen obrovský nápor, na ženy obzvlášť. Ale to už mi náš řidič otevíral dveře. Chvíli jsem vzpomínala, odkud tu budovu znám.

„To jste neudělaly, že ne?!“ Otočila jsem se na ně nadšeně.

„Tadá!“ udělala Chris slavnostně a už mě postrkovaly po schodech nahoru k obrovským proskleným dveřím. Poznala jsem galerii, do které jsem chodila jako dítě s rodiči a potom jako dospívající dívka, když jsem začínala malovat. Hodiny jsem se mohla chodit mezi díly autorů, zastavovat se u nich, přemýšlet, co asi chtěli svými obrazy vyjádřit a čerpat z nich inspiraci.

„Já vás miluju, víte to!“ Otočila jsem se a pevně je objala, ale jen tak, abych jim nerozdrtila kosti. Musela jsem být neustále ve střehu.

Nad vstupem byl obrovský barevný transparent s nápisem: Vítej, Esme!

Když jsme prošly dovnitř, služba u dveří nám vzala kabáty a my si mohly začít plně užívat párty.

Uprostřed místnosti byla řada se stolečky a křesílky, u kterých se dalo sedět. Napravo byl bar a vše bylo ozdobeno do fialovo-bílé, takže má volba šatů k tomu skvěle ladila. Balónky, konfety, pestrobarevné řetězy, různé svítivé ozdoby, které jsem ani nedokázala pojmenovat, všechno tu bylo. Muselo zabrat hodně práce tohle všechno zařídit a vyzdobit. Ani jsem se Kate nedivila, že byla snad nejnervóznější z nás všech, když musela zařídit tohle a ještě mi pomáhat se svatbou.

„Nevím, jestli vás mám pochválit, anebo se na vás zlobit. Víte, kolik ten pronájem musel stát?“

„Na tom nezáleží, Esme. Tohle je tvůj den a ty si ho musíš užít. Tak, a teď se jde na bar.“ Hrála jsem, že piju, chtěla jsem jim udělat radost. Pak mě vytáhly na parket, který se nacházel v zadní části galerie, v největší místnosti. Dj hrál všechny mé oblíbené písničky, měly to vymyšlené dokonale. Když hudba utichla, seběhli se ke mně všichni, co tam byli a gratulovali mi ke sňatku. Poznala jsem kamarádky ze střední, se kterými jsem už nebyla v kontaktu, ale tehdy jsme si byly blízké, pak přátele z fakulty a některé společné kamarády, které jsme měly s Kate. Našla jsem tam všechny, kteří pro mě něco znamenali. V tom přátelském obležení jsem si vzpomněla na Gianu, kterou zabili volterrští, mrzelo mě, že tu nemůže být.

„Nelíbí se ti to? Není to moc?“ zakřičela mi Kate do ucha, když jsme zase tancovaly.

„Ne, je to dokonalé. Děkuju! Jen jsem se trochu zamyslela.“ Usmála jsem se na ni šťastně.

„To jsem ráda.“ Akce to byla opravdu vydařená, vše bylo laděno do fialové a naaranžováno tak, aby to nebylo přeplácané. Důležitost uměleckých děl se tu snoubila s moderním pojetím oslav lidské společnosti. A když jsem u toho snoubení se, jak se asi má Carlisle?

Jak čas ubíhal k ranním hodinám, stav lidí v galerii začínal být podroušený a i Chris s Kate toho vypily víc, než byly zvyklé, ale na nohou se držet dokázaly. Jediný střízlivý člověk jsem tu byla já, ale mělo to být přesně naopak. Asi v šest ráno nás naložil opět pan řidič, holkám jsem musela do auta pomáhat, a odvezl nás domů. Kladla jsem mu na srdce, aby obě mé společnice dovezl těsně až k domu, kde bydlí a přesvědčil se, že se dostaly v pořádku až do bytu nebo domu. Byl ochotný, tak jsem byla ráda. Kdyby to bylo jen na nich, zůstaly by tu až kdoví do kdy, ale jejich stav jsem si nemohla vzít na triko, někdo musel být zodpovědný, když to ony dnes trochu přehnaly. A navíc jsem nechtěla, aby jim bylo na svatbě špatně, to bych si to ani nemohla užít, pokud bych věděla, že se mí milovaní trápí.

„Měj se, zlato, a zítra… teda vlastně dneska buď připravená! Po obědě přijedeme jako na koni a pomůžeme ti s přípravami. A ne, že budete s Carlislem zlobit, to si nechte až na líbánky.“

„Budu se těšit. Doufám, že vám nebude úplně špatně a přijedete.“

„Budeme v pohodě. Neboj se,“ uklidňovala mě Christine. „Doufám, že sis tu rozlučku užila, protože za pár hodin už svobodná nebudeš.“

„A docela se na to těším, dámy. Strašně moc vám děkuju, udělaly jste mi obrovskou radost. Tak se mějte, dobrou a ahoj!“ Zamávala jsem a zabouchla jim dveře. Předtím jsem ještě zopakovala řidiči, aby je zavezl až domů, aby někde nechodily takhle po nocích, i když už bylo skoro ráno, nebylo to bezpečné.

Carlisle ještě doma nebyl a tak jsem si zalezla do jeho pracovny, usadila se opět do křesla a sledovala východ slunce nad probouzejícím se Columbem. Silná esence vůně mého snoubence mne obklopovala, takže to bylo skoro,  jako by tu byl se mnou. Uvědomila jsem si, že mi chybí, byla jsem na něj tak zvyklá, že jsem cítila lehkou úzkost, když nebyl nablízku. Rozmýšlela jsem nad naší svatební cestou a potlačila nutkání prohrabat Carlisleovy zásuvky u stolu, jestli tam náhodou neobjevím nějaké informace. Až tak jsem byla zvědavá, ale při myšlence na přehrabování se ve věcech mého nastávajícího jsem se zastyděla, to bych přece nemohla udělat, takhle ho podrazit a určitě nemohl být tak lehkomyslný a nechat si něco ohledně našich líbánek jen tak ležet na stole nebo v šuplíku.

Ohnivý kotouč se pomalu prodíral skrz vršky stromů, když dole bouchly dveře a vozidlo, které přivezlo milovanou osobu, pomalu odjíždělo. Za pár okamžiků mi na ramenou přistály ty známé, láskyplné dlaně.

„Už za pár hodin, lásko.“ Bylo v tom tolik vášně i hřejivé všeobjímající něhy a lásky. Neotáčela jsem se, ale zvedla jsem ruce a objala ho okolo krku a přitáhla si ho. Zabořil tvář do mých vlasů, kam mne jemně líbal, jako když jarní déšť smáčí drobné květy prvních květin vykvetlých po zimě.

„Tak co? Měli jste tam striptérky?“ To jsem si prostě nemohla odpustit.

Zadusil smích do mého ramene, a jelikož bylo křeslo otočné, otočil si mě s čelem k sobě. „A vy striptéry?“

„Nikoliv, pane doktore,“ napodobila jsem řeč vědců. „Kate si dělala legraci, že jsme jak z osmnáctého století. Předváděla, jak spolu mluvíme. Možná to s tou uctivostí přeháněla.“

„Vlastně ani nebyla tak daleko od pravdy, kdyby jen věděla...“

„Lepší nevědět!“ Umlčela jsem ho polibkem, který mi vzápětí oplácel. A pak jsme se vzájemně bavili při vyprávění si, jaké byly naše rozlučky se svobodou, a těšili se na náš den s velkým D.

Autor: Kate3 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nalezená mezi tyrany - 34. kapitola: