Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 4.Kapitola

28.08.2009 (15:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2309×

Dny plynuli, najednou jsem si z hrůzou uvědomila, že do mejdanu zbývá den.. Začala jsem panikařit, proboha, co jsi vezmu na sebe? Musím zavolat Paule

„Ahoj Paulo“ pozdravila jsem jí

„Ahoj Bells, potřebuješ něco?“ zeptala se

„Jo poradit co si vzít zítra na sebe“ ušklíbla jsem se

„No tak za půl hodiny jsem u vás“ řekla a ukončila hovor.

Byla přesná jako hodinky

„Zdárek“ pozdravila mne zvesela

„Ahoj“ odpověděla jsem jí

„No ty vypadáš. Proč se tak nervuješ?“v ptala se

„Jako kdybys to nevěděla“ odsekla jsem jí sarkasticky

„Kdyby jste se jen viděli“ zamumlala po tichu. Vybrali jsme bokový jeansy která mi obkreslovali postavu, k tomu černé tílko s flitry, na to černou mikinu. Musela jsem uznat, že vypadám dobře.

„Díky, jsi zlato“ usmála jsem se na Paulu.

„Není zač, brácha taky vyšiluje. Pořád nechápu proč spolu prostě nezačnete chodit“ zakroutila hlavou

„No to já taky ne“ odpověděla jsem jí popravdě. Vědoucně pokývala hlavou. Povídaly jsme si hodiny, blbli. S Paulou se člověk nenudil.

Večer jsme se rozloučili.

„Bello?“ zavolala si mně máma

„Ano?“ ptala jsem se

„Zítra máš narozeniny, plánuješ něco?“ ptala se

No zítra se u Pauli koná mejdan. Půjdu tam, po pravdě jsem na svoje narozeniny zapomněla“ přiznala jsem se

„Aha, tak fajn“ řekla, sedla jsem si vedle ní a povídaly jsme si pomalu do rána.

Když jsem se vzbudila bylo poledne. Vyhrabala jsem se z postele, vysprchovala se a šla na oběd. U stolu na mě čekaly máma a George. To mě překvapilo, máma normálně před třetí nevstává.

„Ahoj“ pozdravila jsem je

„Všechno nejlepší“ řekly nastejno. Máma mi podávala balík

„rozbal to“ poručila. Poslechla jsem a začala trhat papír. Byl tam notebook.

„Jé děkuji“ řekla jsem nadšeně a políbila jsem jí na tvář. Vždycky jsem chtěla počítač ale nikdy jsme na něj neměli

„Tak tady máš ještě něco“ usmál se George a podávil mi malou krabičku zvědavě jsem jí otevřela. Byl v ní klíč

„Jé děkuji“ radovala jsem se

„Tak se pojď podívat“ táhla mě máma před dům. Stálo tam nové BMW v modré barvě. S dětskou radostí jsem se k němu rozeběhla

„To je krásný“ vydechla jsem

„Jsme rádi, že se ti líbí“ řekl George.

Oba jsem objala, to byli moje nejlepší narozeniny

„No letos bez knížky?“ rýpla jsem si. Oba se zasmáli, šli jsme se na obědvat. Nevěděla jsem jaký dárek mám vyzkoušet jako první. Nakonec jsem se rozhodla, že projedu auto. Nasedla jsem a vyrazila na vyjížďku. Neměla jsem konkrétní cíl. Prostě jsem jezdila po okolí. Jela jsem z města, podle směrových cedulí jsem jelo do La Push, indiánské rezervace. Zastavila jsem u útesu a pozorovala moře. Ani jsem jsi neuvědomila jak ten čas letí, pomalu se začalo stmívat. Nastoupila jsem a jela domů. Za hodinu mám být u Pauli. Přijela jsem domů a běžela do pokoje. Hodila jsem na sebe věci co mi vybrala Paula. Moje líčení trvalo ani né pět minut. Na mejdan přijdu včas, oddechla jsem si.

„Ahoj“ rozloučila jsem se a vyšla do večerního Forks. Nechtěla jsem jet autem, nevěděla jsem jak dopadnu. K Paule to nebylo daleko, měla jsem ráda noční město, byl tu klid. Šla jsem ulicí, měla jsem nepříjemný pocit, že mne někdo sleduje. Neslyšela jsem žádné kroky. Otáčela jsem se ale nikoho jsem neviděla. Pokrčila jsem rameny, ale pocit nechtěl zmizet. Zrychlila jsem a doufal, že si semnou hraje jen má představivost. Zdárně jsem došla k Paule. Ani jsem nezvonila, nemělo to cenu přes řev muziky by mě stejně nikdo neslyšel. Zhluboka jsem se nadechla a vešla.

Na zahradě vysel transparent „Všechno nejlepší, Bello“. Tím mě naprosto odrovnali. Sledovala jsem lidi jak se ke mně přibližují, všichni s úsměvem na rtech.

„Všechno nejlepší drahá Bello“ notovali mi společně. Zamrkala jsem abych zahnala slzy co se mi drali z očí

„Děkuji“ řekla jsem dojatě. Paula ke mně přiskočila, objala mně

„Snad jsi si nemyslela, že bych zapomněla na tvoje narozeniny“ řekla na oko vážně

„No nemyslela ale že pro mě uspořádáš večírek? To mě opravdu nenapadlo“ přiznala jsem j

Paulo nech nám jí taky“ prohodil Dean a vzal mě do náruče. Políbil mě na rty. Rychle jsem ucukla. Derek na sebe nenechal dlouho čekat. Bylo tu pár nových tváří. Paula mi je představila, Jessica, Angela, Mike, Taylor a Erik. To jsou moji budoucí spolužáci. Angela vypadala velmi mile, Jess jsem měla po pár minutách plný zuby. Ta holka byla moc ukecaná. Kluci se zdáli v pohodě. Hledala jsem očima Lucase, Paula jsi toho všimla

„Neboj za chvíli tady bude“ zašeptala mi

„Já se nebojím“ zalhala jsem. Bála jsem se, byla jsem nervózní.

Někdo mě ze zadu objal

„Všechno nejlepší“ zašeptal mi do ucha hlas který mi tolik chyběl. Otočila jsem se a topila jsem se v jeho modrých očí.

„Děkuji“ špitla jsem. Byla jsem ráda, že ho mám na blízku. Usmál se na mne a políbil mě. Polib prohluboval, bylo v něm spousta citu. Odtrhl se a zašeptal

„Chyběla jsi mi“ špitl mi do ucha. Usmála jsem se. Dnes jsem dostala vše co jsem jsi přála.

Mé narozeniny odvál čs. Do začátku školy zbýval den. Paula mě ukecala abychom nejeli na nákupy. Moc se mi nechtělo ale nakonec, po dlouhém přemlouvání, jsem souhlasila.  Dnes naše cesta směřovala do Seattlu. Jeli jsme mým autem. Zaparkovala jsem v podzemní garáži, vystoupila jsem

„Tomu se říkal klika“ řekla Paula a dívala se na stříbrné Volvo

„O čem to mluvíš?“ ptala jsem se

„Tohle auto je Edwarda Cullena“ zaradovala se. Protočila jsem oči

„To je ten kluk s bonzovými vlasy?“ ptala jsem se. Věděla jsem, že Cullenovy jsou ti nový, Paula se nad Edwardem rozplývala.

„Jo to je on“ řekla

„Nechápu proč se tak vzrušuješ, mně z něj jde strach“ odvětila jsem a šla přivolat výtah

„Hele, jak to myslíš? Vždyť jsi to ještě neviděla“ zarazila se Paula

„Ale jo, viděla, narazila jsem do něj , když jsme byli nakupovat v Olympii“ odpověděla jsem jí. Vykuleně se na mě podívala

„Jak to, že jsi mi o tom neřekla?“ vyzvídala

„Nebylo o čem. Jen náhoda“ ukončila jsem náš rozhovor.

Naštěstí jsme akorát vystoupili z výtahu, Paulu popadlo její šílenství. Dnešní nákupy byli jako očistec. Myslela jsem, že mi upadnou nohy.

„Paulo, mám hlad, chci jsi dát kafe a hlavně si sednout“ zaúpěla jsem, když mě táhla okolo kavárny.

„No tak jo“ souhlasila. Dala jsem jsi kávu a zákusek. Povídaly jsme si. Když jsme dopily okamžitě mě chtěla táhnou do dalšího butiku.

„Zapomeň já jdu do knihkupectví“ řekla jsem, otočila jsem se.

„Tak se sejdeme u auta“ křikla na mě. Pokývala jsem hlavou na znamení souhlasu. V knihkupectví jsem byla co by dup. Moje trpící duše zavrněla. Jediné nákupy které miluji jsou návštěvy knihkupectví.

Ahoj, pro nové knihy?“ oslovil mě melodický hlas

„Ahoj, no jo došlo mi čtivo. Tak jsem tu pro novou dávku“ odpověděla jsem Edwardovy. Dívala jsem se do jeho očí. Překvapeně jsem zamrkala. Dnes měl oči zlaté, dnes jsem neměla pocit strachu.

„Minule jsem si ti nepředstavil. Jmenuji se Edward Cullen“ řekl a krásně se usmál. Jeho rty se zvlnily do pokřiveného úsměvu. Zalapala jsem po dechu.

„Já jsem Isabella Swan, ale mám raději když se mi říka Bella“ představila jsem se mu a připadala jsi jako idiot.

„Rád tě poznávám, máme na sebe štěstí, co?“ začal konverzaci nenuceně

„Koukám, že nejsem jediný fanatik do knih“ řekla jsem mu s úsměvem

„No to víš co se dá v noci jiného dělat“ usmál se ale pak mu došla jeho slova a zamračil se. Nechápavě jsem ho pozorovala

„No to jo“ souhlasila jsem. Nechápala jsem jeho narážku ale nechtěla jsem se v tom vrtat

„Musím jít, shání mě sestra. Tak zatím“ rozloučil se a zmizel. Nechápavě jsem zavrtila hlavou a šla nakupovat. S Paulou jsme se sešli u auta, a jeli domů.

„Počkáš na mě zítra u školy?“ ptala jsem se pro jistotu

„Jasně“ potvrdila. Zavezla jsem jí domů.

Domů jsem přijela vyčerpaná, pozdravila jsem osazenstvo v obýváku a šla rovnou do koupelny. Vykoupala jsem se a šla spát. Usnula jsem okamžitě. Zdál se mi sen

„Seděla jsem na louce, byla dokonale kulatá, uprostřed tekl potok. Vedle mě seděl Edward a pohrával si s mými vlasy, usmál se

„Miluji tě“ řekl, usmála jsem se na něj

„Já tebe“ odpověděla jsem mu, přiblížil se a lehce se otřel o mé rty."

Zbudila jsem se naprosto zmatená, rozhlížela jsem se po pokoji, a pak mi došla ta absurdita. Já a Edward Cullen? Pomyslela jsem si a začala se smát. Poté se mi vybavil jiný obličej, byl Lucasův. U srdce jsem pocítila bodnutí,

„Lucasi…“ zašeptala jsem potichu a rozplakala jsem se

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 4.Kapitola: