Pokráčovaní teď už správný jsem tak zmatená, že jsem zapomněla, co jsem to psala před tím. Jo už vím ... takže podle mně se mi to moc nepovedlo... Jelikož jsem Bellu vytvořila k obrazu mému a má vic mých vlastností, tak se nezděstě, jak se zachová tak to bych udělala i já... doufám, že se vám to trochu zalíbí a zanecháte komentáře...
13.10.2009 (14:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1815×
Vešli jsme do haly, tam na nás čekaly. Celá garda
„Aro vás očekává“ promluvil Felix a mě sjel znechuceným pohledem. Obklíčili nás a vedli do trůnního sálu. Celou cestu mě Edward nepustil, šli jsme bok po boku. Držela jsem se ho jako klíště, co když je to poslední chvíle našeho života? Přemítala jsem v duchu co se může stát, Aro je velmi naštvaný, nejenom, že zabily Jane ale i Aleca a Demetriho. To pro nás nevypadalo dobře. Ale zase je posedlí dary a my jich měli dost. Cesta proběhla mlčky, každý přemýtal co se bude dít. Zastavili jsme před dveřmi, ty se otevřely
Aro, Marcus Caius, stáli u svých trůnů. Jejich pohledy byli víc něž jen nepřátelské, přímo z nich srčela nenávist. Cítila jsem se jako kdybych byla jen malá holčička která něco provedla. Můj strach mě naprosto pohlcoval. Podívala jsem se na Edwarda, on se díval na Ara, Edward se zamračil. Vstoupily jsme dovnitř, pomalým krokem jsme došli doprostřed místnosti , postavily jsme se do řady.
„Carlisle, jelikož ty a tvá rodina jste porušili zákon budete potrestáni.“ Začal Aro
„Neporušili jsme ho, bránili jsme svoje životy“ řekl Carlisle tvrdě, nikdy jsem neslyšela mluvit ho tímto tonem. Jeho přirozená autorita jako kdyby se znásobila
„Zabily jste Jane, Aleca a Demetriho“ zasyčel Aro
„Jane, nás napadla když ti měla přivést Edwarda. Ty jsi odpovědný za její smrt. Tvá posedlost talenty“ zasyčel na oplátku Carlisle. Nikdo se ani nehnul všichni byli v šoku, nikdo jsi nedovolil mluvit s Arem tímto tonem. Aro probodával Carlisla nenávistným pohledem, napětí se dalo krájet.
„Edward porušil zákon“ zařval Aro
„Ne neporušil ty jsi chtěl nový talent, chtěl jsi nevinného člověka přeměnit. Jen proto, že měl potenciál. Tohle je hnusné zvěrstvo“ nenechal se zahanbit Carlisle
„Jsou jen potrava“ zavrčel Aro
Carlisle se usmál jeho pohled byl vražedný
„Nejsou jen potrava, jsou to lidé.“ Řekl nenávistně
„Tím, že jsi myslíš, že jsi na vrcholu potraviného řetězce ještě neznamená, že se budeš chovat jako odporný despota“ ječel na něj. Pokud předtím se napětí mohlo krájet tak teď nás všechny dusilo. Jejich hádka přilákala další upíry do sálu, najednou jsme byli obklíčeni celou armádou. Bylo tu desítky upírů. Chytla jsem Edwarda ještě pevněji.
„Carlisle, vždy jsem tě ctil jako přítele ale když jste napadli Aleca a Demetriho, to už překročilo všechny meze“ začal potuchu Aro
„Oni napadli nás“ usmál se na něj Carlisle a jako důkaz mu podával ruku aby mu ukázal co se stalo. Sálem to zašumělo, pokud mluvíme pravdu tak by to znamenalo, že jsme se jen bránily. A tím jsme neporušily nic. To jsou zákony. Aro stál jako socha, nakonec přijal Carlisle ruku, díval se na jeho myšlenky, Edward se vedle mě uvolnil.
„Zdá se, že mluvíš pravdu“ řekl neochotně Aro. Carlisle se usmál
Všechno napětí jako kdyby spadlo, sál se jako jeden muž zhluboka nadechl, ani jsme se nevšimla, že všichni zatajili dech. Aro se na nás usmál, byt to falešný úsměv.
„Dobře, za zabití vás neobviníme ale porušili jste naše utajení Isabella věděla, že jste upíři když byla ještě člověk“ vypliv nenávistně, všichni jsme ztuhli
„Ano věděla, ale to je již nepodstatné, ty jsi z ní udělal jednu z nás“ nedal se Carlisle. Dívala jsem se na ně a čekala co se zvrtne, Aro nás chtěl mermomocí zničit.
„Ano Isabella je již upír ale Paula nikoliv“ vytáhl na nás. Zalapala jsem po dechu, tohle je naprostá pravda, Paula je pořád člověk. Podívala jsem se na Carlisle, na jeho tváři byl smutek
„Ano to je pravda“ přiznal
„A tím jste porušili pravidla, tohle je nebezpečí pro náš rod“ vychutnával jsi vítězství Aro. V sále nikdo ani nedutal, byli jsme obviněni a čeká nás trest. Podívala jsem se na naši rodinu všichni byli ohromeni hrůzou
Alice se usmála a šla k Arovy, podala mu ruku
„Ach Alice, tvoje nadání mně uchvacuje“ řekl když se rozdělili
„Bylo to velmi zajímavé, opravdu ti děkuji. Ale pořád je člověk“ řekl
„Ale né dlouho, jak jsi viděl za pár dnů bude přeměněna“ řekla Alice a já se na ní podívala s otázkou v očích
„Aro tam vyslal Gardu, aby přivedli Michaela a Paulu, Poté jí chce přeměnit“ vysvětlila mi a začala zuřit.
„Co jsi to vůbec dovoluješ? Měníš lidské životy a jsi jako loutkář, všichni jsme jen jako loutky. Nejsi bůh abys si mohl zahrávat s ostatníma“ řvala jsem na něj. Byla jsem absolutně vytočená, jeho chování a arogance překračovaly všechny meze.
„Jsi jen odporný malý ha“ ječela jsem na něj, všichni na mě koukaly, mě to bylo jedno jediný co jsem chtěla bylo mu urvat tu jeho hnusnou hlavu. Vytrhla jsem se Edwardovy a přiskočila k Arovy, v cestě mi stálo asi půl tuctu jeho ochránců.
„Bello“ slyšela jsem Edwarda ale nereagovala jsem na to. Prvního jsem odhodila na druhou stranu místnosti, slyšela jsem jak narazil do zni kterou prorazil.
„Zubíte je“ rozkázal Aro
Za sebou jsem slyšela boj, na vteřinu jsme se otočila, moje rodina bojovala s Arovou armádou, nemáme šanci problesklo mi hlavou. Najednou se to stalo, moje rodina jako by zářila, nikdo se jich nemohl dotknout ale oni mohli útočit. Dívala jsem se na ně a nechápala co se to stalo
„Bello“ zakřičel Edward a razil si cestu ke mně. V jeho očích bylo zděšení, otočila jsem se a viděla jak se ke mně přibližuje Felix. Byl už tak blízko, na poslední chvíli jsem uskočila a natáhla ruku. Ozvala se rána a já mu oddělila hlavu od těla. Vyděšeně jsem se na to dívala.. před mýma očima se konaly jatka, naše skupinka byla malá ale jako zázrakem se nikomu nic nestalo, ostatní padaly jako mouchy.
„Bello“ stáhl mě Edward k sobě. Kde jsem měla ještě před chvíli hlavu se objevili dvě ruce. Podívala jsem se na upírku a přiskočila k ní. Jedním pohybem jsem jí utrhla hlavu.
Trvalo to snad věčnost, přicházely další a další, byli jako mravenci.
„Musíme s odsuď dostat“ zakřičel Carlisle
„Musíme dostat Ara“ zavrčela jsem vyrazila jsem ze sálu, cestou jsem minula několik vojáků, nezdržovala jsem se s nimi. Aro byl za sálem, šla jsem po jeho vůni, přede dveřmi stálo asi 50 upírů. Dívala jsem se na ně a oni na mně
Šla jsem přímou cestou, ať na mě utočili nikdy mi nezpůsobili ani škrábnutí. Za pár vteřin bylo po jejich ochráncích, vše bylo až moc rychlé. Rozrazila jsem dveře, tak stáli ty které jsem toužila zabít
„Isabello…“ začal Aro ale já ho chytla pod krkem
„Bello, nesmíš je zabít“ řekla mi Alice a já na ní zmateně koukala…
Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 35.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!