Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozmenská či nadpřirozená? 16.Kapitola

13.09.2009 (20:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1869×

Dívala jsem se na Edwarda, pomalu vešel do pokoje.

„Ahoj“ zašeptal, při zvuku jeho hlasu se mi rozbušilo srdce. Dívala jsem se na tu dokonalou tvář. Nemohla jsem z něj spustit zrak, nechtěla jsem ani mrkat abych nepřišla ani o chvilku.

„Ahoj“ pozdravila jsem ho

„Carlisle mi vyřídil vzkaz, co chceš ještě vědět?“ ptal se a stál u okna aby mne nevystrašil?

„Chtěla jsem tě vidět, já nechci aby jste odjížděli“ řekla jsem po pravdě. Smutně se na mě podíval

„Bude to tak lepší, neměla jsi se to dozvědět“ řekl a dal jsi hlavu do dlaní, vzala jsem a šla k němu pohladila jsem ho po vlasech. Při mém dotyku se lehce zachvěl

„A pro koho?“ ptala jsem se ho

„Pro tebe, pro tvoji bezpečnost“ zvedl hlavu, v jeho očích byla bolest. Poodstoupil ode mne, to mě zabolelo

„Bello, nikdy jsem nechtěl aby se ti něco stalo, měli jsme být rychlejší, neměla jsi nás vůbec vidět.“ Řekl tvrdě

„A co Angela?“ ptala jsem se

„Je v pořádku, smířila se s tím docela dobře, má obdivuhodné sebeovládání.“ Usmál se ale nebyl to povedený úsměv nesmál se očima. Měl v nich bolest, opět jsem k němu přišla blíž

„Edwarde, jsem ráda, že to vím. Ale váš odjezd nic nevyřeší“ řekla jsem. Díval se na mě zvláštním pohledem, jako kdyby se mi pokoušel číst z mysli. Tomu jsem se pousmála, teď vypadal ještě zmateněji

„Jen jsem si vzpomněla, že mi nemůžeš číst v mysli“ vysvětlila jsem mu.

„Proč ode mě neutíkáš? Proč se mně nebojíš?“ ptal se

„Nevím, přemýšlela jsem o tom než jsi přišel. Nevím proč ale jsem tomu ráda“ zašeptala jsem a sklonila jsem hlavu. Zvedl mi jí ledovým prstem a díval se mi do očí, jeho pohled byl spalující, cítila jsem se jako hadrová panenka. Nedokázala jsem uhnout pohledem, ani jsem to nechtěla. Pomalu se ke mně přiblížil, opatrně abych věděla co se chystá udělat. Srdce mi burácelo v hrudi jako splašené. Věděla jsem, že ho slyší, nedokázala jsem se uklidnit. Edward se pousmál a lehce mi přejel přes rty těmi svými, v břiše mi poletovaly motýli a srdce sprintovalo o sto šest. Opět opatrně přitiskl svoje rty na mé, instinktivně jsem pootevřela ústa a pozvala ho dál. Nepřemýšlela jsem o tom, jazykem mi vklouzl do pusy ale najednou byl pryč. Zmateně jsem zamrkala a podívala jsem se na něj

„Nemůžu, nesmím“ zašeptal zlomeně.

„Omlouvám se tohle se nemělo stát“ řekl a chtěl odejít

„Nikam nechoď“ vyhrkla jsem. Podíval se na mě s otázkou v očích.

„Nechci abys odcházel, bojím se, že tě už nikdy neuvidím“ řekla jsem pravdu. Povzdech jsi a sednul jsi na postel

„Nevím, zda je to dobrý nápad“ řekl smutně

„Ani já, ale je to jedno.“ Odpověděla jsem a lehla jsi. Dívala jsem na jeho siluetu. Nechtěla jsem ho ztratit, jak ironické, mezi námi není nic. Ušklíbla jsem se

„Co je?“ ptal se, nepřekvapilo mne to, v pokoji je tma ale on jistě určitě vidí báječně.

„Ale nic, povídej mi něco“ řekla jsem

„A co by jsi chtěla vědět?“ ptal se

„Třeba kdy tě Carlisle přeměnil? To mi neřekl“ odpáčila jsem mu. Smutně se usmál

„Ty chceš vyděsit?“ ptal se

„Nemyslím, že by mně to vyděsilo“ odpověděla jsem.

„Tak jak chceš, narodil jsem se roku 1901 a Carlisle mě přeměnil 1918“ řekl a sledoval mou reakci.

„Tak tobě je přes sto? Nevypadáš na to“ ušklíbla jsem se abych zamaskovala šok který jsem právě prodělala. Tak na tohle jsem nebyla připravená, ale čemu se divím, je upír tak proč by mně měl rozhodit jeho skutečný věk. Na vždy bude vypadat jako sedmnáctiletý nádherný kluk po kterém holku šílejí.

„Tak by mě zajímalo, když víš co jsi lidi myslejí není to otrava?“ ptala jsem se zvědavě

„Je, hlavně u holek. Ale někdy je to užitečný, svým darem mapuji naše okolí a dávám pozor na to kdybys někdo náhodou domyslel čím jsme. Proto jsi od lidí držíme odstup.“ Vyprávěl.

„Tomu rozumím, přece jen by jste nechtěli jsi dát lidskou svačinku“ řekla jsem žertovně.

„Zajímalo by mně jak to, že to bereš tak v klidu.“ Řekl a cítila jsem na sobě jeho pohled

„No nejhorší je za mnou, Carlisle byl velmi sdílný co se týče informací. Nějakou dobu vás znám a myslím, že je obdivuhodné jak se dokážete kontrolovat.“ Usmála jsem se na něj

„Nikdo není dokonalý, máme svoje temné stránky,“ řekl temně

„Každý má svoje chyby. Za které musí platit.“ Odpověděla jsem a zívla jsem

„Nechám tě spát“ usmál se a zase chtěl odejít.

„Nechoď stejně by jsi se vrátil, mám pocit, že už několikrát jsi mně sledoval když jsem spala“ řekla jsem

„Jak to víš?“ ptal se zmateně

„Jednoduše, když jsem se vzbudila tak několikrát byli pootevřené dveře na balkon, a jak jsem se dozvěděla tak nespíš takže…“ nechala jsem doznít větu do ztracena.

„Když chceš abych zůstal, zůstanu.“ Řekl a usmál se svým úsměvem, srdce se mi rozbušilo, na jeho tváři se úsměv rozšířil

„No jo upír se super sluchem“ řekla jsem sarkasticky

„Jsi roztomilá když se zlobíš“ usmál se začal mi broukat neznámou melodii.

„To je hezký“ řekla jsem  se zavřenými očima

„Tu jsem složil“ přiznal se, vyvalila jsem oči

„Inspirovala jsi mně, když jsem tu byl poprvé“ přiznal se. Já neměla slov. Broukal mi dál, moc se mi to líbilo

„Zahraješ mi ji někdy?“ ptala jsem se

„Když chceš“ Řekl a byl potěšen

„Chci. Dobrou, teda příjemnou zábavu“ řekla jsem a usínala jsem s vědomím, že Edward je jen pár centimetrů ode mne.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozmenská či nadpřirozená? 16.Kapitola: