Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 29.Kapitola

05.10.2009 (15:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2126×

Ráno jsem se probudila, sama. Zděšeně jsem zamrkala a hledala ho. Vedle na polštáři na mně čekala růže s lístek

„Šel jsem domů, za chvíli tě vyzvednu Miluji tě

Edward"

Několikrát jsem si to přečetla a uklidnila srdce která se strachovalo, na mé tváři se objevil široký úsměv. S radostnou náladou jsem šla do koupelny, udělala ranní očistu, vzala si na sebe kalhoty a triko a šla se na snídani. George stál u kávovaru a čekal až se překape ranní dávka kofeinu

„Ahoj, jak bylo?“ ptala jsem se jakmile jsem vešla do kuchyně, otočil se a věnoval mi úsměv.

„Dobře a co ty?“ ptal se mně

„Jo fajn“ zamumlala jsem a šla do lednice vzala jsem si jogurt, nalila kávu a sedla jsi. George jsi četl noviny a já čekala na Edwarda. Nemluvili jsme neměli jsme o čem, já si užívala to ticho, bylo mi to příjemné.

Zazvonil zvonek a já letěla otevřít. Edward se na mě usmíval.

„Ahoj“ řekl a políbil mně

„Ahoj, jen si skočím pro věci“ řekla jsem a letěla nahoru pro batoh který jsem si tam zapomněla.

„Ahoj“ křikla jsem na Georga a vyšla ven, Edward na mě čekal u Auta. Otevřel mi dveře a za chvilku byl vedle mne. Nastartoval a vyjeli jsme do školy. Celou cestu jsem ho sledovala, nemohla jsem uvěřit, že je tu semnou.

„Copak?“ ptal se mne,

„Nic jen jsem ráda, že jsi semnou“ odpověděla jsem upřímně jeho úsměv se rozšířil

„Jsem rád, že jsme spolu, nakonec moje sobecká podstata dostala po čem toužila“ řekl smutně, ale já byla ráda, že je sobec.

„Já jsem ráda, že tomu tak je. To ti je málo?“ ptala jsem se s obavou v hlase.

„Není, ale přece jen…“ řekl ale dál nepokračoval, jeho obličej byl opět celý rozesmátý. Jeho náladovost mně neustále překvapovala a to se o mně tvrdí, že jsem náladová. Usmála jsem se. Zaparkoval, otevřel mi dveře a pomohl mi z auta. Paula čekala u Michaela, jakmile mně viděla začala zuřivě mávat.

S Edwardem jsme šli za ní

„Ahoj Bells, přijedeš k nám?“ ptala se a já si uvědomila, že se dnes mám sejít s Lucasem

„Jasně počítám s tím“ odpověděla jsem. Edward se na mě podíval a propaloval mně pohledem

„Potom ti to vysvětlím“ křikla jsem na něj neboť mně Paula táhla na hodinu.

„O čem semnou chce Lucas mluvit?“ zeptala jsem se jí když jsme se posadili do lavice

„Nevím, to mi neřekl“ odpověděla upřímně. Pokrčila jsem rameny a dál to nechala být. Však se to brzy dozvím.

Hodiny mi neutíkaly, přišlo mi, že se dnes obzvlášť táhnout. Konečně nastal čas oběda. Ani jsem neměla hlad, dala jsem si jen kafe a šla si sednout, Edward mě zkoumavě měřil.

„Co se děje?“ ptala jsem se zvědavě

„Proč jsi mi neřekla, že se máš sejít s Lucasem?“ zeptala se

„Zapomněla jsem na to“ odpověděla jsem mu po pravdě. Díval se na mě a pak se usmál. Tím to bylo vyřešené. Přes oběd jsme se normálně bavili, můj pohled spočinul na Michaelovi a Paule, přemýšlela jsem nad možností jak ho přimět aby jí řekl pravdu.

„Zkus to“ řekla Alice s úsměvem. podívala jsem se na ní a pokývala hlavou, možná to je přece jen dobrý nápad si s ním promluvit. S Edwardem jsme šli na biologii, celou hodinu mě hladil pod lavicí po stehně, takže z profesorova výkladu jsem neměla nic. Koukla jsem se mu do očí a viděla jak mu v nich tančí tisíce čertíků. Nedokázala jsem se na něj zlobit. Po hodině mě zatáhl do kumbálu a hladově mě políbil, vášnivě políbil. Jeho ruce mě dráždili po těle, Byla jsem naprosto mimo, jediné co jsem chtěla byl on. Odtáhl se až moc brzy

„Miluji tě ale musíme jít“ řekl s pokřiveným úsměvem, jasně jsem na něm viděla jak se baví. Urazila jsem se a bez jediného slůvka odešla. Nebyla jsem naštvaná doopravdy ale přece mu nedovolím aby měl na vrch. Šla jsem na tělocvik

„Bello, pojedeš semnou?“ ptala se Paula a já zmateně zamrkala. Nechápala co má na mysli pak mi to došlo

„Jasně“ odpověděla jsem jí. Převlékla jsem se do úboru a šla se mučit. Hodina tentokrát proběhla bez včetší újmy na zdraví jak mém tak spolužáků. Osprchovala jsem se a převlékla jsem se, vyšla jsem ze šatny, Edward na mě čekal na tváři mu pohrával úsměv, chtěla jsem ho objemnou ale na konec jsem si to rozmyslela, dělala jsem naštvanou.

„Ahoj, jedu s Paulou“ oznámila jsem mu a odcházela. Edward vypadal překvapeně a já měla pocit zadostiučiní

„Bello, ty se na mě zlobíš?“ řekl jakmile mne dohonil

„Ne proč?“ řekla jsem sarkasticky a usmála se sladce

„Promiň už tě nebudu trápit“ omlouval se a jeho oči hořely upřímností. Dívala jsem mu se do očí a věděla, že to nemá smysl, nakonec mu podlehnu. Přišla jsem si tak slabá

„V to doufám“ řekla jsem mu a pohladila ho po tváři, usmál se a políbil mě. Jemně a něžně.

„Bello“ zakřičela na mně Paula

„Uvidíme se večer“ řekla jsem, stoupla si na špičky a věnovala mu letmí polibek. Šla jsem k autu, Michael  se loučil s Paulou, podívala jsem se na něj

„Ráda bych si s tebou promluvila“ zašeptala jsem aby mně Paula neslyšela, pokýval hlavou na znamení souhlasu. Jely jsme k Paule. Cesta utekla rychle, v hlavě jsem přemýšlela jak domluvit Michaelovi. Paula měla vědět pravdu. A teď to bylo ještě důležitější, otřásla jsem se nad vzpomínkou z přede včera.

Vystoupila jsem a šla za Lucasem, ten stál na verandě, jeho výraz byl vážný. Přemýšlela jsem co se děje, ale nic mně nenapadalo

„Ahoj krásko“ pozdravil mě smutně

„Ahoj“ opětovala jsem mu pozdrav. Šli jsme do domu a poté do jeho pokoje, sedla jsem si na postel a čekala až začne, jeho výraz byl nečitelný. Přišlo mi, že se něčeho bojí

„Lucasi o čem jsi semnou chtěl mluvit?“ zeptala jsem se zvědavě

„Promiň Bells“ zašeptal zlomeně. Nechápavě jsem zamrkala

„Konečně se poznáváme“ řekl někdo za mnou, otočila jsem abych věděla kdo to je a dívala se do rudých očí plných nenávisti

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 29.Kapitola: