Další kapitola je tady. Dozvíme se, co se stalo, když Bellu s Edwardem oslepilo světlo. Dále si Bella začne uvědomovat, že Edwarda nebere jen jako psychiatra, a Dave si přichystal nemilé překvapení.
12.11.2011 (12:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3749×
„Bello!“ zakřičel nazpět a nás oslepila ostrá světla.
„Do pytle!“ uslyšela jsem Edwardův výkřik. Vím, že říkal ještě něco, ale přes troubení druhého auta jsem dál nic neslyšela. Pás, který mě držel u sedačky, když Edward šlápl na brzdu, se mi až příliš zaryl do ramene.
„Bello! Bello, prosím! Slyšíš mě?!“ Škrtící pás mi zmizel z těla a ledová ruka mi přejížděla po obličeji. Co se stalo? Vybourali jsme se? Oči jsem nechala zavřené ze strachu z toho, co uvidím.
„Tohle mi nedělej, prosím.“ Asi bych ty oči měla otevřít. I když mi ublížil, tak zoufalost a panika v jeho hlase mi rvala srdce.
Lehce jsem pootevřela oči a rozhodla se zhodnotit situaci. Edward klečel v otevřených dveřích, a jakmile spatřil mé otevřené oči, úlevně vydechl a položil si hlavu na mé rameno.
„Au,“ sykla jsem bolestí. Edward okamžitě ucuknul a roztrhl mi tričko na rameni.
„To nevypadá dobře. Teď se nepoutej, pojedu opatrně, ano?“ Nečekal na mou odpověď, vstal a sedl si na místo řidiče.
„Jak můžeme jet, když jsme bourali?“ Nechápala jsem.
„Nebourali… Pouze jsme najeli do malého příkopu.“ Usmál se a pomalu vyjížděl. Křečovitě jsem svírala sedadlo a přála si, abychom už byli na místě.
***
„Bello…“
„Dave?“ zašeptala jsem a chtěla se zvednout.
„Nevstávej a ani se o to nepokoušej. Mám tě hlídat, takže ti to neprojde… Jak ti je? Edward říkal, že jste vjeli do příkopu.“
„Je mi fajn,“ zalhala jsem.
„Je to vidět,“ poznamenal s ironií v hlase.
Dave seděl na židli vedle mě a vyprávěl mi, co se tu dělo, co jsme tu nebyli. Doplňoval to svými vtipnými poznámkami a nezapomněl dodat, co se dělo, když mě Edward přivezl.
„Asi bude mít problém,“ zakončil.
„Dobře mu tak!“ Odvrátila jsem od něj pohled. Nemohla jsem ho litovat. Na to mě až příliš bolela jeho slova. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem nějaká extra dokonalá, ale aspoň hezká. Co když má pravdu a já nejsem ani to?
Cítila jsem, jak se mi hrnou slzy do očí. Z úst jsem nechtěně vypustila bolestný vzlyk a hned na to jsem ucítila, jak Dave uchopil mou ruku do dlaní.
„Stalo se tam něco, Bello?“
„Ne,“ pípla jsem a zakroutila hlavou sem a tam.
„Víš, že mi můžeš cokoli říct, Bello.“ Jeho oči mě doslova propalovaly. Bylo mi to trošku nepříjemné.
„Vím.“ Nevydržela jsem jen tak ležet, tak jsem se aspoň posadila. Dave si okamžitě přisedl na postel a přisunul si mě k sobě a já se mu stočila v náruči. Až moc mi jeho objetí připomnělo odpoledne. Přesně takto jsme seděli s Edwardem v ruském kole. Jenže přeci jen tu byla jedna změna a to v mých pocitech. S Edwardem jsem se cítila krásně, dokonale, v bezpečí. Cítila jsem se jako princezna, která našla svého vysněného prince a teď už spolu budou žít šťastně až navěky, ale teď jsem takový pocit neměla. Spíš jako by mě utěšoval starší brácha.
„Takže mi můžeš odpřísáhnout, že ti Edward nic neudělal?“
„Proboha! To ne! On… Ani se mě nedotkl, jestli myslíš to, co si myslím, že si myslíš ty!“ Opět jsem začala zmatkovat. Sice jsem na Edwarda pořádně naštvaná, ale nechci, aby měl kvůli mně problém.
„Mám tě rád… Moc rád,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě do vlasů.
„Ehm,“ odkašlala jsem si a trošku se zavrtěla. „Co to…“ nedořekla jsem. Doufala jsem, že pochopí, co tím chci říct.
„Víš já…“ Odmlčel se. „Myslím, že kamarádství není ten cit, který k tobě cítím…“
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 17. kapitola:
Takže nejdřív bych se chtěla omluvit za to, že jsem nekomentovala předchozí díly, ale vždycky jsem tak chvátala na další kapitolu, že jsem prostě nemohla. Ale moc se mi tahle povídka líbí Takže by jsi mi prokázala velkou laskavost, kdyby si napsala další kapitolku
Ou! Je to strašně napínavý, ale strašně se těším na to, jak se bude, o tom co Edward řekl, s Edwardem bavit. A on jí bude utěšovat.
no, nevím, moc nadějí podle mě Dave nemá.. a chudák Ed.. ten taky bude mít určit problém, když ji odvezl na vycházku a naboural a de facto ona není zletilá a rodiče si museli myslet, že je v pořádku na svém pokoji a ona někde v příkopu:D
Dobře, no, já si myslela, že šli pěšky. Oni jeli autem.
Moc krásná kapča, ale zase jsi to utnula v tom nejlepším! To to musíš pořád dělat?! Takže doufám, že další kapča bude hodně brzo - třeba dneska?
ty! zase v tom nejlepším víš jak je to skvělý a ty to ukončíš v nejlepším no jinak vážně moc skvělý a honem další
Krásná kapitolka, ostatně jako vždy.
Jsem ráda, že jsou Bella i Edward v pořádku. I když... O Edwarda sem se asi ani bát nemusela, že Stále si myslím, že to Edward nemyslel tak, jak to vyznělo, ale někdo, kdo je v takovém stavu, v jakém je právě teď Bella si to bere jistě velmi špatně. DOufám, že se to vysvětlí a že se přes to Bella nakonec nějak přenese - jak přes svou nemoc, tak své pocity. A ten konec... Dave je úžasná bytost... Ale nejsem si jistá, že Bella bude jeho city opětovat. Vlastně, jsem si jistá, že je opětovat nebude. Vždyť psala - bere ho jako svého bratra, nic víc, nic míň. Myslím, že ho to zraní, ale... No, nechám se překvapit. Těším se na další kapitolku a na to, co mu na to Bells řekne. Kapitolka byla samozřejmě skvělá.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!