Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 24.Kapitola

25.09.2009 (18:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1868×

V pokoji jsem jsi lehla do postele, moje vzlyky nepřestávaly. Plakala jsem a nedokázala jsem přestat

„Bello?“ přišla za mnou máma

„Co se stalo?“ ptala se jakmile mně viděla

„Nic, jen jsem udělala něco co jsem neměla“ řekla jsem pomalu. Dívala se na mě

„Spala jsi s Edwardem“ konstatovala, jen jsem přikývla. Začala se smát. Zmateně jsem se na ní podívala

„Bello, to se stává, víš to sama, nemáš si co vyčítat. Pokud tě to mrzí tak to asi nestálo za mnoho“ řekla

„Ne Edward byl skvělý, jen mi to nepřijde fér“ odpověděla jsem

„Život není fér, tohle k životu patří. Nemyslím jsi, že je to chyba ba naopak. Teď víš jaký jsou to milenci a to je taky důležité“ řekla máma vážně a já vyprskla smíchy.

„No nesměj se ale chceš zůstat s někým kdo to v posteli neumí?“ ptala se vážně

„No myslím, že bych ho dokázala vycvičit“ řekla jsem a moje nálada byla o milion procent lepší. Objala jsem jí

„Děkuji“ řekla jsem a musela jsem uznat, že má pravdu. Nemám jsi co vyčítat, jen na mě čekala jedna omluva. Musela jsem se Edwardovy omluvit, nezaslouží si aby nevěděl co se stalo. Koukla jsem na hodiny, do srazu zbývala ještě dost času. Pojedu k nim snad už bude doma. Vypadla jsem z domu a nastartovala auto. Chtěla jsem se rozjet ke Cullenovým.. Zazvonil mi telefon, podívala jsem se na display, Paula

„Ahoj“ pozdravila jsem jí

„Ahoj, hele čas se posunuje, sejdeme se už za půl hodiny“ řekla do telefonu

„Proč, vždyť odjez měl být až za dvě hodiny?“ ptala jsem se jí, ještě jsem nemluvila s Edwardem.

„Já vím, ale pokud do 4 hodin odpoledne nebudeme na chatě tak naše místa dají někomu jinému, máma mi to jaksi zapomněla říct“ řekla naštvaně

„Dobře, sice jsem si chtěla něco vyřídit ale budu tam“ odpověděla jsem jí. Naštvaně jsem hodila telefon na sedačku vedle.

Naštvaně jsem vystoupila, otevřela jsem vstupní dveře a šla jsi pro tašku, jediné štěstí je, že mám již zabaleno.

„Bello? Co to děláš, nemáš být někde jinde?“ ptala se mě máma

„Jo chtěla jsem ale Paula přehodila odjez a to bych nestihla“ prskala jsem

„Neboj vše se spraví, třeba je lepší, že se uvidíte až na horách, bude mít šanci vychladnout“ usmála se na mě.

„Možná, ale kdo ví“ pokrčila jsem rameny, tašku a prkno jsem nacpala do auta, máma stála u mě

„Bello, hlavně se nezmrzač, znáš se“ loučila se semnou, musela jsem se usmát

„Neboj, pokusím se a ty zůstaň pohromadě“ varovala jsem jí

„Užij  si to, až dorazíte tak mi dej vědět“ poručila a objala mně.

Na pumpu kde jsme se měli sejít jsem dorazila jako poslední

„No to je dost“ hubovala mně Paula

„Ty naděláš, mám ještě pět minut do limitu“ nenechala jsem se.

„Ahoj krásko“ pozdravil mě Lucas, ucítila jsem lehké bodnutí.

„Ahoj“ pozdravila jsem ho. Podívala jsem se ke Cullenům a srdce se mi zastavilo. Nebyl tu, nepřijel.

„Promiň“ omluvila jsem se a šla za Alice

„Nevím, zatím se nerozhodnul, možná přijede možná ne“ odpověděla smutně Alice ne mou nevyřčenu otázku

„Dík“ zamumlala jsem a šla zpátky do auta vzala jsem telefon a volala mu. Když ani na potřetí mi to nevzal smutně jsem si povzdychla. Tak a máš to huso, peskovala jsem samu sebe.

„Nasedat“ poručila Paula, nastartovala jsem motor, ke mně jsi přisedla Rose

„Můžu jet s tebou?“ ptala se a já zmateně zamrkala, vždyť měla jet s Emmettem,

„Ale co Emmett?“ ptala jsem se

„Já jedu taky“ prohodil vesele když otevřel zadní dveře.

„Když chcete“ pokrčila jsem rameny

„Doufám, že se necouráš. Dělá se mi špatně z pomalé jízdy“ vtipkoval Emmett ze zadu.protočila jsem oči

„Jak se ti může dělat špatně? Upíre“ neodpustila jsem si, dívala jsem se na něj přes zrcátko, jen se ušklíbl.

„By jsi se divila, trpím potom nevysvětlitelnou nudou, abych jí zahnal tak tropím blbosti.“ Blýskl na mě zuby.

„Tak to nechci, pokusím se aby pánovy jízda byla příjemná“ řekla jsem a vyrazili jsme.

Cesta nebyla dlouhá, za dvě hodiny jsme byli v cíli. Emmett celou cestu nezavřel pusu, pořád něco vyprávěl, pomalu mě z něj třeštila hlava. Vystoupili jsme, před námi se tyčila krásná dřevěná bouda,  Jako kdyby se tu zastavil čas, na lanovku kousek. Všude bílo a klid. Líbilo se mi tu, s úsměvem jsem šla na recepci, Paula právě něco domlouvala s recepční. Paula po mě hodila klíčemi

„Pokoj 3“ řekla mi a poslala mě vybalit. Poslušně jsem šla do svého pokoje, otevřela jsem dveře a zůstala stát na prahu, Tak tady se opravdu zastavil čas, pokoj byl vybaven jako z minulého století, dokonce tu byli lampy, sice na elektriku ale jako kdyby to byli ty petrolejové. Byla jsem překvapená, tohle jsem opravdu nečekala, recepce byla trochu modernější

„Bello, jdeš dovnitř?“ ptal se mě ze zadu Lucas.

„Jasně“ odpověděla jsem a vešla do pokoje. Vybalila jsem si a chtěla jít do koupelny.

„Bello, stalo se něco, jsi tak odtažitá“ ptal se mě, podívala jsem se do jeho očí

„ Jo, měla bych ti něco říct“ odpověděla jsem mu

„Nemusíš asi vím co se stalo, má to co dělat s tím, že Edward nepřijel?“ ptal se

„Ano“ špitla jsem

„Nebuď smutná, počítal jsem s tím“ řekl a usmál se na mě

„Počkej o čem to mluvíš?“ ptala jsem se zmateně

„No spala jsi s ním“ odpověděl prostě. Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou.

„Ano já tě podvedla“ řekla jsem pomalu, zakroutil hlavou a smutně se na mě podíval

„Bello, taky bych se ti měl přiznat, nemyslím, že jsi mě podvedla. To já tebe“ řekl smutně a já vyvalila oči. Čekala jsem, že mě pohltí bolest a pocit zrady ale nic z toho se nestalo. Bylo mi to jedno.

„Tak tím se vše vysvětluje“ řekla jsem

„Co?“ ptal se zmateně

„Proč jsi byl tak milí a pozorný, tebe hlodá svědomí“ vypálila jsem na něj ale s úsměvem.

„Ty se nezlobíš?“ ptal se pro změnu zmateně on

„Ne nezlobím, je mi to jedno“ odpověděla jsem pocit zrady se pořád nedostavoval.

„ Myslím, že jsi se už rozhodla“ poznamenal potichu.

Dívala jsem se na něj a nechápala jsem ho, jak jsem se mohla rozhodnout aniž bych o tom věděla? To je nesmysl, já přece nejsem rozhodnutá. Tak proč mi Lucasovo přiznání o nevěře nevadí, proč nezuřím, necítím se poníženě, zrazeně?  Kdy se to stalo? Kdy jsem se rozhodla a moje vědomí to ani nezaregistrovalo? Pak mi to došlo, jsem neuvěřitelně hloupá. Jistě proto mi vadí, že mi Edward nebere telefon, proto tu nechci být s Lucasem ale s ním.

„Pane bože“ zašeptala jsem, ani jsem si nevšimla, že Lucas odešel i s věcmi. Sedla jsem si na postel a poté se stočila do klubíčka. Slzy mě opět přemohli, plakal jsem protože jsem mu ublížila, plakala jsem nad svou hloupostí. Odehnala jsem ho od sebe, jeho bez kterého již nedokážu žít. Nevím jak dlouho jsem brečela ale nakonec jsem usnula vyčerpáním.

Ráno jsem se probudila a byla jsem dezorientovaná, dlouhou chvíli jsem přemýšlela kde to jsem. Poté mi to došlo. Vstala jsem a šla se vysprchovat. Podívala jsem se do zrcadla a zhrozila se. Měla jsem zarudlé oči a velké tmavé kruhy pod očima. Vypadala jsem příšerně. Do mého pokoje vpadla Paula.

„Bello“ křikla na mě, vylezla jsem z koupelny

„Co je?“ ptala jsem se otráveně

„Co jsi to udělala? Jak jsi mohla?“ vyjela po mě.

„Co tím myslíš?“ ptala jsem se zmateně

„Lucas včera večer odjel“ vypálila na mě. Překvapeně jsem zamrkala

„Nic jsem neudělala, to on. Sám se rozhodl“ řekla jsem naštvaně

„Jestli dovolíš ráda bych se oblékla“ zasyčela jsem naštvaně. Otočila se a práskla dveřmi.

„Sakra“ postěžovala jsem si, to dnešek fakt pěkně začíná. Oblékla jsem se a šla na snídani. Rohlík jsem do sebe doslova nacpala, Alice přišla za mnou a smutně se usmála

„Bello, prosím zkus zavolat Edwardovy.“ Prosila okamžitě jsem šáhla pro telefon a vytáčela jsem ho. Po pátým zvonění mi to vzal. Srdce se mi rozbušilo

„Ano?“ ptal se nepříjemně

„Edwarde“ zašeptala jsem zlomeně.

„Co chceš Bello“ řekl tvrdě, oči se mi zaplnili slzami.

„Chci s tebou mluvit“ řekla jsem pomalu

„Tak mluv“ vyzval mě.

„Po telefonu? Neměli by jsme se sejít?“ ptala jsem se a čekala na jeho reakci

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 24.Kapitola: