Tak konečně další díl... no doufám, že se vám to pořád líbí...
12.09.2009 (20:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2015×
Zalapala jsem po dechu mžourala jsem do pokoje. Chtěla jsem mluvit s Edwardem. Potřebovala jsem ho vidět. Zoufale jsem po tom toužila, i když vím co je zač nedokážu na něj přestat myslet. Bála jsem se dne kdy odjedou, už nikdy ho neuvidím. Oči se mi zaplnili slzami, nechala jsem je téct po tváři, vzlyky jsem tlumila rukou kterou jsem měla položenou přes pusu. Nikdy jsem moc neplakala ale poslední den pláču pořád.
Hodiny ukazovaly něco málo po osmé ranní, Angela by měla být přeměněná. Litovala jsem jí, ztratila všechno. Její rodinu, Bena a kamarády. Ocitla se ve světě o který nestála. Výčitky mě pohlcovaly, je to moje vina neměli jsme odcházet z auta, měli jsme počkat.
„Do hajzlu“ ulevila jsem si. Měla jsem to být já, měla jsem jít první. Myslela jsem si pořád do kolečka.
„Vidím, že jste vzhůru“ řekla sestřička a kontrolovala můj stav.
„Potřebujete něco?“ ptala se mile
„Mohla bych dostat napít?“ ptala jsem se
„Jistě“ řekla a přinesla mi čaj v konvici s hrnek, nalila mi do hrnku a podala mi ho. Lačně jsem se napila
„To stačí“ řekla nekompromisně, usmála se na mě
„Kdyby jste cokoliv potřebovala tak zazvoňte“ ukázala na tlačítko které mi leželo vedle ruky. Pokývala jsem hlavou, naposledy se na mě usmála a odešla.
Po dvou dnech mě propustili, Angela byla prohlášená za mrtvou, pohřeb se měl konat za týden. Do nemocnice za mnou přišly její rodiče. Nic mi nevyčítaly jen chtěli vědět jak se to přesně stalo. Řekla jsem jim upravenou verzi podle Carlisle, příčilo se mi jim lhát. Ale věděla jsem, že takhle to bude nejlepší. Carlisle mě každý den chodil navštěvovat a odpovídal mi na otázky které mně zajímaly. Zjistila jsem, že jsou neuvěřitelně silný, rychlí, slunce je nespálí ale odráží se od nich jako od diamantu a třpytí se. Jsou mezi nimi výjimeční kteří mají dary. Edward čte myšlenky, při téhle informaci se mi zastavilo srdce, ale mně nemůže nejspíš mám nějaký potenciál. Alice vidí budoucnost a Jasper cítí emoce a dokáže s nima manipulovat, Michael dokáže ovlivňovat živly. Emmett je nejsilnější a Rosalie zase nekrásnější, Carlisle dokáže odolávat lidské krvi a Esmé je duší a srdcem rodiny. Byla jsem překvapená kolik citu je v upírech kteří by měli být bez duše. Angela má potenciál, odjela na Aljašku ke Carlislo známým. Emmett a Jasper jí tam doprovodili, podle jednoho upíra má potenciál na velmi zvláštní dar, na uzdravování všeho živého.
Máma mně vyzvedla, podle Carlisle jsem byla v pořádku ale nedoporučoval mi jít do školy, ale já tam musela. Potřebovala jsem ho vidět.
„Carlisle mohu jít do školy?“ ptala jsem se ho když mě propouštěl
„Nemyslím, že je to dobrý nápad“ odpověděl
„Ale já…“ začala jsem
„Vyřídím mu to ale nemyslím, že by se za tebou stavil“ řekl smutně. Zmateně jsem zamrkala
„Proč?“ ptala jsem se a do očí se mi nahrnuly slzy
„Nechce abys ses ho bála, nechtě tě vidět vyděšenou, moc mu na tobě záleží“ vysvětloval mi
„Ale já…“ začala jsem zase
„Já vím zkusím to“ slíbil a odešel
Doma na mě čekalo překvapení v podobě Pauly a Lucase. Jakmile mě Lucas uviděl vzal mě do náručí a tiskl jsi mě k sobě.
„Tolik jsem se o tebe bál, omlouvám se ale dřív jsem nemohl přijet“ omlouval se mi do vlasů“
„To je dobrý, jsem v pořádku“
„Bello, jsem ráda, že jsi ok“ usmála se na mě Paula
„Moc mě to mrzí, kdybych…“ začala, okamžitě jsem jí přerušila
„Stalo se a nedá se to vzít zpátky“ řekla jsem tvrdě
„Promiň“ zašeptala s hlavou skloněnou
„To je dobrý jen se mi bude stýskat po Angele, měla jsem jí ráda“ řekla jsem a nechala to být. Nedokázala jsem se jí podívat do očí, lhala jsem jí. Ona nevěděla co je Michael zač bála jsem se o ní. Věděla jsem, že je to Michaela opravdu zamilovaná a i on do ní. Bála jsem se, že nakonec se bude chtít stát jedou z nich. Celý den tu byli semnou Lucas si lehl vedle mě a objal mně, vychutnávala jsem jsi jeho objetí, cítila jsem se u něj bezpečně.
Večer odešli Lucas chtěl přijít ale to jsem odmítla s tím, že jsem unavená. Čekala jsem někoho jiného. Doufala jsem, že přijde. Potřebovala jsem ho vidět, chtěla jsem slyšet jeho hlas a vidět tu dokonalou tvář. I když jsem věděla co je zač. Nevěděla jsem jakou reakci na něj budu mít. Bála jsem se, že se ho budu bát. Nechtěla jsem z něj mít strach, na mysl mi přišel obraz jak trhal toho upíra co přeměnil Angelu. Srdce se mi rozbušilo strachem, ten jeho černý pohled plný nenávisti a zloby. Ten pohled jsi budu pamatovat na do smrti. Snažila jsem se ho vybavit v jiné situaci, když jsme se bavili, když mi pomáhal, když jsme spolu byli v kavárně. Vybavila jsem jsi jeho úsměv při kterém se mi rozbuší srdce
Ozvalo se zaklepání, otočila jsem hlavou, směr balkon. Dívala jsem se na stvoření po kterém jsou toužila.
Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 15.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!