Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 24.Kapitola 2. varianta

26.09.2009 (14:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1431×

Probudila jsem se ráno v jeho náručí, otočila jsem hlavou abych se mohla podívat na Edwarda. Moje rty se samovolně roztáhly když jsem se setkala s jeho pohledem. Usmál se na oplátku

„Měla by jsi se oblíknout a to rychle, Emmett co nevidět rozrazí dveře“ zašeptal mi, vstala jsem a hodila na sebe první věci co mi přišli pod ruku. Stihla jsem to akorát včas, Emmett stál mezi dveřmi se širokým úsměvem.

„Teda Edí to bych od tebe nečekal“ prohlásil

„Bello, konečně jsi z mého bratra udělala chlapa“ řekl a zmizel z pokoje, Edward byl v tu ránu u dveří jen v boxerkách

„Edwarde, mě by to možná ani nevadilo ale nevím jak co by na to řekly ostatní holky, kdybys tu honil Emmetta jen v prádle“ vyprskal jsem smíchy, vrátil se za vteřinu byl oblečený a zmizel. Musela jsem se smát, Paula se tu zjevila se širokým úsměvem

„Teda holka, co s tebou prováděl?“ ptala se jakmile za sebou zavřela dveře

„Asi jsem byla trochu hlučná“ řekla jsem pomalu

„Trochu? Hej to přidej nedivila bych se kdyby tě slyšeli až na sjezdovce.“ Utahovala si ze mě a já byla rudá jako rak. Sakra, sakra pomyslela jsem jsi

„Paulo, když tě tu mám, nechceš mi říct, jak jsi to zkoulovala s Lucasem?“ ptala jsem se zvědavě

„No nechci“ odpověděla mi, hodila jsem po ní psí kukuč, protočila oči

„Ty jsi děsná,“ urazila se na oko

„Prosím, potřebuji to vědět“

„Fajn, pohrozila jsem mu, že to řeknu tátovy a plus ještě pár dalších věcí co na něj vím. On již není můj bratr, je ho hajzl. Některé věci jsem mu prominula ale tohle přehnal, i tohle jsem mu vmetla do tváře. Když se neumí chovat tak by ho měli vykastrovat, jako býka. Prostě jsem na něj řvala tak dlouho až mně poslechl. Nemusíš se ho bát vím, že se o sebe dokážeš postarat. Mám tě moc ráda, jsi jako sestra kterou jsem nikdy neměla. Nedokážu snést pomyšlení, že by ti zase ublížil“ řekla a já byla dojatá, tohle jsem nečekala. Slzy se mi koulili po tváři a Paula na tom byla stejně. Objala jsem jí

„Děkuji, to je to nejhezčí co pro mě kamarádka udělala.“ Zašeptala jsem jí

„Nemáš za co“ zafňukala, stáli jsme tam strašně dlouho a jen si plakali na rameni.

„Holky jdeme na svah“ přišel Edwarda do pokoje, s Paulou jsem se na něj podívaly

„Jasně jdeme, ty kanče“ uculila se Paula a odešla, já vybuchla smíchy

„Další“ povzdechl jsi, usmála jsem se na něj a objala ho,

„Snad ti to nevadí?“ ptala jsem se  s úsměvem

„Ne nevadí ale kdy by jsi slyšela ty myšlenky ostatních. Ještě, že se nemůžu červenat“ prohodil a políbil mě.

„Musím jít s vámi?“ ptala jsem se

„Proč nechceš? Bude to zábava“ ptal se

„To určitě, hlavně až mě odvezeš do nemocnice“ ušklíbla jsem se

„Bello, nedovolím aby se to něco stalo“ usmál se a opět mě políbil. Jazykem mi objížděl spodní ret, pootevřela jsem ústa. Plenil mi je a já nemohla popadnout dech. Touha se probouzela k životu

„To stačí, jinak se na sjezdovku dneska nedostanete.“ Vpadla nám do toho Alice. Zlobně jsem se na ní podívala.

„No žádný takový, hezky se jdeš učit“ vyplázla na mě jazyk  a zmizela

„Ta dokáže být otravná“ postěžovala jsem jsi Edward se usmál

„Slyšela tě, a máš se na co těšit“ upozornil mě. A sakra to budou přinejmenším celodenní nákupy, napadlo mně okamžitě.

Nakonec jsem vzdala všechny protesty a smířená šla na svah. Edward se usmíval ostatní s naší party se na nás dívaly s různými emocemi ve tváři. Jedni spíše byli pobavení a ti druzí nás provrtávaly nenávistnými pohledy. Derek a Dean byli ty které to štvalo, nemrzelo mě to ba naopak těšilo. Předpokládala jsem, že budou Lucase informovat. Ale to mi bylo jedno, věřila jsem, že mě Edward nenechá samotnou a snad varování od Pauly bude mít svojí váhu.

„Už mu volali“ řekl Edward skrz zuby, podívala jsem se na něj

„Nevím co plánuje, ale zuřil.“ Odpověděl mi a já se lehce otřásla

„Neboj nic se ti nestane“ uklidňoval mně.přikývla jsem na znamení souhlasu. Alice na nás čekala a na tváři se jí zračila obava. Jak jsem se k ní blížili Edward byl čím dál víc zachmuřenější.

„Co se děje?“ ptala jsem se

„Bello, nic vše bude dobré“ řekl Edward a kontroloval svůj výraz. Teď se tvářil neutrálně, přišlo mi, že se něco děje, a má to souvislost semnou. Podívala jsem se na Alice ale ta se dívala na Edwarda. Přišlo mi, že mu něco ukazuje

„Alice“ vyžádala jsem si její  pozornost, podívala se a mě

„Ne“ poručil Edward

„Musí to vědět, jde o ní. Má na to právo“ zasyčela

„Bello, Lucas bude přeměněn.“ Řekla a svět se semnou zatočil, chytla jsem se Edwarda abych nespadla.

„Jak… proč?“ ptala jsem se

„Bello, moc mě to mrzí, ale našel ho jeden z našich, má potenciál.  Aro Vollturi je fanatik a stále hledá nové dary, Frank ho najde za tři minuty“ odpověděla. Zmateně jsem na ní koukala

„Jaký Aro?“ ptala jsem se zmateně

„Vollturiovy jsou něco jako královská rodina upírů, Aro je jeden z vládnoucích bratří.“ Vysvětlovala mi, byla jsem otřesená. Lucas bude upír? To není možné, co když jsi mě pak najde? Podívala jsem se na Edwarda, který se mračil

„Neboj, nedostane se k tobě.“ Řekl, ale já se tentokrát nebála o sebe ale o něj. Teď budou šance vyrovnané

„Nebojím se o sebe“ řekla jsem. Edward vypadal zmateně

„Jak to myslíš?“ ptal se

„Co když se stane něco tobě?“ řekla jsem upřímně, zamračil se ještě víc.

„Nebudeme předbíhat, Lucas bude nějaký čas ve Vollteře. Zatím není hrozba“ řekla Alice a já se uklidnila.

„Teď pojď, potřebuješ se zabavit“ řekla s úsměvem, na učení jsem neměla ani pomyšlení, chtěla jsem se vrátit do chaty

„Alice prosím, dnes ne“ zaprosila jsem jí. Smutně jsi povzdechla a pokývala hlavou. Otočila jsem se a šla zpátky, nevnímala jsem nic. Pořád jsem byla myšlenkami u Lucase. Bála jsem se to ano, nepředpokládala jsem, že by se živil zvířaty jako Cullenovy. Vešla jsem do pokoje, svlékla jsem se a vlezla jsi do postele. Do očí se mi nahrnuli slzy. Lucas ten kterého jsem milovala byl pryč teď se tu objevil někdo jiný. Krutý, zlý a hlavně nevypočitatelný. Tohoto jsem neznala, nevěděla jsem co od něj mám čekat, bude se mi chtít pomstít? Kdo vše bude trpět za mojí chybu? Nebo to nechá být? Bude spokojen se svým novým životem a na mě zapomene? V tom jsem doufala, doufala jsem, že zapomene a nechá mě v klidu žít.

Paula, probliklo mi hlavou. Měla by se to konečně dozvědět, měla by vědět co se sním stalo. „Michaeli“ zakřičela jsem a doufala, že mě slyší. Za pár minut se ozvalo zaklepání, sedla jsem si a vyzvala ho dál

„Bello, potřebuješ něco?“ ptal se Michael ve dveřích

„Ano chci s tebou mluvit“ pokynula jsem mu aby vstoupil a zavřel dveře. Sedl jsi na kraj postele a čekal.

„Michaeli, řekla ti Alice co se stalo Lucasovy?“ začala jsem

„Ano řekl mi to Edward“ promluvil pomalu

„Nemyslíš si, že je na čase říct Paule kdo jsi?“  zeptala jsem se ho patrně. Napnul se a zadržel dech.

„Bojím se, že když jí řeknu pravdu bude se mně bát“ řekl upřímně. Jeho oči prozrazovaly obavu, myslel to vážně.

„Michaeli, nemyslím si to. Má pravdu to vědět, nejen o tobě a tvojí rodině ale i Lucasovy. Miluje tě.“ Řekla jsem. Podíval se na mě v jeho očích se zračila bolest a strach. Chápala jsem ho,  pro mě to byl šok. Ale nakonec je mi jedno co jsou, a pokud se v Paule nemýlím tak i ona to zvládne.

„Řekni jí to nejlépe dnes večer. Je lepší aby to věděla a mohla se tak rozhodnout“ poradila jsem mu

„Asi máš pravdu“ pokýval hlavou a odešel. Osaměla jsem, doufám, že Paula pravdu příjme. Milovala ho to bylo vidět, její oči prozrazovaly lásku kdykoliv se na něj jenom podívala. Celý den jsem byla v pokoji, abych nemyslela na Lucase vzala jsem si knihu a četla jsi. Rozsvítila jsem lampu abych mohla pokračovat, ve dveřích byl Edward se širokým úsměvem.

„Bello, jdeme na večeři“ zahlaholil já na něj koukala jako pitomec

„Co tak veselý?“ ptala jsem se ho

„No Michael se rozhoupal a Paule dnes konečně vše řekne, podle Alice to dopadne dobře. Jen si tě musím užít, poté přijde za tebou“ odpověděl mi a vyhnal mě z postele.

Večeře proběhla v klidu Paula hltala každé sousto a nedočkavě se dívala na Michaela. Ten byl očividně nervózní ale i nedočkavý. Nakonec odešli ruku v ruce Edward mě pozoroval

„Tak za dvě hodiny tě bude hledat“ řekl smutně a vstal, napodobila jsem ho a šla do pokoje.

„To není moc času ale stihnou se něco dá“ řekla jsem mu a nedočkavě ho políbila, chyběl mi. Za těch pár dnů jsem jsi zvykla, že je pořád semnou. Polibky mi vracel s intenzitou, přistáli jsme na posteli.

„máš pravdu“ souhlasil semnou a opět mě líbal. Vše přestalo existovat, byli jsme jen my.vše ostatní bylo vedlejší, vychutnávala jsem si jeho polibky a toužila po dalších. Chtěla jsem ho. Serval ze mě oblečení a miloval se semnou. Bylo to nádherný, oblíkli jsme se a opět jsem ho políbila, byla jsem nenasytná

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 24.Kapitola 2. varianta: