Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska, nebo přátelství? - 16. kapitola

17.08.2012 (16:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3149×

16. kapitola – Komplikace

(pohled Belly)

Seděla jsem naproti Arovi a čekala na to, co odpoví. Před chvílí jsem mu vypověděla svůj plán, jak udobřit svoje děti a trochu si provětrat hlavu. Zatím se tvářil nějak neutrálně.

„A jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Ti dva se hádají pořád,“ změřil si mě pochybovačně Aro.

„Cítím, že to potřebují. Všichni už to potřebujeme. Přijali jste nás jako rodinu a za to vám budu navěky vděčná, ale od té doby, co jsme tu, jsme nikde nebyli. Nedivím se, že už je to tu nebaví, když nejdál se zatím dostali s Jane do Říma. A to kvůli nákupům,“ přesvědčovala jsem ho hned.

„No, to je pravda. Já nevím, Bello. Nechápej mě zle, rád bych vás někam pustil. Opravdu rád, ale mám o vás strach. Co když se vám něco stane? Nemůžete jet jenom vy čtyři. A neříkám to jenom proto, že ty a děti máte tak výjimečné dary. Říkám to proto, že tě beru skoro jako dceru,“ promlouval ke mně Aro a já se musela pousmát.

„A já si toho velice vážím, Aro. Ty sám mi připomínáš mého otce. A proto mi, prosím, věř, s Jakem se nám nic nestane.“

Aro si mě ještě chvíli měřil pohledem.

„Pustím vás,“ prohlásil nakonec.

„Děkuju,“ poděkovala jsem upřímně.

„Ale pod jednou podmínkou,“ zamračil se.

„Jakou?“ chtěla jsem vědět.

„Vezmeš s sebou ještě Aleca, Viktorii a Melanii,“ oznámil mi.

„Proč zrovna ty tři?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Alec má mocný dar. Viktorie je dobrá stopařka a navíc pozná, kdy jste v nebezpečí. A Melanie se tak aspoň naučí přežívat mezi lidmi. Vždyť to víš, že její ovládání stále není nejlepší.“

„Máme riskovat něčí život a možná i naše prozrazení?“ zeptala jsem se.

„Ano, jinak je nám Melanie k ničemu. Vždyť víš, že žádný dar se u ní zatím neprojevil a pravděpodobně už ani neprojeví. Když se nebude umět ovládat, riskujeme hodně jenom tím, že ji u nás necháváme žít,“ povzdechl si Aro.

„Ty víš, že bych ji nenechala odejít. Je pro mě jako druhá dcera. Navíc je to Nessiina nejlepší kamarádka,“ zamračila jsem se.

„Vím. A proto to po tobě požaduji. Chci předejít případným rozbrojům v naší rodině,“ pokýval hlavou Aro.

„Tak dobře. Vezmeme je sebou. Nic jiného už nechceš?“ kapitulovala jsem.

„Ne, nechci. Hlavně si to užijte. Už se těším na léto, až se zase vrátíte,“ usmál se na mě mile.

„Já také. Sbohem, Aro.“

„Plánujete odjet ještě dnes?“ zeptal se překvapeně.

„Ano, ještě dnes v noci. Jenom o tom budeme muset informovat ostatní,“ prozradila jsem mu.

„Tak tedy sbohem, Bello. A byl bych rád, kdybys za mnou ještě poslala děti, aby se rozloučily.“

„Spolehni se, Aro.“

S těmi slovy jsem vyšla z jeho pracovny a se smíšenými pocity zamířila do našeho pokoje. Cestou jsem dokonce potkala Mel, ale zatím jsem jí nic neřekla a jen ji pozdravila pokýváním hlavy.

Byla jsem ráda, že nás nechal jít, ale nebyla jsem si jistá tím, jestli budou ostatní nadšení. Neměli ani tušení, že se někam chystáme, a teď budou muset jet s námi? No, nevím. Možná ani děti z toho nebudou tak nadšené, jak jsem si myslela, ale snad to vyjde.

„Tak co? Jak to dopadlo?“ zeptal se mě Jake hned, jakmile jsem vpadla do dveří.

„V noci odjíždíme,“ usmála jsem se na něj.

„Tak to je super, ne?“ usmál se i on a přišel ke mně, aby mě mohl políbit.

„Moc se neraduj. Aro nám stanovil podmínku.“

*       *       *

„Myslím, že sestra se mnou do konce života nepromluví,“ zamručel Alec, když jsme přistávali na letišti.

„Aro si chtěl nechat alespoň jednoho z vás,“ klidnila ho Viky.

„To ale nic nemění na tom,  že je na mě naštvaná,“ povzdechl si.

„Je to Jane. Brzo ji to přejde,“ zamumlala Ness, která zdánlivě vypadala zabraná do nějaké romantické knížky.

„No právě. Je to Jane, ségra,“ protočil oči Chris, který seděl hned vedle ní.

Na to už Ness nic neřekla.

„Nevíte někdo, proč Aro trval na tom, abychom letěli soukromým letadlem?“ zeptal se najednou Chris.

„Nemám tušení,“ zavrtěla jsem hlavou a na sekundu přitom střelila pohledem k Mel. Ta se dívala z okna a vypadala, že nás taky nevnímá.

Když letadlo přistálo a my prošli přes letištní kontrolu a vyzvedli si kufry, zamířili jsme rovnou na parkoviště, kde na nás čekala dvě auta. Jake pustil moji ruku a zamířil k jednomu z nich. Ness ho následovala, ale Chris se mračil, když viděl, jak Alec míří k tomu druhému.

„Hej, to není fér. Řidičák už přece mám,“ rozčiloval se.

„To ano, ale nesmíme být moc nápadní,“ protočila oči tentokrát Nessie nad bratrovou nechápavostí.

„To je super, ale já se těšil, že tu konečně budu moct řídit,“ zamručel a se znechuceným výrazem v očích nasedl dozadu do našeho auta. Jake, když ho viděl, jen špatně skrýval pobavení. Já sama se taky dobře bavila.

„Možná, že když budeš hodný, nechám tě někdy řídit do školy,“ provokoval ho Jake. Chris se na něj zašklebil, ale nijak to nekomentoval, a tak jsme dojeli až k našemu novému domu v tichosti.

A ta tichost nám vydržela i proto, že jsme ho spatřili. První ji prolomil Chris.

„Páni, já netušil, že se stěhujeme do hotelu,“ hvízdnul uznale.

„To není hotel, to je vila. Jane nám to zatajila. Ale na druhou stranu – tak rychle bylo těžké vůbec něco sehnat. A tohle je naprosto parádní,“ sjela ho Ness a zbožně si prohlížela náš nový domov.

„No je, ségra se zase překonala,“ ocitl se vedle ní náhle Alec a věnoval jí pobavený úsměv. Ness na něj letmo pohlédla a honem sklopila pohled do knížky. Chvilku jsem si ty dva měřila pohledem, než se ozvala Mel.

„Nic proti, ten dům je vážně bezva, ale nemohli bychom si jít vybalit? Zítra nastupujeme do školy a já bych si docela ráda ještě někoho ulovila a vzhledem k tomu, že musím utíkat hodně daleko, aby to nebylo nápadné…“ Odmlčela se a já si povzdechla.

„Tak se pojďme podívat, jaké je to uvnitř,“ navrhla jsem, vzala Mel kolem ramen a vyrazila dovnitř.

První pokoj, do kterého jsme vešli, byl obrovský obývák. A byl vážně nádherný.

„Asi se mi tu začíná líbit,“ usmála se Viky.

„Jo, není to tu špatný,“ ušklíbl se Jake a položil naše kufry vedle pohovky. Chris s Alecem ho napodobili.

„Možná bychom si napřed měli rozdělit pokoje, než abychom tu pobíhali s kufry v rukou, dokud se nedohodnete,“ nadhodil Alec.

„Tím chceš říct, že nejsme schopné se na ničem dohodnout?“ vyjela na něj Viky.

„Ne, jenom říkám, že by to mohlo být na dýl,“ řekl a dělal vše proto, aby mu necukaly koutky. Neúspěšně.

Nessie poprvé od našeho odletu položila knížku na stůl a šla prozkoumat dům, jako by ji naše nesmyslné debaty už nebavily.

„Hele, jdu za ségrou, nebo se ještě ztratí,“ prohlásil Chris a šel za ní.

„Já to slyšela!“ ozvalo se odkudsi.

„Kde jste?“ křikla jsem na ně a vydala se za svými zmizelými dětmi.

„Nejsem expert, ale tipoval bych to na kuchyni,“ utahoval si ze mě Chris, když jsem je našla v úžasné, i když oproti zbytku domu poněkud menší kuchyňce.

„Jsi nějakej moc chytrej, ne?“ vyplázla na něj Nessie jazyk a vyhoupla se na linku.

„Není ta kuchyně nějak malá?“ ignoroval ji Chris.

„Vzhledem k tomu, že Bella je jediná ženská, která tady umí vařit a ke všemu my čtyři jsme jediní, kdo tady vlastně jí, tak bych řekl, že to postačí,“ ozvalo se mi za zády a já se musela usmát na Jakea, který mě v těchto nesmyslných slovních válkách proti mým dětem vždy statečně hájil.

Nad tím Chris jenom protočil oči a už se znova rozhlížel kolem. Pohledem zavadil ještě o dvě místnosti v přízemí, které jsme ještě neprošli.

„Že by pokoje pro hosty?“ zeptal se a pro jistotu si to šel rovnou ověřit. Nemýlil se, dole byly dva obrovské pokoje pro hosty s vlastní koupelnou. Jeden měl dřevěný nábytek i koupelnu, druhý byl laděn do černa s koupelnou do šediva.

„No, dole nic moc, ne?“ zhodnotil to nakonec.

„Víš, to bude asi tím, že ten obývák je naprosto obrovský. Nahoře by měly být už jenom naše pokoje,“ ušklíbla se na něj Viktorie, která si přišla pokoje také prohlédnout.

Trochu mě překvapilo, když jí na to Chris nic neodsekl zpět, ale zároveň se mi i ulevilo, že nebudu muset opět uklidňovat další hádku.

„Kam zmizela Mel s Alecem?“ chtěla vědět Ness.

„Ti už to šli prozkoumat nahoru,“ napověděla jí Viktorie.

„Tak to bychom mohli taky, ne?“ usmál se Jake a nabídl mi rámě. Já se zasmála a taktéž s úsměvem na rtech ho přijala. Zamířili jsme zpět do obýváku a potom vystoupali po schodech do druhého patra, kde už bylo mnohem víc pokojů.

První, do kterého jsme vlezli, byl určitě dívčí. I ta koupelna tomu napovídala.

„Tak tady by to bylo něco pro Aleca,“ zašeptal Chris do ucha Nessie.

„Víš, já jsem upír. Slyším tě, i když šeptáš. Navíc, já už pokoj mám,“ ozvalo se z druhého konce patra. Zvědavost nám nedala a my vyrazili za jeho hlasem, který nás dovedl k dalšímu pokoji. Moc jsem se tomu nedivila, ten pokoj byl přesně ve stylu Aleca. Jenom mám dojem, že z něj možná odstraní těch pár růžových váz. Koupelna se ovšem líbila i mně.

„Takže ty zůstáváš tady?“ ujistila jsem se.

„Jo, líbí se mi tu. Pokud k tomu tedy Chris nemá výhrady.“ Kouknul se na něj a věnoval mu výhružný pohled.

„To je dobrý, kámo. Tady se mi stejně moc nelíbí. Je to na mě moc prostorný a světlý. Půjdu se mrknout po něčem jiném,“ pokrčil Chris rameny a dělal, že si skryté výhružky v Alecově hlase nevšiml.

„Lidi? Myslím, že já už jsem se taky zabydlela,“ houkla na nás najednou odkudsi Viky, a když jsme se za ní došli podívat, byla v dalším dívčím pokoji, zatím asi nejsvětlejším, co jsem tu viděla. V koupelně i pokoji byl převážně dřevěný nábytek. Bylo mi hned jasné, proč si Viky vybrala tenhle pokoj. Neměla ráda plasty, sklo nebo kov.

„Ten pokoj je pěkný, viď?“ usmála se, když si všimla, jak si ho prohlížím.

„Na můj vkus je tu moc dřeva,“ podělil se o svůj názor Jake.

„A o to právě jde,“ přikývla Viky.

„Máš to tu pěkný, Viky. No, jestli vám to nevadí, mně se docela líbil ten první pokoj, takže se tam půjdu zabydlet, ale napřed asi půjdu najít Mel,“ uvažovala nahlas Nessie a pak rychle odběhla pryč.

„No, půjdeme se taky podívat?“ pobídl mě Jake.

„Jasně, nebo na nás žádný pokoj už ani nezbude,“ souhlasila jsem.

„A to by byla škoda,“ mrkl na mě a už pospíchal prověřit další zavřené dveře. K naší smůle se uvnitř toho pokoje na posteli už rozvalovala Mel. Ta měla vždy ráda světlo a přírodu, čemuž pokoj i koupelna odpovídaly.

„Líbí?“ musela jsem se zeptat.

„Moc,“ usmála se.

„Tak jo. Mimochodem, moje dcera tě hledá. Být tebou, šla bych za ní, než po své nejlepší kamarádce dá vyhlásit pátrání.“

„Už běžím.“ A byla pryč.

Jake trochu méně nadšeně přešel k dalšímu pokoji a otevřel mi dveře. Když jsem vešla, zalapala jsem po dechu. Tahle ložnice byl naprosto perfektní. Když jsem se vynadívala na tu úžasnou postel, zamířila jsem do koupelny a nestačila se divit. Hned jsem věděla, že tohle je pokoj přesně pro nás.

„Bello?“ zavolal mě Jake zpátky do pokoje.

„Je to tu perfektní!“ vyhrkla jsem hned, jakmile jsem se vrátila.

„Taky se mi tu docela líbí,“ pousmál se Jake.

„A to jsi ještě neviděl tu koupelnu,“ ujistila jsem ho.

„Jak velká je vana?“ zajímal se hned se svůdným úsměvem na rtech.

„Obrovská.“

„Tak já nám jdu pro věci.“

„Dobře. Já se zatím podívám, kam nám zmizel Chris.

„Fajn.“

„Chrisy?“

„Jsem tady, mami!“ křikl na mě a já se vydala ještě do jednoho ze dvou pokojů, který jsme neprozkoumali. Když jsem vešla dovnitř, musela jsem se usmát. I Chris si vybral přesně podle svého vkusu. Myslím, že i koupelna mu velice vyhovovala.

„Tak mám dojem, že to rozdělování pokojů proběhlo celkem hladce, ne?“ usmála se Viky, která se najednou opírala o rám Chrisových dveří.

„Hodně v klidu,“ přikývla jsem.

„Ještě aby to tak hladce šlo i zítra ve škole,“ dodala Mel, která zrovna procházela kolem pokoje a mířila prozkoumat ten poslední, kam se zatím nikdo z nás nepodíval.

„Páni, další obývák?“ divil se Chris.

„Spíš taková odpočívárna nebo tak něco,“ poučila ho Ness.

„Super, další ulejvárna,“ zazubil se na ni a elegantním skokem se rozvalil na pohovce.

„Kdo bude zapalovat krb?“ chtěla vědět Mel, když si sedla do jednoho z křesel.

„Někdo nehořlavý,“ pokrčil rameny Alec.

„Takže to zase zbude na mě,“ povzdechl si Jake, který se také přišel podívat, a já ho konejšivě poplácala po paži.

„Tady to bude super,“ usmál se Chris.

„Taky se mi tu líbí,“ souhlasila s ním Nessie, což bylo dost divné. Když ti dva se na něčem shodli, byl to zázrak.

To už ale Chris našel ovladač a zapnul televizi.

„Jé, to je zápas?“ usmál se okamžitě Alec a přisedl si ke Chrisovi.

„Jasně, dneska si ho nehodlám ujít. A nezabrání mi v tom ani stěhování,“ ujistil ho Chris.

„No, já půjdu na ten lov,“ konstatovala Mel a Ness se hned nabídla, že ji doprovodí.

„Já myslím, že už toho mám dneska dost. Vybalíme a půjdu spát,“ zíval až okatě nahlas Jacob.

„To není špatný nápad,“ mrkla jsem na něj a my už zmizeli v našem pokoji s předsevzetím, že si vybalíme brzo ráno.

Ahojky,

hlásím návrat! Neměla jsem teď moc nápady ohledně téhle povídky, ale teď jsem nějakým zázrakem na chatě u kamarádky načerpala isnpiraci a doufám, že mi to delší dobu vydrží. Jinak, omlouvám se za tolik odkazů na obrázky, ale nějak se mi nechtělo ty místnosti popisovat. ;D

Vaše Jane006.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska, nebo přátelství? - 16. kapitola: