Tak druhá verze... Teď je to takový klidnější, a také kratší ale snad to nevadí... Příjde mi, že jsem se trochu zamotala no uvidíte...
06.10.2009 (15:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1466×
Seděla jsem na pohovce a snažila se přemýšlet, nechtěla jsem odjed ale jinak to nešlo. Usmála jsem se na Edwarda který seděl u piana a hrál mojí skladbu. Doufal jsem, že se vše odbude co nejrychleji chtěla jsem mít tohle za sebou.
„Bello“ přišla za mnou Esmé, podívala jsem se na ní
„Je čas“ řekla a já se šla rozloučit s Edwardem. Přitiskal jsem se k němu a políbila ho, byl to polibek na rozloučenou, dala jsem do něj všechen strach a bolest s odloučení. Líbal mě a potě se odtrhl
„Uteče to, a pak spolu budeme věčnost“ zašeptal mi do ucha
„Miluji tě“ řekl a políbil mě
„Já tebe“ odpověděla mu a byla jsem ráda, že už nemohu plakat. Nastoupila jsem do auta, jela jsem do Denali. Za Angelou a ostatními. Carlisle to domluvil, na cestě mi dělala společnost Esmé.
Dohodli jsme se, že nebudeme zastavovat abych nebyla v pokušení. Cesta probíhala mlčky, utápěla jsem se ve vzpomínkách, před očima mi běžel můj dosavadní život, Esmé mě chápala a nechala mně v klidu vzpomínat. Usmála jsem se při vzpomínce na mou malou sestřičku, a děsila se co by se jí mohlo vše stát. Slíbila jsem si, že na ní budu dávat pozor, nechtěla jsem aby jí potkalo to co mně. Alice mi s tím určitě ráda pomůže. Pomyslela jsem si spokojeně, když jsem se dívala zpět měla jsem spoustu štěstí, měla jsem milující rodinu, kamarádku která mi bude opravdu chybět, Paulu. Michael jí řekl co se mi stalo, pozdravovala mně a vzkázala, že tím se náš vztah nezmění. Až budu mít sebeovládání tak se určitě sejdeme. Byla jsem jí vděčná, neviděla mně jako monstrum které se ze mě stalo. Měla jsem jí opravdu ráda. Povzdechla jsem si
„To bude dobré zlatíčko“ konejšila mně Esmé a já jen pokývala hlavou. Jistě ztratila jsem svůj minulí život ale dostala jsem nový. Milujícího kluka, sourozence a milující rodiče. Teď jsem si nemohla stěžovat. Usmála jsem se a zkoumala krajinu okolo sebe. Bylo fascinující jak jsem vše viděla do nejmenších detailů, jako bych měla na očích mikroskop. Nepřestávalo mně to udivovat. Esmé pustila muziku, překvapeně jsem se na ní podívala
„Jedeme do města“ řekla jen a já pochopila, abych neslyšela bijící srdce. Přestala jsem se i dívat zavřela jsem oči, vybavila jsem si Edwardovu tvář a poslouchala píseň. Nechala jsem se unášet jeho dokonalostí. Oči jsem neotevřela dokud jsme nezastavili a Esmé nevypnula motor. Překvapeně jsem se rozhlédla. Stáli jsme u krásného a honosného domu. Jeho obyvatelé stáli před domem a široce se na nás usmívaly. Hledala jsem Tanyu ale nebyla tu
„Ahoj Bells“ objala mně Angela, opětovala jsem jí objetí a byla ráda, že tu nebudu sama mezi neznámými.
„Bello“ podával mi ruku Elezear s úsměvem
„Ahoj“ zamumlala jsem.
„Pojďme dovnitř“ vyzvala nás Carmen. Vstoupila jsem do krásného domu, byla jsem facsinovaná. Obývací pokoj byl náherný, vše bylo decentně sladěno do světlích barev. Pohovka byla krámová, koberec měl podobnou barvu, křesla byla o odstín tmavší něž pohovka. Spoustu místa a černá elektronika jen podtrhovaly decentnost pokoje.
„Máte to krásné“ pronesla jsem, Carmen se na mně usmála
„Děkuji“ řekla a byla očividně potěšena. Usmála jsem se na ní
„Bello, jak se ti to stalo?“ ptala se Angela. Vyprávěla jsem jim co se událo, všichni byli šokovaný jkdyž jsem jim řekla, že jsem zničila Lucase.
„Ale to jsi měla opravdu štěstí“ řekl Elezaer a zkomavě si mě měřil. Čekala jsem co ještě dodá, usmál se širokým usměvem
„Máš velmi mocný štít, až se ho naučíč ovládat budeš velmi nebezpečná upírka“ pronesl a já zamrkala.
„Já dokážu vycítit, zda má někdo potenciál a ty ho máš“ řekl a tak potvrdil mnou myšlenku.
„Tak to je super“ pronesla Angela nadšeně, všichni se rozesmáli.
„Pojď ukážu ti pokoj“ řekla Carmen a táhla mně do patra. Vedla mně chodbou, zastavila se u dveří. Vešla a já zůstala stát na prahu.
Pokoj byl v modré a bílé barvě, nechyběla tu postel, stůl a knihovna. Z pokoje vedli dvoje další dveře. Jedny do šatny a druhé do koupelny.
„Líbí?“ ptala se mně nedočkavě
„Ano moc, je kouzelný“ řekla jsem jí a objala jí. Porozhlédla jsem se po šatně, byla naspaná oblečením.
Carmen?“ ptala jsem se a ukazovala na šatstvo
„Snad jsi si nemyslela, že tě necháme jen v jedněch šatech? To by nám Alice neodpustila“ řekla vážně a já vyprskla smíchy. Ani to by Alice zuřila. Šli jsme dolů, Esmé právě telefonovala na tváři široký úsměv. Podívala jsem se na ní
„Za chvíli přijedou, dnes je 24. 12.“ Prohodila jako by mimochodem
„Na to jsem úplně zapomněla“ řekla jsem překvapeně
„Zlatíčko snad jsis neyslela, že by jsme tě nechaly samotnou“ objala mně Esmé.
„Pojď se převléknou“ táhla mě Ang do pokoje
„Tak chodíš s Edwardem?“ ptala se a oči jí jen svítily
„Ano, daly jsme se dohromady“ usmála jsem se na ní. Smála se a táhla mě do koupelny. Usadila mně na židli a začala mě líčit, a česat. Netrvalo to dlouho, zdrcadlo jsem měla zakrytý, hodila po mně modré šaty na ramínka. Oblékal jsem se
„Tak co ríkáš?“ ptala se mě. Podívala jsem se na sebe, porvé. Byla jsem v šoku, vypadala jsem přenádherně
„Děkuji“ zašeptala jsem dojatě. A těšila se na svou rodinu.
Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 29.Kapitola 2. varianta:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!