Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 22. kapitola 2.varianta

22.09.2009 (14:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1601×

Dívala jsem se do Lucasových očí, ten pohled byl šílený. Nemohla jsem se pohnout, stála jsem ve dveřích strachem se mi rozbušilo srdce. Najednou se ve mně zvedla vlna nenávisti, hněvu a ublížení. Přiskočila jsem k němu vrazila mu facku a začala ho mlátit. Byla jsem rozzuřená nic jsem neviděla neslyšela. Měla jsem před sebou jen jeho obličej. Bránil se, zkroutil mi ruce za zády. Stál za mnou, nedala jsem se lehce. Kopala jsem ho trefila jsem se do místa kde bolestivě zasyčel a pustil mě. Byl v pokleku držel se za místo kde jsem ho kopla, stála jsem nad ním

„Ještě jednou jsem přijdeš, dotkneš se mě nebo se na mě jen podíváš tak přísahám, utrhnu ti ho a donutím tě sníst tvoje koule.“ Zasyčela jsem nenávistně a vrazila mu pěstí. Edward se tu zjevil jako kdyby se přičaroval. Díval se na Lucase s nenávistí.

„Děvko“ řekl Lucas, Edward ho chytl pod krkem zvedl ho do výšky. Jasně jsem viděla co se stane

„Edwarde“ řekla jsem, nereagoval. Přišla jsem blíž

„Edwarde podívej se na mě“ přikázala jsem mu. Otočil se na mě, jeho pohled byl otřesný,  kdybych nebyla plná adrenalinu jistě bych se ho bála. Lucas chtěl využít, že je Edward otočen na mě a dal mu pěstí. Edward se otočil zpátky na něj se zlověstným úsměvem. Přehodil do místností, Lucas dopadl na zem až to zadunělo. Bolestivě vykřikl

Máma otevřela dveře, šokovaně se dívala na scénu v mém pokoji. Hleděla na mě, Edwarda a ležícího Lucase.

„Co se tu děje?“ ptala se rozklepaným hlasem.

„Nic, Lucas je na odchodu“ řekla jsem Lucas se zvedl a chvatně odešel. Edward stál u mě a opatrně mě objal. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a rozvlykala jsem se.

„Bello, holčičko co se stalo?“ dožadovala se máma odpovědi. Zvedla jsem hlavu

„Napadl mě“ řekla jsem jen. Máma zalapala po dechu.

„Prosím, nešil nic se nestalo, jsem v pořádku. Edward ho usměrnil. Prosím nezapomeň na miminko“ prosila jsem jí a šla jí obejmout. Brečely jsme si navzájem na rameni.

„Je mi to líto“ řekla máma

„Nic se nestalo, pojď uděláme si kafe“ řekla jsem a táhla jsem jí z pokoje. Edward nás následoval

„Zůstaneš tu?“ ptala se máma s nadějí. Jen pokýval hlavou

„Zavolám domů aby věděli, že zůstanu přes noc.“ Řekl a šel ven před dům.

„Bylo štěstí, že Edward přišel“ řekla máma a propichovala mě pohledem.

„No věděla jsem, že má přijít“ řekla jsem upřímně.

„Lucas se pěkně vybarvil, neřekla bych, že je schopný něčeho takového“ řekla smutně, jen kdybys tušila, pomyslela jsem si

„Ano i já jsem překvapená“ řekla jsem. Nechtěla jsem se o tom bavit, nic se vlastně nestalo. Edward přišel za chvilku, pořád zamračený výraz zdobil jeho tvář. Sedl jsi k nám, máma začala povídat o malichernostech a já vděčně přispívala do hovoru. Edward se uklidnil a zapojil se do hovoru. Událost byla odložená, nikdo jsi nestěžoval. O půlnoci jsme se rozloučili a šli spát. Edward šel do mého pokoje, máma neprotestovala. Lehla jsem si unavená. Edward jsi sedl na kraj postele.

„Lehni si“ požádala jsem ho, vyhověl mi. Zabalila jsem se do deky a přitulila se k němu, potřebovala jsem ho mít u sebe. Ležela jsem a vdechovala jsem jeho vůni, usnula jsem a jeho rameni.

Ráno jsem se probudil ve stejné poloze jako když jsem usnula. Podívala jsem se na Edwarda. Měl zavřené oči, jakmile vycítil můj pohled otevřel je.

„Ahoj“ pozdravila jsem ho

„Dobré ráno“ odpověděl mi s úsměvem.

„Asi jsi se moc dobře nevyspal“ žertovala jsem. Trochu se zamračil ale nakonec se usmál

„Náhodou dobře“ řekl . Vstala jsem a šla do koupelny. Dnes se zbavím sádry zaradovala jsem se. Vzala jsem jsi sukni a tričko s dlouhým rukávem

„Edwarde“ řekla jsem když jsem otevřela dveře

„Ano Bells?“ ptal se

„Odvezeš mě do nemocnice?“ ptala jsem se

„To je samozřejmostí. Ale musím pro auto.“ Řekl, vzal telefon a volal

„Alice?“ ptal se

„Dobře díky“ položil mobil a já zvědavě zvedla obočí

„Jen jsem chtěl vědět kde je on“ řekl přišel ke mně,

„Vydržíš tu chvilku sama?“ ptal se ač odpověď znal

„Jistě“ řekla jsem, na oko uraženě Pohladil mě po tváři a zmizel. Nečekala jsem dlouho. Za pár minut byl zpátky. Nasedla jsem do auta a nechala se odvézt do nemocnice. Chtěla jsem zajít ještě na gynekologii. Rozloučila jsem se s Edwardem. Nejprve jsem šla si nechat sundat sádru a poté na gynekologii. Vyšetření proběhlo rychle, doktor se mě ptal zda to chci oznámit. To jsem odmítla. Dal mi prášek po, pro jistotu. Na chodbě jsem potkala Carlisle. Usmál se na mě

„Chceš odvézt domů?“ ptal se

„No kdybys byl tak hodný.“ Řekla jsem.

„Chvilku počkej“ odpověděl mi, za pár minut přišel nasedla jsem do auta.

„Jsi v pořádku?“ ptal se

„Ano jsem, nic mi není“ odpověděla. Pokýval hlavou, zastavil před mým domem.

„Co budeš dělat dnes?“ ptal se

„Chtěla jsem jed do školy“ řekla jsem mu. Pokýval hlavou Poděkovala jsem a vystoupila. Převlékla jsem se do kalhot vzala baťoch s učením a po dlouhé době nasedla do svého auta. Měla jsem radost, že konečně můžu řídit. Dojela jsem ke škole, byla poslední hodina před obědem, čekala jsem až zazvoní. Rovnou jsem zamířila do jídelny. Sedla jsem si ke stolu a čekala na Paulu. Přiřítila se za chvilku oči na vrch hlavy.

„Bello, co se včera stalo?“ ptala se

„Nic“ řekla jsem

„Jistě a proč Lucas má monokl?“ nenechala se odbýt.

„Ono se mu to vybarvilo? To bych neřekla, že mám takovou sílu“ ptala jsem se překvapeně

„Takže to ty? A co to nalomené žebro?“ vyptávala se dál

„Tak to asi Edward“ řekla jsem potichu

„Proč Edward mlátil Lucase?“ zasyčela

„Vlastně ho ani nemlátil, to spíš já. Edward ho jen prohodil pokojem“ odpovídala jsem jí pomalu, čekala co k tomu dodám.

„Paulo, teď není vhodný místo ani čas, řeknu ti jen, že tvůj bratr mi ublížil“ řekla jsem a šla na biologii. Paula mně následovala. Sedla jsi na místo Edwarda a čekala, do očí se mi nahrnuly slzy. Dívala se na mě a pochopila. Seděla jako přimražená

„To neudělal“ zašeptala spíš pro sebe. Jen jsem pokývala hlavou.

„Hajzl jeden“ ulevila jsi objala mně. Edward vešel do třídy, Paula se na něj usmála a odsedla jsi

„Paula tě má opravdu ráda, co ti Lucas udělal jí zranilo, je ráda, že jsi se bránila a vůbec ho nelituje. Má se na co těšit.“ Usmál se na  mě otočila jsem se na Paulu ta se usmála. Byla jsem ráda, že jí mám. Je to kamarádka v pravém slova smyslu. Po hodině jsem šla po dlouhé době na tělocvik. Hráli jsme volejbal, vůbec mi to nešlo ale mě to bylo jedno. V šatně se mě Paula ptala

„Pojedeš na ty hory?“

„Určitě“ usmála jsem se na ní

„To jsem ráda, Lucas tu zůstává. Vlastně se bude muset vrátit do školy“ řekla tvrdě. To jsem nepochopila.

„Oni nemají volno?“ ptala jsem se zmateně

„Mají, nechci ho tu“ řekla

„Uvidíme se“ zamávala mi a já jela domů. Nechápala jsem jak chce Paula donutit Lucase aby nejezdil na hory, nebála jsem se. Cullenovy pojedou taky, Edward mě nenechá bez dozoru. Doma jsem snesla tašku do auta

„Opravdu chceš jet?“ ptala se máma

„Jo potřebuju vypadnout, Lucas nejede“ uklidňovala jsem jí

„Kdyby něco volej“ řekla přísně a já vyprskla smíchy, na to se zamračila ale dlouho jí to nevydrželo. Přidala se ke mně.

„Ahoj Bello“ pozdravil mě Edward

„Co tu děláš?“ ptala jsem se zmateně, měli jsme se sejít u pumpy.

„Jedu s tebou v autě, nevejdu se“ mrkl na mě a hodil si věci do kufru.

Máma se potulně usmívala

„Tak se mějte, Bello vrať se bez sádry ano?“ utahovala si za mne

„Jistě, a ty buď ještě v celku jasné?“ nenechal jsem se zahanbit. Políbila jsem jí

„Nashledanou“ rozloučil se Edward a nasedl.

Na pumpu jme dorazili s předstihem, nikdo tu ještě nebyl. Natankovala jsem abych potom nikde nemusela stavět.

„Bello, děkuji ti“ řekl Edward a já neměla sebemenší tušení za co mi to děkuje

„A za co?“ ptala jsem se

„Že jsi mě zastavila, kdybys to neudělala měl bych o jednoho mrtvého víc na mém seznamu. Né, že bych toho poté litoval“ řekl upřímně. Mě se zastavilo srdce, on už zabil? No jistě vždyť je to upír. Problesklo mi hlavou, ale živí se zvířaty. Hádala jsem se sama se sebou. Ale i tak, jak mohl? Pokud se živil lidmi… je to přirozené, teda pro jejich druh. Byla jsem šokovaná.

„Ty jsi někdy…“ nedokázala jsem to ze sebe dostat

„Ano, měl jsem vzpurná období, odešel jsem od Carlisle a žil nějaký čas na vlastní pěst. Živil jsem se násilníkama, zloduchy a vrahy. S tím jsem dokázal žít. Časem ale přišli výčitky a já se vrátil ke svému stvořiteli“ řekl upřímně a bolestivě. Poslouchala jsem ho a bylo mi to jedno. Šok pominul a mě bylo jedno co byl kdysi. Dnes je to Edward, hodný, milí upír který mne má rád.

„Aha“ řekla jsem jen. Díval se na mě

„Opovrhuješ mnou?“ ptal se

„Ne zní to logicky, každý máme svoje temné stránky, tak jsi to jednou řekl. Děkuji ti za upřímnost. To je víc než jsi zasloužím“ řekla jsem a pohladila jsem ho po tváři

„Já děkuji, pořád mně překvapuješ.“ Řekl a bylo vidět, že se mu ulevilo.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 22. kapitola 2.varianta: