Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 36.Kapitola

14.10.2009 (18:15) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1898×

Dívala jsem se zmateně na Alice, její slova mně probrala.

„Jak to myslíš? Oni nejsou nic jiného než zrůdy které si zaslouží smrt“ oponovala jsem jí. Smutně se na mně podívala

„Bello, když je zabijeme, v našem světe vypukne válka. Všichni klany se budou prát o jejich místo. Na světě zemřou miliony nevinných lidí“ odpověděla na mou otázku, zděšeně jsem se na ní dívala. To není možné, přece si zaslouží trest.

„Lásko, necháme je na živu ale myslím, že by si s nimi mohl pohrát Josh“ řekl Edward, který přišel do místnosti. Já jsem pořád držela Ara pod krkem a uvažovala nad našima možnostmi. Nechtěla jsem aby začala válka, to co mi vyprávěl Jasper mně natolik zhrozilo, že další taková by mohla zničit lidský rod. Představa, že se všichni upíři budou snažit dostat se na královské trůny byla jako nejhorší noční můra. Povolila jsem sevření a pustila Ara

„Edwarde, máš skvělí nápad“ řekla jsem mu s úsměvem, bratři Vollturiovy vytřeštili oči

„Co jsi to vůbec dovoluješ ty nicko“ křičel Marcus. Edward se na něj vrhl a jedním pohybem mu utrhl hlavu.

„Jeho představy byli nechutné, vaše armáda je skoro zničená, odvolejte je aby vám ještě nějaká armáda zbyla“ rozkázal Edward, Aro se na mě podíval

„Přestaňte všichni bojovat, zvítězili. Mohou svobodně odejít“ zakřičel Aro, neměla jsem strach, že by to někdo neslyšel.

„Odejdeme, ale nejdříve navštívíme Joshe“ řekla jsem a otevřela jsem dveře, Marcusovy jsme přiložili zpět hlavu, ta mu za chvíli opět přirostla. Jeho pohled byl rezervovaný, uznal porážku.

Já jsem šla jako první, vedle mě šel Edward. Vzal mojí ruku do své, ten pocit mě naplnil štěstím. Za chvíli bude po všem, jsme na živu. Jsme všichni v pořádku. Došli jsme do temné místnosti osvětlené svícny. Pamatovala jsem si tu místnost, vnitřně jsem se oklepala.

Josh seděl ve svém křesle a díval se na nás.

„Čekal jsem vás, věděl jsem, že tvůj štít nepřekonám.“ Řekl mi, překvapeně jsem na něj hleděla.

„Ty jsi to věděl?“ ptala jsem se zmateně

„Ano, cítil jsem, že tvůj dar tě chrání“ usmál se na mně

„Mrzí mně to,  ale jsem jen Arova hračka“ usmál se smutně

„Nemusíš být, pojď s námi“ řekla Alice

„Možná zvážím tvou nabídku“ řekl Josh  Aro zavrčel

„Ty jsi mi lhal, říkal jsi, že o bude v pořádku, že je moje“ křičel na něj Aro. Josh se jen usmál

„Ano lhal jsem ti, ani nevíš jak tě nenávidím. Neboj nebudeš si na nás vůbec pamatovat“ řekl a chytl ho za spánky.

Nervalo o dlouho a já se svou rodinou letěla domů. Bratři Vollturiovy na nás zapomněli, díky Joshovy. Ten letí s námi. Rozhodli jsme se letět na Aljašku. Jelikož já jsem prohlášená za mrtvou. Bylo mi smutno, že již nikdy neuvidím svou rodinu, svou narozenou sestřičku. Edward mě celý let pevně objímal. Nemluvili jsme neměli jsme o za potřebí. Byla jsem šťastná, že jsme to přežili. Na letišti jsme si vypůjčili auta a jeli do Denali. Tanya a ostatní na nás čekaly. Přivítání bylo vroucné. Michael a Paula tam také byli, čekali na nás. To jsem netušila

„Bello“ vykřikla Paula jakmile jsme vešli do domu

„Paulo“ řekla jsem překvapeně, nemohla jsem uvěřit, že je tady. Objali jsme se, byla jsem tak ráda, že jsou v pořádku. Paula byla pořád člověk.

„Jsem ráda, že tě vidím. Tolik se mi stýskalo“ vzlykala,

„Jsem ráda, že jsi v pořádku“ řekla jsem jí

„Ano, ale bylo to o fous. Málem nás dostaly“ řekla a podívala se na Michaela.

„Proč jsi mi to nečekala?“ ptala se naštvaně, teď jsem bla zmatená, co jsem jí měla říct?

"A co myslíš?“ ptala jsem se zmateně

„Že jsou to všichni upíři“ zlobila se Paula

„Nemohla jsem ti o říct, byla by jsi v nebezpečí, potom jsi začala chodit s Michaelem. A on ti musel říct pravdu“ bránila jsem se

„Já vím, vysvětloval mi to, ale i tak.“ Ušklíbla se a já vybouchla smíchy, všichni statní se mnou. Po dlouhé době jsem byla opět šťastná.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 36.Kapitola: