Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená?19.Kapitola

16.09.2009 (15:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1964×

Ráno jsem se probudila, Lucas ještě spal. Dívala jsem se na něj u ucítila bodnutí u srdce. Ubližuji mu, copak člověk nemůže mít chvíli klid? Proč je rozhodování tak těžké? Lucas se zavrtěl a otevřel oči, jakmile mně spatřil usmál

„Dobré ráno“ pozdravil mě a líbnul mě na tvář

„Ahoj“ pošeptala jsem mu

„Skočím pro auto, za půl hodiny jsem tu“ řekl a oblíkal se, políbil mě na rozloučenou a odešel balkonem. Usmála jsem se, kluci mě chodí navštěvovat oknem. Jako v tom seriálu pro mladé. Vysprchovala jsem se a šla na snídani, vzala jsem jsi rohlík se salámem, sedla jsem jsi. Dnes jsem snídala sama, George je pryč jak jsem se včera dozvěděla odjel na týden na služební cestu. Máma měla ještě půlnoc. Zazvonění na zvonek mě vytrhlo z úvah o mých klucích. Jak pateticky to zní. Vzala jsem a šla za Lucasem.

„Váš kočár madam“ řekl a otevřel mi dveře u spolujezdce, to na mé tváři se rozvlnil úsměv.

„Děkuji, pane“ řekla jsem a sedla jsi na sedadlo. Opět mě bodnul pocit viny. Nechtěla jsem mu ubližovat, ne teď když se konečně rozhoupal a my byli spolu. Odvezl mě do školy, políbila jsem ho abych umlčela svědomí a šla na hodinu. Paula mě dostihla a smála se jako sluníčko. Dívala jsem se na ní a čekala kdy mi řekne důvod její radosti, věděla jsem, že to dlouho nevydrží.

„Bello, co děláš dnes odpoledne?“ ptala se a její oči zářili štěstím

„Na nákupy nejdu“ utnula jsem jí okamžitě.

„Ale no tak, pojedeme nakupovat“ přemlouvala mě

„Ne nikam nejedu“ nekompromisně jsem prohlásila. Ty jejich nákupy znám, budou mně tahat po všech obchodech s oblečením. A když se budu chtít podívat do knihkupectví tak se budou tvářit jako kdybych spadla z marsu. Sedla jsem jsi na místo Paula do mě pořád hučela zatím jsem se úspěšně bránila. Začala mě třeštit hlava, Paula byla neodbytná. Věděla jsem, že ještě chvíli a podlehnu. Ta holka je poděs. Na obědě jsme si sedly ke Cullenům viděla jsem jak se Alice rozsvítili oči nad nadcházejícími nákupy. Tak teď jsem bez šance, pomyslela jsem si když jsem koukala na Alice jak se nadechuje aby něco řekla.

„Hed po škole jedeme do Seattlu“ řekla jako kdyby se nechumelilo. Edward se začal smát podívala jsem se na něj s otázkou v očích. Naklonil se ke mně. Tím mi rozhodil srdeční rytmus.

„Když nepojedeš dobrovolně tak tě Alice do auta odtáhne“ pošeptal mi tak abych to slyšela jen já a upíři u toho to stolu. Jakmile jsem to slyšela zbledla jsem a podívala jsem se na Alice. Ta pokývala hlavou na znamení souhlasu.

„To je tak nefér“ postěžovala jsem si nahlas. Tím jsem všechny rozesmála.

„Neboj nebude to tak hrozný“ utěšoval mě Edward

„Jasně, že nebude ale ty jedeš taky“ řekla Alice a ušklíbla se na svého bratra. Ten jsi jen povzdechl a zavrtěla hlavou.

„Ha a máš to spočítaný“ posmíval se Emmett

„Nemyslím, jdeme všichni“ řekl Edward se škodolibým úsměvem. Emmett se zatvářil jako kdyby měl jít na popravu.

„No tak lidi, netvařte se tak tragicky“ řekla naštvané Paula

„Jo holka jako kdybys neznala Alice“ řekl Emmett.

Já s Paulou a Edwardem jsme šli na biologii, sedla jsem jsi na místo. Edward se přidal a jak jsi sedal lehce mě pohladil po zádech. Moje reakce byli tak předvídatelné, tep se zrychlil a na kůži se mi udělala husina. Slyšela jsem jak se zasmál

„Jsem ráda, že se bavíš“ ušklíbla jsem se

„Ano, dá se to tak říct“ řekl se širokým úsměvem. Do učebny vešel učitel, dnes jsme měli psát test a já vyděšeně rozevřela oči, úplně jsem na něj zapomněla.

„Nechám tě opisovat“ pošeptal mi Edward do ucha. Vděčně jsem pokývala hlavou.

Nakonec jsem jeho nabídky využila jen jednou, nebylo to tak těžké. Já šla na parkoviště a čekala až ostatní skončí školu, nohu jsem měla pořád v sádře, tu mi měli sundat těsně před odjezdem na hory.

Na parkoviště se přiřítil Lucas. Jakmile mně zahlídl jak sedím na lavičce tak vystoupil a přišel ke mně

„Ahoj krásko“ pozdravil mně a políbil mě

„Ahoj co tu děláš?“ ptala jsem se zmateně

„Přijel jsem pro tebe“ protočil oči jako kdyby to bylo nad slunce jasné

„No ale my jedeme na nákupy“ řekla jsem

„Já vím jedu s váma“ řekl a táhnul mě do auta. Tomu jsem nerozuměla, Lucas nesnáší nákupy. Jeho oblečení měla vždy na starost Paula.

„Aha, to je poprvé co slyším, že jdeš na nákupy.“ Nenechala jsem jsi ujít příležitost ho vyzpovídat

„Chci být s tebou a stejně jsi potřebuji koupit nový prkno a výbavu na hory“ řekl ale měla jsem pocit, že je za tím ještě něco. Jeho oči mi to prozradily

„Aha to je fajn, že pojedeš taky“ řekla jsem. Zazvonil konec školy, Paula k nám došla

„Super, už jsem se bála, že sis to rozmyslel“ řekla

„Tak nasedat a vyrážíme“ zvolala Alice celé natěšená. Paula šla za Michaelem a Edwardem. Bodlo mě u srdce.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená?19.Kapitola: