Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska vs. nenávist - Epilog

27.06.2011 (16:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 6147×

„Ano, zítra odpoledne.“

„Dobře,“ kývla jsem hlavou a sešla do kuchyně pro něco lehkého a doufala, že to nevyzvracím.

Carlisle přijel a prohlédl mě.

„Máš pravdu, Bells. Čekáš dítě. Gratuluji, ale nezapomeň, že je to velmi nebezpečné. To dítě je nebezpečné, nejsem si jistý, co to vůbec bude, protože jste oba dva poloupíři, tak by to měl snad být také poloupír.“ Jeho slova mě zaskočila. Jak to myslel, že to dítě je pro mě nějak nebezpečné? Vždyť je moje, a proto mi nemůže ublížit.

„Jak jste to myslel?“ zeptala jsem se ho, protože jsem absolutně nechápala, o čem to mluví.

„To dítě je vlastně poloupír. Kdo ví, co ti může udělat, když jsi jenom napůl nesmrtelná. Možná bude potřeba tě při porodu přeměnit.“ Podívala jsem se na Edwarda, ale ten byl zahloubený do svých myšlenek.

„Bude to problematické těhotenství?“ zeptala jsem se, protože jsem věděla, že Edward se na nic nezeptá. Byl až moc „soustředěný“.

„Možná ano a možná bude také kratší, ale to se časem dozvíme. Hned odjedu domů pro jednu knihu a vrátím se sem, jak jen to bude možné. Ano?“ Pokývala jsem hlavou.

„Děkuji,“ řekla jsem a ulehla do postele, kde mě vyšetřoval. Pohladila jsem si bříško a koukala, jak Carlisle odchází a Edward ho vyprovází pryč.

„Neboj se, všechno bude v pořádku,“ zašeptala jsem do ticha místnosti a pohladila bříško, kde žilo moje dítě.

Konejšila jsem samu sebe, že bude všechno dobré a že Carlisle říkal to, co si myslel. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Po chvilce se mi to povedlo a já padala do říše snů, kde jsem žádné sny neměla.

Pohled Edward

Vyprovázel jsem Carlisle a přemýšlel nad jeho slovy o Belly těhotenství.

„To dítě ale bude v pořádku, že ano?“ zeptal jsem se ho a čekal kladnou odpověď.

„To dítě vypadá, že ano, ale nejsem si jistý, jak to dopadne s Bellou, ale jak jsem řekl. To ukáže čas. Zatím se měj a dej na ni pozor,“ řekl a odešel ke svému autu, ve kterém odjel po silnici někam do pryč. Díval jsem se za ním, doku mi nezmizel z očí, a vydal se opět za Bells, která únavou usnula.

Přilehl jsem si k ní a poslouchal, jak spokojeně oddychuje. Po chvilce jsem usnul také.

***

„Edwarde,“ zakřičela na mě Bella, která ležela v posteli. „Mám hrozné bolesti.“ Okamžitě jsem k ní přiběhl a snažil se jí nějak uklidnit.

„Zavolám Carlislea,“ navrhl jsem a začal vytáčet jeho číslo. „Carlisle? Bella má hrozné bolesti. Myslím, že to začalo. Musíš přijet a prosím, pospěš si.“ Mluvil jsem hrozně rychle, protože jsem měl o Bells strach.

„Budu tam co nejdříve,“ řekl a típl mi to.

Okamžitě jsem přiběhl k Bells a hladil ji po vlasech, které byly zpocené.

„To hrozně bolí,“ skučela mi u tváře.

„Dýchej,“ řekl jsem a políbil ji do vlasů. Drtila mi ruku tak silně, že to začínalo bolet.

Kontrakce se pořád zvětšovaly a Carlisle nikde. Bál jsem se, že to Bells nepřežije, protože dýchala stále pomaleji a tišeji. Její srdce bylo v nepravidelných intervalech.

„Bello,“ zakřičel jsem, když začínala ztrácet dech a její víčka se pomalu zavírala.

„Už jsem tady,“ uslyšel jsem hlas Carlislea, který sem vyskočil oknem. Najednou se ozval zvuk auta, jak sem přijížděli ostatní.

„Běž pryč, Edwarde,“ řekla mi Alice a táhla odtamtud a sama tam potom zůstala.

„Já musím být u Belly,“ skučel jsem žalostně a chtěl se tam dostat i přes to, že mě drželi Emmettovy silné ruce.

„Emme, pusť. Já chci být u Belly,“ říkal jsem.

„Je mi líto, Edwarde, ale byl bys tam kulový platný.“

„Já vím, ale chci mít jistotu a zůstat u ní,“ řekl jsem a přestal se vzpírat.

Snažil jsem se poslouchat myšlenky Alice a Carlislea, ale nic jsem neslyšel, což mě hodně znepokojovalo.

O hodinu později

Seděl jsem na židli a naslouchal všem zvukům.

„Ááá!“ uslyšel jsem hlas Belly a vystartoval do toho pokoje. Carlisle Bellu kousl, aby to přežila a Alice držela miminko v rukou. Bylo celé od krve, jak se čerstvě narodilo.

„Umyji ji,“ řekla Alice a odešla s miminkem do koupelny, odkud byl za chvilku slyšet zvuk vody, kterou maličkou umývala.

„Bello,“ řekl jsem a posadil se na postel, kde se válela v křečích, které jí způsobovaly neskutečnou bolest.

Seděl jsem tam u ní asi den a půl a její srdce už přestávalo bít. Ozvalo se poslední buch buch a její srdce už pravidelné termíny nedávalo.

Otevřela oči a pohlédla na mě. Měla je zlaté, i když jako poloupír byla vegetarián.

„Bello,“ zašeptal jsem a objal ji. Ostatní to zřejmě slyšeli a přiběhli do pokoje. Rose držela malou v náručí a já řekl, aby mi ji podala.

„Je nádherná,“ zašeptal Bella a vzala si ji do náruče. Naše malá dcerka měla krásné zelené oči.

„Jaké jí dáme jméno?“ zeptal jsem se.

„Já vím,“ zakřičela Alice. „Co takhle Nancy.“ Nakrčil jsem nos, protože to jméno bylo strašné.

„Ne, díky,“ řekli jsme já a Bells nastejno.

„Co takhle Renesmé,“ navrhla Bella. To jméno bylo opravdu krásné a já jsem přikývl. I ostatním se líbilo.

„Jak si na něho přišla?“ zeptal jsem jí.

„Tady,“ řekla a ukázala na značku, která byla na jejím oblečku. Renesmé stálo tam.

Začal jsem se smát a ostatní také. Byli jsme jedna velká a šťastná rodina.

Shrnutí

Moc doufám, že se vám kapitolka líbila a já vás nezklamala. Moc bych prosila o poslední komentáře. Jinak mám ve shrnutí nápady na novou kapitolovku, tak kdybste se tam podívali a napsali svůj vlastní názor, kterou byste tady na stránkách rádi viděli. Děkuji moc.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska vs. nenávist - Epilog: