Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 28.Kapitola

03.10.2009 (15:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1768×

Dívala jsem se na místo kde zmizel, nechápala jsem to jak nás tu může nechat? Podívala jsem se na Alice, ta se soustředila.

„Alice“ zakvílela jsem ta se na mně jen smutně podívala.

„Proč zase odešel?“ ptala jsem se nechápavě. Zakroutila hlavou, něco pronesla ale tomu jsem nerozuměla, bylo to moc rychlé

„Bello, on se tě snaží zachránit.  kdyby se o tobě  garda dozvěděla, buď by tě zabila nebo přeměnila. Taková jsou upíří pravidla, žádný smrtelník o nás nesmí vědět.“ Při jejích slovech se mi zastavilo srdce, po zádech mi běhal mráz a slzy se mi hrnuli do očí. Nechala jsem se plně ovládnout strachem. O něj, nesmí se mu nic stát, to bych nepřežila svět bez Edwarda? Jen pomyšlení, že by nebyl mě srazilo na kolena, bolest a zase jen bolest, proudila mi tělem byla čím dál tím intenzivnější.

Alice se nadechla aby ještě něco řekla ale přepadla jí vize. Jasně jsem to viděla, teď bych dala nevím co abych věděla co jsi myslí, co vidí. Probrala se a usmála se, toto malé gesto mi dalo naději. Modlila jsem se a pevně doufala aby byl v pořádku, Alice ke mně přišla

„Přežije to. Jsme tu kompletní, ostatní právě dorazily.“ Řekla a mě spadl kámen ze srdce. Moje tělo se automaticky uvolnilo, napětí ze mě spadlo bolest zmizela náhle jako se objevila. Pocit uvolnění mě zaplavil a já nemohla dělat nic jiného než čekat na výsledek.  Alice stála kousek ode mě, byla soustředěná, její tvář byla jako z kamene. Nikde žádná emoce, nic. Děsilo mně to, přišla mi najednou cizí a nebezpečná, jak tam jen stála a dívala se do budoucnosti.

Najednou se pohnula, byla přede mnou

„Bello, zůstaň za mnou“ poručila. Chtěla jsem se jí zeptat co se děje. Odpověď přišla sama, na mýtinu právě vcházela upírka. Blonďaté vlasy měla v drdolu, na sobě rudý plášť. Vypadala nebezpečně, na jejích rtech pohrával úsměv, velmi nevlídný úsměv, její dětská tvář mě zarazila. Vypadala jako dítě, tipovala bych jí tak na patnáct, víc ne. Měla jsem z ní strach, podle její ho držení těla bylo jasné, že ač vypadá jako dítě, jím už dávno není. Její oči byli krvavě rudé a nebezpečné. Stála jsem jako socha a i nadechnout jsem se neodvažovala  Neznámá se přibližovala, Alice věnovala jen letmý pohled ale na mě se dívala zkoumavě.

„Tohle je mi ale překvapení“ pronesla vysokým hlasem, pořád jakoby dětským.

„Jane…“ začala Alice ale na jednou se zhroutila na zem, její tělo se svíjelo ve křečích, z její rtů unikl výkřik. Ten výkřik mě naprosto přikoval, trpěla, byl to křik plný bolesti. Dívala jsem se na Alice

„Nech jí být“ vykřikla jsem na Jane. Ta od Alice odvrátila zrak a upřela ho na mě, čekala jsem bolest, povědomě jsem se přikrčila ale nic nepřišlo, žádná bolest se nedostavila. Dívala jsem se té věci do očí, nemohla jsem dovolit aby svou moc soustředila na Alice.

Můj strach se změnil v odhodlání, její moc na mě nepůsobila, překročila jsem Alice a postavila se tak aby na ní Jane neviděla. To jediné mohu udělat

„Bello“ vykřikl Edward, Jane se otočila a zlomyslně se usmála. Edward se ocitl na zemi i jeho tělo se třáslo pod náporem bolesti, z jeho rtů však neunikl ani jeden výkřik. Alice se vzpamatovala, když viděla, že Jane je soustředěná na Edwarda, přiskočila k ní. Jane se otočila ale nestihla se soustředit, Alice jí utrhla hlavu. Edward se k ní přidal, za chvíli byla Jane na kusy, ostatní dorazily za nedlouho. Jasper vzal Alice do náručí, něco jí pošeptal, Alice se usmála a políbila ho. Emmett rozdělal oheň a naházely tam Jane, teda její kusy. Dívala jsem se jak jí olizují plameny. Edward ke mně přistoupil a objal mně. Tiskl svou tvář do mých vlasů. V jeho náručí jsem se cítila tak bezpečně. Držela jsem ho pevně a bál se, že mě pustí. Tiskla jsem se k němu, jako by to mělo být na posledy

„Já vím“ řekl Edward a podíval se na Carlisle

„Můžeš nám říct o čem se bavíte?“ ptal se podrážděně Emm i já jsem netušila o co jde

„Až doma, měli by jsme jet“ řekl Carlisle. Edward si mě hodil na záda a rozeběhl se. U Auta jsme byli během chvilky. Pustil mě na zem, otevřel mi dveře a vlezl si semnou do zadu. Alice jsi sedla za volant, Jasper vedle ní. Rozjely jsme se směr letiště. Celou cestu mě Edward držel v náručí, hladil mě po ruce

„Jsi unavená, měla by jsi se prospat“ řekl pomalu, to jsem nechtěla, bála jsem se, že mi opět zmizí. Zakroutila jsem hlavou, jen si povzdechl

„Budu u tebe“ přesvědčoval mě. Nenechala jsem se zviklat, na letiště jsme dorazili za chvíli, letadlo do Seattlu, mělo odlétat až za dvě hodiny. Dost času na to abychom ho stihly. Carlisle šel pro letenky, Alice mě vzala do bufetu. Vděčně jsem se na ní usmála, Edward se ode mně nehnul. Pořád byl semnou, asi mi chtěl dokázat, že svoje slova myslí vážně. Objednala jsem si  hamburger a kafe. Edward se zamračil ale nekomentoval to. S rychlostí blesku jsem do sebe naládovala jídlo, a kafe jsem upíjela pomalu, cítila jsem jak mě kofein trochu povzbuzuje.

„Měli by jsme jí“ řekla Alice asi při minuty potom co jsem dopila. Nastoupily jsme do letadla, Edward mě držel za ruku, ale pořád nic neříkal. A já jsem vlastně ani nevěděla na co bych se ho měla zeptat.

„Spi“ zašeptal a políbil mě na čelo, zamračila jsem se ale cítila jsem, že únava pomalu přebírá kontrolu nad mým tělem. Kafe pomáhalo ale jen trochu, byla otupělá. Nakonec jsem chtěla jen mrknout.

„Bello“ budil mě krásný hlas, zmateně jsem otevřela oči. Dívala jsem se do Edwardovy tváře

„Vystupujeme“ usmál se svým pokřiveným úsměvem. vystoupily jsme z letadla, Alice se na nás usmála. Edward šel do půjčovny aut. Nechápala jsem důvod jeho počínání.

„Odvezu tě domů“ řekl s úsměvem, to se mi nelíbilo, chtěla jsem vědět co se bude dít dál. Zamračila jsem se na něj, povzdechl jsi

„Řeknu ti to až se domluvíme“ řekl jako kdyby mi četl myšlenky, jeho ujištění jsem brala a nastoupila do auta. Jak jinak než do Volva. Musela jsem se pousmát, podíval se na mě se zvednutým obočím

„Volvo“ řekla jsem na vysvětlenou

„Je to moje oblíbená značka, už od té doby co přišla na trh“ řekl s úsměvem, pokývala jsem hlavou  na znamení souhlasu. Cesta uběhla rychle, až moc rychle

„Za chvíli se vrátím“ řekl a políbil mě na tvář. Zašklebila jsem se, nasedl do auta a odjel. Podívala jsem se do domu, byli 4 hodiny odpoledne, zakroutila jsem hlavou, to jsme to stihly rychle pomyslela jsem si.

„Bello, jak jsi se měla“ řekla máma jakmile jsem vstoupila do domu

„Dobře“ odpověděla jsem pomalu, až teď jsem si uvědomila, že vlastně nevím co Alice řekla mámě.

„Užili jste si nákupy?“ ptala se a já jen přikývla.Dívala se na mě a pak se usmála.

„Volal Lucas, potřebuje s tebou mluvit“ řekla a nechala mě osamotě. Vzala jsem telefon a vytočila Lucasovo číslo

„No konečně, už jsem myslel, že jsi na mě zapomněla“ ozvalo se ze sluchátka

„Ahoj, to ne jen jsem teď dorazila“ odpověděla jsem mu

„Bello, potřebuju s tebou mluvit, myslíš, že by jsme se mohly sejít?“ ptal se mě, jeho hlas byl podtržen nervozitou. Neznala jsem důvod proč bych jsme se nemohli vidět.

„Dobře a kde?“ ptala jsem se

„Zítra u nás jo?“ ptal se

„Jasně tak zatím“ odpověděla jsem  mu a zavěsila telefon. Byla jsem překvapená a nechápala jsem důvod proč mně chce vidět. Pokrčila jsem rameny a nechala to být, šla jsem do koupelny. Napustila se vanu, zapnula přehrávač a dlouze jsem relaxovala, tak dlouho až jsem se probudila zimou. To je super, ještě se utopím, pomyslela jsem si. Vylezla jsem zabalila se do osušky a šla do pokoje

„Bello, večeře“ křikla na mě máma. Oblékla jsem se a šla na večeři, až teď jsem si uvědomila jaký mám hlad.

Večeře probíhala v příjemné atmosféře. Máma s Georgem měli v plánu jít večer do kina, už dlouho nikde nebyli. Když odešli byla jsem trochu nervózní, čekala jsem zda se objeví Edward. Hodiny ukazovaly desátou a on pořád nikde. Pomalu jsem začínal panikařit. Šla jsem do svého pokoje a lehl a jsi na postel. Najednou se otevřeli dveře od balkonu, podívala jsem se a stál tam Edward. Usmála jsem se ale jeho obličej byl vážný

„Co se děje?“ ptala jsem

„Bello, to co se dnes stalo ohrozilo nás všechny. Tím, že jsme se postavili Vollturiovým jsme všichni ve smrtelném nebezpečí“ řekl vážně, moje srdce se zastavilo, do očí e mi nahrnuly slzy.  Byla jsem v šoku, moje představivost jela na plné obrátky. Jeho slova jsem slyšela pořád dokola.

„Co budete dělat?“ ptala jsem se pomalu

„Zatím nic, počkáme až jak se vyvine situace. Aro bude zuřit, Jane byla jeho oblíbenec. Tím, že jsme jí zničily jsme si jakoby podepsaly ortel“ řekl a pomalu se ke ně přibližoval, nevydržela jsem to a šla k němu, objala jsem ho. Bála jsem se o ně. Nechtěla jsem aby byli v takovém nebezpečí. Nedokázala jsem snést to pomyšlení. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi, neschopná cokoliv říct. Slzy mi tekli proudem ani jsem se je nesnažila skrývat.

„Bello“ zašeptal a já se mu podívala do očí, viděla jsem v nich bolest. Pohladil mě po tváři a přitiskl své rty na mě. Líbal mě jako by to mělo být na posledy, v polibku byla bolest, strach a láska, cítila jsem to samé. Jeho rty tvrdě dorážely na ty mé, pootevřela jsem je a pozvala ho dál. Nenechal se pobízet dlouho. Jazykem mi je plenil, vše ostatní šlo stranou, byli jsme jen my dva. Ocitla jsem se na posteli, jeho ruce toužebně hladili moje tělo. Já nebyla po zadu, milovaly jsme se. Jako by to mělo být naposledy. Tolik citu jsme do toho vložili až mi z toho přebíhal mráz po zádech. Po milovní jsme ležely v náručí, slzy se mi opět probudili k životu, Edward mi je slíbal

„Lásko, prosím neplakej“ řekl potichu a díval se mi do očí

„Miluji tě“ řekla jsem mu

„Já tebe, pokusíme se vše vyřešit po dobrém“ řekl a já měla pocit jako kdyby mi něco tajil.

„Edwarde?“ ptala jsem se ho. Nic neřekl jen mě políbil, líbal mě tak dlouho až se moje touha opět probudila.

Vyčerpaně jsem mu usnula v náručí.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 28.Kapitola: