Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 11.Kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska ta pozemská či nadpřirozená? 11.KapitolaDalší díl... No nevím baví vás to? mám pokračovat? Vyjádřete se zda mm pokračovat, co mám změnit a tak takže komentujte kritizujte...

04.09.2009 (07:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2484×

Oběd se chýlil ke konci a mě čekala biologie, to znamená sedět vedle něj.

„A jak je to mezi tebou a Lucasem?“ ptala se Paula cestou na biologii

„Dobře“ řekla jsem jí a nervózně jsem jsi kousala dolní ret. Na Lucasem jsem jsi od rána nevzpomněla. Mojí mysl zaměstnával jiný kluk, Edward. Bála jsem se hodiny, nevěřila jsem si zda jsem dostatečně silná abych mu nepodlehla.

Vešla jsem do třídy, Edward seděl v naší lavici a díval se na mě. Rychle jsem sklopila oči na zem a pomalu jsem šla k lavici. Sedla jsem si a opět zhluboka nadechla. Jeho vůně mi zamotala hlavu, zatřepala jsem s ní a snažila se ignorovat fakt, že sedí vedle mě. Modlila jsem se aby na mě nepromluvila. Nevím zda bych dokázala ignorovat jeho hlas. Do hodiny zbývalo pět dlouhých minut. Dívala jsem se upřeně na tabuli

„Bello“ zašeptal, moje srdce se rozbušilo. Silou vůle jsem ho ignorovala.

Tak jak chceš“ řekl a sál na mě nepromluvil.

Hodinu jsme strávili mlčky, bylo mezi námi napětí. Zazvonilo, okamžitě jsem si začala uklízet pomůcky. Edward zmizel ze třídy a já jsi oddychla. Z tělocviku jsem byla osvobozená. Ale neměla jsem odvoz domů. Volala jsem mámě, ale ta mi to nebrala. Zaklela jsem a čekala na Paulu. Vedle mě se otevřeli dveře stříbrného Volva.

„Odvezu tě“ řekl Edward chtěla jsem ho odmítnout.

„Bez diskusí“ řekl tvrdě. Uraženě jsem jsi nastoupila a zarytě mlčela. Periferním viděním jsem viděla jak se snaží nesmát se. Cesta trvala chvilku, dívala jsem s okna a odmítala jsem se na něj podívat. Zastavil u našeho domu

„Díky“ řekla jsem a otevřela dveře

„Nemáš zač“ řekl pobaveným tonem.

Vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím, poslouchala jsem abych zaslechla odjíždějící auto. Ale bylo ticho.

„Bello“ řekl mi do ucha, zastavila jsem se a zhluboka oddechovala abych uklidnila srdce které mi chtělo vyskočit z hrudi. Neotočila jsem se

„Ano?“ ptala jsem se

„Otoč se“ řekl a vzal mě za ramena a otočil mě k sobě. Byl tak blízko, nebezpečně blízko. Vzal mě za tvář a donutil mě abych se mu podívala do očí. Topila jsem se v jeho zlatém pohledu. Neschopná se odtrhnout

„Chceš mi říct pravdu?“ zeptala jsem se, na jeho tváři se mihla bolest.

„Ano, odnesl jsem tě domů“ zašeptal potichu. Dívala jsem se na něj, a nevěděla co říct, byla jsem ráda, že mi řekl pravdu, a zároveň mi neřekl vše.

„Jak jsi mě našel?“ zeptala jsem se. Zakroutil hlavou, tvrdě se usmál.

„Prostě našel“ řekl a vpíjel se pohledem do mých očí. On mi to neřekne, to jsem věděla.

„Dobře děkuji, že jsi mi to řekl“ pravila jsem se a chtěla odejít.

„Zatím ahoj“ otočila jsem se ještě a usmála se na něj.

„Ahoj“ řekl a opět se pokřiveně usmál.

Sledovala jsem jak nasedá do auta a odjíždí.  Zase mě přepadl pocit samoty. Zavrtěla jsem hlavou a vešla do domu. Máma seděla v obýváku, pila kávu. Má nízký tlak tak to má od doktora povolené. Sedla jsem si vedle ni

„Ahoj jak bylo?“ ptala se mě

„Šlo to, hele na co máš mobil?“ ptala jsem se jí

„Ty jsi mi volala?“ zeptala se

„Jo abys pro mě dojela ke škole“ ušklíbla jsem se.

„ach promiň neslyšela jsem ho, jak jsi se dostala domů?“ ptala se

„Edward mě odvezl“ řekla jsem jí pravdu. Usmála v očích jí zajiskřilo

„Nic mezi námi není, jsme jen kamarádi“ uklidňovala jsem situaci. Svojí mámu znám až moc dobře. Pokývala hlavou

„Jasně, to víš, že jo. Ty pohledy říkají vše“ ušklíbla se

„Mýlíš se“ zamumlala jsem a šla do pokoje. Byla jsem zmatená reakcí na Edwarda. Zkusila jsem jsi vybavit Lucase ale nedokázala jsem to. Pořád se mi zjevovala Edwardova tvář.

Zatřepala jsem hlavou abych to vyhnala z myšlenek. Ale bezúspěšně, pronásledoval mě jako přízrak. Krásný přízrak. Nechápala jsem to, tři roky usiluji o vztah s Lucasem a když konečně mám to po čem jsem toužila tak myslím na jiného. Edwardova přitažlivost která mně k němu táhla mě udivovala. Přemýšlela jsem nad tím půl noci nakonec jsem usnula vyčerpáním. Zdála se mi noční můra

„Byla jsem s Lucasem venku, najednou se před námi zjevil muž a žena. Bledí s červenýma očima. „Krásně voníš“ řekl ke mně neznámí, ta žena se naklonila k Lucasovy a prokousla mu hrdlo. Vytřeštěně jsem sledovala scénu přede mnou. „Neboj, za chvíli bude po všem.“ Řekl neznámí, přiblížil se svými zuby k mému krku, cítila jsem ostrou bolest“

Probudila jsem se s křikem, zpocená a dezorientovaná. Lapala jsem po dechu a snažila se uklidnit. Do rána jsem nezamhouřila oko. Kdykoliv jsem se snažila usnou, viděla ty dva.

Ráno mě překvapil Edward. Zazvonil na zvonek

„Dobré ráno, myslel jsem, že budeš chtít odvoz“ řekl a usmál se

„Jo díky“ odpověděla jsem rozpačitě. Nastoupila jsem do auta

„Zastavíme se ještě pro Paulu“ řekl Michael ze zadního sedadla

„Ježiši, chceš abych dostala infarkt?“ ptala jsem se vyděšeně. Jen se zasmál

„Nemůžu za to, že jsi slepá“ utahoval jsi ze mě.

Dojely jsme do školy kde jsme byli novinkou číslo jedna. Všichni jsi myslely, že chodím s Edwardem. Bylo to neuvěřitelně otravné. Na konci dopoledne nával otázek pominul, já a Paula jsme šli na oběd.

„No tak dnešek byl hrozný“ řekla jsem jí

„S tím musím naprosto souhlasit“ řekl za mnou Edward, otočila jsem se na něj, usmála se

„Taky tě otravovaly?“ ptala jsem se ho zvědavě.

„Jo kluci, holky, prostě všichni. Myslím, že jsme vzbudili velký poprask“ usmál se a nesl svůj i můj tác ke stolu. K jejich stolu

„Lidi, tohle je Paula  a Bella“ představil nás Michael

„Ahoj, ráda vás poznávám“ řekla Alice v očích jí zajiskřilo

„Musíme co nejdříve na nákupy“ řekla Alice rozjařeně. Všichni protočili oči

„Těší nás“ řekl hromotluk Emmett

„A pozor na Alice“ řekl a poklepal jsi nos. Což všechny rozesmálo, Alice se tvářila naštvaně. Její pohled říkal jediné “No počkej“

Paula s Alice se domluvily na dnešní nákupy, já jet nechtěla ale nedaly jinak. Hned po škole vyjedeme. Edward se na mě smutně podíval

„No tak doufám, že se hned nelekneš a neutečeš“ řekl laškovně, ale měla jsem pocit, že jsem zaslechla obavu.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 11.Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře