Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 3.Kapitola

27.08.2009 (10:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2388×

Druhý den jsem se probudila, byla jsem šťastná a zároveň mi bylo do breku. Nemohla jsem uvěřit, že se včerejší noc stala. Vzpomínala jsem na každý jeho polibek, na jeho slova lásky.   Ale podvědomě jsem tušila, že  když se mi vyznal ze svých citů, náš vztah se nezmění.

Je to už půl roku, co si máma našla Georga. Klapalo jim to ve všech směrech. Pro to jsem nebyla ani moc překvapená když mi máma oznámila, že je těhotná. Věděla jsem, že chce ještě jedno miminko a byla jsem ráda, že budu mít sourozence. Přála jsem jí štěstí, vypadala pořád líp.

Od té osudné noci s Lucasem jsme dělaly jako kdyby se nic nestalo. Náš vztah se jako by nezměnil ale oba jsme věděli, že teď je to jiné. Paula to poznala, měla jsem jí opravdu ráda. Dokázala vždy vycítit jak mi je. Po dlouhé době jsem jí začala nazývat přítelkyní. Můj život byl pořád svým způsobem nudný, mě to nevadilo. Byla jsem ráda, že moje zažité koleje se nemění. Proto pro mě nebyl šok když mi máma řekla, že se budeme stěhovat. Stěhovaly jsme se k Greorgovy.

Nevěděla jsem zda se mám radovat, Forks jsem měla ráda, měla jsem tam kamarády. Nebo plakat, nad změnou. Nakonec jsem to neřešila, změna je život tak proč to nezkusit. Hlavně máma byla šťastná a já jí nechtěla kazit radost. Nakonec jsem dochodila ročník v Seattlu, všechny věci jsme měli už ve Forks. George má dům, budu mít svoji koupelnu To bude plus. Na začátku prázdnin jsme se definitivně přestěhovali.

Po pravdě jsem čekala něco jiného, dům byl obrovský měl dvě patra. Jistě George je architekt, napadlo mě. Dům měl bílou omítku, šedivou střechu, terasu, zahradu. Garáž a krytý bazén, z toho jsem měla největší radost, na sport mne moc neužije ale plavání miluji. Vybavení domu bylo moderní, obývák sladěn do bílo černé kombinace. Nechyběla drahá elektronika. Na něco takového jsem nebyla zvyklá, nikdy jsme neměli moc peněz.

„Bello, jsi se podívat do svého pokoje“ řekla mi máma

„Jsou ty třetí dveře nalevo“ křikl na mě George

Otevřela jsem dveře mého nového pokoje a zůstala překvapeně stát ve dveřích. Pokoj byl velký, světle meruňková barva na zdech, velká okna. Pokoj byl krásně vzdušný, nábytek byl bílí, psací stůl, postel tak velká, že by se v ní vyspali a tři lidi, šatní skříň taky obrovská. Na to jak mám málo oblečení. Toaletní stolek se zrcadlem. Bylo tu vše co jsem si mohla přát, plochá televize s dvdčkem dost velká hi-fi věž polička na cédečka. Jen jedna věc mi tu chyběla, knihovna. Sešla jsem dolů do kuchyně, ta byla v provedení dřeva a nerezu.

„Jak se ti líbí pokoj?“ ptal se mě George

„Je nádherný, vyrazil mi dech“ přiznala jsem se. Máma se na mě usmála

„Určitě jsi se chtěla zeptat ke máš knihy viď?“ řekla, měla mě prokouklou, lehce jsem zčervenala

„Tak se pojď podívat“ řekl George a táhl mě zpět do patra. Zastavil se u jedněch dveřích a otevřel je.

„Páni“ vydechla jsem překvapeně. Byla to knihovna, všude byli police uprostřed místnosti byla pohovka, vedle lenoška. Moje knihy byli na levé straně

„Tady máš svou vlastní část.“ ukázal George na jednu stranu, police byli od podlahy až ke stropu. Moje knihy nevyplňovaly ani polovinu knihovny.

„Jé děkuji, to je sen“ řekla jsem mu a skočila mu okolo krku.

„Není za co, jsem rád, že se ti tu líbí“ řekl a nechal mne tu o samotě.

Šla jsem do svého pokoje a vybalila jsi pár posledních věcí. Co jsem si přivezla ze Seattlu

„Bello večeře“ křikla na mě máma ze zdola

Po večeři jsme jsi sedli do obýváku a pustili televizi, bylo příjemné být se svou rodinou. Pokukovala jsem po mámě a Georgovy. Byl na ně kouzelný pohled. Záviděla jsem jim, byli šťastný. Já taky ale k úplné radosti mi chyběl Lucas. Zazvonil mi telefon, Paula mi volala

„Ahoj“ přijala jsem hovor

„Čau, tak už jste se zabydleli?“ začala.

Telefonovala jsem s Paulou asi přes půl hodiny, popisovala jsem jí dům, i pocity které jsem z něj měla. Domluvili jsme se, že v zítra půjdeme nakupovat. Na to mě moc neužije ale jednou za čas mne to nezabije. Oznámila jsem to rodičům. Máma byla nadšená, pořád jsi myslí, že nechodím dost mezi lidi.

Moje první noc v nové posteli byla poklidná, možná se mi něco zdálo ale nic jsem si nepamatovala . Ráno mě probudilo sluníčko, to bylo překvapení. Tady slunce moc často nesvítí. Dala jsem jsi ranní sprchu a šla se nasnídat. Máma ještě spala, po pravdě jsem se divila, že to Georgovy nevadí. S Paulou jsme byli domluvené až na druhou hodinu odpolední.

„Dobré ráno“ pozdravil mne George

„Ahoj“ pozdravila jsem a šla jsi udělat kávu, jsem jako máma bez kafe se pořádně neproberu.

„Renné říkala, že brzy budeš mít sedmnácté narozeniny“ začal George. Protočila jsem oči

„No ano“ odpověděla jsem mu

„A co by jsi si přála?“ zeptal se

„No vždycky jsi řeknu o knížku“ řekla jsem po pravdě

„Jenom?“ zvedl nevěřícně obočí. Tomu jsem se usmála

„No jo jsem skromná, a hlavně na knihách jsem závislá“ odpověděla jsem mu se smíchem

„No když myslíš“ usmál se tajemně

Dopoledne jsem se docela flákala, procházela jsem dům, začetla se knihy. Až kručící žaludek mně upozornil, že by ,měl být čas obědu. Šla jsem do kuchyně s začala vařit, dostala jsem chuť  na rizoto. Po obědě jsem se začala připravovat na nákupy. Někdo zaklepal

„Dále“ vyzvala jsem Georga, ten byl jediný kdo klepal.

„Něco tady pro tebe mám“ řekl a podával mi kreditní kartu, zlatou. Vyvaleně jsem se dívala. To snad nemyslí vážně?

„Děkuji“ špitla jsem

„Není vůbec zač, a užij si nákupy“ pověděl a vycouval z pokoje.

Šla jsem k Paule, čekala na mě u jejich domu.

„No konečně, už jsem myslela, že jsi se ztratila“ pošklebovala se mi

„Ha ha“ odpověděla jsem sarkasticky a nastoupila do auta.

Jeli jsme do Olympie, nedalekého většího města. Celou cestu jsme proklábosili. Paula zaparkovala do podzemních garáží

„Hele Cullenovy“ pravila a ukazovala na červené BMW

„Jsi jistá?“ ptala jsem se pochybovačně

„Prosím tě, ty jejich auta se nedají splést“ odpověděla mi. Dál jsem to neřešila, sice jsem byla zvědavá ale od září jsem měla nastoupit do druháku spolu s Paulou. Na to jsem se docela těšila, poprvé ve škole budu mít kamarádku.

Nákupy byli na můj vkus dlouhé, oblečení mi toho moc neříkalo, nejraději jsem nosila jeansy a trika. Sukně jen někdy a šaty jakby smet. To Paula byla nakupovací maniak. Daly jsme si v jedné kavárně kávu a zákusek.

„Hele a co knihkupectví?“ ptala jsem se

„Ježíši to tě to ještě nepřešlo?“ smála se

„Ne nepřešlo“ ušklíbla jsem se

„No dobře tak jdi já půjdu odnést tašky do auta, pak si tě najdu“ milostivě mně propustila z jejího dosahu.

Vlítla jsem do knihkupectví a zaradovala se. Měli tu velký výběr, dívala jsem se, hledala jsem své oblíbené autory. Nedívala jsem se před sebe a narazila do kamene. Teda to jsem si pomyslela. Spletla jsem se byl to nějaký kluk.

„Promiň nedívala jsem se“ omluvila jsem se mu. Jeho pohled mi byl nepříjemný. Dívala jsem se mu do očí, jejich barva mě překvapila, byli černé jako bez měsíčná noc.

„Taky jsem nedával pozor na cestu“ promluvil, jeho hlas byl jako samet.

Pokývala jsem hlavou a šla dál. Ten kluk mě děsil. Byl nádherný ale šel z něj strach. Vypustila jsem ho z mysli a hledala dál. Nakoupila jsem si tři knížky a šla na parkoviště. Paule měla dorazit do knihkupectví, auto tu stálo. Vytáhla jsem telefon a volala jí. Konečně mi to vzala

„Kde jsi?“ začala jsem

„Och Bello, jsem v butiku, chtěla jsem jít za tebou ale padli mi do oka nádherné šaty“ dušovala se

„No jo tak čekám u auta“ položila jsem jí to, opřela jsem se o auto a začala si číst.

„Ahoj“ zavolal na mě ten krásný hlas. Vyděšeně jsem se na něj podívala

„Ahoj. Potřebuješ něco?“ ptala jsem se

„Ne nic, jen jsem se chtěl ještě jednou omluvit, doufám, že se ti nic nestalo“ řekl a usmál se.

„Ne v pohodě.“ Odpověděla jsem, pocit strachu nezmizel.

„To jsem rád“ Odpověděl

„Edwarde“ zakřičela na něj malá tmavovláska s obličejem jako elf

„Tak se měj“ rozloučil se semnou a odešel.

„Ahoj“ zamumlala jsem potichu. Paula přišla za nedlouho. S dalšími třemi taškami, protočila jsem očima.

„No konečně, už jsem myslela, že tu vystojím důlek“ utahovala jsem si z ní. Nasedli jsme do auta a vyrazili domů.

Dojeli jsme k nám, Paule málem vypadli oči z důlků když viděla náš dům.

„Hej ten je úžasný“ vydechla když se vzpamatovala.

„Jo je“ souhlasila jsem s ní.

„Za 14 dní se u nás bude konat mejdan doufám, že dorazíš?“ ptala se

„No asi jo“ řekla jsem

„Lucas tam bude, dlouho jste se neviděli“ řekla a sledovala mojí reakci

„Hm to je fajn“ odpověděla jsem. Chyběl mi to ano, náš vztah byl pořád stejný. Tudíž beze změny. Po té noci se mi vyhýbal, to mě mrzelo, a teď bych ho mohla opět vidět.

„Tak zatím“ rozloučila jsem se a šla domů

Doma jsem zaplula do knihovny a uklidila jsi nové přírůstky. Oblečení jsem jsi koupila taky ale mnoho toho nebylo. Zalezla jsem do koupelny, napustila si vanu po okraj a chtěla jsi číst. Nedařilo se mi soustředit, myšlenky mi utíkaly k Lucasovy. Těšila jsem se ale zároveň se obávala našeho setkání. Jasně jsem jsi pamatovala tu nádhernou noc, ano byla krásná, vyznal se mi z citů. Nepochybovala jsem o pravdivosti jeho slov. Podvědomě jsem tušila, že se náš vztah nezmění. Sice jsem v to doufala ale pochybovala  jsem. Na to jsem ho znala přiliž dobře.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 3.Kapitola: