Už je tu osmá kapitola... Jak dopadne Edwardova návštěva? Vím jsou docela nudný ale to se brzy změní Ber te to jako úvod... Děkuji za komentáře a prosím o další
01.09.2009 (12:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2123×
Ráno jsem se probudila, Lucas ještě spal. Dívala jsem se na něj. Byl roztomilí jak tu ležel s pootevřenými ústy. Zavrtěl se a otevřel oči
„Dobré ráno“ Zašeptala jsem
“Ahoj“ zamumlal rozespale. Usmála jsem se takový bručoun po ránu, sklonila jsem hlavu a lehce ho políbila.
„To se ni líbí“ zašeptal když jsme se od sebe odtrhly. Uslyšela jsem zaklepání, vyděšeně jsem se podívala na Lucase. Ten se rychle zvedl, vzal jsi oblečení a zmizel na balkoně.
„Dále“ vyzvala jsem
„Dobré ráno Jak se vede?“ ptal se George
„Ahoj jo dobrý“ řekla jsem mu
„Chceš něco donést?“ ptal se a zkoumavě si mě měřil.
„No něco k snídani“ odpověděla jsem mu. Pokýval hlavou a odešel. Lucas přišel zpátky s úsměvem na rtech
„No to bylo zajímavé“ zašeptal
„No to jo, měl by jsi jít“ řekla jsem. Přišel ke mně a políbil mě
„Tak zatím krásko“ rozloučil se a zmizel.
George mi donesl snídani a šel do práce, do koupelny jsem se dobelhala sama. Vzala jsem jsi knížku, vlezla jsi do postele a četla jsi. Dopoledne mi uteklo. Máma šla dnes na kontrolu. Měla tam být okolo druhé. Přinesla mi oběd a odešla. Začínala jsem být nervózní. Dnes má přijít Edward .
Někdo zazvonil, no tak teď máme problém, nevěřila jsem jsi co se týče schodů. Zvonek zazvonil po druhé. S vypětím sil jsem se dobelhala ke schodům, pomalu jsem skákala z jednoho na druhý a modlila se abych se nesvalila na zem. Zvonek opět zazvonil.
„Už jdu“ křikla jsem naštvaně. Zvonek utichl. Vítězně jsem seskočila s posledního schodu a skákala ke dveřím. Otevřela jsem je
„Ahoj“ promluvil Edward
„Ahoj, nejsi tu brzo?“ ptala jsem se ho a uskočila z cesty, zavrávorala jsem a letěla k zemi, ruse jsem na točila před sebe abych pád zmírnila. Chytly mě ledové paže. Vytřeštila jsem oči a dívala se to těch jeho, zlatých.
„Díky, máš rychlí reflexi“ zamumlala jsem
„Nemáš zač“ řekl ale nepouštěl mě. Vzal mě do náruče a šel do mého pokoje
„Pust mě na zem, strháš se“ poručila jsem mu, ignoroval mě. Zhluboka jsem se nadechla, voněl zajímavě, jeho vůně mě očarovala. Nic takového jsem nikdy necítila. Bylo to jako nejsladší ovoce, a čokoláda. Zatřepala jsem hlavou abych se probrala. Došel do mého pokoje, ani se nezadýchal. Opatrně mě položil na postel.
„Nejenom rychlí reflexi ale jsi i silný“ řekla jsem
„No když máš doma bratra který je blázen do sportu. Tak jde kondička nahoru“ usmála se tím jeho pokřiveným úsměvem. Ten mě dostával do kolen
„Tak začneme?“ zeptal se, jen sem pokývala hlavou. Mořili jsme se s tím asi dvě hodiny, teda já. Edward je velmi inteligentní. Pomáhal mi pochopit věci co jsem nechápala, byl skvělí učitel.
Konečně jsme měli hotovo, Byla jsem ráda, že je to za námi na druhou stranu jsem litovala, že už nepřijde. Za tu dobu co tu byl jsem zjistila, že je mi jeho přítomnost víc něž příjemná. Strach který jsem pociťovala ze začátku jsem již necítila. Nechtěla jsem aby odcházel. Začali jsme si povídat, ptal se mě proč jsme se přistěhovaly, jaký mám koníčky, co mám ráda a co ně. Bylo to velmi hezké. Já se ho vyptávala na rodinu, na sourozence. Byl opatrný, podvědomě jsem tušila, že mi neříká všechno. Nechtěla jsem být vlezla, ale chtěla jsem vědět vše. Nejvíc mě překvapilo, že hraje na piano a skládá vlastní hudbu. Kluci v jeho věku mají málokdy podobné zájmy jako on. To spíš auta, holky, filmy, holky, a pití. On je jiný, jako by z jiné doby. Bylo to hezký, jeho kultivovaná mluva mě dostávala. Nechápala jsem jak je to možné, nejenom, že je nádherný ale i inteligentní, milující a pozorný. Prostě super kluk.
Hodiny letěli, Máma vtrhla do pokoje a usmívala se
„Ahoj nesu vám občerstvení“ řekla a položila na stolek tác s toasty a pití.
„Jé ty jsi zpátky, neslyšela jsem tě přijít, Jak jsi dopadla?“ řekla jsem.
„Dobře, vše probíhá bez komplikací“ odpověděla mi a zmizela. Natáhla jsem se po Pití a lačně se napila.
„Ty nemáš žízeň?“ ptala jsem se zmateně
„Ne díky“ odpověděl a usmál se. Ještě hodnou chvíli jsme jsi povídaly
„Budu muset jít“ řekl smutně
„To už je tolik?“ vyděsila jsem se. Pokýval hlavou a vstal.
„To je škoda“ posmutněla jsem
„Za pár dnů se uvidíme“ řekl se smutným úsměvem.
„Jistě“ odpověděla jsem
„Ahoj, brzo se uzdrav“ řekl a odešel
Když jsem osaměla pohltil mě pocit prázdnoty. Zatřepala jsem hlavou abych ten pocit zahnala, bezúspěšně. Lehla jsem jsi zavřela oči, zjevila se mi jeho krásná tvář. Nechtěla jsem aby zmizela, dívala jsem se na ní nakonec jsem usnula.
Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadřirozená? 8.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!